27. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/01, č. 67/2003 Sb. ÚS),
kterou lze shrnout tak, že při posuzování, zda
určitý úkon je či není úkonem předběžné povahy, je nutné postupovat nanejvýš obezřetně. Předběžné, soudně nepřezkoumatelné
rozhodnutí, musí být následováno správním
rozhodnutím konečným, v rámci jehož přezkumu se právům jednotlivce dostane soudní
ochrany, a to i ve vztahu k účinkům rozhodnutí předběžného. Použitelnost výluky dle
§ 70 písm. b) s. ř. s. je dále limitována i tím, že
jednotlivec má právo na soudní ochranu, která však musí být včasná a účinná. Takové podmínky rozhodnutí o zproštění výkonu služby
nesplňuje. Splnění kritérií pro zproštění výkonu služby dle § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru musí být přezkoumatelné, a to
v přiměřené lhůtě, aby došlo k zamezení libovůle a neodůvodněných zásahů. Nejedná se
totiž jen o významný zásah do majetkové sféry příslušníka bezpečnostního sboru, ale i do
jeho sféry osobní.
za správní delikty spočívající v porušení povinností vyplývajících z § 16 odst. 1 písm. g)
a § 18 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpa-
dech (žalobce jako provozovatel výkupny surovin v Hrotovicích nevedl průběžnou evidenci o odpadech a nezaslal hlášení o odpadech za rok 2004), z § 13 odst. 3 téhož zákona
(žalobce nevyvěsil na místech shromažďování nebezpečného odpadu identifikační listy
nebezpečného odpadu), z § 14 odst. 1 téhož
zákona (žalobce provozoval zařízení pro výkup nebo sběr odpadů bez platného povolení příslušného správního orgánu), z § 16
odst. 3 zákona o odpadech (žalobce bez povolení nakládal s nebezpečným odpadem)
a z § 16 odst. 1 písm. e) téhož zákona (žalobce neshromažďoval odpady utříděné podle
jednotlivých druhů).
K odvolání žalobce proti rozhodnutí
ČIŽP ze dne 10. 10. 2005 bylo rozhodnutím
žalovaného ze dne 16. 11. 2005 toto rozhodnutí změněno tak, že uložená pokuta byla snížena na 30 000 Kč.
Proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 11. 2005 podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne
4. 12. 2007, čj. 6 Ca 5/2006-31, dané rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud shledal, že rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů.
Proti rozsudku městského soudu ze 4. 12.
2007 podal žalovaný kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 7. 2008,
čj. 2 As 45/2008-60, kasační stížnost žalovaného zamítl.
Žalovaný v dalším řízení rozhodnutím ze
dne 20. 10. 2008 zrušil předchozí rozhodnutí
ČIŽP ze dne 10. 10. 2005 a řízení o správním
deliktu zastavil pro uplynutí zákonné prekluzivní tříleté objektivní lhůty pro uložení
pokuty stanovené v § 67 odst. 1 zákona
o odpadech.
Dne 18. 5. 2009 zaslala ČIŽP žalovanému
podnět k přezkoumání
jeho rozhodnutí
z 20. 10. 2008, v němž sdělila, že zákonná prekluzivní lhůta pro uložení pokuty za správní
delikt po dobu řízení před soudem ve správním soudnictví neběží (§ 41 s. ř. s.). Ke dni
4. 12. 2007, čj. 6 Ca 5/2006-31, dané rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud shledal, že rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů.
Proti rozsudku městského soudu ze 4. 12.
2007 podal žalovaný kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 7. 2008,
čj. 2 As 45/2008-60, kasační stížnost žalovaného zamítl.
Žalovaný v dalším řízení rozhodnutím ze
dne 20. 10. 2008 zrušil předchozí rozhodnutí
ČIŽP ze dne 10. 10. 2005 a řízení o správním
deliktu zastavil pro uplynutí zákonné prekluzivní tříleté objektivní lhůty pro uložení
pokuty stanovené v § 67 odst. 1 zákona
o odpadech.
Dne 18. 5. 2009 zaslala ČIŽP žalovanému
podnět k přezkoumání
jeho rozhodnutí
z 20. 10. 2008, v němž sdělila, že zákonná prekluzivní lhůta pro uložení pokuty za správní
delikt po dobu řízení před soudem ve správním soudnictví neběží (§ 41 s. ř. s.). Ke dni
20. 10. 2008 proto prekluzivní lhůta dosud
neuplynula.
Rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 19. 10. 2009 bylo z důvodů uvedených v přípisu ČIŽP ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 10. 2008 a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce podal proti rozhodnutí ministra
ze dne 19. 10. 2009 rozklad, na jehož základě
bylo rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 9. 2. 2010 (žalobou napadené
rozhodnutí), předchozí rozhodnutí ministra
z 19. 10. 2009 částečně změněno (výrok II.
zní: „Ve smyslu § 99 odst. 1 a 2 správního řádu
[z roku 2004] určuji, že účinky mého rozhodnutí nastávají ode dne jeho právní moci“)
a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno.
Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne
20. 10. 2008 proto prekluzivní lhůta dosud
neuplynula.
Rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 19. 10. 2009 bylo z důvodů uvedených v přípisu ČIŽP ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 10. 2008 a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce podal proti rozhodnutí ministra
ze dne 19. 10. 2009 rozklad, na jehož základě
bylo rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 9. 2. 2010 (žalobou napadené
rozhodnutí), předchozí rozhodnutí ministra
z 19. 10. 2009 částečně změněno (výrok II.
zní: „Ve smyslu § 99 odst. 1 a 2 správního řádu
[z roku 2004] určuji, že účinky mého rozhodnutí nastávají ode dne jeho právní moci“)
a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno.
Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne
9. 2. 2010 žalobu. Městský soud rozsudkem ze
dne 28. 6. 2013, čj. 10 A 64/2010-37, žalobou
napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné
porušení právních předpisů, neboť dospěl
k závěru, že rozhodnutí ze dne 19. 10. 2009,
které bylo tímto rozhodnutím ve výroku II.
změněno a ve zbytku potvrzeno, nemělo být,
s ohledem na nedodržení dvouměsíční subjektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení, vůbec vydáno. Rozhodnutí ve zkráceném
přezkumném řízení podle § 98 správního řádu z roku 2004 je třeba vydat ve lhůtách stanovených v § 96 odst. 1 téhož předpisu, tedy
v dvouměsíční subjektivní a jednoroční objektivní lhůtě, přičemž se § 97 odst. 2 správního řádu z roku 2004 na zkrácené přezkumné řízení neaplikuje. Žalovaný se dozvěděl
o důvodech, pro které bylo rozhodnutí ve
zkráceném přezkumném řízení zrušeno,
z podnětu ČIŽP ze dne 18. 5. 2009, který byl
doručen dne 21. 5. 2009. Subjektivní lhůta
pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení proto skončila dne 22. 7. 2009.
Nebyly tedy splněny „ostatní podmínky pro
přezkumné řízení“, a proto nebylo možné
rozhodnutí ministra ze dne 19. 10. 2009 vůbec vydat.
Proti rozsudku městského soudu čj. 10 A
64/2010-37 podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Měl za to, že městský soud zastává
nesprávný právní názor, že lhůty podle § 96
odst. 1 správního řádu z roku 2004, které se
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
uplatní pro vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení, se vztahují též na vydání
rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 správního řádu z roku 2004,
a vydání tohoto rozhodnutí tak omezují nad
rámec objektivní lhůty patnácti měsíců od
právní moci přezkoumávaného rozhodnutí.
Zákon stanoví odlišné podmínky pro přezkum rozhodnutí v přezkumném řízení, které se zahajuje usnesením ve lhůtách podle
§ 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004, a odlišné (zjednodušené) podmínky pro přezkum rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, kdy se usnesení o zahájení řízení
nevydává, ale prvním úkonem je až vydání
rozhodnutí ve věci podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje též na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vychází
též stěžovatelova aplikační praxe (rozsudek
ze dne 22. 12. 2010, čj. 1 As 68/2010-60, a ze
dne 2. 11. 2012, čj. 8 As 58/2010-66) a dle které se lhůty ve smyslu § 96 odst. 1 správního
řádu z roku 2004 ve zkráceném přezkumném
řízení neuplatní; rozhodnutí podle § 98
správního řádu z roku 2004 nutno vydat
v patnáctiměsíční lhůtě podle § 97 odst. 2
správního řádu z roku 2004.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje s právní argumentací městského soudu. Kromě toho upozornil, že v dalším
řízení před správními orgány ČIŽP vydala
nejprve dne 18. 4. 2011 rozhodnutí, kterým
byla žalobci za shora uvedené delikty opětovně uložena pokuta ve výši celkem 34 000 Kč.
K odvolání žalobce pak stěžovatel dne 20. 6.
2011 svým rozhodnutím opět zrušil rozhodnutí ČIŽP ze dne 18. 4. 2011 a řízení o deliktu
zastavil, neboť shledal, že prekluzivní lhůta
pro uložení pokuty již skutečně uplynula,
a to dne 6. 4. 2011. Uvedené rozhodnutí stěžovatele nabylo právní moci dne 12. 7. 2011.
Žalobce tak dovodil, že byl stěžovatelem
uspokojen dle § 62 s. ř. s., a navrhl, aby soud
řízení zastavil.
Při předběžném posouzení věci rozhodující druhý senát shledal, že ke sporné právní
otázce existuje konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu, podle níž lhůty uvede-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
né v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004
se ve zkráceném přezkumném řízení neuplatní, neboť to se na rozdíl od „řádného“ přezkumného řízení nezahajuje vydáním usnesení podle uvedeného ustanovení. V tomto
typu řízení je totiž prvním úkonem samotné
vydání rozhodnutí ve smyslu § 98 správního
řádu z roku 2004. Proto se zde uplatní pouze
lhůta patnácti měsíců pro vydání rozhodnutí
dle § 97 odst. 2 správního řádu z roku 2004.
Tento závěr plyne např. z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2010,
čj. 1 As 68/2010-60, ze dne 1. 3. 2011, čj. 1 As
8/2011-64, nebo ze dne 2. 11. 2012, čj. 8 As
57/2010-67 a čj. 8 As 58/2010-66. V uvedených rozsudcích však nebyl tento závěr blíže
odůvodněn. Stejný názor zastávala donedávna
také doktrína (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha : Bova Polygon, 2006, s. 590).
Při předběžné poradě dospěl druhý senát
k závěru, že se s výše uvedeným názorem obsaženým v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu neztotožňuje a že se hodlá od něj
odchýlit. Podle § 17 odst. 1 s. ř. s. tedy věc postoupil rozšířenému senátu. Uvedl, že jakkoli
se odborná komentářová literatura v názoru
na tuto otázku různí, část se ztotožnila se závěry Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu z roku 2004 ze dne 26. 3. 2010,
č. 89/2010, podle něhož se subjektivní i objektivní lhůta uvedená v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004 vztahuje i na zkrácené
přezkumné řízení podle § 98 správního řádu
z roku 2004. K tomu druhý senát poukázal na
nové vydání komentáře J. Vedrala ke správnímu řádu z roku 2004 (Vedral, J. Správní řád.
Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Bova Polygon, 2012, s. 853–859),
kde autor rovněž přijal názor prezentovaný
poradním sborem. Druhý senát má za to, že
splnění lhůt pro zahájení přezkumného řízení dle § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004
lze podřadit pod pojem „ostatní podmínky
pro přezkumné řízení“, které musí být dle
§ 98 věty prvé správního řádu z roku 2004
splněny, aby bylo možné provést zkrácené
přezkumné řízení. Proto i na zkrácené přezkumné řízení je třeba aplikovat lhůty uvedené v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
Rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci rozšířeným senátem
III.1 Pravomoc rozšířeného senátu
[14] Rozšířený senát nejprve zvážil, zda
má pravomoc rozhodnout spornou právní
otázku.
[15] V rozsudku čj. 1 As 68/2010-60, bodu 20,
Nejvyšší správní soud vyslovil tento názor:
„V neposlední řadě je potřeba vypořádat se
s namítaným porušením týkajícím se zkráceného přezkumného řízení dle § 98 správního řádu [z roku 2004], tedy zodpovědět,
zda v daném případě byly splněny podmínky
pro aplikaci tohoto ustanovení. Ze spisu vyplývá, že porušení právního předpisu bylo
zjevné ze spisových materiálů. Zákonná
ustanovení hovoří o tom, že prvním úkonem
správního orgánu je vydání rozhodnutí dle
§ 97 odst. 3. Jediná limitující lhůta pro vydání takového rozhodnutí je stanovena na
15 měsíců ode dne uplynutí právní moci ve
věci v § 97 odst. 2, která byla v příslušném
případě změny rozhodnutí dodržena. Pro
zkrácené přezkumné řízení se lhůta požadovaná v § 96 odst. 1 správního řádu [z roku 2004]
neuplatní.“ Tento názor Nejvyšší správní soud
zopakoval i v rozsudku čj. 8 As 57/2010-67, kde
v bodu 26 uvedl: „Zkrácené přezkumné řízení upravené v § 98 správního řádu [z roku
2004] se na rozdíl od ,klasického‘ přezkumného řízení nezahajuje vydáním usnesení
podle § 96 odst. 1 správního řádu [z roku 2004].
Lhůty podle posledně uvedeného ustanovení
se proto ve zkráceném řízení neuplatní. Prvním úkonem je zde až samotné rozhodnutí
ve věci, které je třeba v souladu s § 97 odst. 2
správního řádu [z roku 2004] vydat do patnácti měsíců od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí.“
[16] Naproti tomu druhý senát má za to,
že i v případě zkráceného přezkumného řízení podle § 98 správního řádu z roku 2004 je
třeba toto řízení zahájit, tj. vydat rozhodnutí
podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku
2004 ve lhůtách uvedených v § 96 odst. 1
správního řádu z roku 2004.
[17] Názor druhého senátu je tedy neslučitelný s názorem uvedeným v citovaných
rozsudcích prvého a osmého senátu. Jsou
proto dány podmínky pravomoci rozšířeného senátu podle § 17 odst. 1 s. ř. s.
[18] Překážkou pro rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci nejsou ani žalobcem dovozované důvody pro postup podle § 62 a § 47
písm. b) s. ř. s. z důvodu uspokojení žalobce
dalším rozhodnutím stěžovatele. I pokud rozšířený senát odhlédne od toho, že žalobcem
uváděné rozhodnutí stěžovatele ze dne 20. 6.
2011 nelze považovat za nové rozhodnutí nebo jiný úkon odpůrce ve smyslu § 62 odst. 1
s. ř. s., neboť se jedná o rozhodnutí vydané sice ve stejném řízení, avšak řešící jiné otázky
za jiných skutkových okolností, i od toho, že
nebyl splněn postup na návrh stěžovatele podle § 62 odst. 2 až 5 s. ř. s., je aplikace institutu uspokojení navrhovatele v řízení o kasační
stížnosti z povahy věci vyloučena (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 2. 2010 žalobu. Městský soud rozsudkem ze
dne 28. 6. 2013, čj. 10 A 64/2010-37, žalobou
napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné
porušení právních předpisů, neboť dospěl
k závěru, že rozhodnutí ze dne 19. 10. 2009,
které bylo tímto rozhodnutím ve výroku II.
změněno a ve zbytku potvrzeno, nemělo být,
s ohledem na nedodržení dvouměsíční subjektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení, vůbec vydáno. Rozhodnutí ve zkráceném
přezkumném řízení podle § 98 správního řádu z roku 2004 je třeba vydat ve lhůtách stanovených v § 96 odst. 1 téhož předpisu, tedy
v dvouměsíční subjektivní a jednoroční objektivní lhůtě, přičemž se § 97 odst. 2 správního řádu z roku 2004 na zkrácené přezkumné řízení neaplikuje. Žalovaný se dozvěděl
o důvodech, pro které bylo rozhodnutí ve
zkráceném přezkumném řízení zrušeno,
z podnětu ČIŽP ze dne 18. 5. 2009, který byl
doručen dne 21. 5. 2009. Subjektivní lhůta
pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení proto skončila dne 22. 7. 2009.
Nebyly tedy splněny „ostatní podmínky pro
přezkumné řízení“, a proto nebylo možné
rozhodnutí ministra ze dne 19. 10. 2009 vůbec vydat.
Proti rozsudku městského soudu čj. 10 A
64/2010-37 podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Měl za to, že městský soud zastává
nesprávný právní názor, že lhůty podle § 96
odst. 1 správního řádu z roku 2004, které se
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
uplatní pro vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení, se vztahují též na vydání
rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 správního řádu z roku 2004,
a vydání tohoto rozhodnutí tak omezují nad
rámec objektivní lhůty patnácti měsíců od
právní moci přezkoumávaného rozhodnutí.
Zákon stanoví odlišné podmínky pro přezkum rozhodnutí v přezkumném řízení, které se zahajuje usnesením ve lhůtách podle
§ 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004, a odlišné (zjednodušené) podmínky pro přezkum rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, kdy se usnesení o zahájení řízení
nevydává, ale prvním úkonem je až vydání
rozhodnutí ve věci podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje též na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vychází
též stěžovatelova aplikační praxe (rozsudek
ze dne 22. 12. 2010, čj. 1 As 68/2010-60, a ze
dne 2. 11. 2012, čj. 8 As 58/2010-66) a dle které se lhůty ve smyslu § 96 odst. 1 správního
řádu z roku 2004 ve zkráceném přezkumném
řízení neuplatní; rozhodnutí podle § 98
správního řádu z roku 2004 nutno vydat
v patnáctiměsíční lhůtě podle § 97 odst. 2
správního řádu z roku 2004.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje s právní argumentací městského soudu. Kromě toho upozornil, že v dalším
řízení před správními orgány ČIŽP vydala
nejprve dne 18. 4. 2011 rozhodnutí, kterým
byla žalobci za shora uvedené delikty opětovně uložena pokuta ve výši celkem 34 000 Kč.
K odvolání žalobce pak stěžovatel dne 20. 6.
2011 svým rozhodnutím opět zrušil rozhodnutí ČIŽP ze dne 18. 4. 2011 a řízení o deliktu
zastavil, neboť shledal, že prekluzivní lhůta
pro uložení pokuty již skutečně uplynula,
a to dne 6. 4. 2011. Uvedené rozhodnutí stěžovatele nabylo právní moci dne 12. 7. 2011.
Žalobce tak dovodil, že byl stěžovatelem
uspokojen dle § 62 s. ř. s., a navrhl, aby soud
řízení zastavil.
Při předběžném posouzení věci rozhodující druhý senát shledal, že ke sporné právní
otázce existuje konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu, podle níž lhůty uvede-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
né v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004
se ve zkráceném přezkumném řízení neuplatní, neboť to se na rozdíl od „řádného“ přezkumného řízení nezahajuje vydáním usnesení podle uvedeného ustanovení. V tomto
typu řízení je totiž prvním úkonem samotné
vydání rozhodnutí ve smyslu § 98 správního
řádu z roku 2004. Proto se zde uplatní pouze
lhůta patnácti měsíců pro vydání rozhodnutí
dle § 97 odst. 2 správního řádu z roku 2004.
Tento závěr plyne např. z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2010,
čj. 1 As 68/2010-60, ze dne 1. 3. 2011, čj. 1 As
8/2011-64, nebo ze dne 2. 11. 2012, čj. 8 As
57/2010-67 a čj. 8 As 58/2010-66. V uvedených rozsudcích však nebyl tento závěr blíže
odůvodněn. Stejný názor zastávala donedávna
také doktrína (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha : Bova Polygon, 2006, s. 590).
Při předběžné poradě dospěl druhý senát
k závěru, že se s výše uvedeným názorem obsaženým v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu neztotožňuje a že se hodlá od něj
odchýlit. Podle § 17 odst. 1 s. ř. s. tedy věc postoupil rozšířenému senátu. Uvedl, že jakkoli
se odborná komentářová literatura v názoru
na tuto otázku různí, část se ztotožnila se závěry Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu z roku 2004 ze dne 26. 3. 2010,
č. 89/2010, podle něhož se subjektivní i objektivní lhůta uvedená v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004 vztahuje i na zkrácené
přezkumné řízení podle § 98 správního řádu
z roku 2004. K tomu druhý senát poukázal na
nové vydání komentáře J. Vedrala ke správnímu řádu z roku 2004 (Vedral, J. Správní řád.
Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Bova Polygon, 2012, s. 853–859),
kde autor rovněž přijal názor prezentovaný
poradním sborem. Druhý senát má za to, že
splnění lhůt pro zahájení přezkumného řízení dle § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004
lze podřadit pod pojem „ostatní podmínky
pro přezkumné řízení“, které musí být dle
§ 98 věty prvé správního řádu z roku 2004
splněny, aby bylo možné provést zkrácené
přezkumné řízení. Proto i na zkrácené přezkumné řízení je třeba aplikovat lhůty uvedené v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
Rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci rozšířeným senátem
III.1 Pravomoc rozšířeného senátu
[14] Rozšířený senát nejprve zvážil, zda
má pravomoc rozhodnout spornou právní
otázku.
[15] V rozsudku čj. 1 As 68/2010-60, bodu 20,
Nejvyšší správní soud vyslovil tento názor:
„V neposlední řadě je potřeba vypořádat se
s namítaným porušením týkajícím se zkráceného přezkumného řízení dle § 98 správního řádu [z roku 2004], tedy zodpovědět,
zda v daném případě byly splněny podmínky
pro aplikaci tohoto ustanovení. Ze spisu vyplývá, že porušení právního předpisu bylo
zjevné ze spisových materiálů. Zákonná
ustanovení hovoří o tom, že prvním úkonem
správního orgánu je vydání rozhodnutí dle
§ 97 odst. 3. Jediná limitující lhůta pro vydání takového rozhodnutí je stanovena na
15 měsíců ode dne uplynutí právní moci ve
věci v § 97 odst. 2, která byla v příslušném
případě změny rozhodnutí dodržena. Pro
zkrácené přezkumné řízení se lhůta požadovaná v § 96 odst. 1 správního řádu [z roku 2004]
neuplatní.“ Tento názor Nejvyšší správní soud
zopakoval i v rozsudku čj. 8 As 57/2010-67, kde
v bodu 26 uvedl: „Zkrácené přezkumné řízení upravené v § 98 správního řádu [z roku
2004] se na rozdíl od ,klasického‘ přezkumného řízení nezahajuje vydáním usnesení
podle § 96 odst. 1 správního řádu [z roku 2004].
Lhůty podle posledně uvedeného ustanovení
se proto ve zkráceném řízení neuplatní. Prvním úkonem je zde až samotné rozhodnutí
ve věci, které je třeba v souladu s § 97 odst. 2
správního řádu [z roku 2004] vydat do patnácti měsíců od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí.“
[16] Naproti tomu druhý senát má za to,
že i v případě zkráceného přezkumného řízení podle § 98 správního řádu z roku 2004 je
třeba toto řízení zahájit, tj. vydat rozhodnutí
podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku
2004 ve lhůtách uvedených v § 96 odst. 1
správního řádu z roku 2004.
[17] Názor druhého senátu je tedy neslučitelný s názorem uvedeným v citovaných
rozsudcích prvého a osmého senátu. Jsou
proto dány podmínky pravomoci rozšířeného senátu podle § 17 odst. 1 s. ř. s.
[18] Překážkou pro rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci nejsou ani žalobcem dovozované důvody pro postup podle § 62 a § 47
písm. b) s. ř. s. z důvodu uspokojení žalobce
dalším rozhodnutím stěžovatele. I pokud rozšířený senát odhlédne od toho, že žalobcem
uváděné rozhodnutí stěžovatele ze dne 20. 6.
2011 nelze považovat za nové rozhodnutí nebo jiný úkon odpůrce ve smyslu § 62 odst. 1
s. ř. s., neboť se jedná o rozhodnutí vydané sice ve stejném řízení, avšak řešící jiné otázky
za jiných skutkových okolností, i od toho, že
nebyl splněn postup na návrh stěžovatele podle § 62 odst. 2 až 5 s. ř. s., je aplikace institutu uspokojení navrhovatele v řízení o kasační
stížnosti z povahy věci vyloučena (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 10. 2007, čj. 8 Afs 37/2007-112, a ze dne
29. 10. 2007, čj. 8 Afs 37/2007-112, a ze dne
17. 10. 2013, čj. 6 Ads 3/2013-41, č. 2996/2014
Sb. NSS).
III.2 Posouzení věci
[19] Podle § 96 odst. 1 správního řádu
z roku 2004 lze „[u]snesení o zahájení přezkumného řízení [...] vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán
o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní
moci rozhodnutí ve věci“.
[20] Podle § 97 odst. 2 správního řádu
z roku 2004 „[r]ozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne právní
moci rozhodnutí ve věci. Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením
zastaví. Usnesení se pouze poznamená do
spisu.“
[21] Podle § 98 správního řádu z roku
2004 platí: „Jestliže je porušení právního
předpisu zjevné ze spisového materiálu, jsou
splněny ostatní podmínky pro přezkumné
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
řízení a není zapotřebí vysvětlení účastníků,
může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení. Dokazování se neprovádí. Prvním úkonem správního orgánu
při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3.“
[22] Rozšířený senát se zabýval přezkumným řízením a rozhodnutími vydávanými
v tomto řízení (respektive obdobným institutem přezkumu mimo odvolací řízení upraveným v § 65 a násl. správního řádu z roku
1967*)) již v rozsudku ze dne 28. 8. 2007,
čj. 4 As 31/2006-73, č. 1513/2008 Sb. NSS. Zde
dospěl k názoru, že „rozhodnutí správních
orgánů, vydaná podle § 65 odst. 2 správního
řádu [z roku 1967], jimiž byla mimo odvolací řízení zrušena nebo změněna pravomocná rozhodnutí ve správním řízení, jsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s. a podléhají
soudnímu přezkumu“, a to proto, že „posuzované rozhodnutí správního orgánu zasahuje do subjektivních práv účastníků, nabytých v původním pravomocně skončeném
správním řízení“.
[23] Správní řád z roku 2004 jako zvláštní
prostředek dozorčího práva upravuje možnost z moci úřední přezkoumat pravomocná
rozhodnutí v přezkumném řízení. Zákon rozlišuje dva typy přezkumného řízení a to „řádné“ a zkrácené. „Řádné“ přezkumné řízení
podle § 94 a násl. správního řádu z roku 2004
se zahajuje usnesením, které lze vydat v subjektivní lhůtě dvou měsíců od okamžiku, kdy
se správní orgán o důvodu zahájení dozvěděl,
a v objektivní lhůtě jednoho roku od právní
moci rozhodnutí ve věci (§ 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Rozhodnutí, jímž se
ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí,
je nutno vydat ve lhůtě patnácti měsíců od
právní moci tohoto rozhodnutí (§ 97 odst. 2
správního řádu z roku 2004). Z procesně ekonomických důvodů správní řád z roku 2004
v § 98 upravuje také tzv. zkrácené přezkumné řízení, které lze provést za splnění tří podmínek: (i) porušení právního předpisu je
zjevné ze spisového materiálu, (ii) jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení,
*) S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen správním řádem z roku 2004.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
a (iii) není zapotřebí vysvětlení účastníků. Prvním úkonem správního orgánu při zkráceném
přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004.
i přezkumné
[24] Ústavní soud ve své judikatuře aplikuje mj. zásadu materiálního právního státu
dovozovanou z čl. 1 Ústavy. V nálezu ze dne
17. 10. 2013, čj. 6 Ads 3/2013-41, č. 2996/2014
Sb. NSS).
III.2 Posouzení věci
[19] Podle § 96 odst. 1 správního řádu
z roku 2004 lze „[u]snesení o zahájení přezkumného řízení [...] vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán
o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní
moci rozhodnutí ve věci“.
[20] Podle § 97 odst. 2 správního řádu
z roku 2004 „[r]ozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne právní
moci rozhodnutí ve věci. Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením
zastaví. Usnesení se pouze poznamená do
spisu.“
[21] Podle § 98 správního řádu z roku
2004 platí: „Jestliže je porušení právního
předpisu zjevné ze spisového materiálu, jsou
splněny ostatní podmínky pro přezkumné
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
řízení a není zapotřebí vysvětlení účastníků,
může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení. Dokazování se neprovádí. Prvním úkonem správního orgánu
při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3.“
[22] Rozšířený senát se zabýval přezkumným řízením a rozhodnutími vydávanými
v tomto řízení (respektive obdobným institutem přezkumu mimo odvolací řízení upraveným v § 65 a násl. správního řádu z roku
1967*)) již v rozsudku ze dne 28. 8. 2007,
čj. 4 As 31/2006-73, č. 1513/2008 Sb. NSS. Zde
dospěl k názoru, že „rozhodnutí správních
orgánů, vydaná podle § 65 odst. 2 správního
řádu [z roku 1967], jimiž byla mimo odvolací řízení zrušena nebo změněna pravomocná rozhodnutí ve správním řízení, jsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s. a podléhají
soudnímu přezkumu“, a to proto, že „posuzované rozhodnutí správního orgánu zasahuje do subjektivních práv účastníků, nabytých v původním pravomocně skončeném
správním řízení“.
[23] Správní řád z roku 2004 jako zvláštní
prostředek dozorčího práva upravuje možnost z moci úřední přezkoumat pravomocná
rozhodnutí v přezkumném řízení. Zákon rozlišuje dva typy přezkumného řízení a to „řádné“ a zkrácené. „Řádné“ přezkumné řízení
podle § 94 a násl. správního řádu z roku 2004
se zahajuje usnesením, které lze vydat v subjektivní lhůtě dvou měsíců od okamžiku, kdy
se správní orgán o důvodu zahájení dozvěděl,
a v objektivní lhůtě jednoho roku od právní
moci rozhodnutí ve věci (§ 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Rozhodnutí, jímž se
ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí,
je nutno vydat ve lhůtě patnácti měsíců od
právní moci tohoto rozhodnutí (§ 97 odst. 2
správního řádu z roku 2004). Z procesně ekonomických důvodů správní řád z roku 2004
v § 98 upravuje také tzv. zkrácené přezkumné řízení, které lze provést za splnění tří podmínek: (i) porušení právního předpisu je
zjevné ze spisového materiálu, (ii) jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení,
*) S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen správním řádem z roku 2004.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
a (iii) není zapotřebí vysvětlení účastníků. Prvním úkonem správního orgánu při zkráceném
přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004.
i přezkumné
[24] Ústavní soud ve své judikatuře aplikuje mj. zásadu materiálního právního státu
dovozovanou z čl. 1 Ústavy. V nálezu ze dne
20. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05, č. 170/2006
Sb. ÚS, Ústavní soud uvedl: „Materiální právní
stát je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů
v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná
míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivňována nejen
legislativní činností státu (tvorbou práva),
ale též činností státních orgánů aplikujících
právo.“ Právní jistota občanů vyžaduje rovněž ochranu práv nabytých v dobré víře.
Z těchto důvodů procesní předpisy, včetně
správního řádu z roku 2004, upravují právní
moc rozhodnutí. Doktrína rozlišuje formální
a materiální aspekt právní moci. Právní moc
ve formálním smyslu je stav, kdy rozhodnutí
již nelze přezkoumat, změnit či zrušit na základě řádného opravného prostředku (zpravidla
nastává následkem doručení rozhodnutí účastníkům a absencí opravných prostředků, které
buď nejsou přípustné, byly neúspěšně vyčerpány, nebo nebyly využity). Materiální právní
mocí se pak rozumí závaznost rozhodnutí
pro účastníky a pro správní orgány. V důsledku této závaznosti již obecně není možné
o stejné otázce znovu rozhodovat (res administrata). Pravomocné rozhodnutí lze zrušit
či změnit pouze výjimečně za splnění podmínek stanovených právními předpisy (např.
na základě mimořádných opravných prostředků). Takovou výjimečnou možnost revize pravomocného rozhodnutí správního orgánu představuje
řízení.
Zákonodárce si byl vědom problematičnosti
tohoto institutu právě ve vztahu k zásadě demokratického právního státu a z ní vyplývající ochrany právní jistoty a nabytých práv, proto jej oproti předchozí úpravě obsažené ve
správním řádu z roku 1967 omezil a svázal
s řadou striktních podmínek, mezi nimiž lze
jmenovat právě lhůty a příkaz šetřit práv nabytých v dobré víře a proporcionality obsažený v § 94 odst. 4 správního řádu z roku 2004.
[25] Při zohlednění těchto obecných zásad je třeba přistoupit i k posouzení sporné
právní otázky. Pokud je přezkumné řízení
chápáno jako výjimečný institut zasahující do
právní jistoty a nabytých práv založených
pravomocným rozhodnutím správního orgánu, je nezbytné podmínky pro aplikaci tohoto výjimečného institutu vykládat restriktivně (výjimky je třeba vykládat úzce).
[26] Zkrácené přezkumné řízení navíc
představuje výjimku z obecného „řádného“
přezkumného řízení. Není důvod, proč právní jistotu účastníků v případě zkráceného
přezkumného řízení omezovat více než v případě „řádného“ přezkumného řízení, které
nelze zahájit po uplynutí lhůt uvedených
v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
„Řádné“ přezkumné řízení navíc podstatně
více šetří práva účastníků, neboť se před vydáním rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního
řádu z roku 2004 mohou vyjádřit mj. k správním orgánem spatřované nezákonnosti pravomocného přezkoumávaného rozhodnutí
a k otázce zásahu do práv nabytých v dobré
víře a proporcionality. Naproti tomu v případě zkráceného přezkumného řízení jsou
účastníci postaveni před hotovou věc, neboť
prvním úkonem, který je jim intimován, je až
rozhodnutí o změně či zrušení pravomocného přezkoumávaného řízení. V důsledku
právního názoru, který aplikaci lhůt dle § 96
odst. 1 správního řádu z roku 2004 ve zkráceném přezkumném řízení vylučoval, je toto výjimečné zkrácené přezkumné řízení pro pře-
zkumný orgán „komfortnější“. V případě, že
zjistí informaci, která nasvědčuje, že pravomocné rozhodnutí je nezákonné, není totiž
nucen postupovat rychle a efektivně a šetřit
práva účastníků a dotčených osob tím, že by
v přísných lhůtách dle § 96 odst. 1 správního
řádu z roku 2004 zahájil „řádné“ přezkumné
řízení a účastníkům by tak umožnil se vyjádřit, nýbrž může spoléhat, že v mnohem benevolentnější lhůtě dle § 97 odst. 2 správního
řádu z roku 2004 vyřídí věc „od stolu“.
[27] Jak správně poukázal předkládající
senát, aplikaci lhůt vyplývajících z § 96 odst. 1
správního řádu z roku 2004 i na zkrácené
přezkumné řízení nasvědčuje i znění § 98 věty prvé správního řádu z roku 2004, která pro
provedení zkráceného přezkumného řízení
vyžaduje splnění ostatních podmínek pro
přezkumné řízení, kterými je třeba rozumět
právě dodržení lhůt uvedených v § 96 odst. 1
správního řádu z roku 2004.
[28] Z těchto důvodů se rozšířený senát
přiklonil k názoru předkládajícího senátu, že
rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení dle § 98 správního řádu z roku 2004 je
možné vydat pouze ve dvouměsíční subjektivní lhůtě a roční objektivní lhůtě vyplývající
z § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
III.3 Shrnutí
[29] Rozšířený senát shrnuje, že rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení dle
§ 98 správního řádu z roku 2004 je možné vydat pouze ve dvouměsíční subjektivní lhůtě
a roční objektivní lhůtě vyplývající z § 96
odst. 1 správního řádu z roku 2004.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
Lubomír U. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti slušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru, a nikoliv naplnění zákonných
předpokladů pro zproštění. [31] Soud se v projednávané věci řídil výkladovým principem, dle kterého stěžovatel
nesmí (ani potenciálně) utrpět v důsledku zařazení napadeného úkonu mezi úkony předběžné povahy takovou újmu na své právní
sféře, která by v rámci přezkumu pozdějšího
rozhodnutí byla již nenapravitelná. Z příslušných ustanovení zákona o služebním poměru
nevyplývá povinnost v konečném rozhodnutí (rozhodnutí o ukončení zproštění) přezkoumat, zda v době zproštění existovaly
podmínky předvídané v § 40 odst. 1 zákona
o služebním poměru. Přezkum rozhodnutí
o ukončení zproštění výkonu služby neposkytuje příslušníkovi bezpečnostního sboru
dostatečnou ochranu před možným zásahem
do jeho právní sféry samotným zproštěním
výkonu služby. [32] Splněním podmínky časové se soud
již nezabýval, protože pro konstatování závěru, že dané rozhodnutí je předběžné povahy,
musí být splněny všechny tři podmínky testu
předběžnosti kumulativně. [33] S ohledem na vše výše uvedené lze
jednoznačně dojít k závěru, že rozhodnutí k § 96 odst. 1 a § 98 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) č. 170/2006 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 566/05). žalovaného.