č. 39/2001 Sb. a č. 61/2006 Sb. Rozhodnutí státního zastupitelství o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví ($ 4 odst. 1 s. ř. s.).
č. 39/2001 Sb. a č. 61/2006 Sb. Rozhodnutí státního zastupitelství o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví ($ 4 odst. 1 s. ř. s.).
[18] Krajský soud se k žalobě stěžovatele odmítl meritorně zabývat napadeným roz- 64 hodnutím žalovaného z důvodu, že žalovaný nerozhodoval jako správní orgán ve smyslu $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. S tímto postupem se Nejvyšší správní soud nemohl ztotožnit, a to z následujících důvodů. [19] Podle $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[sloudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci vý- konné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou oso- bou nebo jiným orgánem, pokud jím bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnos- tech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správyý“. [20] Z hlediska dělby státní moci spadá státní zastupitelství do moci výkonné (viz čl. 80 Ústavy), což se odráží do jeho postavení a působnosti vymezené zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Státní zastupitelství je zřízeno jako soustava úřadů státu, jež jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřej- ného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství. Stěžejním úkolem státního zastupitelství, výslovně sta- noveným i v čl. 80 odst. 1 Ústavy, je zastupo- vání státu veřejnou žalobou v trestním řízení. Z ústavního zakotvení státního zastupitelství lze dovozovat, že se nejedná 0 „správní úřad“ ve smyslu čl. 79 Ústavy, nýbrž že jde o speci- fický státní orgán moci výkonné, který je ve specifickém vztahu podřízenosti k minister- stvu spravedlnosti (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, č. 41/2004 Sb. ÚS, a zejména nález ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. PL ÚS 17/10, č. 232/2011 Sb.). [21] Vymezené postavení státního zastu- pitelství nicméně nevylučuje, aby byl tento státní orgán povinným subjektem ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož jsou státní orgá- ny, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskyto- vat informace vztahující se k jejich působnos- ti. Jakkoliv totiž v převažující části činnost státního zastupitelství nespadá do oblasti vý- konu veřejné správy, jedná se o státní orgán, na nějž se bezpochyby minimálně v rozsahu výkonu „správní agendy“ vztahuje režim zá- kona o svobodném přístupu k informacím. V tomto ohledu lze poukázat např. na rozsu- dek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2011, čj. 2 Ans 8/2010-68, podle něhož je ve stejném rozsahu povinným subjektem prezi- dent republiky, či na rozsudek tohoto soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. 2 As 58/2007-52, č. 1586/2008 Sb. NSS, který toto postavení přiznal veřejnému ochránci práv. [22] Lze ostatně poukázat i na samotný zákon o státním zastupitelství, podle jehož $ 13e odst. 1 písm. £) nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupi- telství tím, že zajišťuje poskytování informací Nejvyšším státním zastupitelstvím podle zvlášt- ního právního předpisu, resp. podle jehož $ 13f odst. 1 písm. £) vrchní státní zástupce vý- konává správu vrchního státního zastupitel- ství tím, že zajišťuje poskytování informací vrchním státním zastupitelstvím podle zvlášt- ního právního předpisu. Pro krajské státní za- stupitelství a okresní státní zastupitelství pak platí stejná povinnost [$ 13g odst. 1 písm. k) a $ 13h odst. 1 písm. f) zákona o státním za- stupitelství]. Všechny organizační stupně státního zastupitelství tedy vykonávají část své působnosti v režimu zákona o svobod- ném přístupu k informacím. © [23] Ve vztahu k poskytování informací ze strany státního zastupitelství pak již Nej- vyšší správní soud (byť ve skutkově odlišné věci) uvedl, že rozhodování správních soudů nelze ve vztahu ke státnímu zastupitelství, např. v návaznosti na práva a povinnosti vý- plývající ze zákona o svobodném přístupu k informacím, vyloučit, byť v obecné rovině se bude s ohledem na vymezení pravomocí státního zastupitelství podle zákona o státním zastupitelství jednat o výjimečné případy (viz rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2009, čj. 8 Ans 2/2009-38). V jednom ze starších rozsudků, na který poukázal i krajský soud ve svém odů- vodnění, Nejvyšší správní soud sice poměrně striktně uvedl, že „zákon tedy vůbec nepřed- pokládá, že by státní zastupitelství jakkoliv rozhodovalo podle předpisů ve správním ří- zení, tedy v žádném případě není založena pravomoc ve správním řízení rozhodovat o právech a povinnostech. [..) Přestože stát- ní zastupitelství je v Ústavě zařazeno k moci výkonné, nejedná se o vykonavatele veřejné správy ve smyslu J 4 odst. I písm. a) s. ř. s“ (rozsudek ze dne 27. 10. 2005, čj. 6 As 58/2004-45, č. 1407/2007 Sb. NSS), nicméně v daném pří- padě se skutkově jednalo o žalobu proti usne- sení státního zástupce, resp. usnesení policej- ního orgánu, kterým bylo podle $ 159 odst. 1 trestního řádu odloženo trestní oznámení ža- lobce. Nejvyšší správní soud tedy v případě rozhodovaném uvedeným rozsudkem nemu- sel brát v potaz povinnost poskytování infor- mací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany státního zastupitel- ství, a proto uvedené rozhodnutí nezakládá důvod pro postup nyní rozhodujícího senátu podle $ 17 odst. 1 s. ř. s. [24] V daném případě stěžovatel požado- val poskytnutí informací z dozorového spisu vedeného ve stěžovatelově trestní věci Vrch- ním státním zastupitelstvím v Praze. Krajský soud ve svém rozsudku poukázal na to, že na- hlížení do trestních spisů upravuje $ 65 trest- ního řádu. Nejvyšší správní soud již dříve vy- ložil, že nahlížení do trestního spisu podle uvedeného ustanovení trestního řádu splňu- je požadavek komplexnosti úpravy, a proto se v této části jedná o zvláštní právní úpravu ve smyslu $ 2 odst. 3 zákona o svobodném pří- stupu k informacím, což znamená, že pro pří- pady nahlížení do spisů se tento zákon ne- použije (viz rozsudek NSS ze dne 1. 12. 2010, čj. 1 As 44/2010-104, č. 2241/2011 Sb. NSS). Obdobně se postupuje např. při poskytování informací formou nahlížení do správního spisu, kdy se použije komplexní úprava insti- tutu nahlížení do spisu podle $ 38 správního řádu, čímž je vyloučena aplikace zákona o svo- bodném přístupu k informacím (viz rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 As 38/2007-78). V nyní posuzovaném případě se však jedná o poněkud jinou situaci z důvodu, že nahlíže- ní do dozorového spisu státního zástupce nelze podřadit pod uvedenou komplexní úpravu nahlížení do spisů. [25] Podrobnosti vedení dozorového spi- su upravuje pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 25. 10. 2004, 65 2462 č. 7/2004, jímž se vydává kancelářský řád stát- ního zastupitelství. Dozorový spis slouží k do- kumentaci dozoru nad trestním stíháním a účasti státního zástupce v prvním stupni trestního řízení, poskytuje přehled o průbě- hu trestního stíhání od nápadu věci až po její skončení. Dozorový spis obsahuje kromě roz- hodnutí a opatření státního zástupce a dal- ších písemností dokumentujících výkon jeho dozoru, též stejnopisy nebo kopie protokolů o výslechu obviněného a nejdůležitějších svědků, klíčových znaleckých posudků, pro- tokolů o hlavním líčení (jsou-li v řízení před soudem vyhotovovány) a soudních rozhod- nutí (viz $ 140 odst. 1 a 2 kancelářského řádu státního zastupitelství). Dozorový spis se ve- de paralelně s trestním spisem, nicméně, jak bylo zmíněno již výše, nevztahuje se na něj režim nahlížení do spisu ve smyslu $ 65 trest- ního řádu. Jak potvrzují i komentáře k trest- nímu řádu, pod „spisy“ ve smyslu $ 65 trestní- ho řádu nelze podřazovat tzv. dozorové spisy státního zástupce, a proto se na ně nevztahu- je právo nahlížet do spisů (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 442). [26] Na tomto podkladě se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je možné na poskytování informací z dozorového spisu státního zástupce aplikovat zákon o svobod- ném přístupu k informacím; pokud ve vztahu k .dozorovému spisu neexistuje komplexní právní úprava nahlížení do tohoto druhu spisu, resp: přesněji řečeno, v rámci trestního řízení neexistuje nástroj, který by nahlížení do dozo- rového spisu státního zástupce umožňoval. [27] Je nepochybné, že při vedení dozo- rového spisu státní zástupce vystupuje v po- zici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv V pozici orgánu veřejné správy, jak patrně chtěl zdůraznit krajský soud v napadeném usnesení, když uvedl, že „postupy státního zastupitelství týkající se trestního řízení ne- podléhají přezkumné pravomoci správních soudů, ale podléhají institutům upraveným trestním řádem“. Soudy ve správním soud- nictví rozhodně nejsou oprávněny ingerovat do postupů státního zástupce či jiného orgá- nu činného v trestním řízení, potažmo rozho- 66 dovat o zákonnosti či správnosti těchto po- stupů. Poskytování informací vztahujících se k působnosti státního zástupce jakožto státní- ho orgánu moci výkonné však rozhodně ne- lze označit za postup v trestním řízení, jehož účelem je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů ($ 1 odst. 1 trestního řádu), přestože se požadované informace postupů orgánů činných v trest- ním řízení dotýkají. Je však třeba zároveň zdůraznit, že poskytováním informací, jež se týkají trestního řízení, nesmí být účel trestní- ho řízení ohrožen, proti čemuž právní úpra- va povinným subjektům (tedy i žalovanému) poskytuje příslušné právní nástroje. Tyto ná- stroje jsou obsaženy jak v samotném trestním řádu (viz $ 8a a násl), tak v zákoně o svobod- ném přístupu k informacím (viz níže), při- čemž platí, že poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nesmí obcházet omezení vyplývající z podstaty samotného trestního řízení (k tomu viz též výše citovaný rozsudek NSS čj. 1 As 44/2010-104). [28] Pokud je požadována informace ze spisů týkajících se trestního řízení, je nutno poukázat na $ 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, který byl do tohoto zá- kona včleněn novelou č. 274/2008 Sb. s účin- ností od 1. 1. 2009: „Povinný subjekt nepo- skytne informaci o čínnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o po- stupu při. prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného po- řádku, předcházení trestné činnosti a při pl- nění úkolů podle trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schop- nost orgánů činných v trestním řízení před- cházet trestné činnosti, vyhledávat nebo od- halovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České repub- šiky. Ustanovení jiných zákonů o poskytová- ní informací tím nejsou dotčena.“ Tímto ustanovením svým způsobem došlo k dopl- nění výluky z informační povinnosti v $ 11 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístu- pu informacím, podle něhož povinné subjek- ty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení (k této problematice podrob- ně viz již zmiňovaný rozsudek NSS čj. 1 As 44/2010-104). [29] Ustanovení $ 11 odst. 6 zákona o svo- bodném přístupu k informacím dokládá, že zákonodárce předpokládal rozhodování po- vinných -subjektů též o žádostech požadují- cích poskytnutí informací ze spisů týkajících se trestního řízení; nejedná-li se. ovšem o vý- luku ve smyslu $ 65 trestního řádu. Jak bylo rozvedeno výše, v případě poskytování infor- mací z dozorového spisu státního zástupce . nelze tuto výluku uplatnit. Žádost o informa- ce z dozorového spisu je tak nutné vyřídit v režimu zákona o svobodném přístupu k in- formacím s tím, že povinný subjekt musí zvá- žit, zda a v jakém rozsahu se uplatní příslušná zákonná omezení práva na poskytnutí infor- mace. Soudu pak přísluší posouzení zákon- nosti uplatnění tohoto omezení. [30] Tento závěr není v rozporu s názo- rem, který zdejší soud vyslovil ve svém dřívěj- ším rozsudku ze dne 17. 2. 2011, čj. 1 As. 105/2010-73, v němž mj. navázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. 1 ÚS 54/05, č. 17/2005 Sb. ÚS, totiž že „pokud obviněný (či jiné osoby vyjmenované v J 65 odst. I trestního řádu) nemá právo seznámit se s pokyny státního zástupce udělenými po- licejnímu orgánu, tím spíše nemají právo na jejích zpřístupnění ani ostatní osoby“. Jak bylo vymezeno výše, dozorový spis obsahuje množství různých informací - vedle informa- cí o průběhu konkrétního trestního řízení za- hrnuje rovněž např. rozhodnutí a opatření státního zástupce a další písemnosti, které prokazují výkon jeho dozoru. Lze tedy před- pokládat, že na poskytnutí informací z dozo- rového spisu bude nutné uplatnit různá ome- "zení plynoucí ze zákona o svobodném přístupu k informacím (ve vazbě na zachová- ní účelu trestního řízení). Jak lze konkrétně dovozovat z naposled citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, pokud by poža- "dovanou informací z dozorového spisu byly pokyny státního zástupce udílené policejní- mu órgánu, došlo by k uplatnění výluky po- dle $ 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím („[plovinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a per- sonálním předpisům povinného subjektu“). Nelze dokonce ani vyloučit, že by se na infor- maci požadovanou z dozorového spisu vzta- hovalo více zákonných omezení zároveň. [31] Přestože tedy při vedení dozorového spisu státní zástupce vystupuje v pozici orgá- nu činného v trestním řízení, platná právní úprava nevylučuje, naopak evidentně počítá s tím, že rozhodování o žádosti požadující po- skytnutí informací z dozorového spisu státní- ho zástupce spadá do režimu zákona o svo- bodném přístupu k informacím. V tomto smyslu je nutné nahlížet na rozhodnutí žalo- vaného jako na rozhodnutí ve smyslu $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy spadající do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví. 2463 Rozhlasové a televizní vysílání: žádost o změnu licenčních podmínek; sdílené licence Správní řízení: lhůta pro vydání rozhodnutí k $ 21 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. 341/2004 Sb. a č. 235/2006 Sb. (v textu jen An „zákon o vysílání“) k $ 40 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) L Lhůta pro vydání rozhodnutí podle $ 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provo- zování rozhlasového a televizního vysílání, se v případě nezaplacení správního po- platku za řízení o žádosti o změnu licenčních podmínek staví v den, kdy byla účast- 2463 níku řízení doručena výzva k uhrazení správního poplatku, nikoli v den, kdy byla žádost podle $ 21 odst. 1 citovaného zákona podána. IT. Ustanovení $ 40 správního řádu z roku 2004 se vztahuje jak na případy, kdy má v řízení v určité lhůtě provést úkon účastník řízení, tak zásadně i na ty, kdy je ur- čitou lhůtou při svém úkonu vázán správní orgán. III. V případě tzv. sdílených licencí k provozování televizního vysílání jsou práva nastolená v jedné licenci velmi úzce provázána s povinnostmi stanovenými v licen- ci jiného provozovatele vysílání. Proto v jejich případě nelze s marným uplynutím šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti o změnu licenčních podmínek (6 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysí- lání) spojovat fikci souhlasného rozhodnutí v případě, kdy se požadovaná změna tý- ká licenčních podmínek, které provozovateli vysílání ukládají sdílet kmitočty s dal- šími subjekty či které jsou s licenčními podmínkami dalších subjektů jinak provázány, vyjma případů, kdy s takovou změnou souhlasí všichni provozovatelé vysílání, kteří by jí byli dotčeni.
Robert K. proti Nejvyššímu státnímu zastupitelství o poskytnutí informace, o kasační
[8] Za irelevantní považuje stěžovatel odkazy krajského soudu na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. 6 As 58/2004 - 45, publ. pod č. 1407/2007 Sb. NSS, a ze dne 19. 6. 2009, č. j. 8 Ans 2/2009 - 38, neboť v těchto případech se soud nezabýval přezkumem rozhodnutí vydaného státním zastupitelstvím v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím.
III. Vyjádření žalovaného
[9] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti nejprve uvádí, že napadené usnesení krajského soudu není nesrozumitelné, netrpí nedostatkem důvodů a z postupu soudu není zřejmá ani jiná vada řízení; důvod kasační stížnosti vymezený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tedy úspěšně uplatnit nelze.
[10] Žalovaný nesdílí názor stěžovatele, že odmítnutí žaloby je denegatio iustitiae. Ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, stejně jako čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, vyjadřuje podrobení státní moci zákonu. Tento princip se v činnosti státních orgánů (včetně soudů) projevuje tak, že jejich pravomoc je vymezena příslušnými zákony, přičemž státní orgány při uplatňování státní moci nesmějí takto vymezený zákonný rámec své pravomoci překračovat. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny pak spojuje možnost domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu stanoveným postupem, tedy na základě příslušného procesního předpisu. Pokud věc nepatří do pravomoci správního soudu, nezbylo, než žalobu odmítnout.
[11] Pokud stěžovatel nejprve zdůrazňuje potřebu v každém konkrétním případě zjišťovat a rozlišovat, jaké je klíčové cílové směřování žádosti o informace, tento názor pak v další části kasační stížnosti fakticky opouští, když postavení žalovaného jako správního orgánu dovozuje toliko z postupu, jímž žalovaný vyřídil jeho žádost o informace. S předmětem žádosti ani s procesními prostředky zvolenými stěžovatelem však žalovanému nepříslušelo disponovat.
[12] Nad rámec rozhodnutí krajského soudu žalovaný konstatuje, že žádost směřovala k získání kopií písemností z dozorového spisu státního zástupce, a to v rozsahu odpovídajícímu nahlížení do spisu. Podle žalovaného není podstatné, že trestní řízení je již skončeno, neboť tato skutečnost není na překážku využití práv podle § 65 trestního řádu.
[13] Žalovaný se k obsahu trestních spisů a dozorových spisů dostatečně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí i ve svém vyjádření k žalobě. Nadto již jen poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 54/05, z něhož je patrné, že vnitřní pomůcky a pracovní materiály orgánů činných v trestním řízení (v daném případě jimi byly interní podklady sloužící státnímu zástupci k usměrňování postupu ve vyšetřování) se nezakládají do trestního spisu a nevztahuje se na ně právo nahlédnout do spisu podle § 65 odst. 1 trestního řádu. Nejde totiž o důkazy, které by byly či mohly být součástí spisu, na jehož základě bude ve věci rozhodnuto. Dozorový spis je pracovní pomůckou státního zástupce; vše, co má význam z hlediska kontroly zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v konkrétní věci, je soustředěno v trestním spisu.
[13] Žalovaný se k obsahu trestních spisů a dozorových spisů dostatečně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí i ve svém vyjádření k žalobě. Nadto již jen poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 54/05, z něhož je patrné, že vnitřní pomůcky a pracovní materiály orgánů činných v trestním řízení (v daném případě jimi byly interní podklady sloužící státnímu zástupci k usměrňování postupu ve vyšetřování) se nezakládají do trestního spisu a nevztahuje se na ně právo nahlédnout do spisu podle § 65 odst. 1 trestního řádu. Nejde totiž o důkazy, které by byly či mohly být součástí spisu, na jehož základě bude ve věci rozhodnuto. Dozorový spis je pracovní pomůckou státního zástupce; vše, co má význam z hlediska kontroly zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v konkrétní věci, je soustředěno v trestním spisu.
[14] Obecně je možné podle žalovaného konstatovat, že nevztahuje-li se na zpřístupnění těchto písemností ani právo osob uvedených v ustanovení § 65 trestního řádu, nelze opodstatnit povinnost orgánu činného v trestním řízení zpřístupňovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím tyto písemnosti osobám nespadajícím pod ustanovení § 65 trestního řádu.
[15] Žalovaný proto z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV. Argumentace Nejvyššího správního soudu
[16] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody v kasační stížnosti uvedenými, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[17] Brojí-li stěžovatel kasační stížností proti usnesení krajského soudu, kterým byla jeho žaloba odmítnuta, přichází z povahy věci zpravidla v úvahu jen kasační důvod vymezený v ustanovení
§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu; z tohoto hlediska tedy Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení.
[18] Krajský soud se k žalobě stěžovatele odmítl meritorně zabývat napadeným rozhodnutím žalovaného z důvodu, že žalovaný nerozhodoval jako správní orgán ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. S tímto postupem se Nejvyšší správní soud nemohl ztotožnit, a to z následujících důvodů.
[19] Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.
[20] Z hlediska dělby státní moci spadá státní zastupitelství do moci výkonné (viz čl. 80 Ústavy ČR), což se odráží do jeho postavení a působnosti vymezené zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Státní zastupitelství je zřízeno jako soustava úřadů státu, jež jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství. Stěžejním úkolem státního zastupitelství, výslovně stanoveném i v čl. 80 odst. 1 Ústavy, je zastupování státu veřejnou žalobou v trestním řízení. Z ústavního zakotvení státního zastupitelství lze dovozovat, že se nejedná o „správní úřad“ ve smyslu čl. 79 Ústavy, nýbrž že jde o specifický státní orgán moci výkonné, který je ve specifickém vztahu podřízenosti k ministerstvu spravedlnosti (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, I. ÚS 573/02, N 41/32 SbNU 397, a zejména nález ze dne 28. 6. 2011, Pl. ÚS 17/10, č. 232/2011 Sb., vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
[20] Z hlediska dělby státní moci spadá státní zastupitelství do moci výkonné (viz čl. 80 Ústavy ČR), což se odráží do jeho postavení a působnosti vymezené zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Státní zastupitelství je zřízeno jako soustava úřadů státu, jež jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství. Stěžejním úkolem státního zastupitelství, výslovně stanoveném i v čl. 80 odst. 1 Ústavy, je zastupování státu veřejnou žalobou v trestním řízení. Z ústavního zakotvení státního zastupitelství lze dovozovat, že se nejedná o „správní úřad“ ve smyslu čl. 79 Ústavy, nýbrž že jde o specifický státní orgán moci výkonné, který je ve specifickém vztahu podřízenosti k ministerstvu spravedlnosti (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, I. ÚS 573/02, N 41/32 SbNU 397, a zejména nález ze dne 28. 6. 2011, Pl. ÚS 17/10, č. 232/2011 Sb., vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
[21] Vymezené postavení státního zastupitelství nicméně nevylučuje, aby byl tento státní orgán povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Jakkoliv totiž v převažující části činnost státního zastupitelství nespadá do oblasti výkonu veřejné správy, jedná se o státní orgán, na nějž se bezpochyby minimálně v rozsahu výkonu „správní agendy“ vztahuje režim zákona o svobodném přístupu k informacím. V tomto ohledu lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2011, č. j. 2 Ans 8/2010 - 68, podle něhož je ve stejném rozsahu povinným subjektem prezident republiky, či na rozsudek tohoto soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 2 As 58/2007 - 52, publ. pod č. 1586/2008 Sb. NSS, který toto postavení přiznal veřejnému ochránci práv (veškerá rozhodnutí Nejvyššího správná soudů jsou dostupná na http://www.nssoud.cz).
[22] Lze ostatně poukázat i na samotný zákon o státním zastupitelství, podle jehož ustanovení § 13e odst. 1 písm. f) nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupitelství tím, že zajišťuje poskytování informací Nejvyšším státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu, resp. podle jehož ustanovení § 13f odst. 1 písm. f) vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního zastupitelství tím, že zajišťuje poskytování informací vrchním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu. Pro krajské státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství pak platí stejná povinnost [§ 13g odst. 1 písm. k) a § 13h odst. 1 písm. f) zákona o státním zastupitelství]. Všechny organizační stupně státního zastupitelství tedy vykonávají část své působnosti v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím.
[22] Lze ostatně poukázat i na samotný zákon o státním zastupitelství, podle jehož ustanovení § 13e odst. 1 písm. f) nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupitelství tím, že zajišťuje poskytování informací Nejvyšším státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu, resp. podle jehož ustanovení § 13f odst. 1 písm. f) vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního zastupitelství tím, že zajišťuje poskytování informací vrchním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu. Pro krajské státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství pak platí stejná povinnost [§ 13g odst. 1 písm. k) a § 13h odst. 1 písm. f) zákona o státním zastupitelství]. Všechny organizační stupně státního zastupitelství tedy vykonávají část své působnosti v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím.
[23] Ve vztahu k poskytování informací ze strany státního zastupitelství pak již Nejvyšší správní soud (byť ve skutkově odlišné věci) uvedl, že rozhodování správních soudů nelze ve vztahu ke státnímu zastupitelství, např. v návaznosti na práva a povinnosti vyplývající ze zákona o svobodném přístupu k informacím, vyloučit, byť v obecné rovině se bude s ohledem na vymezení pravomocí státního zastupitelství podle zákona o státním zastupitelství jednat o výjimečné případy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 8 Ans 2/2009 - 38). V jednom ze starších rozsudků, na který poukázal i krajský soud ve svém odůvodnění, Nejvyšší správní soud sice poměrně striktně uvedl, že „zákon tedy vůbec nepředpokládá, že by státní zastupitelství jakkoliv rozhodovalo podle předpisů ve správním řízení, tedy v žádném případě není založena pravomoc ve správním řízení rozhodovat o právech a povinnostech. (…) Přestože státní zastupitelství je v Ústavě zařazeno k moci výkonné, nejedná se o vykonavatele veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (…)“ (viz rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 6 As 58/2004 - 45), nicméně v daném případě se skutkově jednalo o žalobu proti usnesení státního zástupce, resp. usnesení policejního orgánu, kterým bylo podle § 159 odst. 1 trestního řádu, v relevantním znění, odloženo trestní oznámení žalobce. Nejvyšší správní soud tedy v případě rozhodovaném uvedeným rozsudkem nemusel brát v potaz povinnost poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany státního zastupitelství, a proto uvedené rozhodnutí nezakládá důvod pro postup nyní rozhodujícího senátu podle § 17 odst. 1 s. ř. s.
[23] Ve vztahu k poskytování informací ze strany státního zastupitelství pak již Nejvyšší správní soud (byť ve skutkově odlišné věci) uvedl, že rozhodování správních soudů nelze ve vztahu ke státnímu zastupitelství, např. v návaznosti na práva a povinnosti vyplývající ze zákona o svobodném přístupu k informacím, vyloučit, byť v obecné rovině se bude s ohledem na vymezení pravomocí státního zastupitelství podle zákona o státním zastupitelství jednat o výjimečné případy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 8 Ans 2/2009 - 38). V jednom ze starších rozsudků, na který poukázal i krajský soud ve svém odůvodnění, Nejvyšší správní soud sice poměrně striktně uvedl, že „zákon tedy vůbec nepředpokládá, že by státní zastupitelství jakkoliv rozhodovalo podle předpisů ve správním řízení, tedy v žádném případě není založena pravomoc ve správním řízení rozhodovat o právech a povinnostech. (…) Přestože státní zastupitelství je v Ústavě zařazeno k moci výkonné, nejedná se o vykonavatele veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (…)“ (viz rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 6 As 58/2004 - 45), nicméně v daném případě se skutkově jednalo o žalobu proti usnesení státního zástupce, resp. usnesení policejního orgánu, kterým bylo podle § 159 odst. 1 trestního řádu, v relevantním znění, odloženo trestní oznámení žalobce. Nejvyšší správní soud tedy v případě rozhodovaném uvedeným rozsudkem nemusel brát v potaz povinnost poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany státního zastupitelství, a proto uvedené rozhodnutí nezakládá důvod pro postup nyní rozhodujícího senátu podle § 17 odst. 1 s. ř. s.
[24] V daném případě stěžovatel požadoval poskytnutí informací z dozorového spisu, vedeného ve stěžovatelově trestní věci Vrchním státním zastupitelstvím v Praze. Krajský soud ve svém rozsudku poukázal na to, že nahlížení do trestních spisů upravuje ustanovení § 65 trestního řádu. Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že nahlížení do trestního spisu podle uvedeného ustanovení trestního řádu splňuje požadavek komplexnosti úpravy, a proto se v této části jedná o zvláštní právní úpravu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, což znamená, že pro případy nahlížení do spisů se tento zákon nepoužije (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 104, publ. Pod č. 2241/2011 Sb. NSS). Obdobně se postupuje např. při poskytování informací formou nahlížení do správního spisu, kdy se použije komplexní úprava institutu nahlížení do spisu podle § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, čímž je vyloučena aplikace zákona o svobodném přístupu k informacím (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007 - 78). V nyní posuzovaném případě se však jedná o poněkud jinou situaci z důvodu, že nahlížení do dozorového spisu státního zástupce nelze podřadit pod uvedenou komplexní úpravu nahlížení do spisů.
[24] V daném případě stěžovatel požadoval poskytnutí informací z dozorového spisu, vedeného ve stěžovatelově trestní věci Vrchním státním zastupitelstvím v Praze. Krajský soud ve svém rozsudku poukázal na to, že nahlížení do trestních spisů upravuje ustanovení § 65 trestního řádu. Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že nahlížení do trestního spisu podle uvedeného ustanovení trestního řádu splňuje požadavek komplexnosti úpravy, a proto se v této části jedná o zvláštní právní úpravu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, což znamená, že pro případy nahlížení do spisů se tento zákon nepoužije (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 104, publ. Pod č. 2241/2011 Sb. NSS). Obdobně se postupuje např. při poskytování informací formou nahlížení do správního spisu, kdy se použije komplexní úprava institutu nahlížení do spisu podle § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, čímž je vyloučena aplikace zákona o svobodném přístupu k informacím (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007 - 78). V nyní posuzovaném případě se však jedná o poněkud jinou situaci z důvodu, že nahlížení do dozorového spisu státního zástupce nelze podřadit pod uvedenou komplexní úpravu nahlížení do spisů.
[25] Podrobnosti vedení dozorového spisu upravuje pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 25. 10. 2004, č. 7/2004, jímž se vydává kancelářský řád státního zastupitelství, v platném znění (dále též „kancelářský řád státního zastupitelství“). Dozorový spis slouží k dokumentaci dozoru nad trestním stíháním a účasti státního zástupce v prvním stupni trestního řízení, poskytuje přehled o průběhu trestního stíhání od nápadu věci až po její skončení. Dozorový spis obsahuje kromě rozhodnutí a opatření státního zástupce a dalších písemností dokumentujících výkon jeho dozoru, též stejnopisy nebo kopie protokolů o výslechu obviněného a nejdůležitějších svědků, klíčových znaleckých posudků, protokolů o hlavním líčení (jsou-li v řízení před soudem vyhotovovány) a soudních rozhodnutí (viz ustanovení § 140 odst. 1 a 2 kancelářského řádu státního zastupitelství). Dozorový spis se vede paralelně s trestním spisem, nicméně, jak bylo zmíněno již výše, nevztahuje se na něj režim nahlížení do spisu ve smyslu ustanovení § 65 trestního řádu. Jak potvrzují i komentáře k trestnímu řádu, pod „spisy“ ve smyslu ustanovení § 65 trestního řádu nelze podřazovat tzv. dozorové spisy státního zástupce a proto se na ně nevztahuje právo nahlížet do spisů (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. Díl. 6. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 442).
[26] Na tomto podkladě se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je možné na poskytování informací z dozorového spisu státního zástupce aplikovat zákon o svobodném přístupu k informacím, pokud ve vztahu k dozorovému spisu neexistuje komplexní právní úprava nahlížení do tohoto druhu spisu, resp. přesněji řečeno, v rámci trestního řízení neexistuje nástroj, který by nahlížení do dozorového spisu státního zástupce umožňoval.
[26] Na tomto podkladě se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je možné na poskytování informací z dozorového spisu státního zástupce aplikovat zákon o svobodném přístupu k informacím, pokud ve vztahu k dozorovému spisu neexistuje komplexní právní úprava nahlížení do tohoto druhu spisu, resp. přesněji řečeno, v rámci trestního řízení neexistuje nástroj, který by nahlížení do dozorového spisu státního zástupce umožňoval.
[27] Je nepochybné, že při vedení dozorového spisu státní zástupce vystupuje v pozici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv v pozici orgánu veřejné správy, jak patrně chtěl zdůraznit krajský soud v napadeném usnesení, když uvedl, že „postupy státního zastupitelství týkající se trestního řízení nepodléhají přezkumné pravomoci správních soudů, ale podléhají institutům upravených trestním řádem“. Soudy ve správním soudnictví rozhodně nejsou oprávněny ingerovat do postupů státního zástupce či jiného orgánu činného v trestním řízení, potažmo rozhodovat o zákonnosti či správnosti těchto postupů. Poskytování informací vztahujících se k působnosti státního zástupce jakožto státního orgánu moci výkonné však rozhodně nelze označit za postup v trestním řízení, jehož účelem je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu), přestože se požadované informace postupů orgánů činných v trestním řízení dotýkají. Je však třeba zároveň zdůraznit, že poskytováním informací, jež se týkají trestního řízení, nesmí být účel trestního řízení ohrožen, proti čemuž právní úprava povinným subjektům (tedy i žalovanému) poskytuje příslušné právní nástroje. Tyto nástroje jsou obsaženy jak v samotném trestním řádu (viz § 8a a násl.) tak v zákoně o svobodném přístupu k informacím (viz níže), přičemž platí, že poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nesmí obcházet omezení vyplývající z podstaty samotného trestního řízení (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 104, publ. pod č. 2241/2011 Sb. NSS).
[27] Je nepochybné, že při vedení dozorového spisu státní zástupce vystupuje v pozici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv v pozici orgánu veřejné správy, jak patrně chtěl zdůraznit krajský soud v napadeném usnesení, když uvedl, že „postupy státního zastupitelství týkající se trestního řízení nepodléhají přezkumné pravomoci správních soudů, ale podléhají institutům upravených trestním řádem“. Soudy ve správním soudnictví rozhodně nejsou oprávněny ingerovat do postupů státního zástupce či jiného orgánu činného v trestním řízení, potažmo rozhodovat o zákonnosti či správnosti těchto postupů. Poskytování informací vztahujících se k působnosti státního zástupce jakožto státního orgánu moci výkonné však rozhodně nelze označit za postup v trestním řízení, jehož účelem je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu), přestože se požadované informace postupů orgánů činných v trestním řízení dotýkají. Je však třeba zároveň zdůraznit, že poskytováním informací, jež se týkají trestního řízení, nesmí být účel trestního řízení ohrožen, proti čemuž právní úprava povinným subjektům (tedy i žalovanému) poskytuje příslušné právní nástroje. Tyto nástroje jsou obsaženy jak v samotném trestním řádu (viz § 8a a násl.) tak v zákoně o svobodném přístupu k informacím (viz níže), přičemž platí, že poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nesmí obcházet omezení vyplývající z podstaty samotného trestního řízení (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 104, publ. pod č. 2241/2011 Sb. NSS).
[28] Pokud je požadována informace ze spisů týkajících se trestního řízení, je nutno poukázat na ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, které bylo do tohoto zákona včleněno novelou č. 274/2008 Sb., s účinností od 1. 1. 2009: Povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky. Ustanovení jiných zákonů o poskytování informací tím nejsou dotčena. Tímto ustanovením svým způsobem došlo k doplnění výluky z informační povinnosti v ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístupu informacím, podle něhož povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení (k této problematice podrobně viz již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 103, publ. pod č. 2241/2011 Sb. NSS).
[28] Pokud je požadována informace ze spisů týkajících se trestního řízení, je nutno poukázat na ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, které bylo do tohoto zákona včleněno novelou č. 274/2008 Sb., s účinností od 1. 1. 2009: Povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky. Ustanovení jiných zákonů o poskytování informací tím nejsou dotčena. Tímto ustanovením svým způsobem došlo k doplnění výluky z informační povinnosti v ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístupu informacím, podle něhož povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení (k této problematice podrobně viz již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 103, publ. pod č. 2241/2011 Sb. NSS).
[29] Ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím dokládá, že zákonodárce předpokládal rozhodování povinných subjektů též o žádostech požadujících poskytnutí informací ze spisů týkajících se trestního řízení; nejedná-li se ovšem o výluku ve smyslu § 65 trestního řádu. Jak bylo rozvedeno výše, v případě poskytování informací z dozorového spisu státního zástupce nelze tuto výluku uplatnit. Žádost o informace z dozorového spisu je tak nutné vyřídit v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, s tím, že povinný subjekt musí zvážit, zda a v jakém rozsahu se uplatní příslušná zákonná omezení práva na poskytnutí informace. Soudu pak přísluší posouzení zákonnosti uplatnění tohoto omezení.
[29] Ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím dokládá, že zákonodárce předpokládal rozhodování povinných subjektů též o žádostech požadujících poskytnutí informací ze spisů týkajících se trestního řízení; nejedná-li se ovšem o výluku ve smyslu § 65 trestního řádu. Jak bylo rozvedeno výše, v případě poskytování informací z dozorového spisu státního zástupce nelze tuto výluku uplatnit. Žádost o informace z dozorového spisu je tak nutné vyřídit v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, s tím, že povinný subjekt musí zvážit, zda a v jakém rozsahu se uplatní příslušná zákonná omezení práva na poskytnutí informace. Soudu pak přísluší posouzení zákonnosti uplatnění tohoto omezení.
[30] Tento závěr není v rozporu s názorem, který zdejší soud vyslovil ve svém dřívějším rozsudku ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 As 105/2010 - 73, v němž mj. navázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 54/05, totiž že „pokud obviněný (či jiné osoby vyjmenované v § 65 odst. 1 trestního řádu) nemá právo seznámit se s pokyny státního zástupce udělenými policejnímu orgánu, tím spíše nemají právo na jejich zpřístupnění ani ostatní osoby“. Jak bylo vymezeno výše, dozorový spis obsahuje množství různých informací - vedle informací o průběhu konkrétního trestního řízení zahrnuje rovněž např. rozhodnutí a opatření státního zástupce a další písemnosti, které prokazují výkon jeho dozoru. Lze tedy předpokládat, že na poskytnutí informací z dozorového spisu bude nutné uplatnit různá omezení plynoucí ze zákona o svobodném přístupu k informacím (ve vazbě na zachování účelu trestního řízení). Jak lze konkrétně dovozovat z naposled citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, pokud by požadovanou informací z dozorového spisu byly pokyny státního zástupce udílené policejnímu orgánu, došlo by k uplatnění výluky podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím (Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu). Nelze dokonce ani vyloučit, že by se na informaci požadovanou z dozorového spisu vztahovalo více zákonných omezení zároveň.
[31] Přestože tedy při vedení dozorového spisu státní zástupce vystupuje v pozici orgánu činného v trestním řízení, platná právní úprava nevylučuje, naopak evidentně počítá s tím, že rozhodování o žádosti požadující poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce spadá do režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. V tomto smyslu je nutné nahlížet na rozhodnutí žalovaného jako na rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy spadající do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví.
V. Shrnutí a náklady řízení
[32] Krajský soud dospěl v této věci k nesprávnému závěru, pokud žalobu stěžovatele odmítl a vyloučil tak ze soudního přezkumu rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce.
[32] Krajský soud dospěl v této věci k nesprávnému závěru, pokud žalobu stěžovatele odmítl a vyloučil tak ze soudního přezkumu rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce.
[33] Nejvyšší správní soud konstatuje, že došlo k naplnění kasačního důvodu vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto napadené usnesení městského soudu podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.); musí tedy přistoupit k věcnému přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí.
[34] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu