2 Azs 237/2025- 25 - text
2 Azs 237/2025 - 26
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. D. N., zast. Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem Nádražní 308/3, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2023, č. j. OAM 1032/ZA
ZA11
D02
2023, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2025, č. j. 19 Az 42/2023 214,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2025, č. j. 19 Az 42/2023 214, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dospěl totiž k závěru, že podle čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je členským státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti Francouzská republika.
[2] Krajský soud rozhodnutí žalovaného dvakrát zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (rozsudky ze dne 14. 5. 2024, č. j. 19 Az 42/2023 64, a ze dne 24. 1. 2025, č. j. 19 Az 42/2023 154). Oba tyto rozsudky ale Nejvyšší správní soud (NSS) ke kasační stížnosti žalovaného zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (rozsudky ze dne 14. 8. 2024, č. j. 2 Azs 135/2024 28, a ze dne 3. 6. 2025, č. j. 2 Azs 32/2025 31).
[3] Krajský soud posléze ve věci rozhodl v pořadí třetím rozsudkem označeným v záhlaví. Uvedl, že se právním názorem vysloveným v rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31 neřídil, neboť jej považuje za rozporný s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19, jakož i s judikaturou kasačního soudu (bod 26 rozsudku krajského soudu). Podrobně zrekapituloval závěry Ústavního soudu vyslovené v uvedeném nálezu (body 27 až 42). Krajský soud měl nadále za to, že ve vztahu k nevyužití diskrečního oprávnění podle čl. 17 nařízení Dublin III žalovaným je třeba přihlédnout ke skutečnostem, které nastaly až v průběhu soudního řízení (bod 43). Podle krajského soudu doznala osobní situace žalobce zásadních změn zejména s ohledem na narození dítěte, jehož otcem je žalobce. Proto je třeba s ohledem na právo na ochranu soukromého a rodinného života, princip nejlepšího zájmu dítěte, jakož i právo na soudní ochranu v nynější věci prolomit pravidlo vázanosti skutkovým a právním stavem ke dni rozhodnutí žalovaného (bod 53). Zavázal proto žalovaného, aby žalobcovu situaci znovu posoudil (bod 56). II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[4] Žalovaný (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvádí, že změnu okolností považuje pouze za součást snahy žalobce setrvat v České republice. Není úkolem stěžovatele tyto nově nastalé skutečnosti posuzovat v rámci úvahy o užití diskrečního oprávnění. Krajský soud se neřídil závazným právním názorem NSS vyjádřeným v rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31, zavázal stěžovatele k postupu, pro který neexistuje zákonná opora, a nepřípustně zasáhl do jeho správního uvážení. V nynější věci nejde o rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Krajským soudem citovaný nález Ústavního soudu na věc nedopadá. Krajský soud může s judikaturou kasačního soudu polemizovat, nerespektování rozhodnutí vyšší soudní instance však není přípustné. Takový postup je projevem svévole a je v rozporu se zásadami právního státu a zásahem do principů právní jistoty, předvídatelnosti a legitimního očekávání.
[5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že postup stěžovatele vykazuje znaky svévole a pomíjí smysl mezinárodní ochrany. Tvrzení stěžovatele o účelovosti postupu žalobce není ničím podložené. S ohledem na neúplnou transpozici tzv. procedurální směrnice (zejména jejího čl. 46 odst. 3) je třeba k později nastalým skutečnostem přihlédnout. Žalobce poukázal na rizika spojená se svým návratem do Francie, popřípadě do Nigérie. Krajský soud nepochybil, pokud věc v souladu s mezinárodními závazky České republiky posoudil ex nunc. Žalobce odkázal na judikaturu Krajského soudu v Brně a kasačního soudu, která podle něj podporuje závěr, že k novým skutečnostem je třeba přihlédnout, aby bylo možné posoudit, zda má žalobce nárok na mezinárodní ochranu, či nikoli. Kasační stížnost stěžovatele podle žalobce nepřesahuje jeho vlastní zájmy, a je proto nepřijatelná. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] V nynější věci jde o v pořadí třetí kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu. Jeho kasační stížnost však není nepřípustná, neboť stěžovatel namítá, že krajský soud se neřídil závazným právním názorem NSS [§ 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)].
[7] Kasační stížnost je tedy přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[8] Jedním z důvodů přijatelnosti kasační stížnosti podle výše citované judikatury je i zásadní právní pochybení krajského soudu spočívající v nerespektování ustálené a jasné judikatury kasačního soudu, jestliže nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu (usnesení NSS č. j. 9 As 83/2021 28, bod 11). Právě o takovou situaci se jedná i nyní, a to tím spíše, že krajský soud nerespektoval právní názor, který NSS vyslovil přímo v nynější věci ve svém předchozím zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Z tohoto důvodu je kasační stížnost přijatelná a také důvodná.
[9] NSS v rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31 konstatoval, že krajský soud při přezkumu nevyužití diskrečního oprávnění podle čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (bod 21), a že krajský soud pochybil, pokud ve věci žalobce takto nepostupoval (bod 22).
[10] V napadeném rozsudku krajský soud tuto skutečnost nezastírá, a naopak otevřeně deklaruje, že závazným právním názorem NSS se řídit odmítá (bod 26). Takový postup je však v rozporu s § 110 odst. 4 s. ř. s. a vede k tomu, že rozsudek krajského soudu je z tohoto důvodu nezákonný.
[11] Jak již v minulosti kasační soud uvedl, krajské soudy jsou povinny znát jeho judikaturu a řídit se jí (rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006 68). Odchýlit se od ní mohou pouze tehdy, odůvodní li to vlastními racionálními a závažnými konkurujícími důvody; takový postup však není možný, je li krajský soud v dané věci přímo zavázán právním názorem kasačního soudu podle § 110 odst. 4 s. ř. s. (dříve § 110 odst. 3 s. ř. s., srov. rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011 347, č. 2368/2011 Sb. NSS, bod 42 a tam citovanou judikaturu).
[12] Byť tedy krajský soud v napadeném rozsudku nabízí vlastní oponentní argumentaci k závěrům NSS, nelze takový postup akceptovat. Pro vyjádření nesouhlasu s názorem nadřízeného soudu totiž není místo v dalším řízení navazujícím na kasační rozsudek, jímž NSS zavázal krajský soud právním názorem, který musí být v dané věci bezpodmínečně respektován (rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 As 206/2014 46, bod 24).
[13] Právní názor vyslovený v rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31 je ostatně závazný i pro NSS samotný. Jak v minulosti uvedl rozšířený senát, zruší li NSS v řízení o kasační stížnosti rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem vázán nejen krajský soud, ale také NSS sám, rozhoduje li za jinak nezměněných poměrů v téže věci o kasační stížnosti proti novému rozhodnutí krajského soudu. Změny původně vysloveného právního názoru se senát, který o nové kasační stížnosti rozhoduje, nemůže domoci ani předložením věci rozšířenému senátu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007 56, č. 1723/2008 Sb. NSS; obdobně usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 4 As 3/2018 50, č. 4015/2020 Sb. NSS). I kdyby tedy argumenty přednesené krajským soudem v napadeném rozsudku kasační soud přesvědčily, nemůže svůj dříve vyslovený právní názor v této věci přehodnotit.
[14] V nynější věci nejde ani o žádnou ze situací, kdy by došlo k prolomení závaznosti právního názoru NSS v důsledku změny skutkových či právních poměrů nebo změny judikatury v mezidobí mezi opakovaným rozhodováním kasačního soudu (již citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 9 Afs 59/2007 56). Nic takového ostatně krajský soud ve svém rozsudku ani žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti netvrdí. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3997/19, o nějž krajský soud svůj oponentní názor opírá, nebyl vydán v mezidobí mezi vydáním rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31 a nynějšího rozsudku.
[15] Již pouze z výše uvedených důvodů nemůže rozsudek krajského soudu obstát, a je třeba jej zrušit, aniž by se NSS mohl vypořádávat s věcnou argumentací krajského soudu a účastníků řízení směřující k otázce správnosti či nesprávnosti právního názoru vysloveného v rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31.
[16] V dalším řízení tedy krajský soud věc posoudí v souladu se závěry, které NSS vyslovil v rozsudku č. j. 2 Azs 32/2025 31, jak mu ukládá § 110 odst. 4 s. ř. s. Tím není dotčena možnost krajského soudu, aby v jiných věcech, v nichž takto zavázán není, s právním názorem NSS v intencích výše citované judikatury polemizoval v rámci přípustného justičního dialogu (k tomu např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 As 202/2019 43, bod 18). IV. Závěr a náklady řízení
[17] Kasační stížnost je důvodná, a proto NSS zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věty první s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[18] Krajský soud v souladu s § 110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti včetně odměny zástupce, jehož stěžovateli ustanovil, za úkony právní služby poskytnuté v řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2025
Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu