20 Cdo 1013/2023-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné KAPITÁLOVÝ FOND PRAHA a. s., se sídlem v Praze 2, Krkonošská č. 2001/16, identifikační číslo osoby 04212819, zastoupené Mgr. Martinem Rezkem, LL. B., advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská č. 2001/16, proti povinné H. J., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1720/12, pro 2 307 534,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 1707/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2022, č. j. 20 Co 276/2022-157, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. října 2022, č. j. 20 Co 276/2022-157, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka přednáší k řešení jednu otázku jako doposud dovolacím soudem neřešenou a to „zda-li v případě, že hlavním předmětem smlouvy o úvěru, ve které je úvěrovaný formálně označen jako fyzická osoba podnikatel, je poskytnutí úvěru na splacení závazku z hypotečního úvěru, tedy z úvěru spotřebitelského, a ve zbytku je ve smlouvě o úvěru uvedeno, že zbytek úvěru je určen na podnikatelské účely bez jakéhokoliv bližšího určení, se jedná o úvěr spotřebitelský či o úvěr podnikatelský, tedy zda platí, že spotřebitelská povaha půjčky (primárního závazku) v takovém případě předurčuje povahu navazujícího úvěr, a to bez ohledu na to, že byl takový úvěr označený jako podnikatelský.“
Dovolatelka pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu se týká skutkových závěrů o poskytnutí úvěru právní předchůdkyní oprávněné ve vztahu k využití poskytnutých finančních prostředků povinné k její podnikatelské činnosti a soukromým účelům (jako spotřebiteli), přičemž na základě v řízení provedených důkazů uzavřel, že z větší části byl úvěr převeden na podnikatelský účet povinné. Z uvedených důvodů formulovaná právní otázka nemá pro rozhodnutí dovolacího soudu v této věci význam, protože ve své podstatě zpochybňuje skutkové závěry napadeného rozhodnutí, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v § 132 o. s.
ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Dovolací soud nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, přičemž odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.