20 Cdo 1039/2024-519
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného města Louny, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 35, identifikační číslo osoby 00265209, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, proti povinnému M. U., zastoupenému Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, pro nepeněžité plnění provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 42/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 25 Co 336/2023-460, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) usnesením ze dne 26. 9. 2023, č. j. 68 EXE 42/2019-412, výrokem I. zamítl návrh povinného na zastavení exekuce a zároveň výrokem II. zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce. Vyšel ze zjištění, že exekuce je pod sp. zn. 134 EX 00202/19 vedena od 23. 1. 2019 pověřeným soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň- město, podle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru stavebního úřadu, ze dne 18. 8. 2015, č. j. MULNCJ 63785/2015, ve spojení s opravným rozhodnutím téhož úřadu ze dne 12. 10. 2015, č. j. MULNCJ 76606/2015 (dále „exekuční titul“), k vymožení nepeněžitého plnění - pořízení zjednodušené dokumentace (pasportu stavby) rodinného domu č. p. XY ve XY, stojícího na pozemku č. parc. XY v katastrálním území XY, a předložení této dokumentace ve trojím vyhotovení stavebnímu úřadu v XY (dále rovněž „pořízení a předložení pasportu stavby“).
2/ Soud prvního stupně zdůraznil, že v exekučním řízení je soud vykonávaným rozhodnutím vázán a nepřísluší mu jeho správnost věcně přezkoumávat (s odkazem mj. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněném pod číslem 4/2000 Sb. roh. obč.), přičemž námitkami povinného se exekuční soudy již opakovaně zabývaly a jeho návrhům na zastavení exekuce nevyhověly (viz usnesení okresního soudu ze dne 1. 10. 2020, č. j. 68 EXE 42/2019-100, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25.
2. 2021, č. j. 25 Co 6/2021-141, usnesení okresního soudu ze dne 8. 6. 2022, č. j. 68 EXE 42/2019-210, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 25 Co 318/2022-276, či usnesení okresního soudu ze dne 3. 4. 2023, č. j. 68 EXE 42/2019-310, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 25 Co 124/2023-365). Tvrdil-li povinný ve svém novém návrhu na zastavení exekuce, že svoji povinnost (plynoucí z exekučního titulu) splnil doručením pasportu stavby dne 6.
2. 2023 do podatelny Městského úřadu Louny, „nepřiložil podací razítko úřadu, pouze čestné prohlášení vyhotovitele pasportu“. I kdyby k doručení pasportu stavby prokazatelně došlo, oprávněný si prozatím nemohl ověřit, „zda pasport odpovídá skutečnému stavu, neboť povinný neumožnil vstup zástupcům oprávněného do nemovitosti“.
3/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 11. 2023, č. j. 25 Co 336/2023-460, k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně „v zamítavém výroku o zastavení exekuce ohledně způsobu vedení exekuce ukládáním pokut“ tak, že exekuci „částečně“ zastavil „co do způsobu
exekuce ukládáním pokut za porušení vymáhané povinnosti“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení „o částečném zastavení exekuce“ (výrok II). 4/ Odvolací soud se zabýval námitkami povinného, který mj. uvedl, že se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s otázkou nepřípustnosti „tohoto způsobu vedení exekuce“, jestliže veškeré exekuční příkazy ukládající povinnému pokuty „měly být zrušeny z důvodu nezákonnosti, protože pouhým zastavením exekuce jen pozbývají účinnosti“, nadto byly uloženy v nepřiměřené výši.
S ohledem na obsah odvolání přezkoumal odvolací soud výrok soudu prvního stupně (o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce) zčásti „co do způsobu vedení exekuce ukládáním pokut“. Konstatoval, že návrhem na úplné zastavení exekuce nemohl být povinný beztak úspěšný pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, podal-li nový návrh „za stejných skutkových okolností, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto“. 5/ K otázce „konkrétního způsobu vedení exekuce“, kterou soud prvního stupně pominul, odvolací soud citoval ustanovení § 58 odst. 3 větu první, § 59 odst. 1, § 59 odst. 2 a § 72 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex.
řád“), rovněž § 350 odst. 1 až 3 a § 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Zdůraznil, že exekuce provedením prací a výkonů se subsidiárně řídí § 350 až § 351a o. s. ř. a rozlišuje, zda jde o práce a výkony, jež může vykonat i osoba odlišná od povinného (tzv. zastupitelné plnění), od vynucení jiné povinnosti (tzv. nezastupitelné plnění). V této souvislosti odvolací soud zmínil v judikatuře Nejvyššího soudu řešené případy nezastupitelného jednání (např. vytvoření uměleckého díla, vydání určitého potvrzení, zaslání dopisu, jehož text je součástí výroku rozhodnutí, poskytnutí součinnosti znalci při získání nezbytných podkladů apod.) a dovodil, že v dané věci vynucovaná povinnost pořízení a předložení pasportu stavby je plněním zastupitelným, neboť pasport se ve smyslu zjednodušené dokumentace skládá z průvodní zprávy, souhrnné technické zprávy, zjednodušeného situačního nákresu a zjednodušené výkresové dokumentace (takto je vymezen i v exekučním titulu) a v praxi nebývá zpracováván vlastníkem stavby, ale osobou, která „dokáže splnit zákonné požadavky na náležitosti pasportu“ a která je uvedena v průvodní zprávě jako zpracovatel (např. projektantem, geodetickou společností apod.).
Povinný v posuzované věci ostatně předložil několik pasportů stavby, které osobně nevyhotovil, přičemž exekvovaná povinnost „nebyla splněna jen proto, že povinný neumožnil prošetření souladu dokumentace se skutečným stavem“. Ukládáním pokut by tak mohla být vynucována „jen povinnost umožnit přístup do obydlí“, avšak takovou povinnost soudní exekutor povinnému jednak neuložil, jednak nezjišťoval, zda obydlí povinného je v rodinném domě č. p. XY v ulici XY. Protože způsob vedení exekuce ukládáním pokut není „vzhledem k druhu vymáhané povinnosti“, tj.
pro zastupitelné plnění, přípustný, odvolací soud exekuci částečně zastavil (§ 268 odst. 1 písm. h/, odst. 4 o. s. ř., § 52 odst. 1 ex. řádu), a nezabýval se proto otázkou (ne)přiměřenosti ukládaných pokut či zrušením vydaných exekučních příkazů (zde s odkazem na postup Nejvyššího soudu, např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3062/2022).
6/ Proti usnesení odvolacího soudu oprávněný podal dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, „zda je zastupitelným plněním ve smyslu § 350 o. s. ř. situace, kdy exekuční titul ukládá povinnému povinnost, která zcela stojí na tom, že povinný musí zpřístupnit svoji nemovitou věc, jinak povinnost nelze fakticky splnit“. Rozhodnutí, o něž se argumentačně odvolací soud opíral (Nejvyššího soudu SR ze dne 26.
října 1973, sp. zn. 2 Cz 90/73, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 1980, sp. zn. 3 Cz 24/80), se skutkově týkala jiného druhu vynucované povinnosti (obnovení odtoku vody a vyhloubení příkopu) za stavu přístupného pozemku. V dané věci je situace odlišná, neboť povinný opakovaně brání vstupu do nemovité věci a bez této kontroly (na místě stavby) „není možné konstatovat, že předložená dokumentace odpovídá skutečnosti a že uložená povinnost byla skutečně řádně splněna“. K tomu dovolatel upřesnil, že povinný dne 4.
4. 2023 prohlídku stavby neumožnil, z následné prohlídky plánované na den 15. 6. 2023 se omluvil a rovněž dne 7. 9. 2023 nemovitost nezpřístupnil. Soudní exekutor si v tomto případě nemůže zjednat vstup do nemovitosti a není správný ani závěr soudu, „že se může uplatnit konstrukt kombinace zastupitelného plnění s nezastupitelnou složkou v podobě možnosti ukládat pokuty za neumožnění vstupu“. 7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30.
9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8/ Podle dlouhodobě stabilní judikatury Nejvyššího soudu stanoví-li zákon pro výkon rozhodnutí (exekuci) k vymožení zastupitelného jednání výlučně způsob uvedený v ustanovení § 350 o. s. ř., nelze užít způsobu jiného (nelze postupovat podle ustanovení § 351 odst. 1 o. s. ř. a provádět výkon rozhodnutí či exekuci ukládáním pokut povinným). Nařízení soudního výkonu rozhodnutí (exekuce) uložením peněžité pokuty podle ustanovení § 351 odst. 1 o.
s. ř. je přípustné pouze tehdy, pokud je předmětem výkonu práce nebo jiné plnění, které může vykonat jen povinný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 26. října 1973, sp. zn. 2 Cz 90/73, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 1980, sp. zn. 3 Cz 24/80, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 41/82). Není přitom určující, je-li věc, na níž mají být práce provedeny, ve vlastnictví povinného.
Jestliže vykonatelným rozhodnutím
(exekučním titulem) bylo uloženo provést stavební práce na majetku povinného, lze výkon rozhodnutí nařídit pouze podle § 350 o. s. ř. 9/ Na základě této (vskutku historické, avšak stále použitelné) rozhodovací praxe Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. března 2024, sp. zn. 20 Cdo 591/2024 (vydaného ve věci těchže účastníků), vyložil (dovodil), že vyhotovení pasportu stavby je plněním zastupitelným, neboť jde o situaci obdobnou stavebním pracím, jež je třeba provést na majetku povinného, a to i v případě, že povinný dobrovolně neposkytuje součinnost.
U exekuce provedením prací a výkonů si soudní exekutor může zjednat vstup do nemovité věci (stavby), jestliže má podle ustanovení § 72 odst. 1 ex. řádu právo (a povinnost) zajistit, aby práce, které mají být vykonány, byly řádně provedeny (k tomuto účelu může využít např. institutu pořádkové pokuty). 10/ Závěry přijaté ve shora citované judikatuře lze uplatnit i na posuzovanou věc, přičemž napadené usnesení odvolacího soudu je s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, zcela v souladu; v dané souvislosti dovolatelem předestřená (jakožto jediná) právní otázka již byla Nejvyšším soudem judikaturně vyřešena, a zvolené hledisko přípustnosti dovolání tudíž nemůže obstát.
11/ Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.