20 Cdo 1084/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné RPG Byty, s.r.o., se sídlem v Ostravě,
Moravské Ostravě, Gregorova 3/2582, IČ 277 69 127, proti povinné V. K.,
zastoupené JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově-Město,
Moskevská 24a, vyklizením bytu bez náhrady, vedené u Okresního soudu v Karviné
- pobočky v Havířově pod sp. zn. 127 E 1415/2006, o dovolání povinné proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2007, č. j. 10 Co 767/2007
- 31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 13. 4. 2007, č. j. 127 E 1415/2006 - 22, zamítl „návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí
vyklizením bytu podaný u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově dne 6. 3. 2007“ a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že výkon rozhodnutí
vyklizením bytu č. 4 o velikosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím, II. kategorie, nacházejícího se v Havířově - Šumbarku na ulici Obránců Míru 23 v
domě čp. 794, byl nařízen usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v
Havířově ze dne 9. 1. 2007, č. j. 127 E 1415/2006 - 8, na základě vykonatelného
rozsudku téhož soudu ze dne 30. 10. 2002, č. j. 112 C 179/2002 - 11, jímž
povinné bylo uloženo vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku
bez zajištění bytové náhrady. Dospěl k závěru, že zaplacení dluhu na nájemném,
jak povinná v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí uvedla, nemá na průběh
tohoto řízení žádný vliv, a další tvrzené skutečnosti, že její zdravotní stav
je nepříznivý, že nemá jinou možnost bydlení ani majetek nebo úspory, takže
vyklizení bytu bez náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy, nelze podřadit
pod žádný z důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí uvedených v § 268 o. s. ř. K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením
usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení,
neboť se s jeho právním posouzením věci zcela ztotožnil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné
podáním soudem ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z § 238a
odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z
důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že soudy obou
stupňů měly návrh na zastavení výkonu rozhodnutí posuzovat podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř., protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí
vykonat, a že ve věci mělo být nařízeno jednání (§ 269 odst. 2 o. s. ř.), aby
své důvody mohla uplatnit. Pokud takto soudy nepostupovaly a věc neposuzovaly
podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je řízení postiženo jinou vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V důsledku tohoto
„procesního pochybení“ pak došlo k nesprávnému posouzení věci. Dále dovolatelka
poukázala na to, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle které oprávněný
nebude své právo na vyklizení bytu trvale vymáhat, bude-li povinná nadále
platit nájemné a dluh vyrovná. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla
zrušena. Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že žádná dohoda mezi
účastníky nebyla uzavřena, že na provedení výkonu rozhodnutí trvá, neboť
povinná předmětný byt užívá bez právního důvodu a na nájemném má ke dni 31. 1. 2008 dluh. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II., bod 12., část první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §
238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka v dovolání žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího
soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. nevymezila, a ani hodnocením námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru
nelze dospět. V dané věci je podkladovým rozhodnutím rozsudek Okresního soudu v Karviné -
pobočky v Havířově ze dne 30. 10. 2002, č. j. 112 C 179/2002 - 11, jímž
žalované (povinné) byla uložena povinnost vyklidit byt č. 4, II. kategorie, o
velikosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím na ulici Obránců Míru 23, v
domě č.p. 794, v Havířově-Šumbarku, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Povinná svůj návrh na zastavení výkonu rozhodnutí neopírá o žádný z důvodů
uvedených v § 268 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř., naopak z jejího dovolání
vyplývá, že by výkon rozhodnutí měl být zastaven podle § 268 odst. 1 písm. h)
o. s. ř. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí
nelze vykonat. Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě mít
výkon rozhodnutí za (z jiných důvodů) nepřípustný, se typicky spojují a) s
vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost,
jež zakládá důvod pro zastavení výkonu podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
b) s pochybeními při nařízení výkonu, c) s rušivými okolnostmi při provádění
výkonu, případně d) se specifickým jednáním povinného, způsobí-li například
započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů
zastavení výkonu) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu
je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v
právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut)
vybudován [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je
protichůdné účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit (efektivní) splnění
povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a
g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby výkon byl nepřípustným, plyne, že musí
jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí,
resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je,
aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je
poskytována povinnému a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně
nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. též V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 387, a dále
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005). Dovolatelka ani jednu z okolností, podřaditelných pod některé z písmen a) - d)
obsažených ve výše uvedeném výčtu neuvádí. Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat
nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li (shodně se soudem prvního stupně) k
závěru, že povinnou tvrzené skutečnosti v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí
nelze podřadit pod žádný z důvodů uvedených v § 268 o. s.
ř., tedy ani § 268
odst. 1 písm. h) o. s. ř. Námitku, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle které oprávněný nebude
své právo na vyklizení bytu trvale vymáhat, bude-li povinná nadále platit
nájemné a dluh vyrovná, uplatnila dovolatelka až v dovolání, a z hlediska §
241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustnou novotu, kterou se dovolací
soud nemůže zabývat, neboť účelem dovolacího řízení je přezkoumání správnosti
rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení
soudu prvního stupně potvrzeno, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu
§ 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. d),
odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném
do 30. 6. 2009, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl
zabývat namítanou vadou řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť z
hlediska tohoto dovolacího důvodu lze usnesení odvolacího soudu přezkoumat, jen
je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento
dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu,
se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní
judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006,
sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura,
ročník 2006). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněné náklady v tomto řízení, na jejichž
náhradu by měla právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.