20 Cdo 1166/2024-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného města Mnichovice, se sídlem v Mnichovicích, Masarykovo náměstí 83, identifikační číslo osoby 00240478, zastoupeného JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem v Táboře, Klokotská 103/13, proti povinným 1) M. G., a 2) Z. G., svěřenským správkyním svěřenského fondu CALLABUS, soukromý svěřenský fond, identifikační číslo osoby 09263691, zastoupeným JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 52 EXE 660/2023, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2023, č. j. 70 Co 340/2023-39, t a k t o:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2023, č. j. 70 Co 340/2023-39, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1) Ve shora specifikované věci Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 9. 2023, č. j. 52 EXE 660/2023-23, zamítl návrh povinných (ve výroku soud prvního stupně nesprávně uvedl „návrh povinné“) ze dne 16. 6. 2023 na zastavení exekuce. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v exekuci vedené soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 095 EX 00439/23 a nařízené podle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Mnichovice ze dne 1. 10. 2021. č. j.
MUMN/5374/2021/padm (dále „exekuční titul“) k vynucení nepeněžitého plnění, a to odstranění stavby pro chovatelství - boxu pro koně a podestýlky, skladů a chemické toalety na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, dále oplocení uvedeného pozemku a terénní úpravy, nejsou důvody pro zastavení exekuce dány (s odkazem na § 268 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“). Skutečnost, že „povinní nejsou vlastníky uvedených pozemků ani staveb“, takový důvod nezakládá, doložil-li oprávněný „přechod povinnosti určené exekučním titulem a změnu vlastnického práva“, Povinnými namítané „zablokování“ jejich účtů plyne z toho, že krom nepeněžitého plnění jsou v exekuci vymáhány náklady řízení a náklady exekuce.
Plnění z exekučního titulu je možné, neboť „terénní úpravy jsou dostatečně specifikovány“.
2) Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinných usnesením ze dne 4. 12. 2023, č. j. 70 Co 340/2023-39, změnil tak, že exekuci
zastavil (výrokem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrokem II), jakož i exekuce (výrokem III). K důvodu pro zastavení exekuce citoval ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení se zjištěním, že exekučním titulem uložené práce se týkají pozemku parc. č. 739/1 v katastrálním území XY (dále též „pozemek“), jehož vlastníkem byla označena povinná 2), které bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařízeno odstranit „stavbu s přesným výčtem, co stavba obsahuje“. Odvolací soud dále vyšel z toho, že pozemek byl ke dni 11.
6. 2020 vyčleněn z majetku povinné 2) a svěřen oběma povinným coby „tehdejším správcům“ soukromého svěřenského fondu CALLABUS (identifikační číslo osoby 09263691 - dále „svěřenský fond“) za účelem správy a rozmnožování vloženého majetku pro potřeby obmyšleného, k podnikání, vytváření zisku a k vyplacení renty v případě úrazu zakladatele nebo obmyšleného. Z ustanovení § 1448 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), vyplývá, že spolu se vznikem svěřenského fondu (jež je entitou bez právní subjektivity a představuje „autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný k naplňování konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem“) vzniklo i oddělené a nezávislé vlastnictví pozemku.
Pozemek tedy není ve vlastnictví správce, zakladatele či obmyšleného, tj. povinnosti z exekučního titulu by ani před vkladem pozemku do svěřenského fondu „nemohly přejít ani na svěřenský fond, ale ani na jeho správce“. V posuzované věci byl exekuční titul vydán více než rok poté, co byl pozemek vyčleněn z vlastnictví povinné 2) a „svěřen do správy svěřenským správcům“. Exekuce je proto vůči oběma povinným, „zejména“ povinné 2), „která již aktuálně není ani svěřenským správcem“, vedena nepřípustně, se zřetelem k tomu, že „svěřenské fondy bývají zakládány právě proto, aby majetek do nich vložený nepodléhal exekuci“.
3) Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že „odvolacím soudem byla řešena otázka, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena“, k čemuž odkázal na znění § 237 o. s. ř. 4) V podrobnostech dovolatel namítal, že „odvolací soud nesprávně posoudil otázku vlastnictví, resp. vzniku vlastnictví k předmětnému pozemku“. V případě převodu nemovitostí do svěřenského fondu je totiž rozhodným okamžikem „zápis do katastru nemovitostí, nikoli konstatování správce, že pozemek bude včleněn do svěřenského fondu“ (§ 1105 o.
z. a § 11 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů). V dané věci je zřejmé, že k vyčlenění pozemku došlo teprve na základě smlouvy o zvýšení svěřenského fondu ze dne 1. 11. 2022, tedy až po právní moci exekučního titulu. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze dále dovozovat, že svěřenský fond sám o sobě nemůže být účastníkem řízení, nemá-li právní osobnost. Pokud však drží a spravuje majetek tvořící svěřenský fond a vykonává k tomuto majetku vlastnická práva, měl by to být právě on, kdo bude vystupovat ve sporném řízení ohledně plnění souvisejícího s majetkem v tomto fondu (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
prosince 2012, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019). Ve vztahu k takovému majetku je svěřenský fond právním nástupce sui generis po předchozím vlastníku, a to na základě zákonných ustanovení (§ 1448 o. z.). Tuto změnu oprávněný doložil a dodal, že „k výmazu“ povinné 2) došlo až v průběhu exekučního řízení. Odvolacím soudem akcentovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021, sp. zn. 20 Cdo 617/2021, nelze při posuzování této věci použít. 5) K dovolání oprávněného se povinní vyjádřili podáním ze dne 30.
3. 2024 tak, že „otázka svěřenských fondů je v judikatuře běžně řešena“ a napadené usnesení se od této judikatury neodchyluje. Zakladatelka svěřenského fondu nebyla v dispozici se svým majetkem nijak omezena a měla plné právo vyčlenit jej ze svého vlastnictví, v důsledku čehož jsou majetky fondu a povinné od sebe odděleny a pozemek nelze v exekučním řízení postihnout. I v případě překročení oprávnění svěřenského správce by se neplatnosti jeho jednání mohla domáhat pouze zakladatelka za podmínek uvedených v § 1466 o.
z. Dovolání neobsahuje dostatečně konkrétní důvody a jako takové by mělo být podle názoru povinných odmítnuto. 6) Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o.
s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce vlastnictví pozemku vloženého do soukromého svěřenského fondu ve vazbě na exekuci vedenou pro odstranění staveb z tohoto pozemku přípustné (§ 237 o. s. ř.) a současně i opodstatněné. 7) V posuzované věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Mnichovice, stavebního úřadu vydané dne 1. 10. 2021 pod č. j. MUMN/5374/2021/padm a sp. zn. SÚ/8143/2017/padm a opatřené doložkou vykonatelnosti ke dni 28.
12. 2022, jímž stavební úřad nařídil povinné 2) coby vlastníku staveb na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, aby odstranila z pozemku ve výroku exekučního titulu dále specifikované stavby, konkrétně stavbu pro chovatelství - box pro koně a podestýlku, výrobky plnící funkci stavby zázemí pro chov koní (sklad na nářadí, sklad na krmivo a chemickou toaletu), oplocení pozemku z pletiva na kůlech a ocelových sloupcích včetně vjezdové brány a terénní úpravy v rozsahu cca 1 200 m2 (betonové svahovky a pražce, lomový prach a přemístěnou zeminu).
8) Protože odvolací soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je třeba z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu připomenout, že důvody, pro které je namístě výkon rozhodnutí (exekuci) prohlásit za nepřípustný (nepřípustnou), se typicky spojují s vadami exekučního titulu, pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., s pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), jakož i se specifickým jednáním povinného.
V případech prohlášení nepřípustnosti výkonu rozhodnutí (exekuce) musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
července 2020, sp. zn. 20 Cdo 467/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2022, sp. zn. 20 Cdo 2476/2021). 9) V usnesení ze dne 26. října 2021, sp. zn. 20 Cdo 617/2021 (které na podporu svých závěrů odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení zmínil), sice Nejvyšší soud dovodil, že v případě vedené exekuce soudní exekutor zásadně postihuje majetek povinného, přičemž takto lze zasáhnout i majetek, o němž exekutor toliko předpokládá, že povinnému náleží, avšak citovaný závěr byl vysloven pro exekuci vedenou na peněžité plnění, v níž majetek po zpeněžení slouží jakožto prostředek k uspokojení pohledávky oprávněné osoby.
V posuzované exekuci však není exekučně vynucována peněžitá pohledávka, ale nepeněžité plnění v podobě odstranění exekučním titulem určených staveb z pozemku, takže citovaný judikát dovolacího soudu nemůže být přiléhavým vodítkem. 10) Neobstojí proto odvolacím soudem použitý důvod nepřípustnosti vedení další exekuce (ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), založený na úvaze, že pozemek, z něhož mají být podle exekučního titulu konkrétní stavby odstraněny, byl vložen do soukromého svěřenského fondu, v důsledku čehož pozemek nelze exekučně postihnout.
Odvolací soud tím přehlíží, že předmětný pozemek zde není prostředkem uspokojení peněžité pohledávky oprávněné osoby, ale představuje ve výroku exekučního titulu primárně identifikační prvek za účelem materiální vykonatelnosti titulu (v režimu uspokojení práv na nepeněžité plnění podle § 339 a násl. o. s. ř. a § 72 ex. řádu), tj. prostřednictvím označeného pozemku jsou konkretizovány stavby, které mají být z daného místa likvidovány. Řešení otázky vlastnictví pozemku je za tohoto stavu předčasné, neboť odstraněny mají být a fakticky mohou být toliko stavby, jimž nicméně odvolací soud v důvodech usnesení nevěnoval žádnou pozornost, takže v dovolacím řízení není možné přezkoumat v první řadě zjištění charakteru exekučně dotčených staveb, následně pak revidovat (případné) majetkové konsekvence posuzované exekuce.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že odstraňované stavby nemusí být jen nemovité věci představující součást pozemku, ale rovněž movitosti, které lze z pozemku vyklidit (např. odvozem mobilní buňky apod.). Posledně uvedenou možnost, kterou se odvolací soud nezabýval, nelze prozatím (bez dalšího dokazování) vyloučit, a to již pouze se zřetelem na popis (některých) staveb ve znění exekučního titulu. 11) Jelikož usnesení odvolacího soudu je ve svých rozhodných závěrech předčasné, a proto i nesprávné, Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání či pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení podle § 243e odst. 1 o.
s. ř. zrušuje a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). V něm se soud bude nejprve zabývat charakterem v exekučním titulu určených staveb (s předpokladem dokazování, v jehož rámci se přímo nabízí rovněž šetření na místě samém), u nichž následně provede právní hodnocení a eventuální majetkový dopad na (ne)přípustnost vedené exekuce (s přihlédnutím k typickým případům takové nepřípustnosti, které judikatura dovolacího soudu akcentuje - viz shora). 12) Bude-li v dalším řízení důkazně zjištěno, že z pozemku mají být odstraněny stavby coby movité věci, je pro vedení exekuce na nepeněžité plnění nerozhodné, zda tyto movitosti byly vloženy do soukromého svěřenského fondu či nikoli, protože vyklizením movitosti (odvezením z předmětného pozemku na jiné místo) není vlastnictví třetí osoby k těmto věcem nijak zásadně dotčeno.
Jestliže bude prokázáno, že stavba je součástí pozemku ve vlastnictví svěřenského fondu (tedy nikoli povinné osoby), bude nezbytné pozorně a jednotlivě (např.
se zřetelem k hodnotě stavby či jejímu funkčnímu významu pro pozemek, jehož je součástí, apod.) zkoumat, zda odstranění takové stavby nebrání některý z momentů nepřípustnosti exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. I v těchto případech je třeba mít stále na paměti, že přirozeným smyslem exekuce je, aby byla podle formálně a materiálně vykonatelného exekučního titulu provedena, nikoli zastavena; tomu má odpovídat i míra ochrany poskytovaná povinnému a limitovaná skutečností, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem rozhodnutí uloženo.
Dovodí-li soud v dalším řízení, že u konkrétní stavby, jež je součástí pozemku svěřenského fondu, je zde důvod nepřípustnosti provedení exekuce, musí s tím spojené okolnosti pečlivě zvažovat s přihlédnutím k judikatornímu pokynu Nejvyššího soudu, podle jehož závěru se takové okolnosti mají vyznačovat odpovídající relevancí a působit intenzívně a v podstatné míře (srov. z mnoha rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 1134/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
března 2019, sp. zn. 20 Cdo 373/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2706/2019). Pro posuzovanou věc z toho plyne, že otázka vlastnictví pozemku svěřenským fondem v principu nemusí mít pro exekvované odstranění či vyklizení staveb z tohoto pozemku podstatnější význam. 13) V jistém aplikačním rozsahu by nemělo být přehlédnuto usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2024, sp. zn. 20 Cdo 1039/2024, v němž dovolací soud u exekuce na nepeněžité plnění provedením prací a výkonů vysvětlil, že není určující, je-li věc, na níž mají být práce provedeny, ve vlastnictví povinného, zároveň si soudní exekutor může zjednat vstup do nemovité věci (stavby) za účelem vlastního provedení exekuce, tj. provedení prací a výkonů.
14) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud (exekutor) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.