20 Cdo 119/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného P. P., a. s., proti povinnému V. P., pro částku 52.434,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 Nc 294/2005, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora se sídlem v O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 15. 6. 2006, č. j. 10 Co 520/2006-22, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání soudního exekutora Mgr. Ing. R. O. proti usnesení z 10. 2. 2006, č. j. 11 Nc 294/2005-12 (jímž Okresní soud v Bruntále opravil své usnesení z 24. 10. 2005, č. j. 11 Nc 294/2005-9, tak, že namísto chybného pověření dovolatele provedením exekuce byl v souzené věci provedením exekuce pověřen Mgr. J. K., soudní exekutor se sídlem v O., P. 41), s odůvodněním, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou (§ 218 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o. s. ř.“/).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor Mgr. Ing. R. O.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům dovolacího řízení náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu