20 Cdo 1205/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Olgy Puškinové v
exekuční věci oprávněné Pražské energetiky, a. s., se sídlem v Praze 10, Na
Hroudě 1492/4, IČ 60193913, proti povinnému R. H., zastoupenému opatrovníkem
Městskou částí Praha 11, se sídlem Praha 4, Ocelíkova 672, pro 68.990,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc
15982/2004, o dovolání zástavního věřitele CDV-2, LTD, se sídlem v Londýně,
Peterborough Court, 133 Fleet Street, EC4A 2BB, Spojené království Velké
Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se
sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 5. 9. 2008, č. j. 14 Co 275/2008-113, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.9. 2008, č. j. 14 Co
275/2008-113 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.4.2008, č.j. 13 Nc
15982/2004-81, se ruší a věc se obvodnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 4.
2008, č. j. 13 Nc 15982/2004-81, jímž okresní soud z rozdělované podstaty
1.436.032,70 Kč uspokojil v první skupině (§ 337c odst. 1 písm. a/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„o. s. ř.“) náklady exekuce ve výši 223.918,70 Kč a ve třetí skupině (§ 337c
odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) část pohledávky zástavního věřitele CDV-2, LTD ve
výši 1.212.114,- Kč, čímž byla celá podstata rozdělena. Odvolací soud považoval
pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce za pohledávku první skupiny,
neboť vyšel ze zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/, ve znění zákona č. 347/2007 Sb. Zákon č. 120/2001 Sb.
dříve výslovně neupravoval, v jaké skupině mají být náklady exekuce uspokojeny,
a tak byl zákonem č. 347/2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2008 doplněn v
ustanovení § 68 zákona č. 120/2001 Sb. tak, že „náklady exekuce se uspokojují
jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 337c odst. 1 písm. a) o.
s. ř.“. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu I. stupně, že
rozhoduje-li soud již v době účinnosti této novely, tedy po 1. 1. 2008, použije
při rozhodování ohledně pohledávky nákladů exekuce ustanovení § 68 odst. 2
novelizovaného znění zákona č. 120/2001 Sb., i když náklady vznikly v exekučním
řízení zahájeném před 1. 1. 2008.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl zástavní věřitel dovoláním z důvodu
nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Zásadní
právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší právní otázku
střetu nároku zástavního věřitele (se zástavním právem vzniklým dávno před
zahájením exekuce) a exekutora v rozporu s hmotným právem, a to tak, že
nepřípustně zakládá pravou retroaktivitu pozdějšího právního předpisu. Zástavní
právo vzniklo vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni
29.12.1994, a to na základě smlouvy uzavřené dne 21.12.1994. Nárok na
uspokojení ze zástavy vznikl dne 21.12.1995, protože dlužník dne 20.12.1995
neuhradil zbytek jistiny ve výši 4.000.000,- Kč. Exekuční řízení bylo zahájeno
v roce 2004, exekuce prodejem nemovitostí povinného byla nařízena exekučním
příkazem dne 16.6.2004 a exekutor náklady exekuce vyúčtoval příkazem k úhradě
dne 19.9.2006. Všechny podstatné okolnosti pro rozvrh nastaly více než rok před
účinnosti zákona č. 347/2007 Sb. Aplikací novely i na exekuční řízení zahájené
před její účinností dochází k tzv. pravé retroaktivitě, jež je nepřípustná.
K retroaktivitě práva odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp.
zn. Pl. ÚS 8/06. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i
předcházející usnesení soudu I. stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4
k dalšímu řízení.
Soudní exekutor ve vyjádření k dovolání uvedl, že usnesení o příklepu ze dne 7.
9. 2006 v dané věci nabylo právní moci dne 17. 10. 2006, dne 19. 9. 2006 vydal
příkaz k úhradě nákladů exekuce, nejvyšší podání bylo doplaceno dne 7. 11. 2006
a dne 9. 2. 2007 doručil obvodnímu soudu žádost o vydání rozvrhového usnesení.
V řízení provedl řadu úkonů, za které mu náleží odměna. Do 31. 12. 2007 chyběla
právní úprava, která by konkrétně stanovila, v jaké skupině má být při
rozdělení podstaty uspokojena pohledávka soudního exekutora. Nejvyšší soud
zařadil svým rozhodnutím pohledávku exekutora až do třetí skupiny. Absence
zákonné úpravy byla vyřešena zákonem č. 347/2007 Sb. Soudy rozhodovaly již za
účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., nemohly proto postupovat podle úpravy platné
do 31. 12. 2007. Závěry Pl. ÚS 8/06 jsou na danou věc již nepoužitelné a je na
místě, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných
ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s §
238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř., a je i důvodné, neboť odvolací soud
předestřenou otázku nesprávně právně posoudil a rozhodl o ní v rozporu s
dosavadní judikatorní praxí.
Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008; nález
Ústavního soudu I. ÚS 1562/09 ze dne 24. 9. 2009 a nález IV. ÚS 314/09 ze dne
5. 5. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu
o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba
posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o
takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č.
120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn.
Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4,
ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že
pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem
nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§ 337c
odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů v projednávané věci odchýlit.
Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat § 68 zákona
č. 120/2001 Sb. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tak nesprávný.
Nejvyšší soud tedy - aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s.
ř.) - rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, 3, o. s. ř.);
poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu
vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu
řízení.
Soudy jsou právním názorem dovolacího soudu vázány (§ 243d odst. 1,
věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu