20 Cdo 1271/2020-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny
v exekuční věci oprávněného P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr.
Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti
povinnému S. Č., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Filipem Opatřilem,
advokátem se sídlem v Olomouci, Vídeňská 676/7, pro 3 371 500 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 28/2016,
o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v
Olomouci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 40 Co 351/2019-312, t a k t o :
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 26 765,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta
JUDr. Filipa Opatřila.
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále
„odvolací soud“) k odvolání oprávněného usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 40
Co 351/2019-312, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku (dále „soud
prvního stupně“) ze dne 13. 12. 2018, č. j. 22 EXE 28/2016-276, který exekuci
vedenou soudním exekutorem Mgr. Petrem Jarošem, Exekutorský úřad Chrudim, pod
sp. zn. 129 EX 53/16, zcela zastavil (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a
rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení, resp. exekuce (výroky II. a III.);
zároveň odvolací soud uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinnému na
náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 128 Kč k rukám jeho právního
zástupce. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena od 11. 1. 2016 podle
vykonatelného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 3. 3. 2010,
vydaného pod sp. zn. NZ 27/2010, N 32/2010, notářkou v Šumperku Mgr. Jitkou
Heinzovou (dále rovněž „exekuční titul“), za účelem uspokojení pohledávky
oprávněného ve výši 3 371 500 Kč. V průběhu řízení povinný navrhl zastavení
exekuce z důvodu, že původní věřitel ISDesign CZ, s. r. o. (se sídlem v Praze
1, Smetanovo nábřeží 327/14, identifikační číslo osoby 28985028, dále též
„postupitel“), postoupil pohledávku smlouvou ze dne 19. 9. 2014 společnosti
GRAND BASSAM Ltd. (dále též „postupník“), které povinný po oznámení skutečnosti
postoupení pohledávky závazek v dohodnuté částce 40 000 Eur zaplatil (na
základě dohody s postupníkem o splnění dluhu ze dne 15. 10. 2014). Z výsledků
dokazování před soudem prvního stupně (s nimiž se odvolací soud ztotožnil) po
skutkové stránce vyplynulo, že vymáhaná pohledávka byla postupována ve třech
případech, nejprve dne 13. 5. 2013 smlouvou mezi postupitelem IS Design CZ, s. r. o., a Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem v Šumperku, Janošíkova 736/2
(uvedené postoupení nebylo povinnému oznámeno ani prokázáno), následně dne 19. 9. 2014 mezi postupitelem a postupníkem (viz shora) a naposledy dne 31. 12. 2015 mezi Mgr. Peškem a oprávněným, přičemž o posledním postoupení se povinný
dozvěděl až z návrhu na nařízení exekuce. Postupník a povinný se písemně dne
15. 10. 2014 dohodli, že uhrazením částky 40 000 Eur (ve dvou splátkách) bude
dluh v celém rozsahu splněn. Ke dni rozhodování o návrhu povinného na zastavení
exekuce činil podle sdělení soudního exekutora dluh 3 371 499,58 Kč. 3/ Odvolací soud citoval ustanovení § 526 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.), a §
1882 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též „o. z.“), v souvislosti s prokázanou skutečností, že se
povinný „nejdříve dozvěděl o postoupení pohledávky za jeho osobou“ na
postupníka podáním s datem doručení 24. 9. 2014, a takové postoupení je účinné. Pohledávka byla postupníkovi postoupena „jako celek“, účinky postoupení vůči
povinnému nastaly pouze ve vztahu k postupníkovi, jemuž povinný svůj dluh
plnil, neboť mu nebylo známo, že postupník „skutečným věřitelem není“. V
rozsahu pohledávky nad povinným uhrazenou částku 40 000 Eur postupník povinnému
dluh prominul. U postoupení pohledávky na Mgr. Martina Peška nebyla splněna
notifikační povinnost, přičemž oznámením této skutečnosti (tj. postoupení
pohledávky) insolvenčnímu soudu či zveřejněním takového podání v insolvenčním
rejstříku nelze uvedenou povinnost postupitele nahradit.
Protiprávní postup
postupitele, který pohledávku postoupil dvěma subjektům, nemůže jít k tíži
povinného, neboť „vzájemné vztahy mezi věřiteli z těchto smluv o postoupení
pohledávky se nedotýkají práv a povinností dlužníka“. Z uvedených důvodů dospěl
odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), je věcně správným rozhodnutím. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost
vymezil tvrzením, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a
to zda „je prominutí dluhu učiněné nepravým věřitelem účinné též vůči věřiteli
pravému“, s čímž souvisí otázka „ochrany dlužníka před zneužitím ze strany více
oprávněných“ ve smyslu § 1882 odst. 2 o. z. Podle názoru dovolatele zmíněné
ustanovení „žádným způsobem nestanoví způsob zániku závazku“. Dlužník je sice §
1882 odst. 2 o. z. chráněn, nicméně „hmotněprávní oprávnění k pohledávce
zůstává vždy oprávněnému věřiteli“. Odvolací soud nevěnoval pozornost ani
rozsahu ochrany dlužníka, který v posuzovaném případě část pohledávky domnělému
věřiteli zaplatil, avšak část dluhu mu byla „nepravým věřitelem“ smluvně
odpuštěna na úkor věřitele oprávněného. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší
soud napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudu
prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5/ K dovolání se vyjádřil povinný tak, že dovolatelem předestřená otázka již
byla Nejvyšším soudem vyřešena, a to např. v rozsudku ze dne 19. června 2018,
sp. zn. 23 Cdo 4886/2016. Povinný se nejdříve dozvěděl o postoupení jeho
pohledávky vůči jeho osobě na společnost GRAND BASSAM Ltd. Účinné bylo ve
vztahu k povinnému postoupení celé pohledávky, což bylo zřejmé z oznámení,
které povinný obdržel. Plnění povinného přijaté postupníkem již nelze na
povinném vymáhat v exekučním řízení (oprávněný se může obrátit na postupníka s
nárokem na vydání bezdůvodného obohacení). Otázka částečného prominutí dluhu by
měla být rovněž vypořádána mezi věřiteli, nelze-li povinnému vytknout, že s
postupníkem uzavřel dohodu o prominutí části dluhu. Situaci totiž zavinila
ISDesign CZ, s. r. o. (postupitel), která tutéž pohledávku opakovaně
postoupila; takový protiprávní postup však nemůže jít s odkazem na § 1882 odst. 2 o. z. k tíži povinného, který se s domnělým věřitelem dohodl nejen na
částečném splnění závazku, ale i na prominutí zbývající části dluhu. 6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o
dovolání oprávněného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony), dále opět „o. s.
ř.“, a po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným
účastníkem exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že je ohledně dovolacím soudem v poměrech
občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 dosud neřešené otázky - ochrany
dlužníka v souvislosti s postoupením téže pohledávky více osobám - přípustné (§
237 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. 7/ Právní poměry mezi povinným (dlužníkem) a postupníkem (GRAND BASSAM Ltd.) se
řídí ustanoveními o. z., bylo-li za účinnosti uvedeného právního předpisu
povinnému oznámeno předmětné postoupení pohledávky, přičemž povinný učinil ve
vztahu k postupníkovi coby nepravému věřiteli s tím korespondující soluční
jednání (srov. § 3028 o. z.). 8/ Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud
postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své
povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 9/ Podle § 1882 odst. 2 o. z. postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika
osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl
nejdříve. 10/ Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že ve vztahu mezi
postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení pohledávky (dále
též „cese“) významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve
skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění,
je oznámení postupitele dlužníkovi (notifikační úkon); vůbec není podstatné,
zda ve skutečnosti k cesi platně či vůbec došlo, jinak by dlužník byl v trvalé
nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu
dlužníka. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky - týkající se osoby
oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k cesi vůbec nedošlo či smlouva o
postoupení byla neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2010, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna
2016, sp. zn. 20 Cdo 5458/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna
2019, sp. zn. 23 Cdo 1439/2017). 11/Takto dovolacím soudem interpretovaná úprava ve znění obč. zák. chránila
dobrou víru dlužníka před postoupením pohledávky více osobám, a protože
konstrukce § 1882 odst. 2 o. z. je v tomto ohledu zacílena stejně, lze shora
uvedené právní závěry dovolacího soudu zásadně aplikovat i na posuzovaný
případ. Dlužník tedy nemusí mít o opakované cesi žádnou vědomost, avšak může se
přesto zprostit svého závazku plněním či jiným vyrovnáním ve vztahu k tomu
postupníkovi, o jehož postoupení se dozvěděl nejdříve. Nadále platí, že
postupitel může svou pohledávku účinně převést pouze jednou. V případě, že
tutéž pohledávku převedl vícekrát, stane se pravým věřitelem toliko osoba,
které byla pohledávka postoupena jako osobě první.
Pro osobu dlužníka není
podstatné, zda byla pohledávka vůbec postoupena, zda je takové postoupení
platné či zda došlo k postoupení téže pohledávky vícekrát (řešení uvedených
otázek by bylo relevantní jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem). 12/ Ustanovení § 1882 o. z. v obou odstavcích upravuje možnost dlužníka
zprostit se své povinnosti, buďto ve vztahu k postupiteli ještě před notifikací
či prokázáním další cese (odst. 1) nebo ve vztahu k jiné osobě v případě
opakovaného postoupení téže pohledávky (odst. 2). Z hlediska systematického
řazení obou odstavců do jednoho ustanovení a rovněž za pomoci logického výkladu
je zřejmé, že možnost a způsoby zproštění se povinnosti (splněním dluhu anebo
jiným vyrovnáním), explicitně vyjádřené pouze v odst. 1, jsou dlužníku
zachovány i ve vztahu k jiné osobě (oznámenému či prokázanému postupníku, jímž
může být i nepravý věřitel), a to za předpokladu, že dlužník plnil nebo se
jinak vyrovnal vůči osobě, ve vztahu k níž mu bylo postoupení oznámeno či
prokázáno nejdříve. Zákon proto nepožaduje, aby dlužník u opakované cese
zjišťoval, kdo z „postupníků“ je pravým věřitelem. 13/ V posuzované věci dovolatel nezpochybnil v základních a pro řešenou otázku
rozhodných parametrech zjištěný skutkový stav věci, tj. povinný (dlužník)
jednal s postupníkem, o kterém se kvalifikovaným způsobem (oznámením cese ze
dne 19. 9. 2014) dozvěděl nejdříve. Uzavřel následně s postupníkem dohodu, na
jejímž základě plnil. Nelze proto pochybovat o tom, že povinný byl a je v
posuzovaném případě proti nároku jiného (byť pravého) věřitele (zde
oprávněného) ve smyslu § 1882 odst. 2 o. z. chráněn, čímž je zodpovězena
poměrně obecně formulovaná otázka dovolatele ohledně „ochrany dlužníka před
zneužitím ze strany více oprávněných ve smyslu § 1882 odst. 2 o. z.“, jejíž
řešení ostatně dovolací soud již předznamenal v důvodech usnesení ze dne 2. února 2021, sp. zn. 20 Cdo 3474/2020. 14/ Dovolací soud si je nicméně vědom toho, že podstata námitek dovolatele byla
především koncentrována do otázky, zda „je prominutí dluhu učiněné nepravým
věřitelem účinné též vůči věřiteli pravému“, tj. zda dohoda o splnění dluhu ze
dne 15. 10. 2014 uzavřená mezi dlužníkem a nepravým věřitelem splňuje podmínku
„jiného vyrovnání“ ve smyslu solučního jednání dlužníka. 15/ Splnění dluhu povinným bylo předmětem ujednání článku II. shora označené
dohody ve znění, že částka 10 000 Eur byla před podpisem dohody uhrazena v
hotovosti a částka 30 000 Eur bude zaplacena nejpozději do 20. 10. 2014. V
článku III. dohody věřitel (postupník) výslovně prohlásil (a podpisem
potvrdil), že pokud dlužník provede úhradu dluhu v souladu s postupem sjednaným
v čl. II., pak bude dluh povinného vůči věřiteli (podrobně specifikovaný v
článku I. dohody) v celém rozsahu splněn; takové „ujednání představuje
potvrzení o splnění dluhu dlužníkem (kvitanci)“.
16/ Za situace, kdy v předchozím řízení oprávněný nerozporoval skutečnost
úhrady 40 000 Eur ze strany povinného ve prospěch postupníka (nepravého
věřitele), není pochybností o tom, že povinný splnil soluční podmínku podle
shora citované dohody, čímž se vypořádal se se svým závazkem zcela, tj. ve
smyslu § 1882 o. z. se závazku částečně splněním dluhu a částečně „jiným
vyrovnáním“ zprostil. Je zcela nepodstatné, zda dohoda zahrnovala částečné
prominutí dluhu (§ 1995 a násl. o. z.) či zda se jednalo o jiný institut zániku
závazku, relevantní je pouze skutečnost, že se dlužník s nepravým věřitelem
ohledně svého závazku určitým, srozumitelným a právně dovoleným způsobem zcela
vypořádal. Jinými slovy vyjádřeno, při opakovaném postoupení téže pohledávky se
dlužník svého závazku zprostí i tehdy, vypořádá-li se po oznámení či prokázání
cese s nepravým věřitelem, ve vztahu k němuž se o postoupení dozvěděl nejdříve;
rovněž v tomto případě vede ke zproštění závazku nejen jeho splnění, ale i jiný
právně uznatelný způsob vyrovnání. Je-li tedy postoupení pohledávky nepravému
věřiteli za podmínek § 1882 odst. 2 o. z. z pozice dlužníka účinné – a dlužník
tak má možnost se závazku vůči nepravému věřiteli (účinně) zprostit - musí
nutně být rovněž účinné s tím korespondující právní jednání nepravého věřitele
(přijetí plnění, uzavření dohody o jiném vyrovnání), přičemž pravý věřitel je
povinen tuto skutečnost na straně jedné respektovat, na straně druhé mu vzniká
právo požadovat úhradu své pohledávky (v rozsahu vyrovnání dlužníka s nepravým
věřitelem) z titulu bezdůvodného obohacení vůči věřiteli nepravému (§ 2991 a
násl. o. z.). 17/ Zanikla-li v tomto důsledku povinnost dlužníka z exekučního titulu, nelze
než exekuci podle § 268 o. s. ř. zastavit, k čemuž v řízení před soudem prvního
stupně a odvolacím soudem došlo, a napadené usnesení odvolacího soudu je proto
správné. 18/ U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlédne k případným vadám řízení
(srov. § 242 odst. 3 ve spojení s § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř); takové vady se z exekučního spisu nepodávají a k jejich označení
ostatně dovolání nesměřovalo. 19/ Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného bez nařízení jednání (viz § 243a
odst. 1 o. s. ř.) podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl. 20/ Podle výsledku dovolacího řízení zaplatí dovolatel povinnému na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 26 765,20 Kč (viz § 243c odst. 3 věta první, §
224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.), zahrnující odměnu za jeden úkon právní
služby advokáta povinného, tj. za vyjádření k dovolání, z tarifní hodnoty ve
výši vymáhané pohledávky bez příslušenství (viz § 11 odst. 1 písm. k/, § 8
odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /
advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů – dále „AT“), jednu paušální
náhradu hotových výdajů (§ 13 AT) a položku 21% daně z přidané hodnoty (§ 137
odst. 3 písm. a/ o. s. ř., viz dále zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).