20 Cdo 1272/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy
Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného RETRANA HOLDINGS LIMITED reg. č. HE 203080, se
sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Flat/Office 601, P. C. 1097,
Nicosia, Kyperská republika, zastoupeného Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se
sídlem v Ostravě - Mariánské Hory, Boleslavova 901/7, proti povinné DEMONTA
Trade SE, se sídlem v Brně, Železná 16, identifikační číslo osoby 63494671,
zastoupené JUDr. Milanem Kružíkem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a,
pro 18 723 062,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.
zn. 26 EXE 2550/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 5. 12. 2012, č. j. 20 Co 508/2012-375, takto:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2012, č. j. 20 Co
508/2012-375, se v části, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, zamítá, jinak se
odmítá.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. 26 EXE 2550/2010-312,
zamítl návrh povinné ze dne 27. 2. 2012 na zastavení exekuce (výrok I) a
současně zamítl její návrh na odklad exekuce (výrok II).
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.
7. 2010, č. j. 47 Co 234/2009-242, kterým byla povinná zavázána zaplatit
žalobkyni SOLVE ONE, LTD částku 18 723 062,11 Kč s vyčíslenými úroky z prodlení
a náklady řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Rozsudek nabyl
právní moci 17. 9. 2010, vykonatelným se stal 21. 9. 2010. Povinná podala proti
tomuto rozsudku dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 6. 2011, č. j. 32
Cdo 4222/2010-266, odložil vykonatelnost napadeného rozsudku do právní moci
rozhodnutí o dovolání podaném v této věci a dalším usnesením ze dne 31. 1.
2012, č. j. 32 Cdo 4222/2010-276, dovolací řízení zastavil z důvodu zániku
žalobkyně, která zanikla bez právního nástupce (předtím ale převedla pohledávku
přiznanou exekučním titulem na oprávněného). Usnesení nabylo právní moci 23. 2.
2012.
Městský soud dospěl k závěru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst.
1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) není dán, protože exekuce byla nařízena v
souladu s exekučním titulem, je prováděna ve prospěch existujícího právního
nástupce po původním oprávněném. Skončením dovolacího řízení uplynula i doba,
po kterou byla odložena vykonatelnost exekučního titulu. Námitky povinné, že
jednání žalobkyně SOLVE ONE, LTD a způsob jejího zániku s důsledky pro dovolací
řízení pokládá za rozporné s dobrými mravy, neshledal soud prvního stupně za
důvodné. Uvedl, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení
nepřenášejí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo
3907/2007) a že výkon práva přiznaného pravomocným a vykonatelným rozhodnutím
soudu nelze pokládat za rozporný s dobrými mravy. Protože nelze očekávat
zastavení exekuce, městský soud zamítl i návrh na její odklad.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se neztotožnil s výkladem povinné, že pod pojem „rozhodnutí o
dovolání“ je třeba subsumovat pouze meritorní přezkum podkladového rozhodnutí,
tedy exekučního titulu. Podle názoru odvolacího soudu rozhodnutím o dovolání
může být jak meritorní rozhodnutí ve věci, tak rozhodnutí o zastavení
dovolacího řízení. Jestliže dovolací řízení bylo skončeno, nemohou pokračovat
účinky odkladu provedení exekuce, a nemůže tak dojít k zastavení exekuce a k
jejímu odkladu.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., namítá, že
podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. jsou dány.
Trvá na tom, že Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 32 Cdo 4222/2010, v
němž dovolací řízení zastavil z důvodů uvedených v § 243c a § 107 odst. 5 věta
první o. s. ř., meritorně nerozhodl, takže je nadále odložena vykonatelnost
exekučního titulu a v exekuci nelze ani v budoucnu pokračovat pro existenci
neodstranitelné překážky. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
změnil, popř. je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný uvedl, že přípustnost dovolání je třeba posuzovat podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, a že povinná v dovolání
nevymezila žádnou otázku zásadního právního významu, pro kterou by bylo možné
dovolání považovat za přípustné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl,
popř. zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná
ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7
zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok
usnesení soudu o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není přípustné (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003). Proto
v tomto rozsahu dovolací soud dovolání povinné odmítl (§ 243b odst. 5 věta
první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 238a odst. 1
písm. c), odst. 2 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž
odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí
návrhu na zastavení exekuce, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou,
zda v případě, že dovolací soud odloží vykonatelnost podkladového rozhodnutí a
poté dovolací řízení zastaví (o napadeném rozhodnutí meritorně nerozhodne), je
dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229
odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takové vady z obsahu spisu nevyplývají.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má
rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Povolení odkladu vykonatelnosti má za následek, že napadené rozhodnutí nelze v
řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném exekučním řízení vykonat. Jestliže již
byl výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen, odloží soud jeho provedení až do doby
pravomocného skončení dovolacího řízení, nebyl-li odklad povolen na kratší dobu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5248/2009;
viz rovněž lit. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až
376. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck. 2009, s. 1953).
Dovolací řízení skončí buď tak, že dovolací soud ve věci meritorně rozhodne
(dovolání odmítne, zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší), nebo pro existenci
překážek, které meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí brání, dovolání
odmítne nebo dovolací řízení zastaví (§ 241, § 243b, § 243c odst. 2 o. s. ř.;
srov. také výše citovanou literaturu s. 1956, 1957).
Z uvedeného vyplývá, že účinky spojené s odkladem vykonatelnosti jsou vázány na
pravomocné skončení dovolacího řízení, nikoliv na způsob rozhodnutí, tedy zda
došlo či nedošlo k meritornímu projednání dovolání.
Proto ani v případě, kdy bylo dovolací řízení zastaveno z důvodu, že původní
oprávněný ztratil způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost být
účastníkem řízení, nemůže být důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř. dán.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v napadené části správné, Nejvyšší soud
dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že Ústavní soud usnesením ze dne 10. 5. 2012,
sp. zn. III. ÚS 1489/12, odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 29. 7. 2010, č. j. 47 Co 234/2009-242 (exekuční titul), a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 32 Cdo 4222/2010-276; tím je dán
důvod pro odklad exekuce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu