U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická č. 285, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, proti povinné OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem v Praze 4, Holušická č. 2221/3, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 3 809 415 EUR Kč s příslušenstvím, pro 13 303 692,26 Kč s příslušenstvím a pro 148 139 296,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1142/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2015, č. j. 12 Co 261/2015-660, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné ze dne 22. ledna 2016 (k jehož doplnění ze dne 1. února 2016 se pro opožděnost podání nepřihlíží) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2015, č. j. 12 Co 261/2015-660, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. března 2015, č. j. 49 EXE 1142/2012-603, o zamítnutí návrhu povinné ze dne 13. května 2013 na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Dovolatelka sice poukazuje na rozpor dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu týkající se aplikace ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ObchZ“), tento rozpor nejen že žádným způsobem v dovolání nespecifikuje, navíc, i kdyby tak učinila, usnesení odvolacího soudu je v souladu mimo jiné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4099/2014, či s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 2584/2015, a zde citovanými rozhodnutími téhož soudu, vydanými v obdobných věcech, od nichž není důvod se odchýlit. Za tohoto stavu s ohledem na výše uvedené dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu