21 Cdo 2584/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v
právní věci žalobce OLEO CHEMICAL, a. s. se sídlem v Praze 4 – Chodově,
Holušická č. 2221/3, IČO 27167909, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou,
advokátem se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Prvního pluku č. 206/7, proti
žalovanému RAVAK a. s. se sídlem v Příbrami, Obecnická č. 285, IČO 25612492,
zastoupenému Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě,
Husova č. 240/5, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem,
vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 7/2013, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26.
ledna 2015 č. j. 30 Co 447/2014-244, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Sixty,
advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova č. 240/5.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 26. 1. 2015 č. j. 30 Co 447/2014-244 není přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce neplatnosti smlouvy
uzavřené akciovou společností, jejímž obsahem je zajištění závazků některé z
osob uvedených v ustanoveních § 196a odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, pro
nedostatek předchozího souhlasu valné hromady srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, který byl
uveřejněn pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008, odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3694/2012 a zejména
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4099/2014, v němž
tento soud dospěl k závěru, že ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obchodního
zákoníku se nevztahují na případy, kdy akciová společnost neposkytuje zajištění
závazků osob uvedených v těchto ustanoveních, ale kdy smlouvou o zajištění
závazků uzavřenou s některou z těchto osob zajišťuje svou pohledávku vůči této
osobě, a že k uzavření takové smlouvy proto není třeba předchozího souhlasu
její valné hromady; k otázce neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatek
předchozího souhlasu valné hromady akciové společnosti ve smyslu ustanovení §
196a odst. 1 a 2 obchodního zákoníku za situace, kdy smlouvu za akciovou
společnost podepsaly osoby, které byly jejími jedinými akcionáři a zároveň
členy jejího statutárního orgánu, srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1780/2008, který byl uveřejněn pod č. 118 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2009) a není důvod, aby rozhodné právní otázky
byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. srpna 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu