20 Cdo 1361/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a
soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci
oprávněné GARMOND Praha, s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Rudné, Masarykova
838, identifikační číslo osoby 62 91 38 32, proti povinnému M. B., zastoupenému
JUDr. Jitkou Příborskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Habrmannova 23, pro
částku 448.758,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město
pod sp. zn. 73 Nc 970/2003, o dovolání povinného usnesení Krajského soudu v
Plzni z 29. listopadu 2012, sp. zn. 11 Co 732/2012, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. listopadu 2012, sp. zn. 11 Co 732/2012,
a usnesení soudní exekutorky JUDr. Dagmar Kuželová z 25. října 2012, č. j. 046
Ex 336/03-445, se ruší a věc se vrací soudní exekutorce k dalšímu řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. října 2012, č.
j. 046 Ex 336/03-445, jímž soudní exekutorka JUDr. Dagmar Kuželová rozvrhla
rozdělovanou podstatu v částce 533.333,- Kč tak, že z ní budou uspokojeny
pohledávky v následujícím pořadí a výši:
1. pohledávka soudní exekutorky na úhradu nákladů exekuce podle § 337c
odst. 1 písm. a) o. s. ř. k hotovému zaplacení ve výši 97.697,- Kč
2. pohledávka oprávněné na částečnou úhradu podle § 337c odst. 1 písm.
c), odst. 5 písm. a) o. s. ř. k hotovému zaplacení ve výši 435.636,- Kč, čímž
byla rozdělovaná podstata vyčerpána.
S odvolací námitkou povinného proti výši nákladů exekuce se krajský soud
vypořádal odkazem na pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce, který „byl
nepochybně povinnému doručen a ten tak mohl zjistit, že částka 97.697,- Kč je
tvořena odměnou soudní exekutorky v celkové výši 78.432,- Kč včetně 20% DPH,
dále částkou 13.265,- Kč včetně DPH jako náhradou hotových výdajů a částkou
6.000,- Kč včetně 20% DPH jako náhradou za ztrátu času. Tyto náklady exekuce
byly vyčísleny v souladu s ustanovením § 87 a násl. exekučního řádu ve spojení
s ustanoveními vyhlášky č. 330/2001 Sb. a tato částka byla správně zařazena do
tzv. první skupiny podle § 337 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. (Soudní exekutorka
odůvodnila zařazení své pohledávky na nákladech exekuce výslovně poukazem na
ustanovení § 66 odst. 7 exekučního řádu).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., namítá nesprávné právní posouzení věci a existenci vady, jež mohla
mít a měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že odvolací
soud se nezabýval oprávněností všech jeho námitek, ale že pouze stroze odkázal
na odůvodnění rozhodnutí soudní exekutorky. Krajský soud se zejména nevypořádal
s jeho námitkou, že následkem účelového protahování exekuce, trvající devět
let, se pohledávka přisouzená titulem v částce 448.758,- Kč v důsledku
přirůstajícího příslušenství zvýšila na částku 1.857.194,33 Kč, tedy na více
než trojnásobek. Kromě toho nebyla vypořádána pohledávka finančního úřadu
zajištěná zástavním právem, majícím vliv na zařazení pohledávek do skupin a
mezi jednotlivé věřitele.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č.
7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro rozpor napadeného rozhodnutí s
judikaturou, je (byť nikoli ze všech uplatněných důvodů) opodstatněné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., které
by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné
– povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.),
v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je
dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu
předně závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudní exekutorky má být
uspokojena v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v
souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy
vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v
souzené věci.
K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších
rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010,
sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn.
I. ÚS 1562/09 nebo nález téhož soudu ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS
314/09) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o
nařízení exekuce, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. (před 1.
lednem 2008) je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31.
prosince 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná – exekuce byla k
návrhu doručenému soudu 24. dubna 2003 nařízena usnesením ze 6. května téhož
roku – je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince
2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě
XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů
exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované
podstaty ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud
nemá důvod se od těchto názorů odchýlit. Závěr převzatý odvolacím soudem od
soudní exekutorky, že v projednávané věci je třeba aplikovat § 66 odst. 7
exekučního řádu již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tak nesprávný.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1
o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž
důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí
soudní exekutorky, zrušil i je a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 část první
věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu