20 Cdo 1413/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. Z., zastoupeného advokátem, proti
povinnému Pozemkovému fondu České republiky, zastoupenému advokátem,
provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 22
E 110/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 11. 2005, č.j. 15 Co 450/2005-39, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2005, č.j. 15 Co 450/2005-39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 8.
2005, č.j. 22 E 110/2005-19, kterým obvodní soud nařídil podle usnesení
Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 4. 2004, č.j. 12 Nc 2071/2004-4, výkon
rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru,
že výkon rozhodnutí byl nařízen správně; věcnou správnost exekučního titulu a
zákonnost řízení předcházejícího jeho vydání není exekuční soud oprávněn
posuzovat; nezkoumá ani, zda povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním
titulem. Bezvýznamná je rovněž námitka, že exekuční titul byl po nařízení
výkonu rozhodnutí zrušen; pro rozhodování odvolacího soudu je rozhodující, zda
byl exekuční titul pravomocný a vykonatelný v době, kdy soud prvního stupně
rozhodoval o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a
odst. 2 v návaznosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř.). Namítá,
že předběžné opatření, jež je v souzené věci exekučním titulem, ještě před
rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně zaniklo, neboť bylo zrušeno usnesením
Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 8. 2005, č.j. 15 C 217/2004-77, potvrzeným
usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 9.
2005, č.j. 35 Co 829/2005-87; návrh na nařízení výkonu rozhodnutí měl být proto
zamítnut. Zásada, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení,
platí i pro odvolací řízení. Exekuční titul navíc není materiálně vykonatelný.
Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237
odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené usnesení řeší
otázku předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí z hlediska existence exekučního
titulu v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.
Podle § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné
rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho
vyhlášení.
Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení
přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Podle § 211 o.s.ř. platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o
řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí
vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listina vydaná k tomu
oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému
subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2.
1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).
S právním závěrem odvolacího soudu, že zrušení exekučního titulu je pro
rozhodování o odvolání proti usnesení o nařízení jeho výkonu bez významu, se
nelze ztotožnit. Byl-li exekuční titul zrušen, pozbyl vykonatelnosti a přestal
být způsobilým podkladem výkonu rozhodnutí. Jelikož vykonatelnost je třeba
zkoumat již ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí, pak pozbyl-li exekuční titul
vykonatelnosti (tím, že byl pravomocně zrušen) po podání odvolání proti
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, je odvolací soud povolán k tomu, aby
toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne;
nařízení výkonu rozhodnutí, který by musel být ihned poté zastaven, odporuje
rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005, nebo ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20
Cdo 153/2006).
Nesprávný je rovněž názor odvolacího soudu, že pro jeho rozhodnutí je
rozhodující stav v době rozhodování soudu prvního stupně o návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí. Vzhledem k § 211 o.s.ř. jsou (z hlediska formální
vykonatelnosti exekučního titulu) i pro rozhodování odvolacího soudu použitelná
ustanovení § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.; výjimky z této zásady se
uplatní pouze při posouzení otázky, ke kterému okamžiku musí exekuční titul
znějící na peněžité plnění vykonatelnosti (teprve) nabýt. Tyto výjimky
souvisejí s okamžikem rozhodným pro pořadí pohledávek a jsou založeny na úvaze,
že exekuční titul musí být (formálně) vykonatelný v okamžiku, jenž je pro
pořadí jím přiznané pohledávky rozhodující, a k později nabyté vykonatelnosti
nelze přihlížet (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006,
sp. zn. 20 Cdo 1105/2005). Při řešení otázky, ve kterém stádiu řízení je třeba
zohlednit naopak pozbytí vykonatelnosti exekučního titulu, se hledisko § 154
odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. uplatní bez omezení, a to i v odvolacím řízení.
Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn
právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, § 243b odst. 3, věta
první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný
(§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci
(§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu