20 Cdo 1453/2020-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy
Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční
věci oprávněné K. V., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem
Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě, Puchmajerova 489/7, proti povinné K.,
se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Jiřím Zbořilem,
advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, pro 4 500 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 EXE
10630/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 12. 7. 2019, č. j. 10 Co 828/2018-146, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů dovolacího řízení ve
výši 16 274,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta
Mgr. Jiřího Zbořila.
1. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 5. 2018, č. j. 93 EXE
10630/2017-96, zastavil exekuci vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 93 EXE
10630/2017, sp. zn. exekutora 069 EX 2115/17, co do částky 1 000 000 Kč (výrok
I.) a ve zbytku návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 8. 11. 2017, ve znění
doplnění ze dne 7. 2. 2018 a ze dne 5. 4. 2018, zamítl (výrok II.). Předně
dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je řádným
exekučním titulem. Pokud povinná namítala, že mezi oprávněnou a L. V. došlo při
sjednávání notářského zápisu ke konfliktu zájmů, neboť se jedná o osoby
navzájem blízké, dovodil, že takové jednání je prima facie platné. Současně
neshledal neplatnými smlouvy o půjčkách s výjimkou smlouvy ze dne 30. 7. 2011
na částku 1 000 000 Kč, protože podle smlouvy měla být poskytnuta před
uzavřením smlouvy, z výpisu z účtu však vyplývá, že byla poskytnuta později.
Předmětná smlouva nadto byla sjednána bez souhlasu valné hromady, a nebyla tedy
platně uzavřena, nemohlo proto následně dojít ani k platnému uzavření dodatku k
této smlouvě a k jejímu postoupení na oprávněnou a notářský zápis v této části
neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům mezi účastníky. Námitku promlčení
soud shledal nedůvodnou, protože k okamžiku sepsání notářského zápisu tříletá
promlčecí lhůta podle § 101 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
(dále „obč. zák.“), neuplynula.
2. Krajský soud v Ostravě napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně
změnil tak, že exekuci zastavil v celém rozsahu, oprávněné uložil zaplatit
povinné na náhradě nákladů řízení částku 48 823,50 Kč do tří dnů od právní moci
usnesení k rukám jejího zástupce, dále oprávněné uložil zaplatit soudnímu
exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku 4 235 Kč ve lhůtě tří dnů od
právní moci usnesení (výrok I.) a uložil oprávněné zaplatit povinné na náhradě
nákladů odvolacího řízení částku 32 549 Kč, také ve lhůtě tří dnů k rukám
jejího zástupce (výrok II.).
3. Pokud jde o vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti,
tedy exekučního titulu, a námitku střetu zájmů, kdy oprávněná a jednatel
povinné společnosti byli navzájem v postavení osob blízkých, dospěl na rozdíl
od soudu prvního stupně k závěru, že notářský zápis, k jehož přímé
vykonatelnosti svolil prostřednictvím jednoho a téhož zástupce údajný dlužník a
údajný věřitel, není v souladu s § 32 odst. 2 o. s. ř., a to pro kolizi zájmů
mezi zástupcem účastníka zápisu a zájmem údajného dlužníka; jestliže na základě
takového notářského zápisu byla nařízena exekuce (resp. soudní exekutor byl
pověřen k jejímu provedení), je ji třeba podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
zastavit. Existence kolize zájmů zástupce a zastoupeného v procesněprávních
vztazích má za následek neúčinnost jednání zástupce jménem zastoupeného
účastníka, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. V souzené věci byl
notářský zápis uzavřen a podepsán na straně potenciálního dlužníka jednatelem
společnosti, přičemž tato osoba byla osobou blízkou ve vztahu k věřitelce. V
této souvislosti odvolací soud poukázal na obdobnou věc, kterou řešil Nejvyšší
soud v usnesení ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 90/2017.
4. Pokud jde o platnost smluv o půjčkách, odvolací soud se ztotožnil s
hodnocením okresního soudu. Smlouva o půjčce ze dne 19. 3. 2012 je platná,
neboť došlo k předání finanční hotovosti jako podmínky platného vzniku reálného
závazku a účastníky byly všechny osoby, které mohly případně iniciovat postup
spočívající ve schválení valnou hromadou. V případně smlouvy o půjčce ze dne
20. 7. 2011 nebyly splněny podmínky vzniku závazku jako reálného a navíc nebyl
vyžádán souhlas valné hromady. Důvodná není ani námitka promlčení, protože
splatnost by podle exekučního titulu nastala dne 30. 9. 2017 a exekuční návrh
byl podán dne 17. 10. 2017, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.
5. Oprávněná v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje jednak s posouzením právní
otázky, která by měla být posouzena jinak, a právní otázky, která dosud v
rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Podle jejího názoru dosud nebyla
vyřešena „otázka atypického vztahu obsahu procesního institutu notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti, a to k vzájemnému vztahu možnosti
následného tzv. hmotněprávního testu tohoto exekučního titulu soudem, v
souvislosti s podstatou vztahu mezi hmotným a procesním právem, když bez norem
hmotného práva postrádá aplikace norem procesního práva smysl“. Řešení otázky
neúčinnosti procesního úkonu považuje za nesprávné. Poukázala především na to,
že § 32 odst. 2 o. s. ř. se vztahuje na jednání právnické osoby prostřednictvím
zástupce, nikoliv statutárního orgánu, a nesouhlasí s jeho analogickým použitím
v dané věci. Uvedla, že obsahovou součástí procesního institutu notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti je také tzv. hmotněprávní test. Exekuční
soud je povinen tímto testem přezkoumat samu existenci uplatňovaných
pohledávek, a to zcela zřetelně odlišuje exekuci podle notářského zápisu od
exekuce obvyklé, při níž soud správnost exekučního titulu přezkoumávat nemůže.
Jestliže je prokázána existence vymáhané pohledávky, „je v rozporu s podstatou
vzájemného vztahu hmotného a procesního práva“ závěr, že souhlas jednatele
povinné k přímé vykonatelnosti notářského zápisu je analogicky také u tohoto
procesního institutu neúčinný, a proto je dán důvod k zastavení exekuce.
Podstatou úpravy problematiky zájmové kolize osoby jednající za právnickou
osobu je ochrana této právnické osoby. Je-li prokázána existence vymáhaných
pohledávek, pak nelze považovat za oprávněný zájem povinné něco, co by bylo ve
své podstatě pouze procesní obstrukcí proti povinnosti uhradit pohledávky řádně
a včas (viz § 559 odst. 2 obč. zák. a § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník). Výklad provedený odvolacím soudem je prvoplánově zjednodušený.
6. Pokud se jedná o částečné zastavení exekuce pro částku 1 000 000 Kč,
dovolatelka doplnila, že smlouva o půjčce ze dne 30. 7. 2011 byla vyplněna do
předem připraveného, opakovaně používaného vzoru, „takže účastníci smlouvy
skutečně opomněli připravený text upravit na skutečné provedení platby“. Dne
23. 6. 2014 účastníci smlouvy uzavřeli dodatek ke smlouvě prodlužující
splatnost půjčené částky, takže je zřejmé, že společnost s existencí dluhu
souhlasila. Tím bylo minimálně zhojeno pozdější půjčení peněz oboustranným
souhlasem. Účelem povinnou namítaného § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník (dále „obch. zák.“), je ochrana společnosti před nepoctivým jednáním
osob, které jsou oprávněny činit za společnost či jejím jménem právní úkony.
Jestliže listinu ze dne 30. 7. 2011 na obou stranách podepsal J. N., přichází
jako chráněná osoba toliko dcera K. N., ta se však v otázce půjčky plně
orientovala. Otázka vzniku a platnosti smlouvy o půjčce ze dne 30. 7. 2011 tak
měla být posouzena jinak. Oprávněná navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu
bylo v celém rozsahu zrušeno.
7. Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že otázka aplikace § 32 odst. 2 o.
s. ř. již byla vyřešena dovolacím soudem v usnesení ze dne 1. 2. 2017, sp. zn.
20 Cdo 90/2017, jehož závěry odvolací soud aplikoval i v souzené věci. Svolení
k přímé vykonatelnosti má pouze formální (procesní) charakter, nikoli
hmotněprávní povahu. Posouzení, zda zástupce dlužníka při sepisu exekutorského
(notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy
dlužníka, jestliže v tomtéž zápisu vystupoval zároveň jako osoba blízká
věřiteli, je třeba uskutečnit výhradně podle § 32 odst. 2 o. s. ř. Rozpor v
zájmech zastoupeného a zástupce má za následek neplatnost notářského zápisu.
Pokud se jedná o otázku neplatnosti smlouvy o půjčce, musela se absence
předchozího souhlasu valné hromady podle § 196a odst. 1 obch. zák. projevit
neplatností smlouvy podle § 39 obč. zák. Povinná navrhla, aby dovolací soud
dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné, případně ho zamítl.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání je přípustné, neboť v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
řešena otázka, jaké důsledky má pro vedení exekuce, nařízené na základě
notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, následně zjištěný střet zájmů
účastníka, jímž je právnická osoba, a jeho statutárního orgánu při sepisu
tohoto notářského zápisu.
10. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zákona č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je v souladu s § 40
odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebo podle § 274 písm. e) o.
s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí a exekuční soud je při
pověření soudního exekutora a nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský
zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje formální náležitosti stanovené
zákonem (§ 63 a násl., § 71a a 71b notářského řádu). Notářský zápis sepsaný
podle § 71b notářského řádu musí obsahovat dohodu osoby povinné s osobou
oprávněnou, jíž se osoba povinná zavazuje ke splnění pohledávky či jiného
nároku vyplývajícího ze závazkového právního vztahu; mezi obligatorní
náležitosti takové dohody se řadí označení osoby povinné a oprávněné, uvedení
skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, předmětu plnění, doby plnění a
prohlášení osoby povinné o svolení k vykonatelnosti zápisu.
11. Je výrazem ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, že svolení k přímé
vykonatelnosti obsažené v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti má jen
formální (procesní) charakter. Nemá hmotněprávní povahu a nejsou s ním spojeny
ani následky předpokládané hmotným právem – notář zápis sepíše pouze na základě
dohody účastníků (případně uznání dluhu účastníkem), aniž by byl oprávněn
zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby,
jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění
podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst.
1 písm. h) o. s. ř. Je tedy nutné odlišovat úplnost notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti z hlediska toho, zda obsahuje zákonné náležitosti,
aby podle něj bylo možné vést exekuci, od skutečnosti, zda má oprávněný
skutečně nárok na plnění podle hmotného práva [srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3555/2007, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013 (uveřejněné pod číslem 62/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016,
sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017,
sp. zn. 20 Cdo 90/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn.
20 Cdo 31/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo
4664/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020,
sp. zn. 20 Cdo 2866/2019].
12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 90/2017,
uzavřel, že vzhledem k procesněprávní podstatě svolení k vykonatelnosti je
třeba při posuzování potenciální kolize zájmů mezi účastníkem notářského zápisu
se svolením k vykonatelnosti a jeho zástupcem vycházet z ustanovení § 32 odst.
2 o. s. ř., nikoli z norem hmotného práva. Jde totiž o jedinou obecnou normu
procesního práva řešící tento střet, která se musí uplatnit i tehdy, když k
procesněprávnímu jednání, jehož podstata a následky jsou upraveny v procesním
právu (včetně notářského řádu nebo exekučního řádu), dochází před zahájením
řízení (ať už nalézacího nebo vykonávacího). Je-li následně v řízení o návrhu
povinného na zastavení exekuce střet zájmů ve smyslu § 32 odst. 2 o. s. ř. při
sepisu notářského zápisu soudem zjištěn, musí být exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř. zastavena.
13. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis o uznání dluhu a o
dohodě o jeho splnění s doložkou přímé vykonatelnosti, sepsaný dne 25. 9. 2017
notářem JUDr. Josefem Kawulokem, Nz 699/2017, N 737/2017, jehož účastnicemi
byly oprávněná (jako věřitelka a osoba oprávněná) a povinná (jako dlužnice a
osoba povinná), za níž jednal její jednatel L. V. Odvolací soud uzavřel, že při
sepisu notářského zápisu byly zájmy V. v rozporu se zájmy povinné, neboť V. a
oprávněná byli osobami blízkými. Nesprávně ovšem aplikoval ustanovení § 32
odst. 2 o. s. ř., které se týká procesního zastoupení účastníka. V. totiž
nevystupoval jako procesní zástupce povinné ve smyslu § 22 a násl. o. s. ř.,
ale jako osoba procesně jednající za povinnou (právnickou osobu) podle § 21
odst. 1 písm. a) o. s. ř. Případný střet zájmů mezi právnickou osobou a tím,
kdo za ni jedná podle § 21 odst. 1 o. s. ř., je řešen v ustanovení § 21 odst. 4
o. s. ř., podle něhož za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v
rozporu se zájmy právnické osoby.
14. Vzhledem k procesní povaze svolení k vykonatelnosti notářského zápis a k
totožnému účelu a znění ustanovení § 32 odst. 2 a § 21 odst. 4 o. s. ř. lze
obdobně aplikovat závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017,
sp. zn. 20 Cdo 90/2017, i na vztah účastníka, jímž je právnická osoba, a osoby
za něj procesně jednající, tedy že pro posouzení existence možné kolize mezi
zájmem účastníka a zájmem osoby za něj procesně jednající je třeba aplikovat
ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř., nikoli normy hmotného práva.
15. Existuje-li ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. v konkrétní věci střet zájmů
mezi účastníkem a osobou za něj jednající (přičemž rozpor zájmů musí
existovat), jsou procesní úkony (jímž je též svolení účastníka, aby byla podle
notářského zápisu vedena exekuce a aby byl notářský zápis exekučním titulem,
jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní), které jednající osoba za
právnickou osobu činila, od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet
(srov. DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Praha: C. H. Beck,
2009. ISBN 978-80-7400-107-9, s. 121, obdobně též odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 90/2017).
16. Jestliže odvolací soud dovodil, že při podpisu notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti byly zájmy povinné a jejího jednatele rozporné s
ohledem na blízký vztah jednatele a oprávněné, jednání jednatele za povinnou
(svolení k vykonatelnosti notářského zápisu) proto bylo neúčinné a exekuci je
třeba zastavit, je jeho závěr správný, byť aplikoval nesprávnou právní normu.
Oprávněná přitom nerozporovala samotný závěr soudu, že střet zájmů mezi
povinnou a jejím jednatelem existoval. S ohledem na neúčinnost prohlášení
povinné osoby o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, a tedy absenci
jedné z obligatorních náležitostí vyžadovaných zákonem k tomu, aby na základě
notářského zápisu mohla být vedena exekuce, je zcela nadbytečné zabývat se
otázkou hmotněprávní existence vymáhané pohledávky.
17. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je ve výsledku správné, Nejvyšší soud
dovolání v souladu s § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, §
224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Povinná měla ve věci plný úspěch,
má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za
jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 13 150
Kč [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. e),
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21%
daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a
náhrad odvést, ve výši 2 824,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 16
274,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 7. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu