20 Cdo 1574/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou
v exekuční věci oprávněné MONTEP s. r. o. se sídlem v Mostě, U Stadionu 841,
identifikační číslo osoby 25420216, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se
sídlem v Lounech, Poděbradova 751, proti povinné Ing. I. N., o návrhu na
zastavení exekuce vedené u soudní exekutorky JUDr. Evy Jablonské, Exekutorský
úřad Praha 6, pod sp. zn. 034 EX 697/14, o dovolání povinné proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2015, č. j. 13 Co 301/2015-42, a usnesení
Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 8. 2015, č. j. 27 EXE 3408/2014-35, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 13 Co 301/2015-42,
potvrdil usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 8. 2015, č. j. 27 EXE
3408/2014-35, jímž soud prvního stupně nepřiznal povinné osvobození od soudních
poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro podání dovolání proti
usnesení, kterým obecné soudy zamítly její návrh na zastavení exekuce.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, dle kterých
dovolatelkou učiněné podání je podle označení i obsahu výlučně návrhem na
přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací
řízení, přičemž nedostatek samotného dovolání nebyl povinnou odstraněn ani na
výzvu soudu ze dne 1. 7. 2015 (č. l. 32 spisu). Ustanovení zástupce (advokáta)
předpokládá nejen kvalifikované poměry účastníka řízení, nýbrž i splnění
podmínky, aby z jeho strany nešlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a
právě to, mínil odvolací soud, není v dané věci – nebylo-li podáno včas
dovolání – dáno.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje dovolání povinné, při jehož podání nebyla
zastoupena advokátem. Na výzvu soudu ze dne 18. 1. 2016 (č. l. 48 spisu) k
odstranění této procesní vady dovolatelka (dne 13. 2. 2016) navrhla, aby jí
bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce pro dovolací
řízení. Vysvětlila, proč nesouhlasí s rozhodnutími obou soudů, pakliže jí
nevyhověly, a má dále za to, že soud prvního stupně ji měl poučit o povinnosti
vypracovat vlastní dovolání, jež by poté bylo doplněno podáním učiněným
ustanoveným zástupcem. V celkovém vyznění považuje dovolatelka postup obou
soudů za diskriminační, který zkracuje její práva, a proto navrhla, aby
dovolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov.
čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Od 1. 1. 2013 (s účinností novely občanského soudního řádu provedené zákonem č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony) lze (při splnění podmínek přípustnosti dle §
237 a § 238 o. s. ř.) podat dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení
věci odvolacím soudem (§ 214a odst. 1 o. s. ř.) také proti usnesení, jímž
odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl
o žádosti účastníka řízení o ustanovení zástupce (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem
80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů; jde-li o
ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem,
ustanoví mu předseda senátu zástupce z řad advokátů. Ve smyslu odkazovaného
ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho
poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva;
Jak se podává z ustanovení § 241 o. s. ř. dovolací řízení je právě tím, v němž
je zastoupení dovolatele advokátem obligatorní (ledaže, jde-li o fyzickou
osobu, má právnické vzdělání); dovolání musí být i advokátem sepsáno.
Tyto povinnosti (zastoupení) stíhají i účastníka, který brojí proti usnesením
nižších soudů (soudu odvolacího), jimiž mu nebylo – pro dovolací řízení –
vyhověno v žádosti o ustanovení zástupce – advokáta.
V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod č.
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 78/2015“),
dospěl velký senát Nejvyššího soudu k následujícím závěrům:
1) Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani
nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o
ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení
advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil
přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o
dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající
právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s
usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro
řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve
smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad
advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
3) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o
dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající
právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s
usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro
řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou
splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel
předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění
tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst.
2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).
Ve vztahu k závěru pod bodem 3) citovaného rozhodnutí stojí za připomenutí, že
„nesplnění předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů“ je rovněž již
citovaným ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. spjato nejen s „poměry účastníka“,
ale – jak zaznamenal odvolací soud – též s tím, zda nejde o „zřejmě bezúspěšné
uplatňovaná práva“. Tak je tomu zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů
(tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné
úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku
účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo
mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán
opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně
nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez
dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod
číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O povinném zastoupení dovolatele má logicky smysl uvažovat jen (až) tehdy,
bylo-li dovolací řízení řádně a včas zahájeno, zde – zejména – aby dovolání
bylo – vůbec – podáno. Podání povinné ze dne 9. 6. 2015 (č. l. 30 spisu) však
formálně ani podle obsahu dovoláním není, čehož si je ostatně dovolatelka – jak
se podává z předestřené argumentace – vědoma. Jestliže však dovolání nepodala,
nebylo dovolací řízení zahájeno a logicky je vyloučeno, aby jí soud pro takové
„řízení“ ustanovil zástupce z řad advokátů. Jinak řečeno, požadovat ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dosud nezahájené dovolací řízení (a po marném
uplynutí lhůty k dovolání) nelze než mít za uplatnění práva, které nese znaky
práva „zřejmě bezúspěšně uplatňovaného“ (dovolání podané případně i ustanoveným
advokátem by muselo být pro opožděnost odmítnuto). Odvolávat se na ustanovení §
241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. nelze, neboť předpokladem i jeho užití je sama
existence podaného dovolání.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu tudíž sdílí i dovolací soud, neboť
– ostatně – je konformní s jeho ustálenou judikaturou, od níž nemá důvod se
odchylovat ani v posuzovaném případě (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2013, sp.
zn. 33 Cdo 1358/2013, nebo usnesení ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo
5666/2015).
V situaci, kdy i dovolací soud (viz závěr pod posledním bodem R 78/2015 shora)
dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta)
dovolatelce splněny nejsou, existuje nadále – a konečným způsobem – stav, kdy
dovolatelka není pro dovolací řízení zastoupena (a nedostatek tomu odpovídající
podmínky nebyl odstraněn).
Tomu odpovídá rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud (předsedou senátu) podle
ustanovení § 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení
zastaví, a tak se také stalo.
Argumentuje-li dovolatelka absencí poučení ze strany soudu prvního stupně, je
třeba mít na zřeteli, že poučovací povinnost není bezbřehá. Dle ustanovení § 5
o. s. ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně
zaručené právo účastníka na spravedlivý proces) je soud povinen poučit
účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, tj. o tom, jaká
práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy,
přičemž právo účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho
zájmů, mezi jeho procesní práva nepochybně patří (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 2 Cdon 813/97, uveřejněný pod
č. 40/1999 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007). Dovolatelce se však
dostalo poučení jak o právu požádat soud o ustanovení zástupce tak výzvou dle
ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad podání, resp. výzvou k
upřesnění, zda, a u kterého soudu podala dovolání, včetně upozornění na
skutečnost, že k žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a
ustanovení advokáta dovolání není připojeno. Lze tak mít za to, že těmito úkony
bylo poučovací povinnosti učiněno zadost, a to i ve vztahu k zásadě, že každý
je si povinen střežit svá práva.
Pro úplnost stojí za zaznamenání, že výše ustavený úsudek, že dovolatelka proti
usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jejího návrhu na zastavení exekuce
dovolání nepodala, na konečné závěry v dané věci vliv nemá; neexistence
dovolání coby podmínka dovolacího řízení (s důsledky jeho zastavení) by se
mohla projevit tehdy, šlo-li by o posouzení dovolání proti tomuto usnesení,
nikoli proti usnesení, jímž nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce pro
řízení, jak tomu je v dané věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu