U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné I. C., pro 70 883 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 4225/05, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. ledna 2016, č. j. 8 Co 104/2015-225, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2016, sp. zn. 8 Co 104/2015, takto:
Dovolání soudního exekutora se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. ledna 2016, č. j. 8 Co 104/2015-225, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2016, sp. zn. 8 Co 104/2015, jímž bylo změněno usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 7. října 2015, č. j. 067 EX 4225/05-215, tak, že z dosavadního vymoženého plnění se částka 38 512,88 Kč vydává insolvenčnímu správci JUDr. Václavu Mlnáříkovi ve prospěch majetkové podstaty dlužníka I. C., u které byl zjištěn úpadek usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. září 2015, č. j. KSUL 70 INS 21223/15-A-13, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda je soudní exekutor povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění v celém rozsahu anebo ve výši po odečtení nákladů exekuce srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014 (publikované pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 4599/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 1179/2015] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu