20 Cdo 1724/2024-1121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné BULANA společnost s ručením omezeným (spol. s r. o.), se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 207/9, identifikační číslo osoby 47666757, zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, proti povinnému L. H., zastoupenému Mgr. Bc. Martinem Tománkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837, pro 1 197 999,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 10 EXE 4047/2016, o dovolání povinného proti unesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2023, č. j. 24 Co 832/2023-839, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 6. 2023, č. j. 10 EXE 4047/2016-771, kterým Okresního soud v Jindřichově Hradci zastavil řízení o návrhu povinného ze dne 28. 3. 2023 na zastavení exekuce. Odvolací soud uvedl, že povinný se návrhem ze dne 28. 6. 2016 a 25. 10. 2016 domáhal zastavení exekuce jednak z důvodu překážky věci rozhodnuté a dále z důvodu nedostatku aktivní legitimace oprávněné k podání exekučního návrhu, pro zánik pohledávky zaplacením a nemožnost vymáhání pohledávky kvůli promlčení nároku oprávněné.
O těchto návrzích rozhodl Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 10 EXE 4047/2016-292, a k odvolání povinného bylo rozhodnutí přezkoumáno Krajským soudem v Českých Budějovicích, který jej usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-464, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. 11. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-481, potvrdil. Aktuálně projednávaným návrhem na zastavení exekuce ze dne 28. 3. 2023 povinný opakovaně namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné z důvodu neplatnosti dodatku č. 2 smlouvy o postoupení pohledávek č. 30/2001/SPP ze dne 17.
10. 2021 a důvod zastavení exekuce spatřuje v odlišném posouzení uvedeného dodatku. Odvolací soud konstatoval, že z návrhu na zastavení exekuce ani z obsahu spisu nevyplývá, že by zde byly nové skutečnosti, které by měly vliv na aktivní legitimaci oprávněné, případně na důvodnost vedení samotné exekuce. Ze strany povinné jde o nové hodnocení skutečností, které měl soud k dispozici již při rozhodování dne 17. 12. 2019, a nejedná se tedy o nové, jiné, případně odlišné zastavovací důvody, než kterými se již soud k návrhu povinného zabýval, a otázky, o nichž je pravomocně rozhodnuto.
Odvolací soud uzavřel, že toto rozhodnutí, kde již byla řešena otázka aktivní legitimace oprávněné, tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro nový návrh, který tvrdí totožný zastavovací důvod vycházející ze stejných skutkových okolnosti, jen jinak hodnocených, protože jím již byla posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, které bylo jako zastavovací důvod již tvrzeno. Stejně tak tomu je s námitkou povinného ohledně překážky věci zahájené, kterou zmínil ve svém odvolání.
2. Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu formulované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009, a to že ani směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a je vykonatelný, nemění nic na skutečnosti, že se jedná o soudní rozhodnutí deklaratorní povahy, nikoliv povahy konstitutivní, a oprávněný je povinen i v exekuci prokázat k eventuální obraně povinného po nařízení exekuce, že je i nadále majitelem směnky. Pokud směnku její majitel zničil, jeho směnečný nárok zcela zanikl, a to i tehdy, byl-li mu pravomocně přiznán soudem. Není tedy chybou soudu, že žalobkyně zničením směnky (odpovídá-li skutečnosti její tvrzení, že směnku zlikvidovala) způsobila, že její směnečný nárok zanikl po vydání směnečného platebního rozkazu.
3. Dovolatel namítá, že nalézací a odvolací soud dovozují aktivní a věcnou legitimaci oprávněné z 2. dodatku ze dne 14. 6. 2016 smlouvy o postoupení pohledávek č. 30/2001/SPP ze dne 17. 10. 2001, aniž by přihlédly k námitce povinného o neexistenci směnky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, kterým se ponechává v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11 (exekuční titul), konstatoval, že jako důkaz byla provedena fotokopie soudem ověřené směnky a originál směnky byl z důvodu domněnky o řádném doručení směnečného platebního rozkazu žalovanému vrácen žalobci dne 24. 1. 2000. Dovolatel uvádí, že v dodatku č. 2, ze kterého má být dovozována aktivní a věcná legitimace oprávněné, se v rozporu s prokázaným předáním originálu směnky konstatuje, že postoupení práv ze směnky rubopisem nebylo možné, protože směnka byla deponována u rozhodujícího soudu a tvořila přílohu spisu. Dovolatel namítá, že oprávněná se neprokázala originálem směnky a neumožnila aplikaci ustanovení § 39 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový; nebyla tak osvědčena právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod směnky ze společnosti Slovnaft Moravia s. r. o. (nyní MOL Česká republika s. r. o.) na stranu oprávněnou BULANA spol. s r. o. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. Odvolací soud své rozhodnutí založil výlučně na závěru, že předcházející pravomocné usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 10 EXE 4047/2016-292, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-464, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 11. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-481, jímž exekuční soud rozhodl o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 28. 6. 2016 a 25. 10. 2016, představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pro aktuálně projednávaný návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 28.
3. 2023, neboť v něm povinný tvrdí totožný důvod pro zastavení exekuce vycházející ze stejných skutkových okolnosti (povinný opakovaně namítal nedostatek aktivní legitimace oprávněné z důvodu neplatnosti dodatku č. 2 smlouvy o postoupení pohledávek). Dovolatel v dovolání předkládá k řešení otázku aktivní legitimace oprávněné v exekučním řízení spočívající v tom, že oprávněný je povinen v exekuci prokázat k obraně povinného po nařízení exekuce, že je i nadále majitelem směnky, na jejímž základě byl vydán exekuční titul (dovolatel tvrdí, že oprávněná se neprokázala originálem směnky, a že tak nebyl osvědčen převod směnky na oprávněnou); na řešení uvedené otázky však rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nespočívá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost je vhodné doplnit, že obdobné námitky povinný uplatnil i proti dalšímu rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích; dovolání povinného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3782/2023.
6. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu