USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Zezulou ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, proti žalované DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Bubenské nábřeží 306/13, identifikační číslo osoby 45148007, zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze, Pod novým lesem 127/44, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) E.R.O.C. s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Petřínská 489/5, identifikační číslo osoby 63672332, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, 2) D. Q. N., zastoupeného opatrovnicí Mgr. Kateřinou Mehed, advokátkou se sídlem v Praze, Myslíkova 173/25, a 3) D. H. T., o zaplacení 246 417 488 Kč s příslušenstvím a o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 104/2012, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2019, č. j. 35 Co 258/2019-822, o dovolání vedlejšího účastníka 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2024, č. j. 4 Co 176/2022-1247, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) výrokem I usnesení ze dne 3. 10. 2024, č. j. 4 Co 176/2022-1247, potvrdil - poté, co jím původně vydané usnesení ze dne 24. 11. 2022, č. j. 4 Co 176/2022-1163, Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. prosince 2023, sp. zn. 23 Cdo 1393/2023, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení - k odvolání vedlejšího účastníka 1) usnesení Městského soudu v Praze (dále „soud prvního stupně“) ze dne 21. 4. 2022, č. j. 35 Co 258/2019-1124, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovanou dne 17. 3. 2020 proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019-822 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III); současně odvolací soud rozhodl výrokem II o náhradě nákladů odvolacího a předešlého dovolacího řízení. 2) Výrok I usnesení odvolacího soudu napadl vedlejší účastník 1) dovoláním, které Nejvyšší soud odmítá podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále o. s. ř.), neboť podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není vedlejší účastník k podání dovolání oprávněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sb. rozh. obč., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2020, sp. zn. 24 Cdo 3215/2019, ze dne 6. srpna 2020, sp. zn. 24 Cdo 2337/2020, ze dne 30. června 2021, sp. zn. 29 Cdo 3584/2019, ze dne 26. října 2021, sp. zn. 30 Cdo 2143/2021, a ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. 23 Cdo 1036/2022). 3) Jakožto obiter dictum Nejvyšší soud poznamenává, že i v případě dovolání napadajícího rovněž výrok II usnesení odvolacího soudu, jímž byla uložena povinnost žalované a vedlejším účastníkům, aby společně a nerozdílně nahradili žalobci náklady odvolacího a dovolacího řízení, by sice vedlejší účastník byl v daném rozsahu subjektivně oprávněn dovolání podat (viz výše odkazovaná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu), avšak dovolání by nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (tj. proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení). 4) Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 8. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu