USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AD IN, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Hubálce 707/10, identifikační číslo osoby 27096785, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze 9, Litoměřická 839/15, proti povinné K. T., pro 289 554 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 74/2019, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2024, č. j. 26 Co 210/2023-396, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil ve výroku I usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 8. 2023, č. j. 19 EXE 74/2019-370, ve znění: „Návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavlem Preusem pod sp. zn. 204 EX 30/19, opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku započtení dopisem ze dne 3. 1. 2019 a dopisem ze dne 5. 2. 2019, se zamítá“ (výrok I). Ve výroku II jej potvrdil ve znění: „Návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavlem Preusem pod sp. zn. 204 EX 30/19, opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu, se zamítá“ (výrok II). Usnesení soudu prvního stupně ve výroku III v jeho části, jíž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, je-li prováděna soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavlem Preusem na základě exekučního příkazu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 204 EX 30/19-67, přikázáním pohledávky povinné z účtu vedeného u Fio banky, a. s., pod č. XY, potvrdil; v jeho části, jíž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, je-li prováděna týmž exekutorem na základě exekučního příkazu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 204 EX 30/19-67, přikázáním pohledávky povinné z účtů vedených u Fio banky, a. s., pod č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok III). Dále usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV potvrdil ve znění: „Návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavlem Preusem pod sp. zn. 204 EX 30/19, opřený o tvrzení o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2019, se zamítá“ (výrok IV).
2. Odvolací soud se ve vztahu k výroku II (zánik pohledávky v důsledku účetního odpisu pohledávky) ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že provedený účetní odpis pohledávky původní oprávněnou (Komerční bankou, a. s.) nelze ani analogicky podřadit pod žádný ze zákonných způsobů zániku závazku podle § 1908 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), neboť se jedná o právem aprobovaný způsob účetního řešení dlouhodobě nedobytných pohledávek, který je učiněn na základě rozhodnutí účetní jednotky (nikoliv na základě zákona) a který nevyvolává žádné právní následky, a to ani daňové. Účetní odpis pohledávky je proto pouze účetním řešením, postupem, v rámci něhož je s pohledávkou nakládáno ve vnitropodnikové účetní evidenci.
3. Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, které směřovalo proti výroku II, v němž namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena otázka, zda lze na účetní odpis pohledávky nahlížet jako na hmotněprávní jednání a zda s účetním odpisem pohledávky je spojen její zánik jako věci v právním smyslu. Dovolatelka nejdříve zmínila nálezy Ústavního soudu zabývající se přípustností dovolání (ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. III. ÚS 2373/21, ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3643/15, ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2319/11, a další). Konstatovala, že již v odvolání ze dne 25. 9. 2023 uvedla rozsáhlou argumentaci k pohledávce jako věci v právním smyslu, přičemž odkázala na právní názor vyložený „in Systém ASPI – stav k 8. 5. 2021 do částky 79/2021 Sb. a 13/2021 Sb. m. s. Pohledávka jako věc v právním smyslu -LIT203830CZ – poslední stavu textu“, z něhož poté do dovolání citovala podstatnou část. Cituje Karla Eliáše a jeho myšlenky vyjádřené v článku „Objekt vlastnického práva a návrh občanského zákoníku (také o abstrakci v juristickém myšlení)“, uveřejněný v Právních rozhledech roč. 2011, č. 11. Poté odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, podle něhož argumentuje-li účastník řízení názory právní vědy nebo judikatury, musí se obecný soud s názory v těchto pramenech uvedenými argumentačně vypořádat, popř. i tak, že vysvětlí, proč je nepovažuje pro danou věc za relevantní. Dovolatelka má za to, že odpisem pohledávky dochází k zániku pohledávky v hmotněprávním smyslu. Uvedla, že v usnesení ze dne 29. 12. 2022, č. j. 26 Co 245/2021-192, se odvolací soud vyjádřil tak, že na účetní odpis pohledávky nelze nahlížet jako na hmotněprávní úkon (právní jednání); dovolací soud však dosud tuto otázku neřešil.
4. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil ve výroku II tak, že se zastavuje exekuce z důvodu zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího odpisu.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k
závěru, že dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil ve všech souvislostech otázku, zda účetním odpisem pohledávky účetní jednotkou dochází k zániku pohledávky. Dovolání není důvodné.
6. Předně je třeba zdůraznit, že z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by odvolací soud popíral, že je pohledávka věcí v právním smyslu podle § 489 o. z., avšak účetní odpis pohledávky nepovažoval za hmotněprávní jednání, na základě něhož pohledávka zaniká.
7. Pohledávka ve smyslu § 1721 o. z. představuje právo věřitele na určité plnění. K zániku závazku (k ukončení existence závazku jako právního vztahu), a tedy k zániku pohledávky a jí odpovídajícímu dluhu pak dochází na základě právních skutečností, jež jsou vyjmenovány v ustanovení § 1908 a násl. o. z. Mezi tyto skutečnost však účetní odpis pohledávky nepatří.
8. Účetním odpisem majetku ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 26 odst. 3), se rozumí účetní metoda spočívající v trvalém snížení hodnoty majetku v účetnictví účetní jednotky a slouží k dosažení věrného, reálného a poctivého obrazu účetnictví. K odpisu pohledávky se přistupuje s cílem, aby její výše odpovídala její současné skutečné hodnotě (např. v důsledku reálné nedobytnosti pohledávky). Pohledávky se odepisují jednorázově a dochází k jejich vyřazení z rozvahy.
Odepsaná pohledávka je nadále vedena na podrozvahových účtech a pokud následně dojde k úhradě pohledávky, jedná se o účetní výnos a odpovídajícím způsobem se sníží stav podrozvahového účtu [k tomu srov. např. BŘEZINOVÁ, H. Zákon o účetnictví. Praktický komentář (pro vybrané účetní jednotky). Praha: Wolters Kluwer 2017 (dostupné v systému ASPI), DĚRGEL, M. Odpis nedobytné pohledávky. Daně a právo v praxi. Wolters Kluwer. Roč. 2021, č. 5 (dostupné v systému ASPI), KOUBOVSKÝ, P., MRÁZKOVÁ, J. Daňové a účetní aspekty odpisu pohledávek za věřiteli v insolvenčním řízení, konkurzu a exekuci.
Daně a právo v praxi. Wolters Kluwer. Roč. 2021, č. 5 (dostupné v systému ASPI), MACHOVÁ, H. Odpisy pohledávek. Daně a právo v praxi. Wolters Kluwer. Roč. 2007, č. 1 (dostupné v systému ASPI), odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8.2015, č. j. 9 Afs 74/2014-125].
9. Závěr odvolacího soudu, že účetní odpis pohledávky je pouze účetním řešením (postupem, v rámci kterého je s pohledávkou nakládáno ve vnitropodnikové účetní evidenci), a nelze jej proto ani za použití analogie podřadit pod žádný ze zákonných způsobů zániku závazku podle § 1908 a násl. o. z., je tedy zcela správný. Nejvyšší soud poznamenává, že užití analogie ve smyslu § 10 o. z. přichází v úvahu tehdy, vyskytne-li se v právu situace zákonem neřešená, tzv. mezera v zákoně, a to pouze v důsledku neúmyslného opomenutí zákonodárce.
Naopak platí, že podle analogie nelze postupovat tehdy, pokud se v právním vztahu vyskytne otázka, u které zákon řešení nabízí [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3790/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2479/2020 (uveřejněný pod číslem 58/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
6. 2018, sen. zn. 29 NSCR 15/2016 (uveřejněné pod číslem 105/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), REMEŠ, J. in PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024]. S ohledem na shora nastíněnou podstatu účetního odpisu je zřejmé, že jej nelze považovat za skutečnost, která by měla vést k právnímu zániku závazku.
10. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
11. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolání zamítl.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 12. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu