20 Cdo 1932/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční
věci oprávněné Ing. J. Z., zastoupené advokátem, proti povinné V. š. K. V., o.
p. s., zastoupené advokátem, pro 10.150,-Kč, vedené u Okresního soudu v
Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2442/2006, o dovolání povinné proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2007, č.j. 12 Co 690/2006-127, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 10.
2006, č.j. 24 Nc 2442/2006-103, kterým Okresní soud v Karlových Varech
zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud převzal skutkové
závěry soudu prvního stupně a ve shodě s ním uzavřel, že „povinná neměla k
započtení vůči oprávněné žádnou splatnou pohledávku stejného druhu,“ a proto
vymáhaná pohledávka započtením nezanikla (§ 268 odst. 1 písm. g/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též
jen „o.s.ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V rámci prvního z uvedených dovolacích
důvodů oponuje závěru o neexistenci své pohledávky za oprávněnou, kterou
kvalifikuje jako příslušenství, tj. náklad spojený s uplatněním pohledávky ve
smyslu § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a současně jako náhradu škody,
která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním oprávněné. Tímto
jednáním je – podle dovolatelky – podání žaloby, jíž „účelově a šikanózně“
napadla převod obchodního podílu na společnost I. P., a. s., a rozhodnutí
povinné, jimiž byla odvolána z funkce předsedkyně správní rady (v žalobě
oprávněná uvedla nepravdivou informaci „o úhradě, resp. neúhradě části úplaty
za převod obchodního podílu“). V pořadí druhým dovolacím důvodem vytkla soudům
obou stupňů nedostatečné a neúplné skutkové závěry a nepřezkoumatelnost
odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1
písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo
c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst.
1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na
zastavení exekuce zamítl, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené,
rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením
§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci
posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem
dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní
stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však
k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Otázky spojené se zánikem práva
přiznaného vykonávaným rozhodnutím (§ 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. ve spojení s
§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů)
posoudil ve shodě s konstantní judikaturou.
Podle skutkového zjištění, z něhož vycházel odvolací soud, se povinná v – dosud
neskončeném – řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9
C 373/2005 domáhá po oprávněné zaplacení částky 240.000,- Kč. Podle tvrzení
povinné jde o náklad vynaložený v soudních sporech, jež proti ní oprávněná
zahájila, tj. ve sporech o určení, že je předsedkyní správní rady a že odvolání
z funkce je neplatné (185.700,- Kč představuje část mimosmluvní odměny za
právní služby a 54.300,- Kč úhradu za vypracování posudku Ústavu státu a práva
Akademie věd ČR a stanoviska prezidenta Notářské komory ČR). Dopisem ze dne 22.
5. 2006 učinila povinná vůči oprávněné projev směřující k započtení shora
uvedené (nejudikátní) pohledávky proti pohledávce ve výši 10.150,- Kč, pro
jejíž vymožení Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 29. 5. 2006,
č.j. 24 Nc 2442/2006-5 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne
10. 7. 2006, č.j. 18 Co 363/2006-54), nařídil podle svého usnesení ze dne 19.
1. 2006, č.j. 13 C 24/2005-42 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni
ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 56 Co 133/2006), na majetek povinné exekuci.
To, že za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 obč.
zák. se považují – také – náklady soudního řízení, je v soudní praxi
nepochybné. Protože však jde o nárok procesní, vzniká pohledávka teprve
(pravomocným) rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků
proti druhému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32
Odo 529/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo
238/2007). Rozhodnutí o nákladech řízení má tedy konstitutivní charakter (nejen
vznik, ale i výše je závislá na rozhodnutí soudu). Pokud by tedy nárok na
náhradu nákladů měl představovat pohledávku způsobilou k započtení, musel by
být pravomocně přiznán rozhodnutím soudu. S názorem dovolatelky, že se jedná o
jiné náklady spojené s uplatněním pohledávky (rozuměj jiné náklady než náklady
soudního řízení), nelze souhlasit, neboť – dle jejího tvrzení – tyto náklady
byly vynaloženy bezprostředně v řízení vedeném proti ní oprávněnou, tedy ve
sporu, ve kterém proti oprávněné (žalobkyni) bránila svá subjektivní práva. O
„jiné“ náklady spojené s uplatněním pohledávky nemůže jít také proto, že
dovolatelka – jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně – neuplatňuje po
oprávněné žádnou pohledávku (peněžité plnění) v nalézacím řízení, v jehož rámci
by jí tyto náklady vznikly. Jestliže tedy tvrzená pohledávka povinné není
náhradou nákladů soudního řízení, ani „jiným“ nákladem spojeným s uplatněním
(jiné) pohledávky, pak nemůže být způsobilou k započtení na vymáhanou
pohledávku oprávněné. Posouzení pohledávky jako náhrady škody je vyloučeno již
tím, že představuje náklad vynaložený přímo při bránění práva v nalézacím
řízení, nehledě k tomu, že zahájení řízení, tj. podání žaloby oprávněnou nemůže
být protiprávním úkonem.
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
a/ o.s.ř. nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst.
1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6.
2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004
pod č. 132).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu