20 Cdo 1970/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A)
I. S., a B) A. S., proti povinným 1) J. R., a 2) D. R., vyklizením bytu, vedené
u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3221/2000, o dovolání oprávněných
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27.
6. 2002, č.j. 30 Co 181/2002-55, takto :
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 6.
2002, č.j. 30 Co 181/2002-55, se zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k
dalšímu řízení.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 13. 11. 2000, č.j. E
3221/2000-6, nařídil podle svého rozsudku ze dne 25. 4. 2000, sp. zn. 6 C
455/2000, výkon rozhodnutí vyklizením povinných z bytu č. 1 sestávajícího ze
čtyř pokojů a kuchyně s příslušenstvím, v domě č. p. 1514 v N. B., a současně
nařídil provedení vyklizení přestěhováním povinných a všech, kdo s nimi bydlí
na základě jejich práva, do zajištěné bytové náhrady – bytu č. 45 (první
kategorie) sestávajícího ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím, v domě č. p.
741 v N. B. Označený byt je sto zajistit z hlediska velikosti a vybavení
lidsky důstojné ubytování povinných a členů jejich domácnosti; zásadně
rovnocenný vyklizovanému bytu, i když splňuje podmínku umístění v téže obci, je
zásadně srovnatelný z hlediska vybavení vnitřním zařízením, je – obdobně jako
byt vyklizovaný – první kategorie, však podle soudu prvního stupně není. Nemá
totiž stejně velkou plochu obytných místností, ani stejnou plochu, resp.
množství typově odpovídajících místností příslušenství bytu (soud vycházel ze
zjištění, že podlahová plocha čtyř místností vyklizovaného bytu činí 2 x 13
m², 23 m², 12 m², kuchyně 10 m², předsíně 9 m², haly
10 m², koupelny 4,25 m², zádveří 4 m² a ostatních vedlejších
prostor 9 m², celkem 110,38 m², a podlahová plocha tří místností
zajištěného bytu činí 13,55 m², 19,36 m², 12 m², kuchyně 15,76
m², lodžie 5,07 m², předsíně 8,70 m² WC a koupelny 3,88 m²,
celkem 78,32 m²). Protože – jak oprávnění osvědčili – v Novém Boru nelze
povinným zajistit čtyřpokojový byt (vnitřně strukturovaný obdobně jako byt
vyklizovaný), soud prvního stupně uzavřel, že zajištěný byt odpovídá bytové
náhradě, jež je určena ve vykonávaném rozhodnutí (přiměřenému náhradnímu bytu).
Usnesením ze dne 27. 6. 2002, č.j. 30 Co 181/2002-55, krajský soud
(vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 20. 3.
2002, č.j. 20 Cdo 1782/2001-49, že příslušenstvím bytu ve smyslu § 121 odst. 2
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále
jen „obč. zák.“/ není garáž) změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o
nařízení provedení vyklizení tak, že o něm bude rozhodnuto dodatečně, až
oprávnění prokáží, že pro povinné je zajištěna bytová náhrada určená ve
vykonávaném rozsudku. Jestliže podlahová plocha zajištěného bytu představuje
70,1 % podlahové plochy bytu vyklizovaného – což plyne ze zjištění soudu
prvního stupně – je rozdíl natolik výrazný, že znemožňuje uvedený byt považovat
za přiměřený náhradní byt ve smyslu ustanovení § 712 odst. 2, věty druhé, obč.
zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění včas dovoláním, jímž
prosazují názor, že zajištěný byt je bytovou náhradou určenou podkladovým
rozhodnutím, neboť byt co do velikosti srovnatelný tomu, jenž má být vyklizen,
v N. B. není k dispozici a byt, který zajistili, se nejvíce blíží bytu
vyklizovanému. Navrhli, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, které bylo vydáno
13. 11. 2000, odvolací soud projednal a rozhodl o něm podle dosavadních
právních předpisů, postupoval i Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále
jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, body 15, 17 a 27 zákona č. 30/2000
Sb.).
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti
usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně (§ 238a odst.
1 písm. a/ o.s.ř.), a je i důvodné.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení
§ 237 odst. 1 o.s.ř. a – je-li dovolání přípustné – jiné vady řízení, pokud
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným
dovolacím důvodem (v projednávané věci důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/
o.s.ř.) včetně toho, jak ho dovolatelé obsahově vymezili (§ 242 odst. 3
o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se
nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, podle něhož rozdíl
podlahových ploch obou bytů je natolik výrazný, že – bez dalšího –
diskvalifikuje byt, který oprávnění zajistili, jako přiměřený náhradní byt (tj.
bytovou náhradu, na kterou mají povinní podle podkladového rozhodnutí právo).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice
správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 712 odst. 6 obč. zák., pokud má nájemce právo na bytovou
náhradu, není povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není
odpovídající bytová náhrada zajištěna; společní nájemci mají nárok jen na jednu
bytovou náhradu.
Podle ustanovení § 340 odst. 2 o.s.ř., ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se
navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za který je nutno zajistit ať již náhradní
byt nebo náhradní ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem,
že o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu
rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je zajištěna
taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném rozsudku.
Podle ustanovení § 712 odst. 2, věty první, obč. zák. je náhradním bytem byt,
který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a
členů jeho domácnosti. Z věty druhé téhož ustanovení se podává, že přiměřeným
náhradním bytem se rozumí náhradní byt, který je podle místních podmínek
zásadně rovnocenný bytu, který má nájemce vyklidit. Věta čtvrtá uvedeného
ustanovení (pro případy výslovně stanovené) definuje náhradní byt, který není
přiměřený; je jím byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený,
případně i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt.
Odvolací soud – odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze z 31. 3. 1994, sp.
zn. 2 Cdo 100/93, usnesení Nejvyššího soudu z 30. 7. 1998, sp. zn. 20 Cdo
129/98 a nález Ústavního soudu ČR z 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 114/94 – se
závěry zmíněných rozhodnutí neřídil. Názor, že pouhý rozdíl v celkové výměře
podlahových ploch bytu vyklizovaného (110,38 m²) a bytu zajištěného (78,32
m²) vylučuje kvalifikovat byt, který oprávnění zajistili, jako byt
splňující znaky ustanovení § 712 odst. 2, věty druhé, obč. zák., je neúplný, a
tudíž nesprávný. Stranou pozornosti zůstalo posouzení, zda v obci, v níž je
byt, který musí povinní vyklidit, lze vůbec zajistit jiný byt, který by se co
do velikosti (výměry podlahové plochy), popř. ostatních rozhodujících
kvantitativních a kvalitativních znaků, více blížil vyklizovanému bytu. Pokud
tomu tak není, jak tvrdí a prokazují oprávnění, je namístě závěr, že „podle
místních podmínek“ je daný byt „zásadně rovnocenný“ bytu vyklizovanému, i když
se přestěhováním úroveň bydlení povinných výraznějším způsobem zhorší.
Lze uzavřít, že námitky dovolatelů proti právnímu posouzení věci odvolacím
soudem jsou opodstatněné; Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o.s.ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 1, část věty za středníkem, odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta
třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu