20 Cdo 1972/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční
věci oprávněné Č. d. p., zastoupené advokátem, proti povinnému Mgr. M. M.,
zastoupenému advokátem, pro 99.995,47 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 Nc 1311/2005, o dovolání oprávněné proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 31.
1. 2006, č.j. 15 Co 712/2005-54, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v
Táboře ze dne 31. 1. 2006, č.j. 15 Co 712/2005-54, jímž bylo rozhodnuto o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce, se odmítá;
jinak se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 30. 6. 2005, č.j. 6 Nc 1311/2005-6, Okresní soud v Pelhřimově
nařídil podle exekutorského zápisu JUDr. K. M., soudní exekutorky, ze dne 5.
11. 2002, Exz 08/02, k vydobytí pohledávky 99.995,47 EUR s 10 % úroky z
prodlení od 12. 12. 2002 do zaplacení, nákladů exekuce a nákladů oprávněné na
majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. T., soudní
exekutorku.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 31. 1.
2006, č.j. 15 Co 712/2005-54, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že
návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků
před soudy obou stupňů a o exekučních nákladech soudní exekutorky. Odvolací
soud uzavřel, že exekutorský zápis není způsobilým exekučním titulem, neboť
neobsahuje údaj o tom, z jakých dokladů soudní exekutorka ověřila totožnost
účastníků.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla – v plném rozsahu – oprávněná dovoláním,
jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Totožnost účastníků – argumentuje dovolatelka
– byla soudní exekutorkou ověřena podle platných občanských průkazů a patrně
následkem písařské chyby exekutorský zápis slovo „občanských“ neobsahuje. Tento
zcela formální nedostatek exekučního titulu nemá vliv na skutečnost, že povinný
svůj dluh uznal, zavázal se jej splácet a pro případ, že jej splácet nebude,
přivolil k exekuci. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto podle dovolatelky
projevem „přehnaného a věcně ničím neodůvodněného formalismu.“ Nákladové výroky
pak vycházejí z nesprávného výroku ve věci samé. Z uvedených důvodů oprávněná
navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Dovolání ve věci samé, tedy pokud směřuje proti výroku, jímž odvolací soud
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce
zamítl, je přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2
o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů,
dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“); důvodné však není.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3
o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání
namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242
odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího
soudu, že k exekuci předložený exekutorský zápis není způsobilým exekučním
titulem.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to – jak
je tomu v daném případě – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný
podat návrh na nařízení exekuce (§ 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Soud
nařídí exekuci a jejím provedením pověří oprávněným označeného soudního
exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro
nařízení exekuce (srov. § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.); k nim patří (mimo
jiné) existence exekučního titulu, tj. rozhodnutí soudu, jiného orgánu, popř.
jiného subjektu, anebo listina, která je objektivním právem uznána za přímo
vykonatelnou.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním
titulem exekutorský zápis podle § 78 písm. a), tj. zápis o dohodě, kterou se
účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající
ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl
nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně
a včas nesplní. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním
titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování
exekutorských zápisů (§ 79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) a materiální (věcné)
náležitosti (§ 78 písm. a/, § 79 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). S
exekutorským zápisem, který neobsahuje některou z formálních náležitostí,
nejenže nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti (oprávněná osoba přichází
o výhodu vymoci na jeho podkladě splnění povinnosti bez předcházejícího
nalézacího řízení), ale takový zápis není ani veřejnou listinou ve smyslu § 79
odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8.
2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001,
sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, které se týká notářských zápisů se svolením k
vykonatelnosti, ovšem závěry jsou použitelné i v projednávané věci).
Podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb. musí exekutorský
zápis obsahovat údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a
tlumočníků.
Podle ustanovení § 80 zákona č. 120/2001 Sb., nezná-li exekutor účastníky,
svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost
prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti;
nezná-li exekutor tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána
platným úředním průkazem.
Ustanovení § 79 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb. – jak plyne z jeho
znění – předpokládá, že v exekutorském zápisu musí být výslovně uveden některý
ze způsobů, jímž se podle ustanovení § 80 uvedeného zákona pro účely sepisu
exekutorského zápisu prokazuje totožnost účastníků a jímž byla soudnímu
exekutorovi skutečně prokázána.
V posuzovaném případě bylo v exekutorském zápisu sepsaném dne 5. 11. 2002, Exz
08/02, JUDr. K. M., soudní exekutorkou, uvedeno její prohlášení, že totožnost
přítomných ověřila „dle předložených platných průkazů a výpisu rejstříků
právnických osob Ministerstva kultury České republiky.“
S ohledem na výše uvedené takový údaj o prokázání totožnosti účastníků
exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti nemůže být dostačující, neboť
neodpovídá žádnému ze způsobů uvedených v ustanovení § 80 zákona č. 120/2001
Sb. Soudní exekutorka se stran průkazů, jimiž byla prokázána totožnost
účastníků, omezila pouze na údaj o jejich platnosti a neuvedla skutečnost, že
se jednalo o průkazy „úřední.“
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné; Nejvyšší soud proto
dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
V části směřující proti nákladovým výrokům dovolání ve smyslu § 236 odst. 1
o.s.ř. přípustné není, a proto bylo odmítnuto (§ 243b odst. 5, věta první, §
218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněná právo na jejich
náhradu nemá a povinnému /podle obsahu spisu/ žádné náklady v tomto stadiu
řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Pavel
Krbek, v. r.
předseda senátu