20 Cdo 1978/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně-Trnitá, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti povinným 1) B. D., a 2) R. P., oběma zastoupeným Mgr. Liborem Vincencem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, pro 18 258 573,21 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 346/09, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, č. j. 17 Co 180/2025-655, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, zamítl návrh povinných B. D. ze dne 3. 6. 2024 a R. P. ze dne 11. 7. 2024 na zastavení exekuce.
2. Krajský soud v Praze (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že se exekuce nařízená na majetek povinných usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 2. 2009, č. j. 16 Nc 4269/2009-16, zastavuje (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudním exekutorem a před soudy obou stupňů (výrok II) a soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu dalších nákladů exekuce (výrok III).
3. Odvolací soud z obsahu předloženého spisu soudního exekutora shrnul, že k návrhu původní oprávněné Volksbank Cz, a. s., identifikační číslo osoby 25083325 (nyní Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, dále jen „původní oprávněná“) Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 23. 2. 2009, č. j. 16 Nc 4269/2009-16, nařídil exekuci na majetek povinných k vymožení pohledávky původní oprávněné ve výši 18 258 573,21 Kč s úrokem ve výši 4,82 % ročně od 15. 10. 2008 do zaplacení a úrokem za období od 30. 5. 2008 do 14.
10. 2008 ve výši 330 386,84 Kč podle vykonatelného notářského zápisu notářky JUDr. Zdeňky Procházkové sp. zn. NZ 317/2007. Jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9. Výkon jeho úřadu zanikl k datu 31. 12. 2018 a do uvolněného úřadu byl počínaje dnem 1. 1. 2019 jmenován nový soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, který exekuci doposud vede. Exekučním příkazem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 085 EX 346/2009-15, ve znění opravného usnesení č. j. 085 EX 346/2009-36, původní soudní exekutor postihl nemovitou věc povinných v katastrálním území XY zapsanou na LV XY.
Nemovitá věc byla pravomocně vydražena na základě uděleného příklepu usnesením ze dne 13. 9. 2010, č. j. 085 EX 346/2009-175 (právní moc 17. 10. 2010), přičemž nejvyšší podání bylo uhrazeno na účet soudního exekutora 18. 11. 2011. Podle rozvrhového usnesení ze dne 9. 2. 2011, č. j. 085 EX 346/09-214 (právní moc 8. 3. 2011), bylo původnímu soudnímu exekutorovi vyplaceno na náklady exekuce 1 207 025 Kč (určené příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. 11. 2010, č. j. 085 EX 346/09-194, v právní moci 11.
12. 2010) a původní oprávněné 6 797 166 Kč (z toho na náklady 150 540
Kč); celkově původní oprávněná vymohla 6 915 915,86 Kč, přičemž po datu 18. 11. 2011 nebylo na pohledávku ničeho vymoženo. Jiná nemovitá věc nebyla postižena. Usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 220 EX 346/09-498, soudní exekutor vyzval původní oprávněnou k vyjádření, zda souhlasí se zastavením exekuce s tím, že pokud nesouhlasí, nechť uhradí zálohu na další průběh exekuce ve výši 500 Kč. Původní oprávněná, prostřednictvím JUDr. Jiřiny Lužové, insolvenční správkyně úpadce původní oprávněné vyslovila se zastavením exekuce nesouhlas a dne 21.
11. 2023 uhradila zálohu. Usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 220 EX 346/09-522, soudní exekutor rozhodl o vstupu nynější oprávněné do řízení na místo původní oprávněné, která postoupila vymáhaný nárok smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023. Soudní exekutor rozhodoval o návrzích povinných na zastavení exekuce ze dne 3. 6. 2024 (1. povinný) a 11. 7. 2024 (2. povinná) poté, co jeho usnesení ze dne 31. 7. 2024, č. j. 220 EX 346/09-577, k odvolání účastníků Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30.
9. 2024, sp. zn. 20 Co 308/2024, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V tomto kasačním rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a násl. zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“, jsou v dané věci naplněny, neboť exekuce, v rámci níž byl proveden prodej nemovitosti, je od 18. 11. 2011 zcela bezvýsledná, přitom dne 18. 11. 2023 uplynula lhůta 12 let a v řízení nebyly zjištěny žádné vyloučené doby podle § 55 odst. 12 exekučního řádu. Za této situace pak soudního exekutora zavázal, aby se v dalším řízení zabýval námitkou oprávněné, že jednání povinných je v rozporu s dobrými mravy.
Tento postup je potvrzen aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024). Jelikož od vydání kasačního rozhodnutí nenastaly žádné nové skutečnosti, které by mohly vést ke korekci již učiněného právního závěru o naplnění podmínek pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu uplynutím doby 12 let, odvolací soud pro stručnost odkázal na kasační rozhodnutí. Za zásadní v této věci považoval vyřešení otázky, zda lze s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu uzavřít, že by zastavení exekuce bylo v rozporu s dobrými mravy.
Aby byly naplněny podmínky pro nezastavení jinak bezvýsledné exekuce, musely by okolnosti dané věci porušovat dobré mravy skutečně významným způsobem. Soudní exekutor v napadeném usnesení považoval za stěžejní porušení zásady „pacta sunt servanda“. Jde nepochybně o jednu ze zásadních zásad civilního práva a její dodržování patří mezi základní slušnost, nicméně většina vedených exekucí je právě výsledkem nedodržení povinnosti plynoucí prvotně ze smlouvy. Pokud by zákonodárce výslovným zakotvením principu dobrých mravů do posuzování otázky naplnění důvodů pro zastavení exekuce spojoval již s takovouto okolností, bylo by zastavení exekuce ve většině případů vyloučeno a tím zcela eliminován zásadní význam novelizované právní úpravy.
V této souvislosti ani nelze považovat za právně významný dopad spočívající ve ztrátě pořadí uspokojovaných pohledávek, neboť to je zákonný důsledek všech zastavených exekucí. Obdobně lze hodnotit obecnou úvahu, že povinní jsou schopni po celou dobu vedení exekuce zajišťovat náklady na živobytí, aniž by nabídli majetkové hodnoty k postižení v exekuci. Zaměstnaní povinní nemusí vždy dosahovat exekučně postižitelných příjmů, a jak sama oprávněná poznamenala, účast na pozicích statutárních orgánů společností není obligatorně spojena s úplatou.
Na rozpor s dobrými mravy by bylo možno usuzovat teprve za situace, kdy by v řízení bylo zjištěno, že povinní měli možnost vstoupit do konkrétního právního vztahu, z něhož by jim plynul exekučně postižitelný příjem, do nějž však bez akceptovatelných důvodů nevstoupili. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žádný z uvedených argumentů není ze své povahy způsobilý naplnit výjimečné okolnosti, pro které by bylo namístě pro rozpor s dobrými mravy exekuci nezastavit.
Pokud povinní měli
možnost přihlásit v roce 2017 pohledávku v jiném exekučním řízení, čímž by mohli dosáhnout uspokojení další části pohledávky původní oprávněné, leč tak neučinili, pak by zde mohly být relevantní úvahy o jednání poškozujícím původní oprávněnou; zjištěné skutkové okolnosti tomuto závěru však nenasvědčují. Odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka povinného 1) by nemohla být ani zčásti uspokojena, i kdyby byla přihlášena, původní oprávněná tedy nemohla být opomenutím povinného 1) nijak poškozena (viz odst. 20 usnesení odvolacího soudu).
Oprávněná odkoupila pohledávku původní oprávněné a vstoupila namísto ní do řízení již v době, kdy nabyl účinnosti zákon č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z obsahu exekučního řízení mohla zjistit, že již uplynula maximální lhůta 12 let, na kterou lze exekuci prodloužit.
Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil, jak je výše uvedeno.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že odvolací soud dospěl k právnímu posouzení, které nemá oporu ve zjištěných skutečnostech, zákonu a judikatuře. Oprávněná v souvislosti s podaným dovoláním žádá dovolací soud o vyřešení právních otázek, které doposud nebyly dostatečně judikatorně vyřešeny: 1) Je zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy, pokud oprávněná byla během exekučního řízení bdělá, vyvinula maximální snahu k uspokojení své pohledávky oproti jednání povinného, který měl možnost vstoupit do právního vztahu, který měl potenciál přinést exekučně postižitelný příjem? 2) Je zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy, pokud oprávněná byla během exekučního řízení bdělá, vyvinula maximální snahu k uspokojení své pohledávky oproti jednání povinného, který nevytváří exekučně postižitelný příjem, i když mu nebrání žádná objektivní překážka? 3) Je zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy též za situace, kdy by zastavení exekuce bez ohledu na jednání povinného způsobilo významnou škodu oprávněné a tím významně zasáhlo do jejího ústavním pořádkem zaručeného práva na ochranu majetku? Podle názoru oprávněné odvolací soud nesprávně interpretoval relativně neurčitý pojem dobrých mravů v kontextu exekučního práva a jeho smyslu.
Nepřihlédl přitom k recentnímu právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR, který formuloval v usnesení ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025. Odvolací soud v poslední větě bodu 18. odůvodnění svévolně posunul požadovanou míru překročení dobrých mravů, z „běžného“ překročení na překročení „významným způsobem“. Vymáhaná pohledávka oprávněné činí 18 258 573,21 Kč a povinnému s pravidelností přibývají neustále nová exekuční řízení. Výše vymáhané pohledávky v kombinaci s nezodpovědným jednáním povinného 1), který exponenciálně navyšuje počet exekučních řízení vedených na svou osobu, je oním právním jednáním povinného 1), které je podle oprávněné zřejmým důvodem pro přímou ochranu její osoby.
Odvolací soud má za to, že nelze považovat za právně významný dopad ve ztrátě pořadí uspokojovaných pohledávek, neboť to je zákonný důsledek všech zastavených exekucí. Právní názor odvolacího soudu je v příkrém rozporu s právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024. Odvolací soud na jednu stranu tvrdí, že na rozpor s dobrými mravy by bylo možno usuzovat za situace, kdy by v řízení bylo zjištěno, že povinní měli možnost vstoupit do konkrétního právního vztahu, z něhož by jim plynul exekučně postižitelný příjem, do nějž však bez akceptovatelných důvodů nevstoupili, dále však zaujal opačné stanovisko, když dospěl k závěru, že není v rozporu s dobrými mravy nepřihlášení pohledávky povinného 1) za třetí osobou v exekučním řízení z důvodu, že by stejně nedošlo k plnění do nadepsané exekuce.
V době, kdy se mohl a měl povinný 1) přihlásit se svou pohledávku do exekuce na svého vlastního povinného, nemohl vědět, zda dojde k uspokojení, či nikoliv.
V každém případě jde o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, protože povinný 1) krátil práva oprávněného na co nejvyšší uspokojení vymáhané pohledávky. Povinný netvrdil ani neprokázal žádné důvody, proč nevytváří hodnoty postižitelné exekucí, když je v ekonomicky produktivním věku, je členem statutárního orgánu hned několika společností a potvrdil, že rovněž vykonává občasnou závislou práci. Omlouvat takové nemravné jednání zkracující práva oprávněné nelze normalizovat s odkazem na běžnost tohoto jevu v exekučních řízeních.
Oprávněná se také domnívá, že jí nelze přikládat k tíži, že nabyla pohledávku po 12 letech bezvýsledného vedení exekuce. Takový argument nemá oporu v samotné liteře zákona. Mezi zjištěné skutkové okolnosti ohledně zastavení exekučního řízení v rozporu s dobrými mravy oprávněná řadí počet vedených exekučních řízení na povinné, konzistentní přibývání nových exekucí, výši vymáhaného plnění, pluralitu účastníků na straně povinného v souvislosti s formální nemajetností (exekuční řízení je vedené proti dvěma fyzickým osobám, které jsou v ekonomicky produktivním věku, jsou svéprávné a nemají žádnou objektivní překážku, která by jim znemožňovala generovat určitou majetkovou hodnotu), paradoxní bdělost v rámci exekučního řízení při snaze zastavit exekuční řízení v kontrastu s rezignací na plnění svých dluhů a generování majetkové hodnoty postižitelné v exekučním řízení.
Potenciální obcházení zákona a krácení věřitelů spatřuje rovněž v tom, že povinný vykonává vysoko postavené funkce na pozici statutárního orgánu několika společností bezúplatně. Oprávněná navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I změnil tak, že se usnesení soudního exekutora potvrzuje a výroky II a III se zrušují nebo nechť usnesení odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
6. Podle § 55 odst. 4 exekučního řádu rozhodne soudní exekutor o zastavení exekuce i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí- li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5.
7. Podle § 55 odst. 5 exekučního řádu může o zastavení exekuce rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.
8. Podle § 55 odst. 7 exekučního řádu [ve znění účinném od 1. 1. 2022, k tomu viz zákon č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a zákon č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů] nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
9. Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté exekučního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, viz shora) nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví.
10. Podle § 55 odst. 9 exekučního řádu oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. Nevyplývá-li z exekučního spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn.
11. Podle § 55 odst. 11 exekučního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, viz shora) složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.
12. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, uzavřel, že novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 exekučního řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dovětkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí.
13. Ve svém usnesení ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024, následně vysvětlil, že v případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům, nebudou uplatněny časové limitace vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu.
14. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025, uzavřel, že s ohledem na znění ustanovení § 55 odst. 9 exekučního řádu jako celku a zjevný záměr zákonodárce zredukovat množství dlouhodobě bezvýsledných exekucí lze pod kategorii exekucí, jejíž zastavení by odporovalo dobrým mravům, podřadit pouze zcela výjimečné případy. Za ty lze např. považovat okolnost, kdy hmotněprávní závazek, pro který se exekuce vede, je svou povahou (zvýšená potřeba ochrany zákonem) téměř srovnatelný se zbývajícími výslovně uvedenými právními tituly, kdy existuje nějaký významný důvod pro ochranu přímo osoby oprávněného anebo takové okolnosti, pro které by se zastavení exekuce zjevně příčilo dobrým mravům (např. právní jednání povinného, který se v průběhu exekuce prokazatelně snažil tzv. odklánět svůj majetek).
15. V projednávané věci oprávněná argumentuje okolnostmi, které (jak správně uvedl v napadeném usnesení odvolací soud) nejsou u dlouhodobě bezvýsledných exekucí ničím neobvyklé. Ve ztrátě pořadí uspokojovaných pohledávek ani v tom, že povinní dlouhodobě nevytváří hodnoty postižitelné exekucí, nelze spatřovat právní důvod, jenž by vyžadoval zvýšenou potřebu ochrany. Ze spisu rovněž neplyne, že by povinní učinili nějaké (zjevné) právní jednání, z něhož by šlo jednoznačně usuzovat vyhýbání se plnění závazku (např. neúčinné právní jednání), či že by bylo třeba pokračovat v exekuci pro jiné výjimečné okolnosti. Skutečnost, že oprávněná obezřetně hájila svá práva a povinní zůstali po celou dobu vedení exekuce pasivní, nedosahuje takové intenzity, aby ji bylo možno podřadit pod výše popsané výjimečné případy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 20 Cdo 952/2025). Sám povinný např. uvedl, že jeho zapojení v různých obchodních společnostech mu nepřináší žádný finanční příjem, protože vedení exekuce odrazuje potencionální obchodní partnery. Současně bylo povinností soudního exekutora řádně majetkové poměry účastníků monitorovat a v případě zjištění jakéhokoliv majetku popř. vydat exekuční příkaz. V souvislosti 1) otázkou, s níž oprávněná spojila přípustnost dovolání, dovolací soud připomíná, že odvolací soud vysvětlil, že přihlášení pohledávky povinných v rámci jiného exekučního řízení by vzhledem k pořadí pohledávky nevedlo ani k částečnému uspokojení pohledávky původní oprávněné. Pokud dále oprávněná namítá, že zastavením exekuce ji vznikne nemalá škoda vzhledem k výši vymáhané pohledávky a že zastavování exekucí se týká bagatelních pohledávek, nutno připomenout, že právní úprava takový závěr nenabízí. Zastavení exekuce je spojeno jen s šesti, devíti a dvanácti lety bezvýsledného vymáhaní pohledávky, nikoliv s výší vymáhané pohledávky. S oprávněnou lze souhlasit, že jí nelze klást k tíži, že převzala pohledávku od původní oprávněné na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 a na základě usnesení soudního exekutora ze dne 11. 12. 2023 vstoupila do řízení namísto Sberbank CZ, a. s. Oprávněná si však vzhledem k právní úpravě byla vědoma rizikovosti při vymáhání této pohledávky.
16. Jestliže od 18. 11. 2011 byla exekuce zcela bezvýsledná a odvolací soud vyhodnotil, že zastavení exekuce není v rozporu s dobrými mravy, postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
17. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu