20 Cdo 199/2024-604
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Č. Ž., zastoupeného Mgr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 730/9, proti povinnému S. M., zastoupenému Mgr. Jakubem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 306/7, pro 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 1638/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, č. j. 17 Co 148/2021-556, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, č. j. 17 Co 148/2021-556, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 22. 2. 2021, č. j. 16 EXE 1638/2019-151, zamítl návrh povinného ze dne 17. 3. 2020 na zastavení exekuce vedené na základě pověření téhož soudu ze dne 17. 12. 2019, č. j. 16 EXE 1638/2019-47.
2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení okresního soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.), oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinnému na náhradu nákladů řízení 61 995,34 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinného (výrok II.), dále uložil oprávněnému povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Lukáši Jíchovi, Exekutorský úřad Přerov, na náhradu nákladů exekuce 35 241,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).
3. Odvolací soud vzal z obsahu spisu okresního soudu za prokázané, že soud prvního stupně pověřil dne 17. 12. 2019 pod č. j. 16 EXE 1638/2019-47 vedením exekuce soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, k vymáhání pohledávky ve výši 1 000 000 Kč na základě exekučního titulu – notářského zápisu sepsaného dne 7. 3. 2014 pod sp. zn. N 92/2014, NZ 77/2014, jménem notáře se sídlem v Praze JUDr. Ivana Ertelta jeho trvalou zástupkyní Mgr. Janou Ghazaliovou (dále též jen „notářský zápis“).
Dne 25. 1. 2022 bylo soudu prvního stupně doručeno dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 17 Co 148/2021-346, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 2. 2021, č. j. 16 EXE 1638/2019-151. Usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 20 Cdo 3304/2022-481, Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 17 Co 148/2021-346, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve zrušujícím usnesení uvedl, že ačkoliv povinný namítal, že dluh není podle smlouvy o zápůjčce dosud splatný, a proto plnil na jistinu zápůjčky, že lhůta pro zaplacení dluhu nemůže změnit hmotněprávní ujednání, tedy povinnost povinného zaplatit půjčku do 30 dnů po výzvě věřitele, a že je třeba rozlišovat mezi lhůtou v notářském zápise a splatností dluhu, odvolací soud se touto námitkou nezabýval, přičemž dovozoval splatnost zápůjčky z jiných listinných důkazů.
Rovněž se nevypořádal s námitkou povinného, že bod IV. notářského zápisu o svolení povinného k vykonatelnosti žádný den splatnosti zápůjčky neobsahuje, proto je notářský zápis materiálně nevykonatelný. Odvolací soud na to doplnil a zopakoval dokazování, aby byly respektovány závěry dovolacího soudu. Z článku I. notářského zápisu vyplývá, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 2. 2014 vznikla A. Š. (právnímu předchůdci oprávněného) za dlužníkem
S. M. pohledávka z titulu peněžité zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč. V článku II. prohlásil dlužník, že uznává existenci peněžitého dluhu uvedeného v článku I. vůči věřiteli co do důvodu a výše, to je v celkové částce 1 000 000 Kč k dnešnímu dni. V článku III. povinný prohlásil, že se zavazuje zaplatit celou dlužnou částku specifikovanou v článku I. a II. věřiteli ve sjednané lhůtě, a to nejpozději do 1. 10. 2014 na účet věřitele. V článku IV. pak povinný výslovně svolil k tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí anebo nařízena a provedena exekuce, jestliže svou povinnost specifikovanou v článcích I.
až III. vůči oprávněnému řádně a včas nesplní, a to ihned po splatnosti. Hmotněprávním podkladem exekučního titulu je smlouva o zápůjčce ze dne 25. 2. 2014 (dále též jen „smlouva“ či „smlouva o zápůjčce“). Splatnost zápůjčky byla sjednána v článku 2.1. tak, že zápůjčka, popřípadě kterákoliv její část, je splatná do 30 dnů od výzvy věřitele, nejdříve však po uplynutí tří měsíců ode dne poskytnutí zápůjčky věřitelem dlužníkovi, tzn. ode dne připsání zápůjčky na bankovní účet dlužníka. V článku 2.2.
bylo dohodnuto, aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2.1.
této smlouvy, že se smluvní strany dohodly, že dlužník může zápůjčku, popřípadě kteroukoliv její část vrátit věřiteli kdykoliv poté, co věřitel dlužníkovi zápůjčku poskytne, tzn. i před uplynutím tří měsíců ode dne poskytnutí zápůjčky. Oprávněný nikterak neprokázal, že by v souladu se smluvními ujednáními smlouvy o zápůjčce vyzval povinného k zaplacení. Článek 2.2. neumožňuje stanovení „jiné“ splatnosti pohledávky, ale obsahuje ujednání vztahující se k předčasné splatnosti, tedy splatnosti před tím, než oprávněný podle článku 2.1.
k zaplacení vyzve. Splatnost (podle článku 2.1. smlouvy) k datu zahájení exekučního řízení nenastala a odlišný termín plnění uvedený v notářském zápise tento fakt změnit nemohl, jelikož oprávněný výzvu k zaplacení povinnému nezaslal před zahájením exekučního řízení. V daném případě sice k datu zahájení exekučního řízení nastala lhůta k plnění podle notářského zápisu, avšak k tomuto datu se pohledávka ještě nestala splatnou podle smlouvy o zápůjčce, proto neměla být exekuce od počátku vedena a musí být zastavena.
Po stránce formální a materiální vykonatelnosti nebyly odvolacím soudem shledány vůči předmětnému notářskému zápisu žádné výhrady. Vzhledem k tomuto závěru odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se dalšími námitkami povinného (nicméně se k nim ve stručnosti vyjádřil v bodech 33 a 34 svého rozhodnutí). Odvolací soud na základě výše uvedeného napadené usnesení soudu prvního stupně změnil a exekuci zastavil.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že článek 2.2. smlouvy neumožňuje stanovení další (jiné) splatnosti pohledávky, že splatnost pohledávky byla stanovena jen v článku 2.1. smlouvy a že stanovení lhůty v notářském zápise má jen procesní charakter. Při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel uvedl, že povinný uznáním dluhu stvrdil, že dluh v době jeho uznání existoval.
Jestliže se v článku III. notářského zápisu uvádí, že povinný se zavazuje splatit věřiteli ve sjednané lhůtě, a to nejpozději do 1. 10. 2014 dlužnou částku 1 000 000 Kč, tvrzení povinného, že notářský zápis neobsahuje žádný den splatnosti, se nezakládá na pravdě. Oprávněný zastává názor, že článek 2.2. smlouvy ponechává splatnost zápůjčky na vůli dlužníka, tedy povinného. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1869/2013) vyplývá, že doba splnění může být na vůli dlužníka ponechána pouze dohodou, tj. musí být výslovně dohodnuto, že splatnost dluhu závisí na dlužníku.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021, pak odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž dlužník může zaplatit či dodat až bude moci, až bude chtít, až bude schopen, podle možností, jak to půjde, až bude ziskový apod. Povinný v dané věci využil svého práva podle článku 2.2. smlouvy a zavázal se v notářském zápise dluh splnit nejpozději do 1. 10. 2014. Notářský zápis byl sepsán 7. 3. 2014, zápůjčka byla právním předchůdcem oprávněného povinnému poskytnuta ve dvou platbách, a to 25.
2. 2014 a 26. 2. 2014. Povinný se tedy již 7. 3. 2014 (tj. v době, kdy jej nemohl původní věřitel – oprávněný ke vrácení zápůjčky vyzvat, jelikož by v takovém případě splatnost nastala do tří měsíců ode dne poskytnutí zápůjčky) zavázal, že zápůjčku vrátí do 1. 10. 2014. Doba splatnosti podle notářského zápisu proto odpovídá splatnosti založené hmotněprávním jednáním. Závěr odvolacího soudu, že doba plnění uvedená v notářském zápise nemá hmotněprávní povahu, není na tento případ aplikovatelný.
5. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a krajského soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2705/2019, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 11 ICm 9/2020-37, KSOS 22 INS 6142/2019) dovolatel připomněl, že v rámci jednoho notářského zápisu, kterým je svoleno k vykonatelnosti dluhu, mohou účastníci rovněž projevit vůli ke sjednání jiných hmotněprávních pravidel, jimiž se má řídit splatnost dosud nezaplaceného a již existujícího závazku, který byl v notářském zápise identifikován. Z notářského zápisu však za takových okolností musí být zcela jednoznačné a úplně bez pochyb, že nová dohoda účastníků o splatnosti závazku popsaného v notářském zápise je hmotněprávním ujednáním ve smyslu § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „not. řád“. Rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu i s touto konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.
6. Dále oprávněný namítá, že pokud by měla mít lhůta v notářském zápise jen procesní charakter, který nemůže měnit splatnost pohledávky, pak se musí lhůta v notářském zápise shodovat s termínem splatnosti pohledávky. V daném případě, kdy je lhůta pro zaplacení dluhu v notářském zápise shodná se splatností dluhu sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, není žádný důvod zpochybňovat materiální vykonatelnost exekučního titulu.
7. Dovolatel rovněž připomněl, že notářský zápis je veřejná listina a jako takový sám o sobě zakládá vůči každému důkaz o tom, že splatnost dluhu nastala 1. 10. 2014. Povinný uznal splatnost dluhu k tomuto datu i ve vyjádření k žalobě o zaplacení částky 241 253,54 Kč s příslušenstvím, která je předmětem tohoto exekučního řízení, o které bylo Okresním soudem v Mělníku vedeno pod sp. zn. 15 C 162/2020 řízení a v níž okresní soud uvedl, že datem 1. 10. 2014 nastala splatnost dluhu a od tohoto data se povinný dostal do prodlení s jeho plněním. Rovněž i Krajský soud v Praze v rámci insolvenčního řízení vedeného proti povinnému dospěl v rozsudku ze dne 9. 8. 2023, č. j. 73 ICm 806/2023-152 (KSPH 81 INS 13230/2022), k závěru, že lhůta pro zaplacení dluhu povinného byla stanovena do 1. 10. 2014. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část
první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce výkladu právního jednání.
9. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
10. Podle § 71a odst. 2 not. řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
11. Notářské zápisy sepsané podle § 71a a § 71b not. řádu (notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti) jsou exekučními tituly ve smyslu § 40 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Na základě nich lze nařídit exekuci bez toho, aniž by se oprávněný musel domáhat zaplacení peněžitého dluhu nebo jiného nároku u soudu a požadovat vydání rozhodnutí v nalézacím řízení. Má-li být notářský zápis se svolením k vykonatelnosti způsobilým exekučním titulem, musí obsahovat náležitosti, které zákon stanoví. Jestliže notářský zápis některou z náležitostí neobsahuje, je třeba exekuční návrh zamítnout, popř. zastavit exekuci.
12. Nejvyšší soud, jak už zmínil soud odvolací, uzavřel, že dlužník v notářském zápise samostatně neuznává dobu pro splnění dluhu, proto lhůta pro zaplacení dluhu (doba plnění) a povinnost zaplatit dluh ve lhůtě nemusí odpovídat době plnění uvedené v právním důvodu dluhu. Lhůta pro zaplacení dluhu, která je povinnou náležitostí tohoto typu notářského zápisu, musí být uvedena pouze z důvodu vykonatelnosti a sama o sobě nemá dopad do hmotněprávních ujednání mezi věřitelem a dlužníkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 3590/22).
13. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v tom směru, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o.
z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o.
z., v němž je uveden demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží (např. praxe zavedená mezi stranami v právním styku, co právnímu jednání předcházelo, následné jednání stran, kterým strany daly najevo, jaký obsah a význam přikládají učiněnému právnímu jednání) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 (uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. V souzené věci se v souvislosti se splatností zápůjčky (dluhu) smluvní strany podle článku 2.1. smlouvy o zápůjčce dohodly, že zápůjčka, popř. kterákoli její část, je splatná do 30 dnů od výzvy věřitele, nejdříve však po uplynutí tří měsíců ode dne poskytnutí zápůjčky. Mezi účastníky je nesporné, že oprávněný žádnou výzvu povinnému nezaslal.
15. Podle článku 2.2. smlouvy o zápůjčce, aniž by bylo dotčeno ustanovení odst. 2.1. této smlouvy, se smluvní strany dohodly, že dlužník může zápůjčku, popř. kteroukoli její část, vrátit věřiteli kdykoli poté, co věřitel dlužníkovi zápůjčku poskytne, tzn. i před uplynutím tří měsíců ode dne poskytnutí zápůjčky. Na rozdíl od odvolacího soudu, který toto ujednání považoval jen za možnost povinného splatit dluh předčasně, dovolací soud s ohledem na výše uvedené zastává názor, že se jedná o ujednání o ponechání splatnosti dluhu na vůli dlužníka ve smyslu § 1960 o. z. Z článku 2.2. smlouvy o zápůjčce tedy vyplývá, že splatnost dluhu byla ponechána na vůli dlužníka, který dluh mohl zaplatit kdykoliv. Je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, věřitel může ovlivnit splatnost dluhu podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021).
16. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je s ohledem na výše uvedené nesprávné, Nejvyšší soud jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
17. V dalším řízení se odvolací soud bude zabývat otázkou, zda povinný tím, že v předmětném notářském zápise určil lhůtu, v níž dluh splní, stanovil tak nejen lhůtu pro zaplacení dluhu jako nezbytnou formální náležitost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ale zda zároveň vyjádřil svou vůli ohledně (hmotněprávní) splatnosti pohledávky ve smyslu § 1960 o. z. v souladu s čl. 2.2. smlouvy o zápůjčce, přičemž takový způsob určení lhůty pro zaplacení dluhu ve smyslu § 71a odst. 2 not. řádu a současně hmotněprávní splatnosti je nepochybně přípustný.
18. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
19. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu