e Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinné D. R., zastoupené JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, pro 156 599,69 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 EXE 548/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. září 2024, č. j. 26 Co 174/2024-155, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 7 EXE 548/2015-134, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a na odklad exekuce. Vyšel ze zjištění, že exekuce je proti povinné vedena podle rozhodčího nálezu rozhodčího soudu ad hoc v Ženevě ze dne 5. 2. 2010 (dále „exekuční titul“ či „rozhodčí nález“), vydaného na základě článku 10 odst. 2 Dohody uzavřené dne 2. 10. 1990 mezi Českou a Slovenskou federativní republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic, vyhlášené pod č. 573/1992 Sb. (dále „dvoustranná dohoda o investicích“) a podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní a obchodní právo UNCITRAL.
Rozhodčím nálezem bylo ve vztahu mezi J. N., jako žalobcem a oprávněnou jako žalovanou mimo jiné rozhodnuto tak, že rozhodčí soud vzal na vědomí, že žalobce stáhl své nároky, rozhodčí soud dále stanovil náklady rozhodčího řízení ve výši 59 856,01 EUR a určil, že žalobce ponese polovinu soudních poplatků a výdajů žalované ve výši 156 599,69 EUR. Ve vztahu k povinné je rozhodčí nález vykonatelným exekučním titulem v rozsahu úspěšně odporovaných kupních smluv o prodeji nemovitých věcí (pozemků č. parc.
XY a č. parc. XY s rozestavěnou stavbou domu v části obce XY, obec XY - dále „nemovité věci“) uzavřených dne 18. 5. 2010 mezi J. N. jako prodávajícím a povinnou jako kupující (viz rozsudek okresního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 8 C 6/2011-249, ve spojení s usneseními okresního soudu ze dne 22. 9. 2014, č. j. 8 C 6/2011-293, a ze dne 13. 11. 2014, č. j. 8 C 6/2011-295, a ve spojení s Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2013, č. j. 26 Co 106/2013-284). 2/ Soud prvního stupně uzavřel, že argumentuje-li povinná v návrhu na zastavení exekuce nedostatkem vykonatelnosti exekučního titulu, který spatřuje v přijetí Dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie ze dne 5.
5. 2020, jež pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 10. 12. 2021 a byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 39/2021 Sb. m. s. (dále rovněž „Dohoda“), není její tvrzení opodstatněné s ohledem na znění článku 6 dvoustranné dohody o investicích, podle něhož uzavřením Dohody nejsou dotčena ukončená rozhodčí řízení a nová rozhodčí řízení se nezahajují. Soud prvního stupně současně zamítl i návrh povinné na odklad exekuce, který „byl vázán na skutkové tvrzení“ nedůvodného návrhu na zastavení exekuce.
3/ Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 26 Co 174/2024-155, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu povinné na zastavení exekuce, potvrdil (výrok I), v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu povinné na odklad exekuce, usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). 4/ Odvolací soud citoval čl. 1 odst. 5, čl. 4 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 7 a čl. 9 odst. 1 písm.
a) a b) Dohody a v návaznosti na ně uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že exekuci nelze zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). V případě posuzované exekuce podle rozhodčího nálezu totiž nelze ve smyslu čl. 1 odst. 5, čl. 7 a čl. 9 odst. 1 písm. b) Dohody rozumět „probíhající rozhodčí řízení“, pro které by bylo „vyloučeno další vymáhání, resp. exekuce rozhodčího nálezu“. Ačkoli podle „celkového významu a smyslu Dohody“ je nutno pod užívaným pojmem „rozhodčí řízení“ chápat „celkové řízení od jeho zahájení žalobou až po úplné vykonání“, probíhající exekucí podle rozhodčího nálezu se rozumí až „ukončené rozhodčí řízení“ ve smyslu čl.
1 odst. 4 písm. a) Dohody, za něž se považuje „rozhodčí řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález před datem 6. 3. 2018 a byl před tímto datem i vykonán, ledaže by nebyl vykonán jen související nárok na náhradu nákladů řízení“. Právě v posuzované věci byl exekuční titul vydán před 6. březnem 2018 a dosud nebyl „vymožen výlučně a jen co do náhrady nákladů rozhodčího řízení“ ve výši 156 599,69 EUR. K rozhodnutí soudu prvního stupně o odkladu provedení exekuce odvolací soud okresnímu soudu vytkl, že se nezabýval důvodem odkladu podle § 266 odst. 1 o.
s. ř. 5/ Proti usnesení odvolacího soudu, konkrétně proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na
zastavení exekuce, podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla ve všech souvislostech, které pak představují poměry dané věci, dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena“, je-li rozhodnou otázkou, zda „lze považovat rozhodčí řízení, zahájené žalobou podanou po 1. 5. 2004 na základě rozhodčí doložky obsažené“ v dvoustranné dohodě o investicích, v němž byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci před účinností Dohody s uloženou povinností k náhradě nákladů rozhodčího řízení oprávněnému, avšak do 6.
3. 2018 nebyla uvedená výlučná povinnost zcela vykonána (vymožena) v zahájeném a po datu 6. 3. 2018 stále vedeným exekučním řízením, „za ukončené ve smyslu“ Dohody. 6/ V podrobnostech dovolatelka vytýkala soudům obou stupňů, že „nereflektovaly ustálenou judikaturu týkající se rozhodčích doložek“, a to jejich neplatnosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017). Na rozhodčí řízení je nutno pohlížet jako na řízení probíhající, takže i v posuzované věci má být postupováno „shodně jako v případě mnoha tisíců povinných spotřebitelů“.
Skutečnost, že probíhá exekuce, jejímž předmětem je vymáhání toliko nákladů rozhodčího řízení, nečiní z rozhodčího řízení ukončené. Takový výklad je nesprávný, neboť čl. 4 Dohody „je nutno číst celý a zaměřit se na to, zda jsou kumulativně splněny všechny podmínky“. Vydání rozhodčího nálezu v řízení, „které se nemělo nikdy konat“, je „v přímém rozporu s primárním právem EU, a tedy i v rozporu s právním pořádkem České republiky“ či „s veřejným pořádkem“. 7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o.
s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8/ V posuzované věci je nepochybné, že se odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, opíral především o čl. 1 odst. 5 Dohody, podle něhož se „probíhajícím rozhodčím řízením“ rozumí jakékoli rozhodčí řízení zahájené před dnem 6. března 2018, které se nepovažuje za ukončené rozhodčí řízení, bez ohledu na jeho stádium ke dni vstupu této dohody v platnost.
Otázku platnosti rozhodčí doložky řešil čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl.
5 Dohody tak, že rozhodčí doložky jsou v rozporu se Smlouvami EU, a nelze je tudíž použít; použít je nelze rovněž jako právní základ pro nové rozhodčí řízení. Podle č. 6 odst. 1 Dohody nejsou touto dohodou bez ohledu na čl. 4 dotčena ukončená rozhodčí řízení. Tato řízení se znovu nezahájí. Podle čl. 1 odst. 4 písm. a) Dohody se „ukončeným rozhodčím řízením“ rozumí mimo jiné jakékoli rozhodčí řízení, které skončilo dohodou o vyřešení sporu nebo konečným rozhodčím nálezem vydaným přede dnem 6. března 2018, jestliže rozhodčí nález byl řádně vykonán před uvedeným dnem, i pokud související nárok na náhradu nákladů řízení nebyl vykonán nebo vymáhán.
9/ Nerozporuje-li dovolatelka, že rozhodčí nález coby exekuční titul byl vydán (resp. též dospěl do právní moci) před 6. 3. 2018 a že je na jeho základě vymáhána pouze pohledávka oprávněné z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení, nelze odvolacímu soudu (jakož i soudu prvního stupně) vytknout, že by jím přijatý výklad jednoznačné dikce Dohody byl „v rozporu s právním pořádkem České republiky“ či “s veřejným pořádkem“, jak dovolatelka kritikou rozhodčího řízení, „které se nemělo nikdy konat“, naznačuje.
Na posuzované exekuční řízení (ve spojení s předchozím rozhodčím řízením) se v dané věci hledí jako na ukončené, a tudíž Dohodou nedotčené, není-li v tomto případě (představujícím výjimku u vymáhání náhrady nákladů rozhodčího řízení) podstatná otázka posuzování rozhodčí doložky. Hlediskem předpokladu přípustnosti to znamená, že prostřednictvím polemiky ohledně evidentního výkladu jednotlivých ujednání Dohody (čemuž předestřená formulace otázky dovolatelky odpovídá) není možné zvolené hledisko přípustnosti prosadit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
března 2025, sp. zn. 20 Cdo 3126/2024). 10/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinné ve shodě s § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 7. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu