20 Cdo 207/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v
exekuční věci oprávněné F. T. B. V., zastoupené advokátem, proti povinnému E.,
a. s., zastoupenému advokátkou, pro 13.012.917,88 Kč, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 339/2003, o dovolání povinného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2003, č.j. 18 Co 307/2003-25, takto :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2003, č.j. 18 Co
307/2003-25, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2003, č.j. Nc
339/2003-5, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu
řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil
usnesení ze dne 11. 3. 2003, č.j. Nc 339/2003-5, kterým Obvodní soud pro
Prahu 5 nařídil podle notářských zápisů ze dnů 15. 9. 1999 a 25. 4. 2002 k
vymožení pohledávky 13.012.917,88 Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr.
J. P., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změněn dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Předpoklady, za
kterých lze nařídit exekuci, měl odvolací soud za splněné; zejména uzavřel, že
notářské zápisy splňují náležitosti, jež z nich činí exekuční titul, a že
oprávněná listinami (smlouvami o postoupení vymáhané
pohledávky) doložila přechod práva. Ostatní námitky týkající se hmotněprávních
poměrů předchůdkyně oprávněné a povinného, postupu soudního exekutora při
provádění vymáhání, stejně tak tvrzení o splnění povinnosti (dluhu) nepovažoval
odvolací soud v dané fázi exekučního řízení za podstatné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost
dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost
spatřoval (podle obsahu) v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř.), konkrétně materiální vykonatelnosti titulu. Podle dovolatele
notářský zápis ze dne 15. 9. 1999 neobsahoval dohodu, kterou se dlužník
zavázal splnit pohledávku věřitele (K. b. P.), a uvedený nedostatek notářský
zápis ze dne 25. 4. 2002, jímž právní nástupce věřitele (Č. k. a.) k původnímu
notářskému zápisu přistoupila, neodstranil; na Č. k. a. totiž přešla ze zákona
jen pohledávka, nikoli „dohoda, která pro absenci souhlasu (přistoupení)
původního věřitele řádně uzavřena nebyla“ (návrhem dohody, který učinil
notářským zápisem ze dne 15. 9. 1999, již povinný nebyl vázán /§ 43b odst.
1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále
jen „obč. zák.“/, nehledě k tomu, že adresát návrhu, tj. K. b. P., zanikl). V
doplnění dovolání dále poukázal na to, že v době sepsání druhého notářského
zápisu doba splnění závazku již uplynula, neboť konečná splatnost úvěru byla
stanovena do 20. 7. 2001. V dohodě, která se stala perfektní sepsáním
notářského zápisu dne 25. 4. 2002, tedy doba plnění „směrem do budoucna“ určena
nebyla. Dále namítl, že za Č. k. a. prohlášení formou notářského zápisu učinily
osoby, které k tomu nebyly oprávněny, a poukázal na nesoulad ve vymezení
předmětu plnění. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a
odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. (§ 130 zákona č. 120/2001 Sb.) přípustné,
protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam;
ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj.
otázce, zda notářské zápisy s ohledem na obsahové náležitosti vyžadované
zákonem jsou vykonatelné. Dospěl-li odvolací soud k závěru kladnému, je jeho
rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že podle smlouvy o úvěru ze dne 8. 9. 1999,
reg. č. 1364/99, poskytla K. b. P., s. p. ú., povinnému peněžní prostředky ve
výši 22.182.058,50 Kč se sjednanými podmínkami splatnosti jistiny i
příslušenství. Dne 15. 9. 1999 sepsala JUDr. E. N., notářka, notářský zápis (NZ
347/99), jehož účastníkem byl povinný. Obsahem zápisu bylo prohlášení
povinného, že „uznává“ co do důvodu i výše dluh z titulu smlouvy o úvěru, a
jeho závazek, že dluh splatí v určených splátkách (1.000.058,50 Kč do 15. 10.
1999, 3.000.000,- Kč do 25. 1. 2000, 3.000.000,- Kč do 20. 4.
2000, 3.000.000,- Kč do 25. 7. 2000, 3.000.000,- Kč do 20. 10. 2000,
3.000.000,- Kč do 25. 1. 2001, 3.000.000,- Kč do 20. 4. 2001 a
3.182.000,- Kč do 20. 7. 2001); současně prohlásil, že dává výslovné svolení k
přímé vykonatelnosti závazku. Dne 25. 4. 2002 sepsala JUDr. B. Č., notářka,
notářský zápis (NZ 193/2002), jehož účastníkem byla Č. k. a. Obsahem tohoto
zápisu bylo její prohlášení, že „souhlasí,“ „všechny podmínky v něm stanovené
schvaluje“ a „přistupuje“ k notářskému zápisu ze dne 15. 9. 1999. Smlouvou ze
dne 5. 11. 2002 postoupila Č. k. a. předmětnou pohledávku E. G., a. s., která
ji dále postoupila smlouvou ze dne 12. 12. 2002 oprávněné.
Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. může oprávněný
podat návrh na nařízení exekuce, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá
exekuční titul.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. je
exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle
zvláštního právního předpisu. Titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci, viz § 130
zákona č. 120/2001 Sb.) jsou však i notářské zápisy sepsané ve smyslu
dosavadního § 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.
12. 2000, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy (srov.
část dvanáctou, hlavu I, bod 29. zákona č. 30/2000 Sb.).
Ustanovení § 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném
do 31. 12. 2000 za notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti
považovalo ty, které obsahují závazek a v nichž jsou vyznačeny osoba oprávněná
a povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, jestliže osoba povinná k
vykonatelnosti v notářském zápise svolila.
Podle ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti /notářský řád/, ve znění zákonů č. 82/1988 Sb., 30/2000 Sb., 370/2000
Sb., 120/2001 Sb., 317/2001 Sb., 352/2001 Sb., 501/2001 Sb. a 6/2002 Sb. (dále
jen „zákon č. 358/1992 Sb.“), sepíše notář na žádost notářský zápis o dohodě,
kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka
vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto
zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou
povinnost řádně a včas nesplní. Dohoda účastníků musí obsahovat a/ označení
osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby
povinné), b/ označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny
(osoby oprávněné), c/ skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok
zakládá, d/ předmět plnění, e/ dobu plnění a f/ prohlášení povinné osoby o
svolení k vykonatelnosti zápisu (§ 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb.). Dohoda
účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné
osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (§ 71b odst. 2
zákona č. 358/1992 Sb.). Shora uvedené náležitosti dohody notář v zápisu uvede
podle shodného prohlášení účastníků (§ 71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb.).
Notářský zápis je exekučním titulem, jestliže – při splnění formálních
náležitostí stanovených pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech –
vyhovuje co do obsahu těm ustanovením, která vymezují předpoklady jeho
materiální vykonatelnosti (§ 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2000, § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb. od 1. 1. 2001).
Jak již Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo
2020/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4
(dále jen „R 4/2000“), právní úkon, na jehož základě vznikl závazkový právní
vztah, k podstatným náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
nepatří a okolnost, že do zápisu je pojat jiný hmotněprávní úkon (např.
jednostranný úkon o uznání dluhu), je pro posouzení materiální vykonatelnosti
bezvýznamná. Notářský zápis je tedy způsobilý k přímému výkonu (exekuci), je-li
v něm vtělen „závazek,“ resp. „dohoda“ obsahující náležitosti stanovené
zákonem, včetně prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti.
Doba plnění, tj. přesně a určitě stanovená doba, do které se povinná
osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, je podstatnou
náležitostí dohody oprávněné a povinné osoby. V usnesení ze dne 28. 11. 2002,
sp. zn. 20 Cdo 533/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č.
70, Nejvyšší soud vyslovil názor (s nímž se dovolací soud ztotožňuje), že
dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat závazek splnit
pohledávku nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu, přičemž
povinný svoluje k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ, že to, k čemu
se zavázal, nesplní řádně a včas, tj. že v budoucnu nastane absence solučního
úkonu; jinak řečeno, doba plnění nemůže být sjednána tak, aby uplynula do
okamžiku podpisu notářského zápisu účastníky; v takovém případě by totiž již
nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění povinnosti ze závazku.
Otázku okruhu účastníků notářského zápisu jako titulu pro výkon
rozhodnutí (exekuci) vyřešila judikatura (viz R 4/2000) způsobem, který od 1.
1. 2000 expressis verbis zakotvilo ustanovení § 71b odst. 3 zákona č. 358/1992
Sb. Mají-li být náležitosti dohody v zápise uvedeny podle shodného prohlášení
účastníků (oprávněné a povinné osoby), musí být notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti sepsán s osobou oprávněnou i osobou povinnou. Tomuto požadavku
lze vyhovět jak tím, že tyto osoby budou účastníky jediného zápisu (buď
sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo pokračováním v notářském zápisu /
§ 62 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb./), tak i tím, že k prohlášení (projevu
vůle) obsaženému v notářském zápisu sepsaném jen s jednou z těchto osob
přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich.
V projednávaném případě obsahuje notářský zápis ze dne 15. 9. 1999
nejen uznání dluhu povinnou osobou (§ 558 obč. zák.), ale i „závazek“ ve smyslu
§ 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, že
povinný zaplatí K. b. P., s. p. ú., 22.182.058,50 Kč, tj. dluh vzniklý ze
smlouvy o úvěru, ve splátkách, jejichž doba plnění byla sjednána, přičemž
poslední splátka jistiny měla být uhrazena do 20. 7. 2001. Povinný, který byl
jediným účastníkem zápisu, svolil k jeho vykonatelnosti. Č. k. a., která se na
základě zákona č. 239/2001 Sb. stala nástupkyní K. b. P., s. p. ú. (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 491/2002,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2003 pod č. 23), přistoupila k
„závazku“ povinného samostatným notářským zápisem ze dne 25. 4. 2002, tedy
poté, co doba plnění poslední splátky uplynula.
Dohoda ve smyslu § 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do
31. 12. 2000, popř. § 71a zákona č. 358/1992 Sb. je právním úkonem oprávněné a
povinné osoby, který má opodstatnění toliko v poměrech exekučních; sepsána
notářským zápisem vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich
vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem a cílem je umožnit věřiteli
domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí (exekucí) bez předcházejícího
nalézacího soudního řízení. Uvedenou dohodu tedy nelze ztotožňovat s právním
úkonem podle ustanovení § 34 obč. zák. (projevem vůle směřujícím ke vzniku,
změně nebo zániku práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým
projevem spojují). Nesplní-li se očekávání oprávněné osoby v přímou
vykonatelnost notářského zápisu, zůstává právním důvodem plnění samotný
hmotněprávní úkon (zde smlouva o úvěru), a dohoda podle § 71a zákona č.
358/1992 Sb. je nadbytečná. Ustanovení § 43 a násl. obč. zák., týkající se
smluv a procesu jejich uzavírání, pro dohody zakládající přímou vykonatelnost
notářských zápisů použít nelze.
Přesto je třeba zodpovědět otázku, kdy (objektivně) vznikne exekuční
titul, jestliže k notářskému zápisu sepsanému s osobou povinnou se následně
přimyká samostatný notářský zápis sepsaný s osobou oprávněnou (jejím zákonným
nástupcem). Takovým okamžikem, od kterého je oprávněný k návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí (exekuce) s to doložit listiny představující exekuční titul
podle § 40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb., popř. § 274 písm. e/
o.s.ř., je den sepisu v pořadí druhého notářského zápisu. Do té doby totiž není
splněn předpoklad ustanovení § 71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb., že
náležitosti dohody mají být uvedeny podle shodného prohlášení účastníků
notářských zápisů.
Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož splňují předmětné notářské
zápisy podmínku materiální (obsahové) vykonatelnosti, a to stanovení doby
plnění, se dovolací soud ztotožnit nemůže.
Jestliže doba plnění musí být určena tak, aby plynula po uzavření
dohody, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého
účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž – pro případ, že
nesplní povinnost řádně a včas – svolí k vykonatelnosti, lze v souzené věci
uzavřít, že jedna z podstatných náležitostí dohody byla účastníky notářských
zápisů sjednána v rozporu se zákonem; v okamžiku, kdy Č. k. a. přistoupila k
notářskému zápisu sepsanému s povinným, lhůta splatnosti poslední splátky (a
tím i celé jistiny) již uplynula.
Ostatní otázky, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl,
dovolací soud přezkumu nepodrobil, neboť ve světle shora přijatého závěru (o
nevykonatelnosti titulu) se staly pro rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce
nadbytečnými.
Protože právní závěr o (materiální) vykonatelnosti titulu, na němž
odvolací soud vybudoval své rozhodnutí, není správný (a dovolací důvod podle §
241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn po právu), Nejvyšší soud je zrušil;
jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují
i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za
středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d
odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud
v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu