20 Cdo 2079/2025-319
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Okresní podnik služeb Zlín, s. p. v likvidaci, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4703, identifikační číslo osoby 00159638, zastoupeného Mgr. Martinou Lančovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Stráže 3662/0, proti povinnému I. E., zastoupenému Mgr. Janem Teclem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Žižkova 3070/0, pro 696 768 Kč s příslušenstvím, vedené Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 24 EXE 828/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. ledna 2025, č. j. 60 Co 302/2024-262 , takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 1. 2025, č. j. 60 Co 302/2024-262, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 16. 10. 2024, č. j. 24 EXE 828/2023-144, jímž okresní soud zamítl návrh povinného ze dne 19. 7. 2023, doplněný podáními ze dne 30. 9. 2023, 22. 10. 2023 a 4. 10. 2024, na zastavení exekuce, vedené pověřenou soudní exekutorkou JUDr. Janou Jarkovou, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 207 EX 988/23, pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 696 768 Kč s příslušenstvím podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v konkursním řízení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2023, č. j. 26 K 282/94-PP 189 (dále „exekuční titul“).
2/ Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně odvolací soud vyšel ze zjištění, že povinný byl a stále je podnikající fyzickou osobou zapsanou v obchodním (dříve podnikovém) rejstříku nepřetržitě od 4. 2. 1991 se sídlem (dříve místem podnikání) v XY. S ohledem na identifikaci v exekučním titulu je proti němu důvodně vedena exekuce a bylo mu též řádně doručováno do datové schránky podnikatele. Vymáhaná pohledávka oprávněného ve výši 696 768 Kč byla v rámci konkursního řízení proti povinnému řádně přihlášena a následně uznána správcem konkursní podstaty, čímž se pokládá za zjištěnou.
Jelikož bylo konkursní řízení po splnění rozvrhového usnesení pravomocně zrušeno, jsou splněny zákonné podmínky pro nařízení exekuce ohledně zjištěné pohledávky oprávněného. Vykonávaný exekuční titul je vykonatelný nejen formálně, nýbrž i materiálně, neboť obsahuje řádné a nezaměnitelné označení oprávněné i povinné osoby, přesné vymezení obsahu a rozsahu stanovené povinnosti (§ 261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále „o. s. ř.“/). Pro prolomení zásady, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat správnost exekučního titulu, nebyly v posuzované věci nalezeny žádné důvody, které by se opíraly o rozhodovací praxi Ústavního soudu.
3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž dovolacímu soudu předložil dvě otázky v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené, a to: a/ zda je seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZKV“), když seznam nebyl v průběhu konkurzního řízení předložen úpadci, úpadce nebyl správcem konkurzní podstaty vyzván podle § 20 odst. 6 ZKV a neproběhlo řádné přezkumné jednání podle § 21 ZKV, a b/ zda je možné vést exekuci na základě seznamu přihlášených pohledávek podle § 45 odst. 2 ZKV, který vznikl v konkurzním řízení, kde byl vyhlášen konkurz v rozporu s ústavním pořádkem a bylo porušeno právo úpadce na spravedlivý proces ve smyslu čl.
6 Evropské úmluvy o lidských právech (dále „Úmluvy“) a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále „Listiny“). 4/ K předestřeným otázkám dovolatel upřesnil, že s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) ze dne 5. července 2005 ve věci Exel proti České republice, stížnost č. 4892/99 (dále „rozsudek ESLP“), jímž bylo shledáno porušení práva povinného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 36 Listiny, má dojít k nápravě a odčinění vzniklé újmy uvedením v předešlý stav.
Nelze vést exekuční řízení na základě seznamu přihlášených pohledávek podle § 45 odst. 2 ZKV, který vznikl v konkurzním řízení, kde konkurz byl vyhlášen v rozporu s ústavním pořádkem a bylo porušeno právo úpadce na spravedlivý proces. 5/ Oprávněný se k dovolání vyjádřil podáním ze dne 1. 7. 2025 (doplněném dne 25. 7. 2025), v němž rekapituloval nosné argumentační body napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, s nimiž souhlasí. Podle jeho názoru není dovolání přípustné. 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o.
s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 7/ Obě dovolatelem formulované otázky lze jednotně označit za námitku procesních nedostatků konkursního řízení, v jehož důsledku došlo k vydání výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek, tj. zdejšího exekučního titulu, s důrazem na skutečnost, že ESLP ve svém rozsudku přímo konstatoval porušení práva povinného na spravedlivý proces, rozhodl-li obchodní soud o prohlášení konkursu na jeho majetek bez nařízeného ústního jednání.
Jak již však vysvětlil soud prvního stupně (se souhlasným stanoviskem soudu odvolacího), je projevem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu závěr, že k případným vadám řízení, ať již zmatečnostním či „jiným“ ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř., jež předcházely vydání exekučního titulu, nelze v exekučním řízení přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/1998, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, č. j.
20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, a ze dne 2. dubna 2025, sp. zn. 26 Cdo 182/2025). Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, a nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS
2735/11, bod 14, 15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019). Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, jestliže „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, a ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17). 8/ O takový výjimečný případ (s deficitním dopadem do ústavně zaručených práv a svobod) v posuzované věci nejde, z čehož plyne, že dovolatel nemohl jím zvolený předpoklad přípustnosti dovolání prosadit. Z dovolání se přitom ani nepodává, jak konkrétně by se toliko obecně tvrzené a blíže neprokázané nedostatky (v podobě nepředložení seznamu přihlášených pohledávek úpadci či jeho neúplné výzvy podle § 20 odst. 6 ZKV) měly projevit vůči správnosti výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek, resp. jeho způsobilosti obstát coby řádný exekuční titul.
Skutečnost, že jednu z těchto vad řízení „uznal“ ESLP jako reálně přítomnou, sama o sobě nepředznamenává takovou kolizi se zásadami demokratického státu, kvůli níž by bylo namístě exekuci zastavit. Povinný ostatně měl možnost předložit své argumenty písemnou formou, tj. uplatnit náležitou oponenturu v průběhu konkursního řízení (viz bod 57 rozsudku ESLP), čehož v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým) nevyužil. 9/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl.
10/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 12. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu