26 Cdo 182/2025-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) V. F., a b) A. M., obou zastoupených JUDr. Karlem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti povinnému V. H., zastoupenému Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 52/48c, pro vyklizení nemovitosti, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 497/2023, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 18 Co 373/2023-53, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 9. 2023, č. j. 36 EXE 497/2023-33, zamítl návrh povinného ze dne 30. 3. 2023 na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Martinou Havlovou, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 183 EX 185/23 a tamního soudu pod sp. zn. 36 EXE 497/2023.
2. K odvolání povinného Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 1. 2024, č. j. 18 Co 373/2023-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že povinný měl v pariční lhůtě a dalších cca 8 měsících dostatek času na nerušené splnění exekučně vymáhané povinnosti a že v daném případě nelze podání exekučního návrhu považovat za šikanózní, neboť povinný ani netvrdil okolnosti nasvědčující tomu, že se pokusil již v průběhu tříměsíční lhůty k plnění a v době bezprostředně následující po jejím skončení svůj závazek splnit a že mu v tom zabránily překážky, jejichž vznik lze přičítat oprávněným, tedy že by podání návrhu na nařízení exekuce bylo motivováno jejich snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce. Návrh povinného tak není z pohledu důvodů podle § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), důvodný.
3. Nejvyšší soud dovolání povinného proti citovanému usnesení odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět „o. s. ř.“), přičemž dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.), a to z dále vyložených důvodů.
4. V souvislosti s výkladem § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolací soud opakovaně uvedl, že důvody, pro které je namístě výkon rozhodnutí (exekuci) prohlásit za nepřípustný (nepřípustnou), se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), případně se specifickým jednáním povinného. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění exekuce je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí, resp. exekuce (jakožto procesní institut) vybudován, anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného (exekučního) titulu. V případech prohlášení nepřípustnosti výkonu rozhodnutí (exekuce) musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, či ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 467/2020).
5. Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, nebo ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, či ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020), připouští, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
6. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán i v případě specifického jednání oprávněného, které je zneužitím práva a může spočívat v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Tím se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2245/2020, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017, ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14). Důvodem pro zastavení exekuce tedy může být jednání či naopak nečinnost oprávněného před zahájením exekuce, pokud v přímém spojení s exekučním návrhem vede nikoliv k prosazení práva stanoveného exekučním titulem, ale sleduje se jím zcela jiný účel, jímž je poškození povinných jiným způsobem než samotnou realizací exekučního titulu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018).
7. V projednávané věci je exekučním titulem usnesení Obvodního soudu ze dne 19. 10. 2023, č. j. 68 C 265/2020-16, kterým byl schválen smír, dle kterého je žalovaný (zde povinný) povinen vyklidit pozemek prac. č. XY v k.ú. XY, obec XY a ocelovou montovanou halu, která je součástí tohoto pozemku, a vyklizené je předat žalobkyním (zde oprávněným) do tří měsíců od právní moci uvedeného usnesení, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2021 a vykonatelnosti dne 9. 2. 2022. Povinný v návrhu na zastavení exekuce a v průběhu exekučního řízení namítal, že ihned započal s vyklízením, avšak oprávněné mu skrze cílené obstrukce znemožnily pozemek ve stanovené lhůtě vyklidit, jelikož odstranily oplocení z uvedeného pozemku a došlo k odcizení několika z jeho uskladněných automobilů a následně nebylo možno pozemek vyklidit, neboť na něj byla navezena vozidla třetích osob, která mu znemožňují využití jediného možného výjezdu z pozemku.
8. Uzavřel-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně), že pokud povinný ani netvrdil okolnosti nasvědčující tomu, že se pokusil již v průběhu tříměsíční lhůty k plnění a v době bezprostředně následující po jejím skončení svůj závazek splnit a že mu v tom zabránily překážky způsobené oprávněnými, nemůže se jednat o šikanózní exekuční návrh a není dán důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 o. s. ř., je jeho rozhodnutí v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu, neboť nebylo prokázáno, že by podání exekučního návrhu bylo motivováno jinak než snahou vymoci pravomocně přisouzené plnění ani že by přisouzené plnění nebylo po právu či bylo natolik zjevně nespravedlivé.
9. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 4. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu