20 Cdo 562/2018-171
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněné Caterpillar Financial Services ČR, s.r.o., se sídlem v
Modleticích, Lipová č. 72, identifikační číslo osoby 25138936, zastoupené JUDr.
Martinem Doubravou, advokátem se sídlem v Praze 6, U První baterie č. 643/1,
proti povinné ROKOSPOL a.s., se sídlem v Praze 1, Krakovská č. 1346/15,
identifikační číslo osoby 25521446, zastoupené Mgr. Erikem Janíkem, advokátem
se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka č. 966/14, pro odebrání věci, o
návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 49 EXE 1822/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 2. října 2017, č. j. 21 Co 354/2017-114, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2017, č. j. 21 Co
354/2017-114, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. 49 EXE
1822/2016-86, zastavil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 28. 7. 2016, č. j. 49 EXE 1822/2016-33, a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněná je povinna
nahradit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, Exekutorský úřad Brno-město,
na nákladech exekuce 4 235 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním
titulem je rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 10. 2014, č.
j. 4 C 45/2006-403, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 4. 2016, č. j. 47 Co 165/2015-503, který „nabyl ve vykonávaném
výroku právní moci dne 24. 12. 2014“, a byla jím povinné uložena povinnost
vydat oprávněné „stroj – bagr tovární značky C., výrobní číslo“ (dále též jen
„předmětný stroj“), že exekuční řízení bylo zahájeno dne 19. 7. 2016, že
povinná „projevila ochotu“ vydat oprávněné předmětný stroj ještě před zahájením
exekučního řízení dne 12. 7. 2016 a že předmětný stroj byl vydán povinnou
zástupci oprávněné dne 16. 8. 2016. Soud prvního stupně na základě zjištěného
skutkového stavu dospěl k závěru, že v průběhu exekučního řízení došlo dne 16.
8. 2016 k dobrovolnému vydání předmětného stroje povinnou oprávněné a vymáhaná
povinnost byla splněna, proto je dán důvod k zastavení exekuce; vzhledem k
tomu, že oprávněná podala návrh na zahájení exekučního řízení, přestože povinná
projevila před zahájením exekučního řízení vůli splnit vymáhanou povinnost
dobrovolně, uložil soud oprávněné povinnost k úhradě nákladů exekuce.
K odvolání oprávněné a soudního exekutora JUDr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad
Brno – město, Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 21 Co
354/2017-114, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce vedená na
základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2016, č. j. 49 EXE
1822/2016-33, se nezastavuje. Odvolací soud vycházeje ze zjištění, že povinné
byla doručena výzva soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 2.
8. 2016, č. j. 159 EX 01048/16-013, dne 4. 8. 2016, kterou soudní exekutor
vyzval povinnou k vydání předmětu exekuce a k zaplacení zálohy nákladů
oprávněné a nákladů exekuce do 30 dnů od doručení výzvy, a že povinná „plnila
dle exekučního titulu“ dne 16. 8. 2016, tedy ve lhůtě stanovené soudním
exekutorem, uzavřel, že plnění povinné má charakter vymoženého plnění a nejde o
dobrovolné plnění. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuce skončila vymožením
a není dán důvod pro její zastavení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že dobrovolné
předání předmětného stroje dle exekučního titulu ještě před zahájením
exekučního řízení zmařila svým jednáním oprávněná, která následně podala
šikanózní exekuční návrh, neboť povinnost vydat oprávněné předmětný stroj je
„výběrný dluh, který se plní u povinné“ a bylo tak povinností oprávněné stroj
na vlastní náklady vyzvednout, povinná přitom převzetí stroje umožnila, avšak
zástupce oprávněné nedoložil řádnou plnou moc. Plnění povinné proto bylo
dobrovolným plněním mimo rámec exekuce, neboť k němu byla povinná připravena
ještě před nařízením exekuce, avšak toto dřívější plnění bylo zmařeno jednáním
oprávněné. Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu absenci řádného odůvodnění
rozhodnutí, zejména absenci odůvodnění „závěrů o skutkovém stavu“. Dovolatelka
navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání povinné není přípustné, neboť
nesplňuje předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 občanského soudního řádu, že
soudy nižších stupňů nepochybily při skutkovém a právním hodnocení věci, že
povinná neměla důvod odepřít plnění na základě exekučního titulu, a proto její
plnění nemůže být dobrovolným plněním. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud
dovolání povinné odmítl, případně zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §
237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda je
šikanózním výkonem práva a důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř. podání exekučního návrhu za situace, kdy k dobrovolnému
plnění povinného na základě exekučního titulu nedošlo z důvodu, že oprávněný
neposkytl potřebnou součinnost k přijetí plnění, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal
napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné je
opodstatněné. Nejvyšší soud v usneseních ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, a ze
dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, v obecné rovině dovodil, že
existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní
podmínkou řízení o návrhu na jeho (její) zastavení. Jestliže výkon rozhodnutí
(exekuce) zanikl(a), k řízení o návrhu povinného již nejsou podmínky a toto
řízení musí být podle ustanovení § 103, § 104 odst.
1 a § 254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. K tomuto právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení
publikovaném pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož
i v usnesení ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 2325/2006, a dalších. Jinými slovy tedy obecně platí, že bylo-li plnění z exekučního titulu vymoženo,
exekuci není na místě zastavit. Ve výjimečných případech však lze exekuci zastavit i poté, co skončila
vymožením; tak je tomu tehdy, neměla-li exekuce od samého počátku vůbec
proběhnout, což dovolací soud dovodil například v usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněném pod číslem 107/2009
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když dospěl k závěru, že soud zastaví
exekuci i poté, co vymáhané plnění bylo vymoženo, jestliže se podkladové
rozhodnutí nestalo vykonatelným [§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], a obdobně v
usnesení ze dne 15. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007, bylo-li podkladové
rozhodnutí po nařízení exekuce zrušeno [§ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] z
důvodu, že provedení exekuce nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo
titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo,
anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž
titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do
majetkových práv povinného. Dovolací soud rovněž dovodil, že dojde-li
započtením k zániku vymáhané pohledávky s účinky před vydáním vykonávaného
rozhodnutí, jde o důvod zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ani v takovém případě není provedení exekuce na překážku
jejímu zastavení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1663/2015). Dovolací soud rovněž dovodil, že je-li exekučním titulem
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a povinný se domáhá zastavení
exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný
nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o
tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce
byly vymoženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21
Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Dovolací soud ve své ustálené judikatuře dále dovodil, že důvodem zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání tzv. šikanózního
exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně
motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou
nákladů exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo
366/2016). Obdobné závěry vyslovil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV.
ÚS 3216/14, kde mimo jiné uvedl, že například za situace, kdy
má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj
závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu
šikanózního, neboť jeho podání není primárně motivováno snahou oprávněného
domoci se plnění, nýbrž snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce. V projednávané věci se povinná domáhala zastavení exekuce zejména proto, že
údajně byla připravena k dobrovolnému plnění dle dohody s oprávněnou dne 12. 7. 2016, tedy před podáním exekučního návrhu a před a před pověřením k vedení
exekuce dne 28. 7. 2016, a k plnění nedošlo pouze z toho důvodu, že oprávněná
neposkytla potřebnou součinnost k převzetí předmětného stroje, a tedy k
dobrovolnému plnění, konkrétně nedoložila plnou moc zástupce. Návrh na
zastavení exekuce podala povinná neprodleně po zahájení exekuce dne 9. 8. 2016. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval za bezvýznamné, zda před podáním
exekučního návrhu mohlo dojít k dobrovolnému splnění povinnosti uložené
exekučním titulem, které údajně bylo zmařeno konáním (či nekonáním) oprávněné,
a těmito skutečnostmi se nezabýval, aniž by se zabýval otázkou, zda následný
exekuční návrh oprávněné nelze hodnotit jako tzv. šikanózní exekuční návrh a
tedy zda není dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nelze s jeho závěry zatím souhlasit. Jestliže by exekuční návrh byl shledán
šikanózním, byl by proto dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř., je třeba vyjít ze smyslu výše uvedené judikatury a exekuci
zastavit i po jejím provedení. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu se zakládá na neúplném
právním posouzení věci a je proto nesprávné; vzhledem k tomu, že nejsou dány
podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí
dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené
usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil
(Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o
náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech
původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu