20 Cdo 366/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné M. B., zastoupené Mgr. Annou Gottliebovou,
advokátkou se sídlem v Děčíně, Thomayerova 25/3, proti povinné V. V.,
zastoupené Mgr. Ing. Josefem Pisakem, advokátem se sídlem v Praze 4, Dobronická
1257, pro 183 761 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod
sp. zn. 47 EXE 5943/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 14 Co 899/2013-86, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 14 Co
899/2013-86, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 3. 2013, č. j. 47
EXE 5943/2011-31, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne
18. 3. 2013, č. j. 47 EXE 5943/2011-31, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl
návrh povinné na odklad a zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze
dne 20. 10. 2011, č. j. 47 EXE 5943/2011-15. Odvolací soud – vázán právním
názorem Nejvyššího soudu (vysloveném v usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. 26
Cdo 2051/2014-81, kterým bylo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno),
že nedostatek součinnosti ze strany oprávněné může být důvodem pro zastavení
exekuce jen tehdy, vyžaduje-li tuto součinnost způsob prováděné exekuce (např.
výkon rozhodnutí odebráním věci) – uzavřel, že skutečnost, že ještě před
zahájením exekučního řízení oprávněná nesdělila povinné číslo svého účtu a
nepodepsala čestné prohlášení pro úvěrující banku (tedy neposkytla součinnost
pro včasné splnění dluhu povinnou) nemůže být důvodem pro zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Povinná v dovolání namítá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je
nesprávné a právní otázka výkladu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně – v této souvislosti poukazuje na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2051/2014, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005. Dále
uvedla, že Ústavní soud v obdobné věci nálezem ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV.
ÚS 3216/14, vyhověl ústavní stížnosti povinné a dovodil, že podepsání čestného
prohlášení a jeho zaslání na adresu banky nepředstavovalo pro oprávněného
časově ani administrativně náročný úkon a návrh na nařízení exekuce byl podán v
době, kdy by oprávněný v případě poskytnutí požadované součinnosti již finanční
prostředky s největší pravděpodobností obdržel. Šikanózní exekuční návrh přitom
představuje postup příčící se účelu exekučního řízení a naplňuje hypotézu
ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část
první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť otázka, zda neposkytnutí součinnosti oprávněným
pro včasné splnění dluhu povinným může být důvodem, pro který rozhodnutí nelze
vykonat, a tedy zda takový nedostatek součinnosti před podáním samotného
exekučního návrhu může vést k zastavení exekuce pro její nepřípustnost podle §
268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jež byla dovolacím soudem již dříve vyřešena, má
být posouzena jinak.
V projednávané věci byla na majetek povinné nařízena exekuce k vymožení
pohledávky oprávněné ve výši 183 761 Kč z titulu vypořádání dědického podílu
podle usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 2. 2011, č. j. Nd
179/2004-122, 35 D 569/2004. Povinná navrhla zastavení exekuce, neboť návrh na
nařízení exekuce považovala za šikanózní, když svou povinnost vyplývající z
exekučního titulu nemohla splnit kvůli neposkytnutí součinnosti ze strany
oprávněné. Uvedla, že oprávněná záměrně zmařila možnost splnění dluhu povinnou
– povinná si za účelem úhrady pohledávky vyřídila hypoteční úvěr a oprávněnou
požádala, aby formou čestného prohlášení sdělila číslo účtu, na který lze
pohledávku uhradit, což oprávněná neučinila a naopak následně podala návrh na
nařízení exekuce.
Odvolací soud při rozhodování o odvolání povinné respektoval závazný právní
názor Nejvyššího soudu, jenž vycházel z jeho ustálené rozhodovací praxe, dle
které nedostatek součinnosti oprávněného může být důvodem k zastavení výkonu
rozhodnutí jen tehdy, jde-li o nedostatek součinnosti při provádění exekuce, a
to jejího konkrétního typu, jenž sám součinnost oprávněného vyžaduje [srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003
(uveřejněné pod číslem 49/2005 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek),
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 404/2004, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1606/2005, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 714/2013, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2051/2014).
V mezidobí však Ústavní soud ve skutkově totožné věci (s rozdílem v osobě
oprávněné) dospěl k závěru, že samotné podání exekučního návrhu může být
kvalifikováno jako zneužití práva – jednání procesní strany, které je v rozporu
s účelem procesní normy či procesního institutu. Jako postup příčící se účelu
exekučního řízení – a tedy důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř. – je pak nutno hodnotit tzv. šikanózní exekuční návrh. Uvedl,
že šikanózním exekučním návrhem je např. takový návrh, jehož podání není
primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného
náhradou nákladů exekuce; o takovou situaci půjde zpravidla tehdy, kdy má
oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj
závazek splní. Jako eticky neobhajitelný Ústavní soud zhodnotil návrh na
nařízení exekuce podaný v době, kdy by povinný v případě poskytnutí součinnosti
ze strany oprávněného (spočívající v podepsání čestného prohlášení obsahujícího
souhlas s převodem peněžních prostředků na účet oprávněného ve lhůtě několika
dní po splatnosti) již finanční prostředky s největší pravděpodobností obdržel
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14).
Nález Ústavního soudu má přitom ve vztahu k rozhodování soudů obecných
precedenční závaznost (tedy závaznost v obdobných případech, nikoli pouze v
konkrétní věci) a již učiněný výklad Ústavního soudu má být pro obecné soudy
východiskem při rozhodování následujících případů obdobného druhu (srov. např.
nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, nález
Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12).
Protože rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, z níž odvolací soud při svém
rozhodování vycházel, je v rozporu s pozdějším názorem Ústavního soudu
vyjádřeném ve výše citovaném nálezu, je třeba otázku vznesenou v dovolání
posoudit v souladu s touto judikaturou Ústavního soudu, a dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu tak nelze považovat za správné.
Nejvyšší soud proto, respektuje nazírání Ústavního soudu na otázku možnosti
zastavení exekuce z důvodu šikanózního exekučního návrhu, usnesení odvolacího
soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Exekuční soud se v dalším řízení – s ohledem na námitku vznesenou povinnou –
bude zabývat tím, zda samotný exekuční návrh oprávněné (v to zahrnuje i
okolnosti jeho podání a otázku odepření poskytnutí nezbytné součinnosti ke
včasnému splnění závazku povinné) má charakter zneužití práva, přičemž dospěl-
li by k závěru, že se o zneužití práva jedná, je to důvodem pro zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude
rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu