20 Cdo 2257/2023-409
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) M. Š., a b) M. Š., obou zastoupených JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti povinnému J. Š., zastoupenému JUDr. Karlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Žamberku, 28. října 160, pro vymožení povinnosti ukládáním pokut, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 37/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 3. 2023, č. j. 23 Co 362/2022- 378, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Povinný je povinen zaplatit každému z oprávněných k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 750 Kč.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 15 E 37/2020-308, zastavil výkon rozhodnutí ukládáním pokut k vynucení povinnosti povinného umožnit a zajistit oprávněným plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním provozovny skladových prostor pro masné výrobky umístěné v domě XY na ulici XY v XY, která se sestává z 8 provozních nebytových místností, a to podle znění smlouvy o výpůjčce ze dne 1. 1. 2017 spočívající v umožnění přístupu k uzávěru vody a vodoměru a v umožnění přístupu do skladu obalového materiálu, nařízený usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1.
9. 2020, č. j. 15 E 37/2020-44 (výrok I), zamítl návrh oprávněných a) a b) na uložení další pokuty povinnému (výrok II), uložil oprávněným nahradit povinnému náklady řízení (výrok III). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozhodnutím změnil výrok I. usnesení okresního soudu tak, že se návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut k vynucení povinnosti povinného umožnit a zajistit oprávněným plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním provozovny skladových prostor pro masné výrobky umístěné v domě XY na ulici XY v XY, která se sestává z 8 provozních nebytových místností, a to podle znění smlouvy o výpůjčce ze dne 1.
1. 2017, spočívající v umožnění přístupu k uzávěru vody a vodoměru a v umožnění přístupu do skladu obalového materiálu, nařízený usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 9. 2020, č. j. 15 E 37/2020-44, zamítá (výrok I), výrok II. usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok II), dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III a IV). Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.
9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod, přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.
5. 2013, sp. zn.
26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013). Výše uvedenému požadavku dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál, neboť se s požadavkem přípustnosti dovolání nikterak nevypořádal. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 8. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu