20 Cdo 2285/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v
exekuční věci oprávněného M. B. F. L., zastoupeného advokátem, proti povinné J.
S., za účasti J. S., manžela povinné, zastoupeným advokátem, pro 948.623,86 Kč
s příslušenstvím a pro 1.659,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 5809/2005, o dovolání povinné a Jiřího Svobody proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 30 Co 32/2006-66,
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 23. 9. 2005, č. j. 23 Nc 5809/2005-22, Okresní soud v
Příbrami nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004, č.
j. 13 Cm 146/2000-34, k vymožení pohledávky 948.623,86 Kč s 30,5 % úroky z
prodlení z částky 607.203,30 Kč od 1. 9. 1999 do 18. 7. 2001, z částky
603.702,08 Kč od 19. 7. 2001 do 20. 1. 2002, z částky 601.957,06 Kč od 21. 1.
2002 do zaplacení, pohledávky 1.659,90 Kč s 25 % úroky z prodlení od 14. 3.
1998 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (24.080,- Kč) na majetek
povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., Ph.D., soudního
exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2006, č.j. 30 Co
32/2006-66, rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se nařízení
exekuce pro pohledávku 1.659,90 Kč s 25 % úroky z prodlení od 14. 3. 1998 do
zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 70,- Kč zrušil a řízení
v tomto rozsahu zastavil; jinak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud – ve vztahu k potvrzující části rozhodnutí – měl předpoklady pro
nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. za
splněny; zejména uzavřel, že podkladový rozsudek je způsobilým exekučním
titulem (§ 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.) a že oprávněný, na něhož
bylo převedeno právo z rozsudku, je aktivně věcně legitimován (§ 37 odst. 1, 2,
§ 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.).
V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu povinná a J. S. namítají,
že z listin, které měl soud k dispozici, nelze dovodit, že oprávněný byl ke dni
uzavření smlouvy o postoupení pohledávky (16. 5. 2005) a ke dni zahájení
exekučního řízení (20. 9. 2005) společností s právní subjektivitou podle práva
Seychelské republiky (s důsledky v oblasti českého právního řádu stanovenými v
§ 22 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů). Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2005 není podle
dovolatelů listinou způsobilou ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 zákona č.
120/2001 Sb. prokázat převod práva z exekučního titulu na oprávněného. Je tomu
tak proto, že podepisuje-li zmocněnec „za klienta či zmocnitele listinu, kde
podpis jednajícího má být úředně ověřen, je třeba, aby byl také vybaven plnou
mocí s úředně ověřeným podpisem zmocnitele.“ V dané věci podpisy jednajících
osob na smlouvě o postoupení pohledávky sice ověřeny jsou, není však
legalizován podpis zmocnitele, tj. Y. P., na plné moci vystavené JUDr. P. V.
Závěrem dovolatelé zpochybnili oprávnění Y. P., prezidenta (ředitele)
oprávněného, za společnost jednat, tj. uzavřít smlouvu o zastoupení s JUDr. P.
V. Navrhli, aby dovolací soud v plném rozsahu zrušil rozhodnutí soudů obou
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými a právními závěry
odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, shledá-li ho
nepřípustným, případně zamítl.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze
dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 236 až § 239 o.s.ř. je kategorií
objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na
osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež
zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena
otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu § 243b odst.
5, věty první, a § 218 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že
k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§ 240 odst. 1, věta první,
o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat
kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku
totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému
byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit
kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10.
1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998
pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo
1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).
Dovolatelům rozhodnutím, kterým odvolací soud zrušil usnesení soudu
prvního stupně v části týkající se nařízení exekuce pro pohledávku 1.659,90 Kč
s 25 % úroky z prodlení od 14. 3. 1998 do zaplacení a pro náklady
předcházejícího řízení ve výši 70, Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil, újma
nevznikla; naopak, zastavením řízení v této části po zpětvzetí návrhu
oprávněným nastala situace, kdy pohledávka s příslušenstvím nebude vymáhána.
Nejvyšší soud proto dovolání napadající tuto část rozhodnutí odvolacího
soudu odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolání není přípustné ani v části směřující proti potvrzujícímu
výroku rozhodnutí odvolacího soudu.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je
vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější,
odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost
dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji
spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením
§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci
posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem
dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V souzené věci exekučním titulem – rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.
4. 2004, č.j. 13 Cm 146/2000-34, jenž nabyl 19. 6. 2004 právní moci a stal se
vykonatelným – bylo přiznáno právo (pohledávka s příslušenstvím) A. P., a. s. v
likvidaci, která smlouvou ze dne 16. 5. 2005 jako postupitelka pohledávku
postoupila oprávněnému (postupníkovi). Podpisy osob jednajících za postupitelku
(Ing. J. J., likvidátor) a za postupníka (JUDr. P. V., zmocněnec) byly na
listině ověřeny (doložkou podle § 74 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon
č. 358/1992 Sb.“/, resp. doložkou podle § 4 odst. 3 zákona č. 41/1993 Sb., o
ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu
okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními
úřady, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 41/1993 Sb.“/). Z
osvědčení o vzniku společnosti č. 014190 odvolací soud zjistil, že oprávněný
(M. B.F. L.) byl zapsán 2. 2. 2004 v rejstříku společností Seychelské republiky
jako mezinárodní obchodní společnost, a z písemného rozhodnutí z 2. 2. 2004, že
zakladatel oprávněného jmenoval členy správní rady (obě listiny byly opatřeny
doložkou z 5. 4. 2005 /APOSTILA/ vydanou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961).
Dále odvolací soud z ověřených fotokopií plných mocí z 7. 4. 2005 a 24. 10.
2005 zjistil, že v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky byl JUDr. P.
V. zmocněn zastupovat oprávněného, mimo jiné uzavírat a podepisovat smlouvy.
K přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním
významu rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou s to vést argumenty podřaditelné
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); současně platí, že – není-
li dovolání přípustné (jako je tomu v projednávaném případě) – dovolací soud
nepřihlíží nejen k těmto „jiným“ vadám řízení, ale ani k případným
zmatečnostem, tj. vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a §
229 odst. 3 o.s.ř. (srov. § 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Výtkou, že z
listin předložených oprávněným nevyplývá jeho právní existence, jinak řečeno,
že se odvolací soud při zjišťování okolností týkajících se právní subjektivity
oprávněného dopustil neúplnosti, dovolatelé takový nezpůsobilý důvod uplatnili.
Pokud by dovolatelé tvrdili, že oprávněný jako zahraniční (právnická) osoba
postrádá způsobilost být účastníkem řízení, tj. právní subjektivitu podle
právního řádu Seychelské republiky, šlo by o námitku zmatečnosti podle § 229
odst. 1 písm. b/ o.s.ř., k níž – i kdyby jí skutečně řízení trpělo – přihlížet
nelze.
Námitka nesprávnosti skutkových zjištění, jež je v dovolacím řízení
podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování), se nepojí s jakoukoli skutkovou výhradou; významné jsou
zásadně námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů
nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo
že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v
hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti,
zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek
hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby podle § 133 až §
135 o.s.ř. Výtka, že z listin prokazujících převod pohledávky s příslušenstvím
nevyplývá právo Y. P. jednat za oprávněného (uzavřít smlouvu o zastoupení s
JUDr. P. V.), se dotýká skutkového zjištění; bez ohledu na to, zda jí
dovolatelé sledovali uplatnit důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 nebo § 241a
odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k založení přípustnosti dovolání není způsobilá.
Odůvodnit dovolání ustanovením § 241a odst. 3 o.s.ř. umožňuje úprava jen tehdy,
je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle
obdobného užití těchto ustanovení (§ 238, § 238a o.s.ř.), dovolací důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. je rovněž – jak již bylo shora uvedeno –
nepoužitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21
Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).
Otázku, kterou dovolatelé nabídli k přezkumu v rámci důvodu podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., znaky uvedené v § 237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje.
Soudní praxe je jednotná v tom, že požadavkům ustanovení § 36 odst. 4 zákona č.
120/2001 Sb. na prokázání přechodu (převodu) práva nebo povinnosti při nařízení
exekuce vyhovuje rovněž listina, na níž jsou podpisy jednajících osob ověřeny
notářem (§ 74 zákona č. 358/1992 Sb.) nebo obecním (či jiným) úřadem (§ 4, § 5
zákona č. 41/1993 Sb., od 1. 3. 2006 viz § 10 a násl. zákona č. 21/2006 Sb., ve
znění zákona č. 165/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o
ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů /zákon o ověřování/).
Jde-li o smlouvu o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. zákona č. 41/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), tedy
o listinu „soukromou,“ propůjčuje jí legalizace podpisů jednajících osob sílu
kvalifikované listiny ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněný
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura 5/1999 pod č. 50, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp.
zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č.
43).
Při zastoupení, jehož průkazem je plná moc, jedná ve vztahu ke třetím osobám
zmocněnec osobně; právní úkony však činí jménem zmocnitele a na jeho účet, tedy
práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému (srov. § 22 odst. 1, § 24, § 31
a násl. obč. zák.). Uzavřel-li tedy smlouvu o postoupení pohledávky za
postupníka jeho zástupce na základě plné moci, je jednající osobou zmocněnec.
Ke splnění povinnosti doložit převod práva z exekučního titulu listinou ve
smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. pak postačuje legalizace podpisu
zmocněnce, tj. osoby, která – byť s důsledky pro zmocnitele – listinu
vystavila.
Dovolání, které není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §
238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu