20 Cdo 2298/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra
Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné nezletilé G.
A., zastoupené matkou K. A., právně zastoupené advokátem, proti povinnému J.
A., zastoupenému advokátem, pro dlužné výživné přikázáním pohledávky z účtu u
peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 E 352/2005,
o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11.
2005, č.j. 23 Co 394/2005-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2005, č.j. 23
Co 394/2005-41, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 7. 2005, č.j. 1
E 352/2005-17, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení
ze dne 1. 7. 2005, č.j. 1 E 352/2005-17, kterým okresní soud zastavil výkon
rozhodnutí (nařízený jeho usnesením ze dne 13. 6. 2005, č.j. 1 E 352/2005-2, k
vymožení dlužného výživného ve výši 14.800,- Kč). Odvolací soud se ztotožnil s
názorem soudu prvního stupně, že platbou výživného na účet matky oprávněné
došlo k zániku vymáhané pohledávky. Okolnost, že tento účet je postižen exekucí
vedenou k vymožení pohledávky povinného vůči matce oprávněné, na tom nic
nemění; pokud na účtu matky nejsou jiné prostředky než otcem placené výživné,
může matka podat návrh na zastavení exekuce, která je proti ní vedena. Jestliže
částky výživného složené na účet matky oprávněné byly povinnému vráceny v rámci
exekuce vedené na úhradu jeho pohledávky, přicházela by v úvahu žaloba na
vydání bezdůvodného obohacení.
V dovolání namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Je
přesvědčena, že povinný si při placení výživného na účet matky nezletilé
oprávněné byl vědom toho, že tento účet je na základě exekučního příkazu
soudního exekutora Mgr. T. P. ze dne 29. 4. 2005, č.j. EX 138/2002-42, postižen
exekucí vedenou k vymožení jeho pohledávky vůči matce oprávněné a že tedy
peníze, které na účet zasílá, nebudou použity pro potřeby oprávněné, ale budou
mu vráceny zpět k uspokojení jeho pohledávky. Platby povinného na účet matky
oprávněné proto nelze považovat za řádné plnění vyživovací povinnosti. Navrhla,
aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Povinný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť oprávněné
žádné peníze nedluží a výživné doplatil až do 31. 1. 2006.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona
č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o.s.ř. ve
spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž
řešení dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnila, tedy k otázce, zda dluh na výživném je
splněn platbou na účet matky oprávněné, který je postižen exekucí vedenou k
vymožení pohledávky povinného vůči matce oprávněné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc
posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na
zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 559 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku
ve znění pozdějších předpisů, splněním dluh zanikne. Podle odst. 2 téhož
ustanovení musí být dluh splněn řádně a včas.
Podle § 36 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších
předpisů, rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně
způsobilé.
Je výrazem ustálené soudní praxe, že splnění dluhu nastává na
základě jednostranného právního úkonu dlužníka, kterým dlužník poskytuje
věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh, a na základě jednostranného
právního úkonu věřitele spočívajícího v přijetí plnění (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000, nebo rozsudek
téhož soudu ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 748/2005). K naplnění
předpokladů pro zánik dluhu splněním je tedy nezbytné, aby dlužník odevzdal
plnění do dispoziční sféry věřitele s úmyslem splnit svůj dluh. Není-li zde
tento úmysl, ke splnění dluhu nedojde, i když se poukázaná částka do dispoziční
sféry věřitele dostane.
Tyto závěry jsou použitelné i v souzené věci. Okolnost, že
účet, na nějž je dluh plněn, je postižen exekucí k vymožení pohledávky třetí
osoby, sama o sobě splnění dluhu nebrání; dlužníkovi ostatně tato skutečnost
ani nemusí být známa. Jinak je tomu ovšem v případě, že exekuce vůči majiteli
účtu je vedena k vymožení pohledávky samotného dlužníka, kterou nelze započíst,
neboť pohledávku za dlužníkem (placenou k rukám majitele účtu) má třetí osoba.
Je-li dlužníku známo, že účet, na který plní svůj dluh vůči třetí osobě, je již
postižen exekucí ve prospěch jeho vlastní pohledávky za majitelem účtu a že
tedy plnění, které na účet skládá, bude z účtu postupem peněžního ústavu podle
§ 307 odst. 3 o.s.ř. okamžitě odepsáno na úhradu jeho pohledávky, nelze o jeho
skutečném úmyslu splnit dluh hovořit; nadto se může jednat o dlužníkovu snahu
docílit neoprávněně faktického započtení jeho pohledávky vůči majiteli účtu
proti pohledávce třetí osoby vůči dlužníku.
Jelikož soudy obou stupňů plnění dlužného výživného z hlediska
úmyslu splnit dluh neposoudily, je jejich právní posouzení věci neúplné, a
tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za
středníkem, a odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). V něm se soud zaměří na zkoumání
důvodu plateb dlužného výživného na účet matky oprávněné. Relevantní bude v
tomto směru především zjištění, proč povinný platil výživné na účet matky
oprávněné a nikoli prostřednictvím pošty, jak dosud činil, a zda zaplatil
výživné na účet předtím, než se dozvěděl o vydání exekučního příkazu na tento
účet, nebo až poté.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení
závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech vzniklých dovolatelce v dovolacím řízení rozhodne
soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu