20 Cdo 2369/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Pražské správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 8, Trojská 1997/13a, identifikační číslo osoby 00006963, proti povinnému J. M., zastoupenému JUDr. Miloslavem Tuháčkem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 288, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 Nc 1732/2007, pro 6.050.018,- Kč s příslušenstvím, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2008, č. j. 6 Co 151/2008 - 23, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009, odvolání povinného proti usnesení ze dne 20. 8. 2007, č. j. 12 Nc 1732/2007 - 14, jímž Okresní soud v Písku nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 6. 2003, č. j. 4915/03, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 6.050.018,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Dagmar Kuželovou, Exekutorský úřad pro Prahu 4.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, aniž byl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 11. 2. 2009, č. j. 12 Nc 1732/2007 - 97, Okresní soud v Písku rozhodl tak, že povinnému se zástupce neustanovuje. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2009, č. j. 24 Co 1297/2009 - 111, bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že povinnému byl zástupcem ustanoven JUDr. Miloslav Tuháček, advokát se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 288; toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 6. 2009. Až dne 29. 11. 2010 bylo Okresnímu soudu v Písku faxem doručeno „odůvodnění dovolání povinného“ sepsané jemu ustanoveným zástupcem, následně doplněné písemným podáním téhož znění, doručeným Okresnímu soudu v Písku dne 1. 12. 2010.
Nejvyšší soud dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání; neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal- li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první (zásadně v trvání dvou měsíců) znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Vadu podání tedy dovolatel může odstranit jen do uplynutí dvouměsíční (resp. ve shora uvedených případech čtyřměsíční) lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.
Protože ustanovený zástupce povinného v zákonné lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 24 Co 1297/2009 - 111, (tedy do 10. 8. 2009) dříve učiněné podání dovolatele včas nedoplnil (vady dovolání neodstranil, takže dovolání postrádá náležitosti, důvody dovolání i obsahové vymezení dovolacích důvodů), nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto vadné dovolání s ohledem na výše uvedené skutečnosti podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž mohl přihlédnout k opožděně podanému doplnění dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. srpna 2011 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu