20 Cdo 2377/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla
Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) Ing. Arch. Z. O., a b) L. O.,
obou B., obou zastoupených Mgr. Richardem Štaincem, advokátem se sídlem v
Praze, Havlíčkova č. 1682/15, proti povinným 1) S. S., a 2) M. S., oběma B.,
oběma zastoupeným JUDr. Věrou Škvorovou, Ph. D., advokátkou se sídlem v Praze,
Francouzská č. 75/4, o odstranění cihlového elektroměrného pilíře s kabelovou
přípojkou, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 225/2013, o
dovolání povinných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2.
2017, č. j. 19 Co 59/2017-253, takto:
Dovolání povinných 1) a 2) se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3. o. s. ř.) :
Dovoláním napadeným usnesením ze dne 28. 2. 2017, č. j. 19 Co 59/2017-253,
Krajský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 30. 11. 2016, č. j. 23 EXE
225/2013-225, jímž Okresní soud v Benešově zamítl návrh povinných 1) a 2) ze
dne 7. 3. 2016 na zastavení exekuce, kterou na základě pověření vydaného dne
18. 2. 2013, č. j. 23 EXE 225/2013-30, Okresním soudem v Benešově vede JUDr. Jana Fojtová, Exekutorský úřad Pelhřimov. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k
tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 -
posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013
(dále též jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. První námitka dovolatelů je formulována tak, že cihlový elektroměrný pilíř s
kabelovou přípojkou vymezený ve výroku II. rozsudku Okresního soudu v Benešově
ze dne 12. 4. 2011, č. j. 9 C 253/2009-250, který je ve spojení s potvrzujícím
rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2012, č. j. 25 Co 545/2011-345,
25 Co 238/2012, v této věci exekučním titulem, je ve skutečnosti nikoliv jednou
stavbou, ale dvěma stavbami, protože slouží ke dvojímu účelu, jednak jde o
elektrickou přípojku povinných, jednak jde o rozvodnou skříň vysokého napětí. Mají za to, že nařízení odstranění elektroměrného pilíře v rozsahu jednoho
účelu (elektrické přípojky dovolatelů) nemá mít za následek, že má dojít k
odstranění i té části elektroměrného pilíře, v níž pilíř slouží jako rozvodná
skříň vysokého napětí. Při posouzení této námitky dovolací soud vyšel z
pravidla, že věcná správnost exekučního titulu ve formě rozhodnutí vydaného v
občanském soudním řízení nemůže být v exekuci zpochybněna (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod
číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3277/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp.
zn. 20 Cdo 1919/2005). Z výroku II. rozsudku Okresního soudu v
Benešově ze dne 12. 4. 2011, č. j. 9 C 253/2009-250, potvrzeného rozsudkem
Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2012, č. j. 25 Co 545/2011-345, plyne, že
elektroměrný pilíř byl soudem prvního stupně pokládán za jediný celek (za
jedinou stavbu), a jako takový má být zcela odstraněn. To, že elektroměrný
pilíř má být odstraněn jako celek, bez pochyb plyne i z odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně vyneseném v nalézacím řízení (strana 9 a 21), jakož i z
jej potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu (strana 8). Jestliže dovolatelé v
rámci vykonávacího řízení zpochybňují, že elektroměrný pilíř je jedinou stavbou
a že jej proto nelze odstranit i v části, v níž slouží jako rozvodná skříň
vysokého napětí, zpochybňují věcnou správnost výroku vykonávaného exekučního
titulu, což podle výše uvedené judikatury není přípustné, protože exekuční soud
(soudní exekutor) je obsahem vykonávaného rozhodnutí vázán a je povinen z něho
vycházet (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007). Právní závěr odvolacího soudu, že elektroměrný pilíř má být
v daném případě na základě nepochybně formulovaného výroku exekučního titulu
odstraněn jako celek, je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
Nejvyššího soudu, od níž není důvodu se odchýlit. Druhou námitkou dovolatelé brojí proti závěru odvolacího soudu, že z jejich
strany nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření darovací smlouvy ohledně „zbylé
části pilíře“ (jeho části, která slouží jako rozvodná skříň vysokého napětí)
mezi dovolateli jako dárci a společností ČEZ Distribuce, a. s. jako
obdarovanou. Odvolací soud podle názoru dovolatelů tento závěr (ve shodě se
soudem prvního stupně) učinil v rozporu se zásadou hodnocení důkazů jednotlivě
i ve vzájemných souvislostech, když nekriticky přihlédl pouze „k absenci
podpisu obdarovaného“ na darovací smlouvě, jež je obsahem spisu, a k tomu, že
„v záhlaví smlouvy chybí číslo, což má být obvyklé“, když tuto „obvyklost
odvolací soud odůvodnil z jediného listinného důkazu – sdělení pana F. z 11. 11. 2016.“ Naopak (a podle dovolatelů nesprávně) neuvěřil tvrzení dovolatelů,
že písemná darovací smlouva ve skutečnosti byla uzavřena, ale zřejmě omylem
dané paré smlouvy nebylo za strany obdarovaného zasláno povinným zpět
podepsané. Uzavření darovací smlouvy je podle názoru dovolatelů „dáno i
samotným faktem, že ČEZ Distribuce, a. s., potažmo její právní předchůdce, mají
v dané spodní části pilíře umístěno své vedení vysokého napětí a toto si
spravují.“ K závěru o existenci darovací smlouvy měl odvolací soud dospět i „na
základě důkazu komunikací pracovníka ČEZ Distribuce, a. s., pana F. s panem Š.“
- Druhá námitka dovolatelů je polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu,
která však nemůže posloužit jako dovolací důvod, neboť dovolání lze podat pouze
z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (ustanovení § 241a odst. 1,3 o. s. ř.).
Z dovolání povinných nijak nevyplývá, že by výkon exekučního titulu (odstranění
elektroměrného pilíře i v té části, v níž slouží jako rozvodna vysokého napětí)
měl být nepřípustný z jiných než výše uvedených důvodů (např. proto, že by při
jeho odstranění ze strany povinných mohlo dojít k vyvolání stavu nebezpečí pro
povinné nebo pro třetí osoby, nebo proto, že by mohlo dojít k poškození sítě
vysokého napětí, či proto, že povinní nejsou oprávněni k takovému zásahu do
sítě vysokého napětí). Protože dovolací soud je vázán dovolacími důvody
uvedenými ze strany povinných (ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.), nemohl se
zabývat otázkou, zda je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268
odst. 1 písm. h) o. s. ř. (protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze
vykonat). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinných 1) a 2) podle ustanovení
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.