U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněného RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami,
Obecnická 285, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupeného Mgr. Martinem
Krechlerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinnému
Ing. M. U., zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Na struze 1740/7, pro 3 809 415,- EUR s příslušenstvím, pro 13 303 696,26 Kč s
příslušenstvím a pro 148 139,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 3242/2012, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 23 Co 230/2013-302, takto:
Dovolání se zamítá.
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 21. 3. 2013, č. j. 16 EXE
3242/2012-280, zastavil k návrhu povinného exekuci nařízenou usnesením téhož
soudu ze dne 15. 5. 2012, č. j. 16 EXE 3242/2012-107, a to podle § 52 odst. 1
ex. řádu za použití § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a rozhodl o nákladech
řízení a nákladech soudního exekutora. Dospěl k závěru, „že oprávněný neměl ke
dni podání návrhu na nařízení exekuce aktivní legitimaci k takovému návrhu“.
Uvedl, že „pokud své právo odvozoval od předložené smlouvy o postoupení
pohledávky ze dne 30. 3. 2012, pak lze konstatovat, že tato smlouva nebyla
způsobilá prokázat přechod práva zákonem stanoveným způsobem (§ 36 e. ř.), a to
pro absenci úředně ověřených podpisů postupníka a postupitele“.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Vyšel ze zjištění, že v době
podání návrhu na nařízení exekuce (3. 5. 2012) nebyla smlouva o postoupení
pohledávky z 30. 3. 2012, dokládající přechod práva z exekučního titulu ze
společnosti NLB Factoring, a. s. na oprávněného, opatřena úředně ověřenými
podpisy účastníků této smlouvy, a že tyto podpisy na smlouvě byly legalizovány
v souladu se zákonem č. 21/2006 Sb. až po nařízení exekuce. Měl za prokázáno,
že právo na oprávněného přešlo před podáním návrhu na nařízení exekuce. Proti
samotnému exekučnímu titulu, jímž je notářský zápis sepsaný JUDr. Jarmilou
Valigurovou, notářkou v Ostravě (resp. notářským kandidátem Mgr. L. V.) přitom
žádné námitky vznášeny nebyly. K rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo
3062/2007, na něž odkázal v odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně,
uvedl, že toto rozhodnutí „se zabývá situací, kdy formální stránka průkazu
přechodu práva je v souladu se zákonem, avšak tento průkaz je obsahově
nesprávný. To by v daném případě znamenalo zjištění, že ve skutečnosti k
přechodu práva z nějakých důvodů vůbec nedošlo a v takovém případě by nebyl
oprávněný, případně povinný, v řízení věcně legitimován. Jestliže v posuzované
věci oprávněný dodatečně doložil legalizací podpisů na souhlasném prohlášení o
přechodu práv z exekučních titulů i legalizací podpisů na smlouvě o postoupení
pohledávky, že došlo k přechodu práv a povinností z původního oprávněného z
exekučního titulu NLB Factoring na něj, a to ještě před tím, než byl podán
návrh na exekuci, splnil tak svoji procesní povinnost doložit způsobem uvedeným
v § 256 o. s. ř., resp. v § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva
nebo povinnosti“. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 73/2012
odvolací soud připomněl, že soud je povinen pro případ, že účastník svoji
procesní povinnost nesplnil, poskytnout mu potřebné poučení a umožnit mu tuto
povinnost splnit v přiměřené lhůtě. Teprve v případě, že oprávněný ani v
dodatečné lhůtě neprokáže přechod práv a povinností, rozhodne soud o zamítnutí
návrhu na nařízení exekuce, popř. o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm.
h) o. s. ř.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále též jen „o. s. ř.“). Přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, „že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyly vyřešeny, a to zejména otázky pozdního doložení převedení
práva z exekučního titulu oprávněným, resp. aktivní legitimace oprávněného k
podání návrhu na nařízení exekuce za situace, kdy byla k návrhu na nařízení
exekuce přiložena pouze prostá kopie smlouvy o postoupení pohledávky bez úředně
ověřených podpisů, a toto úřední ověření podpisů byl provedeno až s
několikaměsíčním odstupem a až po nařízení exekuce.“ Oprávněný tak v době
nařízení exekuce nedisponoval exekučním titulem. Dle názoru povinného odvolací
soud nepřihlédl ke skutečnosti, že dodatečné zhojení vady spočívající v tom, že
oprávněný neměl v době podání návrhu na nařízení exekuce exekuční titul v
zákonem požadované formě k dispozici (§ 36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb.,
§ 256 o. s. ř.), není možné. Dále uvádí, že se odvolací soud nevypořádal s jeho
námitkou, že pohledávka oprávněného „zanikla v celé své výši před pravomocným
nařízením exekuce, a to z důvodu započtení pohledávky povinného a pohledávky
Ing. K. J., který je solidárním dlužníkem identické pohledávky jako povinný“.
Pohledávka oprávněného byla dvěma zápočty uhrazena v plné výši k okamžiku
započtení, a to nejpozději dne 5. 6. 2012. Započtení pohledávek povinný
dokládal kopií notářského zápisu o provedení tohoto úkonu. Povinný navrhl, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Zároveň požádal o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o. s.
ř.“).
Dovolání není přípustné, neboť při řešení dovolatelem předestřené otázky
spojené s řešením situace, kdy byla k návrhu na nařízení exekuce přiložena
pouze smlouva o postoupení pohledávky bez úřadně ověřených podpisů, a
legalizace podpisů byla provedena až po pravomocném nařízení exekuce, lze
vycházet z ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 2942/2007), dle níž platí, že nesplní-li
oprávněný svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v § 256
o. s. ř., resp. v § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva nebo
povinnosti, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby
svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě,
kterou mu současně určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě
přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), a pokud již byl výkon rozhodnutí
(exekuce) pravomocně nařízen (nařízena), rozhodne o jeho (jejím) zastavení
podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
V projednávané věci byla exekuce nařízena podle vykonatelných notářských zápisů
JUDr. Jarmily Valigurové, notářky v Ostravě, k návrhu oprávněného, který k
prokázání převodu vymáhané pohledávky z uvedených exekučního titulů předložil
kopii smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2012 bez úředně ověřených
podpisů smluvních stran. Podpisy na této smlouvě byly legalizovány až dodatečně
k výzvě soudu (soudního exekutora) ze dne 19. 9. 2012.
Jestliže tedy k platnému převodu vymáhané pohledávky z exekučních titulů v
projednávané věci došlo před podáním návrhu na nařízení exekuce (před 3. 5.
2012), oprávněný tedy byl k tomuto okamžiku i věcně legitimován. Protože na
výzvu soudu také doložil řádnou postupní smlouvu, na níž účastníci smlouvy
uznali své podpisy za vlastní, důvod k zastavení nařízené exekuce není dán.
K výtce dovolatele, že odvolací soud se nevypořádal s jeho námitkou započtení,
dovolací soud uvádí, že tuto námitku povinný uplatnil až v návrhu na zastavení
exekuce, doručeném soudu dne 25. 6. 2013 (viz č. l. 311 spisu), přičemž
odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozhodoval již dne 22. 5. 2013.
Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu