20 Cdo 73/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného: M. B. - REGMONT, se sídlem Hraň, ul. Mieru 53,
Slovenská republika, zastoupeného Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se
sídlem v Praze 1, Ostrovní 30/126, proti povinnému Dr. J. R., zastoupenému
JUDr. Soňou Šamalovu, advokátkou se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská
37/24, pro 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3
pod sp. zn. 35 Nc 13114/2009, o dovolání povinného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 19 Co 363/2011 - 118, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 19 Co 363/2011 -
118, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. června 2011, č. j. 35 Nc
13114/2009 - 95, se z r u š u j í a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3
k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 10. 6. 2011, č. j. 35 Nc 13114/2009 -
95, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu
ze dne 27. 11. 2009, č. j. 35 Nc 13114/2009 - 21, ve spojení s usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011, č.j. 19 Co 486/2010 - 57, podle
směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, č. j.
54 Sm 192/2005 - 33, vydaného ve prospěch společnosti CONTRANS s.r.o. v
likvidaci, identifikační číslo osoby 496 89 436, k uspokojení pohledávky
oprávněného ve výši 400.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % z této částky
od 11. 10. 2002 do zaplacení, odměny ve výši 1.333,30 Kč a nákladů
předcházejícího řízení ve výši 53.710,- Kč, jejímž provedením byl pověřen
soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo); dále rozhodl o
nákladech řízení. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí odkázal na odůvodnění
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011, č. j. 19 Co 486/2010 - 57,
s tím, že je nepochybné, že exekuční titul je vykonatelný, a za mylnou označil
námitku povinného, že směnečný platební rozkaz byl zrušen usnesením Vrchního
soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, č. j. 12 Cmo 291/2010 - 182, neboť nic
takového z tohoto rozhodnutí nevyplývá. Co se týče námitky nedostatku aktivní
legitimace oprávněného, neshledal ji rovněž důvodnou, neboť ta byla prokázána
smlouvou o převodu práv ze směnky uzavřené dne 19. 12. 2008 mezi správcem
konkursní podstaty úpadce CONTRANS s.r.o. v likvidaci JUDr. D. H. a oprávněným,
tedy dříve, než společnost CONTRANS s.r.o. v likvidaci byla vymazána z
obchodního rejstříku (dne 11. 12. 2009). Žádný z důvodů pro zastavení exekuce
podle § 268 o. s. ř. proto neshledal.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2011, č. j.
19 Co 363/2011 - 118, usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil
a ve výroku o nákladech řízení je zrušil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry
soudu prvního stupně a k odvolacím námitkám povinného o nedostatku aktivní
věcné legitimace oprávněného uvedl, že fakticky směřují proti exekučnímu
titulu; ten však byl vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci a
poté, co „povinný proti němu podal opožděné námitky, stal se pravomocným a
vykonatelným“. K postoupení pohledávky došlo následně zákonem stanoveným
způsobem. Skutečnost, že „společnost CONTRANS s.r.o. se v jiném řízení
nedomohla exekučního titulu, na této věci nemůže nic změnit“.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §
238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a
podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř.,
neboť má za to, že odvolací soud řešil námitku nedostatku aktivní věcné
legitimace oprávněného (kterou je třeba zkoumat v každém stadiu řízení) v
rozporu s hmotným i procesním právem. Namítá, že byla-li rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 47 Cm 2/2004, zamítnuta žaloba
společnosti CONTRANS s.r.o. v likvidaci ze směnky na částku 350.000,- Kč pro
nedostatek věcné legitimace, nemůže být tato společnost oprávněna ani z dalších
směnek na částky 400.000,- Kč a 1.000.000,- Kč, neboť tyto směnky jsou (vyjma
částek na nich uvedených) co do svého obsahu totožné. Z toho podle dovolatele
vyplývá, že nebyla-li označená společnost oprávněnou ze shodných směnek, pak
nemohla na jiného převést více práv než měla sama, stejně jako správce
konkursní podstaty této společnosti; takový převod je absolutně neplatným
právním úkonem. Dovolatel je navíc toho názoru, že smlouva o převodu práv ze
směnky, potažmo ze směnek, v prosinci 2008 neexistovala, neboť společnost
CONTRANS s.r.o. v likvidaci v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp.
zn. 54 Sm 192/2005 netvrdila „postoupení všech tří směnek již v roce 2008 na
tzv. oprávněného“ (rozhodnutí bylo vydáno v listopadu 2010 a právní moci nabylo
dne 11. 12. 2010). „Absolutně neplatný právní úkon nemůže být zhojen tvrzením
pravomocného exekučního titulu“, neboť soudy obou stupňů se v odůvodnění svých
rozhodnutí opírají „o tvrzenou platnost smlouvy o postoupení směnek“. Již nad
rámec dovolání považuje povinný za potřebné zmínit skutečnost, že mu exekuční
titul nebyl řádně doručen, jelikož podpis na doručence není jeho podpisem, že
„proti oběma dalším směnkám podal příslušná podání“ a že ze směnek ničeho
nedluží. Podle jeho názoru tak nebyly zohledněny všechny relevantní
skutečnosti, resp. byly posouzeny jednostranně, nárok oprávněného je v rozporu
s dobrými mravy, přičemž samotný fakt pravomocného exekučního titulu, který
„stojí mj. na neplatných úkonech a nedostatku aktivní legitimace, nemůže
postačovat“. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, spatřuje v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů. Navrhl, aby
obě rozhodnutí byla dovolacím soudem zrušena a věc byla vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení a aby byla odložena vykonatelnost napadeného
rozhodnutí. Podané dovolání dovolatel dále doplnil vlastními podáními ze dne 7.
2. 2012, ze dne 27. 3. 2012 a ze dne 25. 5. 2012, adresovanými Nejvyššímu
soudu.
Oprávněný se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů
obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, dospěl po přezkoumání
napadeného pravomocného výroku odvolacího soudu k závěru, že dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem
Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až
uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu
ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení
přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve
spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a s § 130 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb. je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po
právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř, daný tím, že
odvolací soud posoudil otázku aktivní věcné legitimace oprávněného v rozporu s
judikaturou Nejvyššího soudu; dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována především ze
závěru o aktivní věcné legitimaci oprávněného.
Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí
nelze vykonat.
Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh
nebo i bez návrhu.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“),
nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 36 odst. 3 exekučního řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí
označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen
jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj
přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou
vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z
právního předpisu (odstavec 4 tohoto ustanovení).
Vymezení účastníků řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuci) je založeno na
procesní bázi (oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuce), resp. kdo se v něm jako takový označil, povinným je ten, proti komu
oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) směřuje, tj. koho uvedl
jako osobu, v jejíž poměrech má být exekučním titulem uložená povinnost
vymožena. Od takto pojaté procesní legitimace je nutno odlišovat věcnou
(materiální) aktivní legitimaci oprávněného a věcnou (materiální) pasivní
legitimaci povinného. Aktivně legitimován je ten (procesně) oprávněný, jemuž
svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu, a pasivně legitimován ten
(procesně) povinný, komu je tímto titulem uložena povinnost. Oprávněný, kterému
právo z rozhodnutí nebo jiného titulu nesvědčí, stejně jako povinný, jemuž
podle rozhodnutí nebo jiného titulu povinnost uložena nebyla, nejsou v řízení o
výkon rozhodnutí (exekuci) věcně legitimováni; v obou případech soud návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí zamítne.
Ustanovení § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu (stejně jako § 256 o. s. ř.)
upravuje pouze formální stránku průkazu přechodu (převodu) práva z exekučního
titulu, tj. stanoví, čím lze tvrzenou skutečnost doložit. Soud však není zbaven
povinnosti zabývat se tím, zda oprávněnému skutečně věcná legitimace svědčí,
neboť jde o jeden z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Dojde-li
při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) k pochybení, je to důvodem pro jeho
(její) zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případech, kdy se po
jeho (jejím) nařízení ukáže, že průkaz okolností podle § 256 odst. 1 o. s. ř.,
resp. podle § 36 odst. 3 exekučního řádu, učiněný listinami podle § 256 odst. 2
o. s. ř., resp. podle § 36 odst. 4 exekučního řádu, je obsahově nesprávný (k
tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu
2009, sp. zn. 20 Cdo 3062/2007, a z odborné literatury Kurka V., Drápal L.
Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, s. 391).
V posuzované věci je exekučním titulem vykonatelný směnečný platební rozkaz
Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, č. j. 54 Sm 192/2005 - 33, jímž
žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost zaplatit žalobci CONTRANS s.r.o.
v likvidaci částku 400.000,- Kč se 6 % z této částky od 11. 10. 2002 do
zaplacení, odměnu ve výši 1.333,30 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 53.710,-
Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Převod práva z exekučního titulu oprávněný prokazoval (již v návrhu na nařízení
exekuce) ve smyslu § 36 odst. 4 exekučního řádu smlouvou o převodu práv ze
směnek (bez data), uzavřenou mezi JUDr. D. H., správcem konkursní podstaty
úpadce CONTRANS s.r.o. v likvidaci, jako převodcem, a M. B. - REGMONT, jako
nabyvatelem, na níž byly podpisy dne 19. 12. 2008 ověřeny ÚMČ Praha 5. V této
smlouvě se v článku I. odst. 1 uvádí, že „společnost CONTRANS s.r.o. v
likvidaci, se sídlem Praha, Jankovcova 6, je vlastníkem: 1) vlastní směnky na
částku 400.000,- Kč, kterou dne 10. července 2002 vystavila společnost Darisa
Holding AG, se sídlem Alpenstrasse 14, 6300 Zug, Švýcarsko, zastoupena Dr. J.
R., (dále výstavce) na řad společnosti Contrans s.r.o., Jankovcova 6, 170 00
Praha 7 (dále remitent), kterou se výstavce zavazuje dne 10. října 2002
zaplatit remitentovi částku 400.000,- Kč. Směnka je opatřena doložkou „bez
protestu“. Zaplacení směnky je ručeno směnečným rukojemstvím Dr. J. R.
vyznačeno na směnce „per aval J. R.“. V odstavci 2) se uvádí, že tatáž
společnost je vlastníkem vlastní směnky na částku 350.000,- Kč…, a v odstavci
3) vlastní směnky na částku 1 000 000,- Kč… Bod I. smlouvy je pak ukončen
konstatováním, že „k úhradě peněz z předmětných směnek jsou vydány Městským
soudem v Praze pravomocné směnečné platební rozkazy“. V článku II. je uvedeno,
že Městský soud v Praze udělil souhlas s postoupením práv ze směnek v čl. I.
usnesením č.j. 93 K 17/2006-81 ze dne 10. ledna 2007“. V článku III. účastníci
smlouvy ujednali, že „převodce prodává nabyvateli směnky uvedené v čl. I. a
nabyvatel tyto směnky kupuje za dohodnutou částku 60 000,- Kč (šedesát tisíc
korun českých)“. Podle článku V. smlouvy „převodce se zavazuje po složení kupní
ceny na konkursní účet a při podpisu smlouvy o převodu práv ze směnek předat
směnky uvedené v čl. I. do rukou nabyvatele. Převodce současně předá nabyvateli
veškerou soudní písemnou dokumentaci k předmětným směnkám“.
Z obsahu této smlouvy jednoznačně vyplývá, že jí na (procesně) oprávněného
nebyla převedena práva z exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 711/2009, dospěl
k závěru, že „chce-li majitel směnky, jenž doložil své právo k ní nepřetržitou
řadou indosamentů, prokázat, že na něho přešla i práva ze směnečného platebního
rozkazu vydaného na základě indosované směnky, musí být podpis indosanta na
směnce úředně ověřen“. Dovolací soud v tomto rozhodnutí poukázal na to, že
tento závěr není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005,
sp. zn. 20 Cdo 461/2004, v něm uzavřel, že z právní úpravy, tj. čl. I. § 14
odst. 1 ani § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. nevyplývá, že by na majitele
směnky (v tomto případě směnky „na řad“), jenž právo k ní prokázal způsobem
stanoveným v čl. I. § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a jenž je osobou
odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na
základě směnky, která byla indosována, přešlo i právo z takového rozhodnutí, a
že je tomuto tak proto, že zákonná úprava žádnou skutečnost, která by měla za
následek přechod práva, nepředpokládá“.
Podle Čl. I. § 11 odst. l zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, každou
směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).
Podle Čl. I. § 14 odst. l téhož zákona se indosamentem převádějí všechna práva
ze směnky.
Z ustanovení § 18 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, dále vyplývá, že
k převodu listinného cenného papíru na řad se kromě uzavření smlouvy o jeho
převodu vyžaduje i rubopis. Rubopisem přecházejí veškerá práva spojená s cenným
papírem na řad, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Z obecné
teorie cenných papírů totiž plyne, že práva inkorporovaná do cenného papíru
nelze uplatnit a převést na jiného bez cenného papíru (viz např. Randa, A. O
cenných papírech, obzvláště o skripturních obligacích. Právník 1889, s. 1,
Dědič, J. v Dědič, J. Pauly, J. Cenné papíry. Praha: Prospektrum, 1994, s. 19).
Právo spojené s cenným papírem lze od cenného papíru oddělit a převádět
samostatně jen tehdy, připouští-li takový postup zákon výslovně. Tak je tomu
např. v § 156a obchodního zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004).
Ze závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu a z právní
úpravy zákona směnečného a šekového a zákona o cenných papírech pro danou věc
vyplývá, že (procesně) oprávněný k tomu, aby na něho přešla práva ze směnečného
platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě předmětné směnky na
částku 400.000,- Kč by musel prokázat, že tato směnka na něj byla převedena
rubopisem (indosamentem) a že podpis indosanta na směnce byl úředně ověřen (§
36 odst. 4 exekučního řádu); jen v takovém případě by byl aktivně věcně
legitimován k vymáhání pohledávky z exekučního titulu.
Jak je již shora uvedeno a jak to vyplývá z obsahu spisu, oprávněný předložil k
návrhu na nařízení exekuce k průkazu převodu práva z exekučního titulu (jen)
smlouvou o převodu práv ze směnek (bez data) s ověřenými podpisy jejích
účastníků, z níž dovozoval, že na něj přešlo i právo z exekučního titulu,
převod předmětné směnky rubopisem s ověřeným podpisem indosanta ovšem netvrdil
ani neprokazoval, soudy obou stupňů se těmito okolnostmi v řízení o nařízení
exekuce nezabývaly a exekuce byla pravomocně nařízena.
Podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
března 2009, sp. zn. 20 Cdo 2942/2007) platí, že nesplní-li oprávněný svou
procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v § 256 o. s. ř., resp.
v § 36 odst. 4 exekučního řádu přechod práva nebo povinnosti, je soud povinen
mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v
tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí. Teprve
poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností
neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuce), a pokud již byl výkon rozhodnutí (exekuce) pravomocně nařízen
(nařízena), rozhodne o jeho (jejím) zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř.
Závěry odvolacího soudu, že „k postoupení pohledávky došlo zákonem stanoveným
způsobem“ a že oprávněný je aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky z
exekučního titulu, jsou tudíž - za dosud zjištěného skutkového stavu -
nesprávné.
Námitkou, že „byla-li rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, sp.
zn. 47 Cm 2/2004, zamítnuta žaloba společnosti CONTRANS s.r.o. v likvidaci ze
směnky na částku 350.000,- Kč pro nedostatek věcné legitimace, nemůže být tato
společnost oprávněna ani z dalších směnek, tedy ani ze směnky na částku
400.000,- Kč“, a že ze směnek ničeho nedluží, dovolatel zpochybnil věcnou
správnost exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu), který byl na
základě předmětné směnky vydán; podle konstantní soudní judikatury však
exekuční soud je obsahem exekučního titulu (včetně posouzení otázky věcné
legitimace žalobce) vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008,
ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, či rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nesprávná je tudíž i námitka dovolatele, dovozuje-li neplatnost smlouvy o
převodu práv ze směnek, tedy i ze směnky na částku 400.000,- Kč, ze závěru
soudu o nedostatku věcné legitimace společnosti CONTRANS s.r.o. v likvidaci
učiněnému v jiném (nalézacím) řízení.
Tvrdí-li dovolatel (opětovně), že exekuční titul není vykonatelný, neboť podpis
na doručence není jeho podpisem, je třeba konstatovat, že i když dovolatel
zpochybnil právní závěr o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem
neregulérním. Nesprávnost, případně neúplnost skutkového zjištění ohledně
doručení exekučního titulu lze totiž namítat pouze prostřednictvím dovolacích
důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; k
okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.,
jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a
hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního
významu, a podle § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov.
též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června
2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura číslo
7, ročníku 2004, pod číslem 132, a obdobně též právní názor vyjádřený v
usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
publikovaném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem
130). Ostatně z obsahu připojeného nalézacího spisu vyplývá, že exekuční titul
byl povinnému řádně doručen (viz doručenka založená na čl. 33 nalézacího
spisu), což vyplývá i z námitek, které proti němu podal (viz čl. 44 nalézacího
spisu) a v nichž výslovně uvedl, že směnečný platební rozkaz „obdržel dne 7.
dubna 2006“, na což poukázal i odvolací soud v usnesení ze dne 15. 3. 2011, č.
j. 19 Cdo 486/2010 - 57, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení
exekuce.
Přípustnost dovolání v projednávané věci nemůže založit ani otázka aplikace § 3
odst. 1 obč. zák., neboť nařízení a provedení exekuce na majetek povinného
nepředstavuje výkon práva ve smyslu tohoto ustanovení, nýbrž důsledek využití
možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§ 251 o. s. ř.) pro
případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo
535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003 pod
číslem 67).
Námitkami a novými skutečnostmi uvedenými v podáních dovolatele ze dne 7. 2.
2012, ze dne 27. 3. 2012 a ze dne 25. 5. 2012, adresovaných Nejvyššímu soudu,
jimiž dovolání doplnil, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť byly uplatněny
až po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 2,
části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které
bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.), aniž bylo
zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne
soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale i o nákladech řízení původního, tedy
i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.), případně bude o náhradě
nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu