20 Cdo 2465/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve
věci žalobce RNDr. J. T., zastoupeného JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se
sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovanému CORSAIR (Luxembourg) N°
11 S.A., se sídlem v Lucemburku, 2 Boulevard Konrad Adenauer, L - 1115,
Velkovévodství lucemburské, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se
sídlem v Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u
Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 139/2008, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2009, č. j. 10 Co
645/2008 - 71, takto:
I. Dovolání s e z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 2. 2009, č. j. 10 Co 645/2008
- 71, změnil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 9. 2008, č. j. 9 C
139/2008 - 38, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení
ve výroku uvedených nemovitostí z exekuce prodejem nemovitostí, vedené na
základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, PhD.,
vydaného pod sp. zn. 067 EX 1331/06, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení, tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, že
žalobce a Mgr. M. T. jsou manželé, že za trvání manželství dne 20. 3. 1992 a
dne 5. 1. 1993 uzavřela Mgr. M. T. s právní předchůdkyní žalovaného Českou
spořitelnou a.s. dvě smlouvy o úvěru na investice, podle nichž jí byly
poskytnuty úvěry ve výši 1.515.000,- Kč a ve výši 485.000,- Kč, a že platebními
rozkazy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 1996, č. j. 21 Ro
1881/95 - 6, a č. j. 21 Ro 1879/95 - 4, pravomocnými dne 14. 9. 1993, bylo
manželce žalobce uloženo zaplatit České spořitelně a.s. částku 1.497.930,30 Kč
s příslušenstvím a částku 486.056,30 Kč s příslušenstvím. Protože dluh nebyl
splněn, oprávněný (žalovaný), který převzal pohledávku České spořitelny a. s.,
podal návrh na exekuci (která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mostě
ze dne 14. 3. 2006, č. j. 21 Nc 6027/2006 - 10), přičemž pověřený soudní
exekutor vydal dne 19. 5. 2008 exekuční příkaz pod č. j. 067 EX 1331/06 - 79,
jímž nařídil prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce, jejichž vyloučení z
exekuce se domáhá a které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007,
takže v katastru nemovitostí je zapsán jako jejich výlučný vlastník. Dále vzal
odvolací soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9.
1993, č. j. 10 C 2373/93 - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, bylo
bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) T. podle § 148a odst. 2
obč. zák. zrušeno. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že na
danou věc dopadají závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7.
2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 85, ročník 2005, a v usnesení ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20
Cdo 3463/2006, neboť BSM žalobce a jeho manželky nebylo zúženo, nýbrž zrušeno
podle § 148a odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, čímž zaniklo,
a není rozhodující, zda se manželé vypořádali. I kdyby tak učinili, nemohly
předmětné nemovitosti být „nikdy“ předmětem jejich BSM, neboť žalobce je nabyl
až dne 29. 1. 2007, tedy více než 13 let poté, co BSM zaniklo (okolnost, že by
bylo obnoveno, nebyla zjištěna), co byly vydány platební rozkazy, i poté, co
byla pravomocně nařízena exekuce na majetek jeho manželky. Dospěl proto k
závěru, že na předmětné nemovitosti nedopadá § 42 exekučního řádu ani § 262a o.
s. ř., neboť ta lze aplikovat jen v případě, kdy dojde k zúžení SJM smlouvou
nebo rozhodnutím soudu. Protože tedy žalobce prokázal, že má právo k předmětným
nemovitostem, které nepřipouští exekuci (§ 267 odst. 1 o. s. ř.), je vylučovací
žaloba důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný obsáhlé dovolání z důvodů
uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že
mu „v rozporu s hmotným právem, a to principy uspokojení pohledávky věřitele, a
současně s principy exekučního řízení a postižení majetku v exekuci“, odepřel
právo na uspokojení jeho vymahatelné pohledávky z majetku, který v intencích §
262a o. s. ř. nenáleží do majetku dlužníka, v důsledku zrušení bezpodílového
spoluvlastnictví rozhodnutím soudu, přestože výklad tohoto ustanovení již
dospěl k jednoznačnému závěru, že je namístě je aplikovat taktéž za situace,
kdy je majetkové společenství manželů zrušeno či zúženo soudem. Je tedy
evidentní, že podle § 262a o. s. ř. lze v rámci exekuce postihnout i majetek,
který - nebýt rozhodnutí o zrušení - by v okamžiku výplaty tvořil součást
majetkového společenství manželů a které tak žalobce nabyl do svého
individuálního vlastnictví. Namítá, že otázka, zda § 262a o. s. ř. lze
aplikovat v případě zaniklého majetkového společenství manželů, již byla řešena
v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1849/2006, a
to s pozitivním výsledkem. Jestliže však odvolací soud dospěl k závěru, že §
262a o. s. ř. nelze aplikovat na případy zrušení a vypořádání BSM (ačkoliv je
tento závěr nesprávný), nýbrž pouze na zúžení SJM manželů smlouvou nebo
rozhodnutím soudu, byl povinen se zabývat komplexní úpravou BSM, neboť nelze
opomenout ustanovení § 143a ve spojení s § 147 obč. zák., ve znění účinném do
31. 7. 1998. Ustanovení § 143a obč. zák., v uvedeném znění – o možnosti zrušení
BSM smlouvou - je tak nutné aplikovat argumentum per analogiam na zrušení BSM
na návrh či rozhodnutím soudu, neboť zde není rozdílu, který by takovou
aplikaci vylučoval. V této souvislosti dovolatel poukazuje i na to, že § 143a
odst. 3 obč. zák. stanoví, že dohody o zrušení či zúžení BSM se lze vůči třetím
osobám dovolat pouze tehdy, je-li třetím osobám tato dohoda známa. Zákon tak
poskytuje ochranu třetím osobám ex lege, neboť se jí nemůžou jiným způsobem
dovolat, když jim dohody či jiné úkony ve smyslu § 143a obč. zák. nejsou známy. S ohledem na to, že se občanský zákoník výslovně nezmiňuje o tom, že by zrušení
BSM rozhodnutím soudu, nebylo účinné vůči třetím osobám, je nutné aplikovat
ustanovení § 143a obč. zák. analogicky. Z tohoto dovozuje, že § 143a ve spojení
s § 147 obč. zák. stanoví pro věřitele ochranu, jaká mu v ostatních výslovně
řešených případech náleží. Poukazuje rovněž na to, že ve vztahu k § 147 odst. 1
obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, byla soudní praxe usměrněna
usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1972, sp. zn. 5 Co
620/72, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/1973
(viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo
238/2003). Dále vyslovil názor, že závěr o nemožnosti aplikace § 262a o. s. ř. i na zaniklé SJM či BSM, je nesprávný a že se touto otázkou již Nejvyšší soud
vypořádal v rozhodnutí 20 Cdo 238/2003.
Vznikla-li tedy v daném případě
pohledávka za trvání manželství, ale před rozhodnutím o zrušení BSM, nepřipadá
vyloučení dotčeného majetku z exekuce v úvahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006). Přitom je zcela irelevantní, zda
žalobce nabyl předmětné nemovitosti teprve po zániku BSM, neboť to není
skutečnost, která by v případě aplikace § 262a o. s. ř. měla být řešena. Toto
ustanovení je tedy třeba aplikovat i na situace, kdy majetkové společenství
manželů (bez pohledu na to, zda jde o BSM či JSM) bylo zrušeno či zúženo
soudem. Navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc
byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., a že
proti výroku o věci samé je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné.
Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud v případě přípustného dovolání
přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) se ze spisu nepodávají,
Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval
tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního
posouzení věci odvolacím soudem.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§ 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle bodu 28., části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout
majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31.
července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů
účinných do 31. července 1998.
Podle § 147 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. července 1998,
pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství,
může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do
bezpodílového spoluvlastnictví manželů. To neplatí, jde-li o pohledávku
věřitele jednoho z manželů, kteří se dohodli podle ustanovení § 143a, pokud
tato pohledávka vznikla při používání majetku, který nepatří do bezpodílového
spoluvlastnictví manželů (odstavec 2).
Podle § 143a odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, manželé mohou dohodou
rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Obdobně se
mohou dohodnout i o správě společného majetku. Manželé se mohou dohodnout, že
vyhradí vznik bezpodílového spoluvlastnictví ke dni zániku manželství (odst.
2). Dohoda podle odstavců 1 a 2 vyžaduje formu notářského zápisu. Manželé se
mohou vůči jiné osobě na tuto dohodu odvolat jen tehdy, jestliže je jí tato
dohoda známa.
Podle § 148a odst. 2 obč. zák., ve stejném znění, soud na návrh zruší
bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal
oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který
nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba
manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.
Podle § 149 odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, zanikne-li bezpodílové
spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. Podle
odstavce 4 tohoto ustanovení nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového
spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové
spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno
rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle
stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu
svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých
věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že
podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních
majetkových právech, manželům společných.
V posuzované věci bylo zjištěno, že závazky manželky žalobce vznikly za trvání
jejich manželství na základě úvěrových smluv ze dne 20. 3. 1992 a ze dne 5. 1.
1993, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. 10 C
2373/93 - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, bylo bezpodílové
spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) T. podle § 148a odst. 2 obč. zák.
zrušeno, že platebními rozkazy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9.
1996, č. j. 21 Ro 1881/95 - 6, a č. j. 21 Ro 1879/95 - 4, pravomocnými dne 14.
9. 1993, bylo manželce žalobce uloženo zaplatit České spořitelně a.s. částku
1.497.930,30 Kč s příslušenstvím a částku 486.056,30 Kč s příslušenstvím.
Protože dluh nebyl splněn, oprávněný (žalovaný), který převzal pohledávku České
spořitelny a. s., podal návrh na exekuci (která byla nařízena usnesením
Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2006, č. j. 21 Nc 6027/2006 - 10),
přičemž pověřený soudní exekutor vydal dne 19. 5. 2008 exekuční příkaz pod č.
j. 067 EX 1331/06 - 79, jímž nařídil prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce,
jejichž vyloučení z exekuce se domáhá a které nabyl na základě kupní smlouvy ze
dne 29. 1. 2007, takže v katastru nemovitostí je zapsán jako jejich výlučný
vlastník.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo
238/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 74, v
sešitu 8, ročník 2004, na nějž dovolatel poukázal, uvedl, že k vydobytí
závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit
výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v
době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí
i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005).
Jestliže však v dané věci bylo v době zahájení exekučního řízení bezpodílové
spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky, zrušené rozsudkem Okresního soudu v
Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. 10 C 2373/93 - 7, jenž nabyl právní moci dne 14.
9. 1993, čímž zaniklo, vypořádáno na základě nevyvratitelné právní domněnky ve
smyslu § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze majetek,
jehož výlučným vlastníkem se stal žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 29.
1. 2007, s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k
témuž dni, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jeho manželce (k tomu
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008).
Nepřesnost uvedená v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, že není rozhodující,
zda se žalobce a jeho manželka po zániku jejich BSM vypořádali, nemůže na věcné
správnosti tohoto rozhodnutí ničeho změnit, stejně jako jeho nesprávný názor,
že § 42 exekučního řádu a § 262a o. s. ř. lze aplikovat jen v případě, kdy
dojde k zúžení SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu (k tomu srov. opět
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 74, v sešitu 8,
ročník 2004).
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1849/2006,
bylo dále vysloveno, že „pokud jde o ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř., to se
použije i při nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího majetek ze zaniklého
(nejen tedy pouze zúženého) společného jmění manželů, avšak pouze tehdy,
jestliže po zániku SJM nedošlo k jeho vypořádání (ať již dohodou či rozhodnutím
soudu nebo na základě domněnky podle § 150 odst. 4 obč. zák.)“. V tomto směru
tedy námitka dovolatele o možnosti analogické aplikace ustanovení § 262a o. s.
ř. i na případy zaniklého a vypořádaného BSM (v daném případě ve smyslu § 149
odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998), správná není.
Odkaz na § 143a odst. 3 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, je
nepatřičný, protože toto ustanovení se vztahuje na dohody o zrušení či zúžení
BSM. Rovněž závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp.
zn. 20 Cdo 3463/2006, na danou věc nedopadají, neboť v něm jde o aplikaci §
143a odst. 4 obč. zák., ve znění účinném od 1. 8. 1998.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné; Nejvyšší
soud proto dovolání žalovaného jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, části věty
před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na
výsledek tohoto řízení na jejich náhradu nemá právo a žalobci v dovolacím
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu