20 Cdo 2533/2024-595
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné SOLID BAU, s. r. o., se sídlem v Brně - Židenicích, Tenorova 3437/28, identifikační číslo osoby 03457699, proti povinné Starmind Investment a. s., se sídlem ve Skalici nad Svitavou 2, identifikační číslo osoby 07117108, zastoupené Mgr. Alešem Dvorským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, pro 19 321 848,29 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 2698/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2023, č. j. 23 Co 315/2023-451, takto:
Dovolání se odmítá.
1) Ve shora specifikované věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 12. 2023, č. j. 23 Co 315/2023-451, k odvolání oprávněné i povinné potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 18. 8. 2023, č. j. 65 EXE 2698/2021-408, ve výroku, jímž obvodní soud zastavil exekuci vedenou podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Lubomírem Mikou, notářem se sídlem v Brně, ze dne 14. 12. 2021, pod sp. zn. NZ 1456/2021, N 1402/2021 (výrok I usnesení soudu prvního stupně), zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené podle notářského zápisu ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. NZ 589/2021, sepsaného JUDr.
Andreou Štěpánovou, notářkou se sídlem v Brně (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III), jakož i o náhradě nákladů exekuce (výrok IV). Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2) Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že pověřený soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, vedl pod sp. zn. 203 EX 31041/21 exekuci podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. NZ 589/2021, sepsaného JUDr. Andreou Štěpánovou, notářkou se sídlem v Brně (dále „exekuční titul 1“), k vymožení pohledávky ve výši 19 321 848,29 Kč, dále vedl pod sp. zn. 203 EX 32944/21 exekuci podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 14.
12. 2021, sp. zn. NZ 1456/2021, N 1402/2021, sepsaného JUDr. Lubomírem Mikou, notářem se sídlem v Brně (dále „exekuční titul 2“), k vymožení pohledávky ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím, přičemž obě exekuce byly ze zákona spojeny a jsou evidovány pod sp. zn. 65 EXE 2698/2021. Exekuční tituly 1 a 2 byly za povinnou sepsány Mgr. Štefanem Ďurkovičem a obsahují uznání dluhů ze strany povinné s doložkou přímé vykonatelnosti za podmínek tam stanovených. Dluh ve výši 19 321 848,29 Kč vznikl poskytnutím úvěru ve výši 10 000 000 Kč ze strany úvěrující Komerční banky, a.
s. (identifikační číslo osoby 45317054; dále „Komerční banka“) ve prospěch společnosti Bopal Czech s. r. o. (dříve BOPAL - window and door accessories, s. r. o., identifikační číslo osoby 29207177, dále „společnost Bopal Czech“) na základě Smlouvy o úvěru reg. č. 99017950468 ze dne 24. 5. 2017 (ve znění dodatku ze dne 30. 1. 2018), v níž se úvěrovaná zavázala vrátit dluh do 24. 5. 2022. Téže společnosti poskytla Komerční banka rovněž revolvingový úvěr na základě Rámcové smlouvy o poskytnutí finančních služeb reg.
č. 9900063670000 ze dne 23. 5. 2018 (ve znění dodatku ze dne 8. 10. 2018) ve výši 17 000 000 Kč, který se úvěrovaná zavázala vrátit do 30. 4. 2019 spolu s příslušenstvím. Následně došlo dne 30. 8. 2019 k uzavření dohody o přistoupení k dluhu a uznání závazku mezi Komerční bankou jako věřitelem a povinnou jako přistupujícím dlužníkem k dluhu společnosti Bopal Czech vůči Komerční bance. Ke dni 30. 8. 2019 byl dluh společnosti Bopal Czech vyplývající ze Smlouvy o úvěru vyčíslen na celkovou částku 2 839 152,77 Kč a dluh vyplývající z Rámcové smlouvy na celkovou částku 13 218 394,19 Kč. Povinná tyto dluhy uznala a zavázala se je uhradit nejpozději do 31.
10. 2019. Posléze byla dne 22. 9. 2021 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek reg. č. 942121360103/B/BR mezi Komerční bankou jako postupitelem a oprávněnou jako postupníkem, na základě níž Komerční banka postoupila oprávněné podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) veškeré pohledávky vůči povinné vyplývající ze Smlouvy o úvěru a z Rámcové smlouvy. Oznámením dlužníku o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 10. 2021 oprávněná povinné postoupení pohledávky doložila.
Za povinnou jednal Mgr. Štefan Ďurkovič a povinná proti uvedenému oznámení námitky nevznesla.
Dluh ve výši 1 800 000 Kč vychází ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30. 11. 2021 mezi oprávněnou jako věřitelem a povinnou jako dlužníkem, účelově vázanou na úhradu daňových exekucí dlužníka, vše za podmínek v ní uvedených. 3) Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že návrh povinné na zastavení exekuce, jde-li o exekuci vedenou na základě exekučního titulu 1, není důvodný. Oprávněná jako postupník doložila povinné jako dlužníku postoupení pohledávky, a to oznámením o postoupení ze dne 15. 10. 2021, vůči jejímuž obsahu povinná nevznesla žádné námitky.
Skutečnost, že povinná smlouvu o postoupení pohledávky z 22. 9. 2021 obdržela, vyplývá nepřímo i z obsahu notářského zápisu ze dne 12. 11. 2021, v němž povinná tuto smlouvu přímo zmiňuje a konkretizuje. Jelikož dlužníkovi byly postupníkem předloženy smlouvy o postoupení pohledávky, a tedy bylo prokázáno postoupení pohledávky, není povinná z pozice dlužníka oprávněna namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky. Jde-li o exekuci vedenou podle exekučního titulu 2, soudy shodně uzavřely, že smlouva o zápůjčce ze dne 30.
11. 2021 na částku 1 800 000 Kč nevznikla, jelikož uvedený den nebyly peněžní prostředky na dohodnutý účet zaslány a nestalo se tak ani později. Povinná sice uznala dluh vůči oprávněné co do důvodu a výše, avšak právní domněnku, že dluh v době uznání v uvedeném rozsahu trval (§ 2053 o. z.), se jí podařilo vyvrátit. Smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, který vzniká až odevzdáním předmětu zápůjčky dlužníkovi. V notářském zápisu nebyl vymezen skutečný důvod plnění. Nejedná se proto o způsobilý exekuční titul a exekuci je proto namístě podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.
s. ř.“), zastavit. 4) Proti usnesení odvolacího soudu, a to části, jíž odvolací soud potvrdil výrok soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, podala povinná dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. předkládá k zodpovězení blíže nekonkretizovanou „otázku hmotného a procesního práva, při jejímž řešení má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, má být změněno tak, že prokázání postoupení pohledávky dlužníkovi postupníkem bude z věty vypuštěno, konkrétně jde o text uvedený v závorce „(ani že postupník dlužníkovi postoupení pohledávky prokázal)“, protože pak by dlužník ztratil právo vznést námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky za situace, kdy mu je tato skutečnost oznámena postupníkem, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7.
6. 2015, sp. zn. I. ÚS 682/15“. 5) Dovolatelka v následné argumentaci dovolání poukazovala na rozpor ohlášených rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, vyžaduje-li rozhodovací praxe Ústavního soudu, aby bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem „vždy platně“. Posouzení odvolacího soudu ohledně důvodů pro zamítnutí jejího návrhu na zastavení exekuce vedené podle exekučního titulu 1 nepovažuje za správné.
I podle Ústavního soudu samy obecné soudy musí v exekučním řízení vždy zkoumat, zda je oprávněný věcně aktivně legitimován (je nositelem vymáhaného práva, respektive je oprávněn jej vymáhat) a zda povinný je věcně pasivně legitimován (je nositelem vymáhané povinnosti). Pokud tyto skutečnosti nejsou prokázány, nelze nařídit exekuci, a byla-li již nařízena, je třeba ji zastavit, přičemž tato otázka vůbec zkoumána nebyla. U oznámení postoupení pohledávky mezi Komerční bankou a oprávněnou vzniklo více pochybností, neboť k oznámení postupníka nebyla připojena plná moc a smlouva o postoupení pohledávky byla podepsána k tomu neoprávněnou osobou.
6) Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7) V dovolání formulovaný a shora citovaný předpoklad přípustnosti dovolání není podpořen samotným obsahem dovolání, vymezuje-li dovolatelka jeho přípustnost hlediskem „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, avšak z textu celého dovolání se nelze dobrat toho (alespoň na úrovni dovolacím soudem judikatorně přijatých právních závěrů), jaká rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu již byla vyřešena, jakým způsobem a proč by se měl dovolací soud od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3019/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2549/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 4176/2019). 8) Mínila-li dovolatelka poukázat na skutečnost, že pro posuzovanou věc rozhodná právní otázka je řešena dovolacím soudem a Ústavním soudem rozdílně, pomíjí (při nedostatku zřetelně formulované otázky - viz shora), že dovoláním ohlášený nález Ústavního soudu ze dne 7. června 2016, sp. zn. I. ÚS 682/15, jen upřesňuje rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které rovněž - tj. jako v době do 31.
12. 2013 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - v režimu § 1879 a násl. o. z. platí, že oznámil-li postupitel dlužníku postoupení pohledávky, nemá dlužník s výjimkou případů uvedených v § 1881 o.
z., anebo případů, v nichž by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu, a to ve smyslu zhoršení, jeho právního postavení, vůči postupníku k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti oznámené postupní smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
března 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2020, sp. zn. 23 Cdo 4283/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2022, sp. zn. 23 Cdo 1631/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2024, sp. zn. 23 Cdo 3585/2023). Ústavní soud zmíněnou rozhodovací praxi dovolacího soudu pouze dotvořil v tom směru, že dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky (respektive zpochybňovat její platnost) za předpokladu jejího platného oznámení (notifikace); teprve není-li prokázáno provedení platné notifikace, je namístě i ve sporu mezi postupníkem a dlužníkem zkoumat platnost smlouvy o postoupení pohledávky.
Se zřetelem k ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. a k přijaté rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je nerozhodné, zda platná notifikace vůči dlužníku nastane vyrozuměním postupitele anebo průkazem postoupení pohledávky ze strany postupníka; rozpor v judikaturní praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu tudíž nelze v ohlášených rozhodnutích spatřovat. 9) Namítala-li dovolatelka (v kontradikci se zjištěními odvolacího soudu), že jí oprávněná jako postupník postoupení pohledávky platně neprokázala, že k oznámení postupníka nebyla přiložená plná moc a že smlouvu o postoupení pohledávky podepsala neoprávněná osoba, jednak nevymezila k této námitce či námitkám žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání, jednak uvedenou argumentací napadá toliko správnost odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, prostřednictvím čehož nelze přípustnost dovolání založit (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 289/2022). Pro úplnost je třeba poznamenat, že Ústavním soudem vyžadovanému přezkumu platnosti oznámení o postoupení pohledávky soudy obou stupňů věnovaly dostatek pozornosti, takže řízení v tomto ohledu nemohly zatížit jakýmkoli ústavněprávním deficitem. 10) Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 11) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.