20 Cdo 2597/2023-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v právní věci žalobkyně A. Č., zastoupené obecnou zmocněnkyní H. V., proti
žalovanému F. K., o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního
soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 Nc 1/2023, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 27 Co 92/2023-89,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím
potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 8 Nc 1/2023-60, kterým Okresní soud
v Mladé Boleslavi odmítl návrh na vydání předběžného opatření ze dne 18. 1.
2022, kterým se navrhovatelka domáhala, aby soud uložil odpůrci a soudnímu
exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň město, povinnost s
okamžitou platností vydání tohoto usnesení zdržet se pokračování a zahájení
výkonu rozhodnutí prováděné soudním exekutorem pod č. j. 108 EX 02764/21-029
(exekuční soud č. j. 50 EXE 771/2021-16), do doby rozhodnutí o žalobě podané
navrhovatelkou na splnění povinnosti k bezodkladnému vydání kvitance z důvodu
naléhavého právního zájmu Okresním soudem Plzeň - sever, proti navrhovatelce
jako povinné a dále aby soud uložil povinnost odpůrci a soudnímu exekutorovi
JUDr. Zdeňku Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň město, zdržet se nakládání s
nemovitostmi postiženými exekucí usnesením soudního exekutora č. j. 108 EX
02764/21-029, ve vlastnictví navrhovatelky jako povinné, a kterým soud prvního
stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok I)
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně prostřednictvím obecné
zmocněnkyně blanketním dovoláním, v němž současně požádala o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší soud České republiky dovolání následně projednal a rozhodl o
něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. f) dovolání podle § 237 není přípustné proti
usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Protože v dané věci se o takový případ jedná, Nejvyšší soud dovolání
žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), aniž bylo nutné zabývat se s
ohledem na objektivní nepřípustnost dovolání nedostatkem povinného zastoupení
dovolatelky v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 části věty za středníkem
o. s. ř.) či rozhodováním o osvobození od soudního poplatku. Nic by na tom
nemohla změnit ani skutečnost, že by dovolatelka blanketní dovolání doplnila. Soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě
je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Opačný názor je mylný,
neboť ze žádného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“), nevyplývá, že by dovolatel za
nepřípustné dovolání soudní poplatek nebyl povinen zaplatit. Zásadně je tedy
soud prvního stupně povinen účastníka, který podal nepřípustné dovolání, vyzvat
k zaplacení soudního poplatku, případně předtím rozhodnout o návrhu dovolatele
na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Ačkoli poplatková
povinnost podle § 4 odst. 1 písm. c) ZSOP zásadně vzniká podáním dovolání, v
případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. je vznik
poplatkové povinnosti podle § 4 odst. 1 písm. i) ZSOP spjat až s uložením
povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí
dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne
soud prvního stupně (§ 3 odst. 3 ZSOP). Vzhledem k ustanovení § 11a ZSOP (ve znění účinném od 30. 9. 2017),
podle něhož osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle
rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se
neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.,
není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. okolnost,
že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních
poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). I kdyby totiž bylo osvobození dovolatelce
rozhodnutím podle § 138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání
podle § 238 o. s. ř.
by to nemělo na povinnost dovolatelky zaplatit soudní
poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSCR 71/2019). Za této situace by rozhodování o žádosti o
osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.
Protože dovolání je nepřípustné, Nejvyšší soud se nezabýval ani návrhem
dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu