20 Cdo 265/2025-1609
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ČSOB Hypoteční banka, a. s. (dříve Hypoteční banka a. s.), se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, PhD., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinné J. K., zastoupené Mgr. Romanem Václavíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4703, pro 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 435/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2024, č. j. 14 Co 202/2023-1526, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. 2. 2023, č. j. 67 EXE 435/2016-1289, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinné ze dne 7. 12. 2022 na zastavení exekuce. Městský soud neshledal důvodnou námitku povinné směřující proti vykonatelnosti exekučního titulu a současně nepovažoval exekuční návrh za šikanózní.
2. Povinná v dovolání uvedla, že podle jejího názoru „právní otázka nařízení výkonu rozhodnutí dražbou nemovitostí bez vykonatelného exekučního titulu, a vůbec způsob vedení takového exekučního řízení doposud nebyla dovolacím soudem řešena a odvolací soud tak stanovil práva dovolatelky na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce zcela odlišně od rozhodnutí soudu prvého stupně, soudního exekutora.“ Dále uvedla, že „důvodem dovolání povinné je skutečnost závislá na vyřešení otázky procesního práva, kdy se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. od právního názoru dovolacího soudu, jak je vyjádřen v usnesení sp. zn. 26 Cdo 2117/2023, ze dne 18. 10. 2023“ (Nejvyšší soud v této věci odmítl dovolání povinné – žalované v řízení o žalobě pro zmatečnost, přičemž mimo jiné v odůvodnění uvedl, že uvedené neznamená, že by v průběhu exekučního řízení nemohla mít význam námitka o nedostatku vykonatelnosti exekučního titulu, případně nedostatku věcné legitimace oprávněné k vymáhání pohledávky).
3. Přípustnost dovolání dále spojila s otázkou práva Hypoteční banky a. s. na změny ve smlouvě o úvěru v průběhu a po provedení výkonu rozhodnutí. V souvislosti s tím dodala, že „otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena resp. dovolací soud danou otázku práva oprávněné na manipulaci s exekučním titulem a vykonatelností rozhodnutí soudního exekutora řešil rozdílně ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., když uzavřel, že oprávněná neměla žádné zákonem stanovené povinnosti zkoumat úvěruschopnost dovolatelky viz odůvodnění usnesení č. j. 68 Co 350/2018-338, ze dne 12. 1. 2022 a současně dovolací soud řešil otázku rozsahu zajištění exekučního titulu zástavní smlouvou v průběhu exekučního řízení zcela odlišně a pro dovolatelku nesrozumitelně.“ Dalším důvodem pro dovolání má být podle dovolatelky „otázka hmotného práva, kdy dovolatelka uzavřela zástavní smlouvu v rámci úvěrové smlouvy s Hypoteční bankou a. s. pouze a jen na nemovitosti uvedené v napadeném usnesení, nicméně provinstanční soud, soudní exekutor odůvodňuje své usnesení č. j. 156 EX 116/16-670, kterým byla rozdělena dražební podstata ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. j. 14 Co 77/2021, dle tvrzení dražitele a vydražitele, zněním zástavní smlouvy zcela odlišně.“ Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl dovolání odmítnout nebo zamítnout.
5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, přičemž jej podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., pro vady odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. nebo jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013).
9. Z obsahu dovolání a vymezení otázek, se kterými dovolatelka spojuje přípustnost, je zřejmé, že dovolatelka nedostála své povinnosti řádně přípustnost dovolání vymezit, položené otázky jsou stěží srozumitelné (otázka spojená s rozdělením dražební podstaty), přičemž předpoklady přípustnosti dovolání nejsou vymezeny vůbec, popř. vymezeny odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, aniž by dovolatelka ozřejmila, jak uvedená judikatura s danou věcí souvisí. Takové vymezení přípustnosti není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
10. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu