U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové,
Ph.D., v exekuční věci oprávněné Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České
republiky, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, identifikační číslo osoby
471 14 304, proti povinnému B. M., za účasti vydražitele J. H., zastoupeného
JUDr. Milanem Plíškem, advokátem se sídlem v Jičíně, Denisova 585, vedené u
soudní exekutorky JUDr. Soni Karasové, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 36
Ex 28/2005, pro 185.138,- Kč s příslušenstvím, o dovolání vydražitele proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 20 Co 99/2012
- 75, takto:
Dovolání se o d m í t á.
Shora označeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 6. 12.
2010, č. j. 36 Ex 28/2005 - 52, jímž soudní exekutorka JUDr. Soňa Karasová
udělila vydražiteli J. H. příklep na vydražených nemovitostech v k.ú. Dobšín ve
výroku specifikovaných za nejvyšší podání 2.855.000,- Kč a kterým vydražiteli
uložila povinnost zaplatit nejvyšší podání ve lhůtě 2 měsíců ode dne právní
moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává
vydražitelem složená jistota ve výši 50.000,- Kč. Odvolací soud ze spisu
pověřené soudní exekutorky zjistil, že usnesením ze dne 8. 9. 2010, č. j. 36 Ex
28/2005 - 41, bylo nařízeno dražební jednání, že dražební vyhláška obsahovala
všechny náležitosti stanovené v § 336b odst. 2 o. s. ř., že byla řádně doručena
a vyvěšena na úřední desce, že nabyla právní moci dne 8. 10. 2010 a že dražby
se zúčastnilo pět dražitelů, kteří zvyšovali svá podání z nejnižšího
(2.566.333,- Kč) na nejvyšší 2.855.000,- Kč, jež učinil vydražitel J. H. Při
právním posouzení věci krajský soud s poukazem na § 69 zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů (dále jen „exekuční řád“), a na § 336k odst. 3 o. s. ř. dovodil, že
odvolací soud může usnesení o příklepu buď potvrdit nebo změnit tak, že se
příklep neuděluje, není však oprávněn zjišťovat, zda cena nemovitostí byla
určena usnesením o ceně správně, popř. odečítat od nejvyššího podání rozdíl,
který by byl zjištěn novým oceněním nemovitostí, jak vydražitel požadoval. Za
nesprávnou proto označil jeho námitku, že usnesení soudní exekutorky o příklepu
lze opravit postupem podle § 164 o. s. ř. nebo rozhodnutím odvolacího soudu
tak, že by rozdíl v ceně nemovitostí byl zohledněn při započtení jistoty na
nejvyšší podání. Uzavřel, že postupem podle § 164 o. s. ř. nelze napadené
usnesení opravit, neboť k žádné zjevné nesprávnosti při jeho vyhotovení
nedošlo, ani je nelze změnit tak, že by bylo vydražiteli uloženo zaplatit nižší
částku, než nejvyšší podání, neboť příklep byl učiněn za nejvyšší podání, jak
je to v usnesení uvedeno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal vydražitel dovolání (doplněné
podáním soudem mu ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z § 237
odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a v němž uplatnil dovolací důvody podle §
241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Za zásadní po právní stránce
považuje otázky 1) „zda lze o odvolání vydražitele proti usnesení soudního
exekutora o udělení příklepu k nemovitostem jednat a rozhodnout v nepřítomnosti
vydražitele, ačkoliv se vydražitel z vážného důvodu nemohl dostavit k
nařízenému jednání u odvolacího soudu, tuto skutečnost odvolacímu soudu předem
sdělil a požádal o odročení nařízeného jednání“, a 2) „zda může být nesprávné
ocenění nemovitosti zohledněno při částečné změně usnesení o příklepu k
nemovitostem týkající se zápočtu dražební jistoty na nejvyšší podání a
stanovení výše doplatku na nejvyšší podání“. Dovolatel namítá, že v důsledku
projednání odvolání v jeho nepřítomnosti (která byla způsobena nepříznivou
dopravní situací a o níž soud informoval a současně požádal o odročení jednání)
neměl možnost uvést veškerá svá tvrzení ohledně nesprávného ocenění předmětných
nemovitostí, neměl možnost soudu předložit listiny prokazující nesprávnosti
znaleckého posudku, kterým nebyly nezohledněny právní ani faktické vady
nemovitostí a jímž byly oceněny vyšší částkou, než jaká je jejich skutečná
cena. Právě při odvolacím jednání byl připraven navrhnout zjištění skutečné
ceny nemovitostí revizním znaleckým posudkem, přičemž cenový rozdíl by mohl být
zohledněn v části usnesení o příklepu, jímž byl stanoven doplatek na nejvyšší
podání. Odvolací řízení je tudíž podle jeho názoru postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za nesprávný pak dovolatel
považuje názor odvolacího soudu, že usnesení o příklepu lze buď potvrdit nebo
změnit tak, že se neuděluje, jelikož tento názor nemá oporu v právních
předpisech ani v obecné teorii, která podle něj připouští změnu ohledně výše
doplatku na nejvyšší podání. Procesní pochybení odvolacího soudu dále spočívá v
tom, že mu svým postupem znemožnil realizaci jeho procesních práv, která mu
občanský soudní řád dává, a to zejména právo účastnit se jednání, činit
přednesy, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k provedeným důkazům; tím dovolateli
byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem. Navrhl, aby dovolací soud
odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, a poté, aby toto rozhodnutí zrušil
a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II, bod 12. části první
zák. č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.) a po
přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm.
d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130
exekučního řádu přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým pověřený soudní exekutor
rozhodl ve věci udělení příklepu, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d)
o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.
s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení
příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o. s. ř.), je použití § 237 odst.
1 písm. b) o. s. ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat
již jen z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, který
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
[zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 21. prosince 2012, sp. zn.
Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince
2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11
ze 6. března 2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek
právních, navíc otázek majících po právní stránce zásadní význam; dovolání lze
tudíž odůvodnit jen dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního
významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil -
je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242
odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve
věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové
právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 7, ročníku 2004, pod číslem 132).
Dovolatel sice v dovolání označil právní otázky, jež by měly činit rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o.
s. ř., k tomuto závěru však dospět nelze, a to ani na základě námitek v něm
obsažených.
Podle § 336k odst. 1 o. s. ř. usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému,
tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a
dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky. Podle odstavce 2
tohoto ustanovení proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen
osoby uvedené v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat
odvolání též osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena
dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání.
Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže
v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo
jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při
provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení § 219a se nepoužije
(odstavec 3).
Vycházel-li tedy krajský soud při svém rozhodnutí z právního názoru, že
odvolací soud usnesení soudního exekutora (soudu prvního stupně) o příklepu buď
potvrdí nebo změní tak, že se příklep neuděluje, je to v souladu s výslovným
zněním § 336k odst. 3 o. s. ř.
V posuzované věci vydražitel v odvolacím řízení - jak z obsahu spisu vyplývá -
nenamítal, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k
porušení zákona (§ 336k odst. 3 o. s. ř.), nýbrž vyjadřoval jen nesouhlas s
výší ceny nemovitostí určené ve znaleckém posudku, potažmo s výší nejnižšího
podání, a navrhl řízení doplnit revizním znaleckým posudkem.
Podle § 336b odst. 1 o. s. ř. po právní moci usnesení o ceně (§ 336a) soud
nařídí dražební jednání (dražbu).
Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10.
ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006), že zákonná úprava rozděluje průběh
exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v
každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2)
určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí
spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné
ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a
5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení
zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v
další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak
tomu je i u určení výsledné ceny nemovitosti [stanovené ve smyslu § 336a odst.
1 písm. d) o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání (§ 336 o. s. ř.)] a u
dražební vyhlášky, v níž je soud povinen - kromě jiného - výslednou cenu
nemovitosti uvést [§ 336b odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. V daném případě se tak
stalo usneseními soudní exekutorky ze dne 6. 2. 2009, č. j. 36 Ex 28/2005 - 37,
a ze dne 8. 9. 2010, č. j. 36 Ex 28/2005 - 41, proti nimž žádný z účastníků
odvolání nepodal, takže tato usnesení nabyla právní moci dne 10. 11. 2009 a dne
8. 10. 2010, jak se ze spisu podává.
Z uvedeného vyplývá, že nabylo-li usnesení o výsledné ceně nemovitostí právní
moci dne 10. 11. 2009 a dražební vyhláška dne 8. 10. 2010, nelze již poté, co
usnesení o příklepu nabylo právní moci, znovu řešit otázku výsledné ceny
nemovitostí, případně existenci či neexistenci vad na nich váznoucích [§ 336b
odst. 2 písm. c), f) o. s. ř.]. O situaci, že by došlo k podstatné změně poměrů
(např. k podstatnému znehodnocení stavby živelní pohromou), v dané věci nejde.
I v tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí v souladu se standardní
judikaturou i s doslovným zněním zákona, nehledě již na to, že soudním znalcem
stanovená výsledná cena nemovitostí podle § 336a odst. 1 písm. d) o. s. ř. má
vliv pouze na určení nejnižšího podání (stanoveného podle § 336e odst. 1 o. s.
ř.), nikoliv na podání nejvyšší, jež bylo při dražbě dosaženo a jež je uvedeno
v usnesení soudní exekutorky o příklepu.
Námitky dovolatele, jimiž odvolacímu soudu vytýká procesní pochybení z hlediska
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a zmatečnostní vadu
řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř., tudíž nemají žádný význam pro posouzené
dané věci, neboť i kdyby se vydražitel zúčastnil jednání u odvolacího soudu,
při němž by uvedl veškerá svá tvrzení „ohledně nesprávného ocenění předmětných
nemovitostí“, předložil mu listinné důkazy a navrhl, aby řízení bylo doplněno
vyžádáním revizního znaleckého posudku, nemohlo by to mít (ze shora vyložených
důvodů) vliv na povinnost, která mu byla uložena usnesením soudní exekutorky o
příklepu, zaplatit nejvyšší podání ve lhůtě 2 měsíců ode dne právní moci
usnesení o příklepu, s tím, že na nejvyšší podání se započítává částka 50.000,-
Kč. Kromě toho - jak již bylo uvedeno shora - k okolnostem uplatněným dovolacím
důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.
s. ř.); stejně tak to platí i ohledně namítané zmatečnostní vady řízení podle §
229 odst. 3 o. s. ř., k níž dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného
dovolání (k tomu srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní
význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a
odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
není tudíž přípustné, Nejvyšší soud je - bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.) - podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy
VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu