20 Cdo 281/2023-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné GRENKELEASING, s. r. o., identifikační číslo osoby 45807655, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/10, zastoupené JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné 443/18, proti povinným 1/ J. B., narozenému XY, bytem v XY, 2/ M. F., narozenému XY, bytem v XY, a 3/ M. L., narozenému XY, bytem v XY, za účasti manželky druhého povinného G. F., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Trnkou, advokátem se sídlem v v Praze 2, Mánesova 752/10, pro peněžité plnění, o částečné zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 2723/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 35 Co 242/2022-74, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání oprávněné potvrdil výroky III, IV a V usnesení ze dne 20. 6. 2022, č. j. 148 EXE 2723/2021-53, jimiž Obvodní soud pro Prahu 7 k návrhu manželky druhého povinného ze dne 28. 1. 2022 zastavil exekuci v rozsahu ˝ nemovité věci označené v exekučním příkazu ze dne 28. 12. 2021, č. j. 176 EX 00472/21-061 (výrok III), dále zastavil exekuci v rozsahu exekučního příkazu ze dne 28. 12. 2021, č. j. 176 EX 00472/21-066, co do částky 53.739,84 Kč (tj. co do ˝ zůstatku na postiženém účtu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o návrhu manželky druhého povinného (výrok IV a V).
2. Odvolací soud rozhodoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. z.“), a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014, (dále též jen „ex. řád“), neboť ke vzniku pohledávky došlo po 1. 1. 2014. Uzavřel, že byly splněny všechny podmínky pro postup podle § 732 ve spojení s § 742 odst. 1 písm. a) o. z. a podle § 42 odst. 4 ex. řádu ve spojení s § 262b odst. 1, 2 a § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci je totiž vymáhán dluh z trestné činnosti, který je bezpochyby svou povahou dluhem vzniklým z protiprávního jednání jednoho z manželů, a tedy již proto je přímo ze zákona na místě postih jen části společného jmění manželů (§ 732 věta druhá o. z.). Současně odvolací soud vzal za nepochybná zjištění, že v projednávané věci jde o vymáhání dluhu vzniklého proti vůli manželky druhého povinného, že se manželka o dluhu (jeho existenci a výši) dozvěděla až doručením vyrozumění o zahájení exekuce dne 5. 1. 2022 (exekuční titul jí nebyl doručován), že povinný se nachází od 22. 3. 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody a že manželka druhého povinného neprodleně poté, co se o dluhu dozvěděla, projevila svůj nesouhlas vůči věřiteli ve smyslu § 732 o. z. návrhem na částečné zastavení exekuce ze dne 28. 1. 2022.
3. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že se odvolací soud při řešení otázky možného uspokojení oprávněné z majetku tvořícího společné jmění manželů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jmenovitě od usnesení sp. zn. 20 Cdo 238/2003 a 20 Cdo 1427/2017), konkrétně od závěru, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí nebylo vypořádáno. Dovolatelka uvedla, že vymáhaný dluh náleží do společného jmění manželů F. a že ve věci nelze aplikovat § 732 o. z., protože nebylo prokázáno, že dluh vznikl proti vůli paní F., která projevila svůj nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděla. Manželka druhého povinného podle dovolatelky nesplnila své důkazní břemeno a bylo by nespravedlivé požadovat od dovolatelky, aby tvrzení navrhovatelky vyvracela (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3108/2010). Soud se měl zabývat spíše tím, zda paní F. věděla či mohla vědět o probíhajícím trestním řízení vůči manželovi, neboť je nepravděpodobné, že by se o ně nezajímala. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu včetně dotčených výroků III, IV a V usnesení soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Manželka druhého povinného ani žádný z povinných se k dovolání nevyjádřil.
5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Má-li být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení dovolatelem vytyčené otázky hmotného nebo procesního práva odchyluje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolatelem vymezeným rozsahem je Nejvyšší soud vázán.
9. Podle § 731 o. z. platí, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.
10. Podle § 732 o. z. platí, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.
11. Dovolatelka namítá, že odvolací soud při řešení možného uspokojení pohledávky z majetku ve společném jmění manželů rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně vyjádřenou v usnesení sp. zn. 20 Cdo 238/2003 a 20 Cdo 1427/2017. Uvedená judikatura však není přiléhavá a na projednávanou věc nedopadá. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, řeší otázku, zda zánik společného jmění je překážkou nařízení výkonu rozhodnutí prodejem majetku z nevypořádaného společného jmění k vymožení závazku jen jednoho z manželů, a to za použití právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“ Usnesení ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1427/2017, řeší otázku, zda se za daných okolností užije právní úprava o. z. nebo obč. zák.
12. Předně nutno zdůraznit, že odvolací soud v nyní projednávané věci nijak nezpochybnil možnost uspokojit výlučný dluh jednoho z manželů ze společného jmění (srov. § 731 o. z.). Současně však platí, že manžel povinného se může za splnění podmínek popsaných v § 732 o. z. bránit návrhem na zastavení exekuce (§ 262a o. s. ř.) před tím, aby byl exekučně postižen celý majetek patřící do společného jmění manželů. Taková situace nastala právě v projednávané věci, kde je vymáhán dluh související s protiprávním činem druhého povinného (exekučním titulem ve věci je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č. j. 3 T 5/2018-6719, kterým soud uložil povinnost k náhradě nákladů souvisejících s účastí oprávněné jako poškozené v trestním řízení a vzniklých přibráním jejího zmocněnce) a kde exekuční soud zastavil probíhající exekuci prodejem nemovité věci co do ˝ nemovité věci ze společného jmění manželů a co do ˝ zůstatku na postiženém účtu manželky druhého povinného, tj. v rozsahu přesahujícím podíl manžela – dlužníka, jaký by byl, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno. Jde tedy o situaci, na kterou pamatuje § 732 o. z., a soud správně exekuci částečně zastavil.
13. Namítá-li dovolatelka, že manželka druhého povinného musela vědět o dluhu manžela již v průběhu trestního řízení, zpochybňuje tím skutková zjištění, na nichž exekuční soud vybudoval svůj právní závěr. Dovolací soud již opakovaně zdůraznil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud.
14. Dovolatelka však v souzené věci přehlíží, že zákon nevyžaduje projevení nesouhlasu manžela povinného vůči věřiteli (bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl) v situacích uvedených v § 732 větě druhé o. z. U těch je rozhodující povaha vymáhaného dluhu, která však dovoláním zpochybněna nebyla (zde dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů).
15. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 4. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu