U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka
Poledny v právní věci žalobkyně G. M., F., zastoupené Mgr. Milanem Partíkem,
advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 32, proti žalované EMITA INVESTMENTS
CZ, a. s., se sídlem v Praze 10, Popovická č. 1091/14, identifikační číslo
osoby 618 59 133, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se
sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 530/2014, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2016, č. j. 68 Co
129/2016-152, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2016, č. j. 68 Co 129/2016-152,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 11. 2015, č. j. 29 C
530/2014-105, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Ve shora označené věci odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2016, č. j. 68 Co
129/2016-152, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále „soud prvního
stupně“) ze dne 2. 11. 2015, č. j. 29 C 530/2014-105, jímž byl z exekuce vedené
soudním exekutorem Mgr. Jiřím Nevřelou, Exekutorský úřad pro Prahu-východ pod
sp. zn. 054 EX 1943/14, vyloučen pozemek parc. č. st. o výměře 111 m2, jehož
součástí je stavba č. p. objekt bydlení, a pozemek parc. č. o výměře 489 m2 a
parc. č. o výměře 200 m2, vše v k. ú. F., to vše zapsané na listu vlastnictví
č. vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště
Beroun (dále jen „nemovité věci“) a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit
žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 456 Kč.
Na podkladě zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, odvolací soud
uzavřel, že vylučovací žaloba podaná žalobkyní je přípustným procesním
prostředkem k ochraně práv žalobkyně. V případě, že mezi povinným a bývalou
manželkou není sporu, že exekvovaný závazek netvoří součást společného jmění
manželů, protože přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a převzal
jej pouze povinný bez souhlasu bývalé manželky, jde o uspokojení výlučného
dluhu jednoho manžela a exekuční titul vydaný dne 30. 1. 2014 zavazoval k
platební povinnosti jen povinného, pak bývalá manželka se nestala dlužníkem. Je
však povinna strpět uspokojení věřitelovy pohledávky i z majetku ve společném
jmění manželů. V případě, že byl majetek postižen, ačkoli tomu tak být z
hlediska hmotného práva nemělo, zejména proto, že má být postižen jen
„vypořádací podíl“, musí se bývalý manžel domáhat obrany svého majetku
vylučovací žalobou. To platí i v situaci, kdy exekuční řízení bylo zahájeno dne
27. 8. 2014, tedy přede dnem 1. 7. 2015, tj. před účinností zákona č. 139/2015
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon), obsahující přechodné ustanovení v čl. II bod 3. Podle
tohoto přechodného ustanovení se o návrzích na vyloučení majetku z výkonu
rozhodnutí podle § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015, které byly
podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne podle dosavadních
právních předpisů. Odvolací soud se dále ztotožnil s názorem soudu prvního
stupně, že věc je třeba posuzovat podle § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník (dále jen „o. z.“), neboť soud prvního stupně správně vycházel z
přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z., když po provedeném dokazování bylo
zjištěno, že se žalobkyně o dluhu dozvěděla dne 30. 6. 2014, tj. v době
účinnosti o. z..
Včasným dovoláním napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná a namítla, že
dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20
Cdo 2610/2009, a v usnesení ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2840/2012,
přijal právní názor, že pro vymožení pohledávky oprávněného za jedním z manželů
je možné postihnout společné jmění manželů (dále jen „SJM“), pokud pohledávka
vznikla v době trvání SJM, a to i když v mezidobí SJM zaniklo. Dále odvolací
soud řešil otázky, které dosud v rozhodovací praxi Nejvyšší soud neřešil. Jde o
otázku aplikace § 732 o. z. na právní vztahy vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a otázku související, jak
vyložit přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. S řešením těchto otázek
odvolacím soudem dovolatelka nesouhlasila, protože na posuzované právní poměry
nelze aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., protože mezi žalobkyní a
žalovanou není takový právní vztah, který hypotéza ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. předpokládá. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou není hmotněprávní, ale
procesní. Žalovaná totiž není věřitelem žalobkyně a ani netvrdí, že je vymáhán
dluh patřící do SJM. Žalovaná ke dni zahájení exekučního řízení očekávala v
souladu s § 262a o. s. ř. a § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“),
ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015, postih SJM pro výlučný dluh
jednoho z manželů, když vymáhaná pohledávka vznikla dne 30. 9. 2010. Protože se
tak nestalo, byla ochrana žalované, coby věřitele, nepřípustně oslabena ve
prospěch žalobkyně. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném závěru, že
se žalobkyně platně dovolala ochrany podle § 732 o. z., protože přechodné
ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. vyložil odvolací soud tak, že vznik nových
práv a povinností se řídí občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014 bez ohledu
na to, že se tato práva a povinnosti týkají právních vztahů vzniklých za
účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Pro rozhodnutí bylo podle odvolacího soudu
rozhodné, že se žalobkyně o dluhu povinného vůči žalované dozvěděla až v červnu
2014 a mohla až poté projevit svůj nesouhlas. Odvolací soud přijatým výkladem
použitých ustanovení nového občanského zákoníku nezákonným způsobem zasáhl
vlastnické právo žalované a její právní jistoty. Vedle toho se odvolací soud
dopustil porušení procesních pravidel, na nichž stojí občanské soudní řízení,
když vyšel ze skutkových zjištění, která nebyla v soudním řízení ani řádně
prokázána. Vzal totiž za prokázané z odůvodnění usnesení Policie ČR, že se
žalobkyně o dluhu svého bývalého manžela dozvěděla dne 30. 4. 2014 z vyrozumění
o zahájení exekuce a z exekučních příkazů postihujících majetek v SJM. Další
důkazy nepřipustil, přičemž soud špatně posoudil nesení důkazního břemene k
příslušným skutečnostem mezi účastníky.
Dle dovolatele to byla žalobkyně, která
měla výlučnou procesní povinnost dokazovat svou nevědomost o převzetí závazku
ze strany jejího manželka vůči žalované, přičemž toto břemeno důkazní s ohledem
na nedostatečně předložené důkazy zjevně neunesla. Odvolací soud důkazní
břemeno nesprávně přiřkl žalované, která jako věřitel nemá prostředky k tomu,
aby prokazovala osobní vědomost či znalost žalobkyně o dluhu vůči žalované,
jelikož jde o otázku, která se týká exkluzivně vztahu mezi manželi (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010). Navrhovala, aby rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně byly zrušeny a
věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K doplnění dovolání žalované
ze dne 10. 10. 2016, které došlo dovolacímu soudu po uplynutí lhůty k podání
mimořádného opravného prostředku, tj. po 21. 8. 2016, dovolací soud nepřihlédl
(§ 242 odst. 4 o. s. ř.).
K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně a předně navrhla odmítnutí dovolání
pro nepřípustnost. Žalobkyně se plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu
a s žalovanou namítanými pochybeními nesouhlasila. Odvolací soud podle
žalobkyně správně aplikoval § 732 o. z. ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z.
Rozhodující pro určení použitelné právní úpravy je okamžik vzniku daného
vztahu. Úprava podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 se
může dotýkat pouze práv a povinností mezi žalovanou a povinným, nikoli mezi
žalovanou a žalobkyní. Ochrana věřitele není součástí závazkového práva a
nedopadá na ni § 3028 odst. 3 o. z. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou jde o
nový právní vztah, který se řídí novým právem. Významný je proto okamžik vzniku
konkrétního práva či povinnosti ve vztahu k žalobkyni. Ke všem skutečnostem
relevantním (tj. vydání exekučního titulu, nařízení exekuce, vyslovení
nesouhlasu žalobkyně s dluhem) pro vznik práv a povinností žalobkyně v
souvislosti s dluhem bývalého manžela (povinného) došlo po 1. 1. 2014, tj. za
účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Žalobkyně se o dluhu a o jeho exekučním
vymáhání dozvěděla až dne 30. 6. 2014. Dne 1. 7. 2014 projevila vůči žalované
svůj nesouhlas s dluhem ve smyslu § 732 o. z. Limit postižení SJM musí být
proto respektován. Žalovaná vlastní pasivitou přispěla k tomu, že se žalobkyně
o vymáhaném dluhu dozvěděla až po 1. 1. 2014, a proto nemůže být tato
skutečnost přičítána k tíži žalobkyně. Žalovaná musí strpět to, že dluh
uplatněný vůči povinnému bude moci být uspokojován jen a pouze z podílu
povinného na vypořádání SJM a nikoliv celého SJM. V rámci provedení exekuce by
již mělo být zohledněno, že zavázán byl pouze povinný, povinný převzal závazek
bez vědomí a souhlasu žalobkyně a ten přesahuje míru přiměřenou majetkovým
poměrům manželů. Bylo by proto nespravedlivé, kdyby v rámci provedení exekuce
byly postiženy nemovité věci, ve kterých se nacházela rodinná domácnost a dosud
žijí nezaopatřené děti. Otázka vedení exekuce proti žalobkyni jako bývalé
manželce povinného a řízení o vylučovací žalobě by měla být posouzena v souladu
se zásadou spravedlnosti, tak aby exekuční řízení bylo v souladu s dobrými
mravy. Žalobkyně unesla i povinnost tvrdit a prokázat, že o převzetí
ručitelského závazku povinným nebyla bývalým manželem informována, když navrhla
důkaz protokolem Police ČR ze dne 29. 1. 2015, který soud prvního stupně
provedl a z něj vyšel. K vyvrácení tvrzení žalobkyně žalovaná ničeho netvrdila
a nenavrhla žádné důkazní prostředky. Argumentace žalované, že odvolací soud
neprovedl dostatečné dokazování, proto v řízení před odvolacím soudem nemůže
obstát.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej část první čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.
9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3381/2015).
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z
obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že manželství žalobkyně a povinného Václava Mottla,
proti němuž je vedeno exekuční řízení zahájené u soudního exekutora Mgr. Jiřího
Nevřely dne 23. 4. 2014, trvalo od 9. 9. 1989 do 20. 8. 2012 a za jeho
existence povinný dne 30. 9. 2010 podepsal jako avalista směnku (k tomu srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013,
uveřejněný pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Městský soud v Praze dne 30. 1. 2014, pod č. j. 49 Cm 9/2014-12, vydal směnečný
platební rozkaz k uspokojení pohledávky žalované ve výši 3 800 000 Kč vůči
povinnému. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění žalobkyně a povinného
bylo zahájeno u Okresního soudu v Berouně dne 19. 2. 2013 a pravomocně bylo
ukončeno dne 22. 4. 2015 s tím, že do výlučného vlastnictví žalobkyně byly
přikázány sporné nemovité věci.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015,
jehož účastníky byly i obě procesní strany, uzavřel v otázkách předkládaných
nyní k řešení, že z ustanovení § 267 odst. 1 a 2 o. s. ř ve znění účinném od 1.
1. 2014 do 30. 6. 2015 vyplývá, že obrana manžela povinného v případě, že byl
postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely
nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění
povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku
uspokojit, spočívala v podání vylučovací žaloby proti oprávněnému. Teprve
zákonem č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon), a který nabyl účinnosti 1. 7. 2015, byl do občanského
soudního řádu vložen § 262b. Ten umožňuje manželu povinného v případě, že je
výkonem rozhodnutí postižen majetek v SJM nebo majetek manžela povinného ve
větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem
rozhodnutí postihnout, domáhat se v této části zastavení výkonu rozhodnutí.
Nicméně judikatura Nejvyššího soudu zcela výjimečně připouštěla, aby se manžel
povinného bránil podáním návrhu na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) i před
uvedeným datem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 26
Cdo 3140/2015). Jestliže však bývalá manželka povinného podala žalobu na
vyloučení věci a soud jejímu návrhu vyhoví, je v této věci dán důvod pro
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Z ustanovení § 42 odst. 1 e. ř. ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015 (jehož
znění je shodné s § 262a odst. 1 o. s. ř.) vyplývá, že lze vést exekuci na
majetek náležející do SJM, jedná-li se o vymáhání dluhu jen jednoho z manželů,
který vznikl za trvání či před uzavřením manželství. Nejvyšší soud v usnesení
ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003 (uveřejněném pod číslem 74/2004
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil názor, že k vydobytí závazku,
který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon
rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době
zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Jestliže dluh povinného vznikl za
trvání manželství, lze v souzené věci exekučně postihnout i majetek patřící do
zaniklého společného jmění, které ke dni zahájení exekučního řízení dosud
nebylo vypořádáno.
Dovolací soud současně zastává názor, že aplikace ustanovení § 732 o. z., již
žalobkyně v projednávané věci prosazuje s tvrzením, že se o dluhu bývalého
manžela dozvěděla až v roce 2014, tj. po nabytí účinnosti nového občanského
zákoníku, není na místě. V projednávané věci je totiž podstatné, že vymáhaný
dluh vznikl ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Podle přechodných
ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3 o. z.) se vznik dluhu
včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními
předpisy, jimiž se řídí i vypořádání zaniklého SJM (§ 3028 odst. 2 o. z.).
Tímto předpisem je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od
1. 8. 1998 do 31. 12. 2013. Z uvedeného je zřejmé, že prostor pro aplikaci §
732 o. z. není dán.
Protože právní názor odvolacího soudu ohledně výkladu ustanovení § 3028 odst. 2
o. z. a z něho dovozované aplikace § 732 o. z. není správný, Nejvyšší soud
postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení
odvolacího soudu včetně usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se zabýval důsledně otázkou,
zda v exekuci vymáhaná pohledávka je součástí společného jmění žalobkyně a
jejího bývalého manžela (povinného) z pohledu splnění podmínek uvedených v
ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák, když výtka dovolatelky, že v tomto
směru přijaté závěry soudy obou stupňů jsou neúplné a tudíž i nesprávné, je
zcela důvodná v situaci, kdy postižení společného jmění manželů pro výlučný
dluh povinného přichází do úvahy, když ke dni zahájení exekučního řízení
společné jmění manželů nebylo pravomocně vypořádáno a ve smyslu § 144 obč. zák.
platí vyvratitelná právní domněnka, že majetek nabytý a závazky vzniklé za
trvání manželství tvoří společné jmění manželů.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně nejen o náhradě nákladů
nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení
(srov. § 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu