20 Cdo 2868/2025-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy
Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní
věci žalobců: a) F. W., b) L. Š., c) C. M., a d) M. B., všech zastoupených
JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem se sídlem v Blansku, Masarykova 12, proti
žalovaným: 1) Konfederaci politických vězňů České republiky, z. s., se sídlem v
Praze 1, Na struze 229/3, identifikační číslo osoby 00417581, zastoupené JUDr.
Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 4, a 2) České republice –
Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Praze 1, Lazarská 15/7,
identifikační číslo osoby 72080043, o neplatnost darovací smlouvy, o žalobě pro
zmatečnost podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č.
j. 24 Co 189/2022-329, o dovolání všech žalobců a žalované 1) proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 5 Co 20/2025-169, takto:
I. Dovolání žalobců a), b), c) a d) a žalovaného 1) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Vrchní soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví
označeným rozhodnutím k odvolání všech žalobců a žalovaného 1) ve výroku I
potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2024, č. j. 24 Co 189/2022-MOP-138, kterým
Krajský soud v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu pro
zmatečnost podanou proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022,
č. j. 24 Co 189/2022-329, a rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě pro
zmatečnost. Odvolací soud současně výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Žalobou pro zmatečnost bylo napadeno rozhodnutí Krajského soudu v
Praze, který rozhodoval o odvolání všech žalobců a žalovaného 1) proti rozsudku
Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 3. 2022, č. j. 14 C 266/2018-272, jímž
byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 17.
7. 2018 mezi prvním žalovaným jako dárcem a druhou žalovanou jako obdarovanou a
jejímž předmětem jsou nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku. Okresní soud v
Příbrami uzavřel, že není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti
darovací smlouvy, protože (i kdyby soud žalobě vyhověl) takové rozhodnutí by
nezakládalo způsobilý podklad ke změně zápisu vlastnického práva k
nemovitostem. Dále soud uvedl, že v době uzavření darovací smlouvy měl žalovaný
1) zapsán ve spolkovém rejstříku kolektivní statutární orgán, jehož funkční
období uplynulo až 2. 12. 2018; jednání učiněné prostřednictvím pana Š. a pana
Ž. při uzavírání smlouvy za žalovaného 1) tak zůstává platné, neboť bylo
učiněno v době, kdy se statutární orgán považoval za platně zvolený a jeho
členové byli zapsáni ve spolkovém rejstříku jako osoby oprávněné jednat za
smluvní stranu. Na tento závěr nemůže mít vliv ani okolnost, že následně bylo
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 77 Cm 22/2016-171,
určeno, že rozhodnutí sněmu žalovaného 1), který se konal dne 2. 12. 2015, jsou
zdánlivá.
3. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 24 Co
189/2022-329, výrokem I potvrdil shora uvedený rozsudek Okresního soudu v
Příbrami, ve výrocích II a III rozhodl o nákladech odvolacího řízení a výrokem
IV zamítl návrh žalobců ze dne 22. 9. 2022 na přerušení odvolacího řízení a na
záměnu účastníků na straně žalobců. Krajský soud připomněl, že žaloba na určení
neplatnosti smlouvy má ze své podstaty preventivní povahu, jejím účelem je
poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dřív, než dojde k porušení
právního vztahu nebo práva. Nemá opodstatnění, je-li právní vztah nebo právo
již porušeno, tam je totiž prostředkem ochrany žaloba o splnění povinnosti. V
projednávané věci žalobci nebyli účastníky darovací smlouvy, a proto jejich
právní postavení ve vztahu k posuzované smlouvě nemůže být ohroženo či se stát
nejistým. I kdyby soud žalobě vyhověl, nebylo by takové rozhodnutí relevantním
podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí (ať již ve
prospěch žalobců či žalovaného 1/). Taková žaloba neslouží potřebám praktického
života, ale jen vede ke zbytečnému množení sporů, případně dokonce k obcházení
institutu žaloby na určení vlastnického práva k nemovitostem. Žalobci se ve své
podstatě domáhají posouzení neplatnosti darovací smlouvy soudem a s ním řešení
(předběžných) otázek nicotnosti rozhodnutí orgánu spolku a obsazení
statutárního orgánu, jež souvisí se spory uvnitř spolku, navíc v situaci, kdy
jsou tyto otázky řešeny v samostatných soudních řízeních. Protože žaloba zjevně
nemůže být úspěšná, je bez významu zabývat se i zmíněnými předběžnými otázkami.
Obdobně to platí i o návrhu na přerušení řízení a na připuštění záměny
účastníků, které rovněž tak nemohou přispět k úspěchu žalobců v řízení, nadto
záměna účastníků v odvolacím řízení ani není možná (§ 92 odst. 2 a § 216 odst.
1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“). Není-li
dán právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy, není důvod zabývat se
věcně žalobou po skutkové a právní stránce a činit dokazování.
4. Žalobci podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9.
2022, č. j. 24 Co 189/2022-329, dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne
15. 1. 2023, č. j. 23 Cdo 2695/2023-396, zčásti zamítl a zčásti odmítl.
Připomněl, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán
naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo
právního vztahu týká. Takový rozsudek by nic nezměnil na stavu zápisů v
katastru nemovitostí, neboť by nepředstavoval vkladovou veřejnou listinu, podle
které lze provést příslušný zápis do katastru nemovitostí [k tomu srov. § 11 a
násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)].
Nebylo tedy již třeba zabývat se meritem věci, protože nedostatek naléhavého
právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací
žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.
5. Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že smyslem vyloučení institutu záměny
účastníků v odvolacím řízení je zajistit, aby se řízení účastnil ten, kdo je
nositelem hmotného práva, nebo ten, koho podle hmotného práva stíhá povinnost,
a to podle stavu, který tu byl před zahájením řízení. Jde o důsledky aktivní či
pasivní věcné legitimace, která se v rozhodnutí soudu projevuje tím, že pro
nedostatek této legitimace se žaloba zamítá. Povaha odvolacího řízení jako
řízení zásadně přezkumného vylučuje, aby k těmto změnám v okruhu účastníků
došlo až v odvolacím řízení, neboť by tím byly zmařeny výsledky řízení před
soudem prvního stupně a jeho rozhodnutí založené v daném případě zpravidla na
závěru o nedostatku věcné legitimace.
6. Nejvyšší soud též zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami
uvedenými v § 229 odst. 1, 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými
vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
přičemž existenci takových vad neshledal. Námitkou žalobců ohledně nedostatku
procesní způsobilosti žalovaného 1) a nedostatku zastoupení se nezabýval,
protože dovolací soud přihlíží k takové námitce pouze tehdy, týká-li se
dovolatele. Jelikož by újma z tohoto případného procesního nedostatku mohla
vzniknout výhradně žalovanému 1) a nikoli žalobcům, nemohou se jej tudíž
žalobci dovolávat ke svému prospěchu.
7. Žalobci podali (dne 14. 2. 2023) proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 24 Co 189/2022-329, žalobu pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 1, 3 o. s. ř., o níž v prvním stupni rozhodl Krajský soud v Praze
usnesením ze dne 15. 10. 2024, č. j. 24 Co 189/2022-MOP-138, (dále opět též jen
„soud prvního stupně“). Vyšel ze zjištění, že soudy v řízení o věci samé neměly
pochybnost, že žalovaný 1) je řádně zastoupen advokátkou na základě plné moci
ze dne 4. 12. 2020, obzvlášť za situace, kdy věcné rozhodování soudu bylo
spojeno výlučně s posouzením otázky existence naléhavého právního zájmu žalobců
na jimi požadovaném určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy. Soud prvního
stupně uzavřel, že žalobě pro zmatečnost lze vyhovět jen tehdy, týká-li se
důvod zmatečnosti žalobce. V projednávané věci se tak žalobci nemohou dovolávat
případného procesního nedostatku ke svému prospěchu, protože újma z něj by
mohla vzniknout výhradně žalovanému 1). Žalobci nebyli oprávněni žalobu pro
zmatečnost podat.
8. O odvolání žalobců a žalovaného 1) proti rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost rozhodl Vrchní soud v Praze (dále opět též jen „odvolací soud“) v
záhlaví uvedeným usnesením. Vycházel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně
a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Zdůraznil, že žalobci v řízení o
věci samé vystupovali vlastními jmény, nikoli jménem žalovaného 1), jehož práva
měla být v řízení o věci samé porušena, přičemž žalobkyni d) nic nebránilo, aby
podala žalobu pro zmatečnost jménem žalovaného 1), neboť tak nemusela činit
výhradně prostřednictvím datové schránky.
9. Usnesení Vrchního soudu v Praze napadli včasným dovoláním všichni
žalobci i žalovaný 1).
10. Žalobci přípustnost dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí
odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena: zda mají žalobci jako členové spolku naléhavý právní
zájem na určení zmatečnosti rozhodnutí za situace, kdy je jeden z žalobců
současně statutárním orgánem spolku, avšak v době podání žaloby pro zmatečnost
(14. 2. 2023) ve spolkovém rejstříku není zapsán, protože jako statutární
orgány jsou zapsány jiné osoby, jejichž jednání za spolek je absolutně neplatné
pro zdánlivost posléze soudem osvědčenou a zapsanou do spolkového rejstříku.
Žalobci nesouhlasí s názorem, že žalobkyně d) jako nezapsaná předsedkyně spolku
měla podat žalobu za spolek, když soudy v praxi vychází právě ze zápisu v
rejstříku. Nebylo to ani proveditelné, protože neměla přístup k datové schránce
spolku, kterou obsluhoval zapsaný člen předsednictva J. V., jenž byl v mezidobí
odsouzen za trestnou činnost páchanou ke škodě majetku spolku. Pro trestnou
činnost jsou prověřování i P. D. a O. T. Spolek právně zastupovala JUDr. Alena
Nováková, jíž platně plnou moc nikdo neudělil (resp. nezvolený předseda P. D.
ji nemohl platně zmocnit). Žalobkyně d) dokonce v řízení o věci samé vypověděla
advokátce plnou moc a s odkazem na § 107a o. s. ř. navrhla vstup žalovaného 1)
do řízení, ale neúspěšně. Žalobkyně d), ač byla předsedkyní, nemohla bez
současného zápisu v rejstříku jako statutární orgán vystupovat, a to až do
doby, než byl dne 4. 12. 2023 v rejstříku publikován zápis o nicotnosti
usnesení náhradní členské schůze spolku konané 12. 3. 2020. Vycházel z
rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, č. j. 78 Cm 22/2020-157,
jež nabylo právní moci 3. 10. 2023. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že otázka
možnosti podat žalobu pro zmatečnost by neměla být řešena čistě formalisticky.
V případě, kdy spolek neoprávněně zastupuje zdánlivě zvolený statutární orgán
zapsaný v rejstříku, měl by mít kterýkoli člen spolku možnost podat na obranu
práv spolku žalobu pro zmatečnost. Žalobkyně d) nemohla žalobu jménem spolku
podat, protože s ní jednající místopředseda M. K. zemřel a jiný nebyl v
rejstříku zapsán. Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
11. Žalovaný 1) přípustnost dovolání spojuje s vyřešením v rozhodování
dovolacího soudu dosud neřešené otázky: zda může žalobu pro zmatečnost podle §
229 odst. 3 o. s. ř. úspěšně podat i člen spolku, když předmětem žaloby pro
zmatečnost je majetková sféra spolku. Uvedl, že darovanými nemovitostmi byly
objekty určené pro rekreaci členů spolku. Nesouhlasí se závěrem, že uplatněný
důvod zmatečnosti se musí týkat toho, kdo žalobu pro zmatečnost podal. Takový
závěr neplyne ani ze zákona ani z aktuální judikatury. Podání žaloby pro
zmatečnost a žaloby na určení neplatnosti darovací smlouvy není jen ku
prospěchu spolku, ale všech jeho členů, kteří na úspěchu mají zájem. Vadným
rozhodnutím vznikla újma i jim. Dovolatel je formálně označen jako žalovaný 1),
ale od ukončení jeho nicotného zastoupení aktivně vystupuje po boku žalobců a
snaží se zvrátit důsledky nezákonného jednání třetích osob. Na postupu obecných
soudů bylo prokázáno, že žalobkyně d), přestože byla předsedkyní spolku,
nemohla bez zápisu v rejstříku jménem spolku vystupovat. Soudy ji tak nevnímaly
a nezohlednily ani existenci tehdy nepravomocného usnesení jiného soudu
(usnesení Městského soudu v Praze z 26. 7. 2022, č. j. 78 Cm 22/2020-157), jímž
bylo rozhodnuto, že veškerá usnesení náhradní členské schůze spolku konané dne
12. 3. 2020 (včetně tam zvolených členů předsednictva) jsou nicotná. Soudy tak
prakticky nutí k opětovnému podání žaloby pro zmatečnost, tentokrát za
žalovaného 1). Přitom by měly spíše zohlednit, že nevyhověly návrhu na
přerušení řízení o věci samé do doby pravomocného skončení věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 22/2020. Dovolatel navrhuje, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a
vrátil věc Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
12. Nejvyšší soud obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov.
část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“
13. Dovolání nejsou přípustná, protože nesměřují proti žádnému z
usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle § 237 o. s.
ř.
14. Žalobci a), b), c) a d) i žalovaný 1) shodně zpochybnili závěr
odvolacího soudu, podle něhož žalobě pro zmatečnost podané žalobci a), b), c) a
d) nelze vyhovět, protože důvod zmatečnosti, jímž je zde procesní nedostatek,
spočívající v tvrzené procesní nezpůsobilosti žalovaného 1) a nedostatku jeho
zastoupení, se netýká žalobců, ale žalovaného 1). Tento závěr je přitom v
souladu s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
15. Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. účastník může
napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně
nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení
neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a
nebyl řádně zastoupen.
16. Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může
účastník napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné
usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu
řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
17. Nejvyšší soud již například v usnesení ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2
Cdon 1900/97, uveřejněném pod č. 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, část civilní, vyložil, že k podání dovolání není legitimován každý
účastník řízení, ale jen ten, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně
vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma
na jeho právech. Existenci této případné újmy lze však posuzovat jen z
procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení
důvodnosti nároku ve věci samé (podobně jako nelze zaměňovat tuto újmu se
zájmem na výsledku sporu). Při tomto posuzovaní také nelze brát v úvahu
subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že
rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením
napadeného rozhodnutí.
18. Nejvyšší soud ve výše citovaném rozhodnutí dále uzavřel, že stejné
zásady je třeba použít i tehdy, trpí-li rozhodnutí některou ze zmatečnostních
vad. Přitom ze samotné skutečnosti, že rozhodnutí trpí takovou vadou, nelze
dovozovat, že by tím byla způsobena všem účastníkům řízení určitá újma na
jejich právech. Je přirozené, že účastník, který je spokojen s výsledkem
řízení, nepociťuje jako újmu na svých právech skutečnost, že mohlo dojít v jeho
neprospěch k porušení procesních předpisů. Nelze též připustit, aby se naopak
účastník, v jehož neprospěch k žádnému porušení procesního předpisu nedošlo
(neutrpěl žádnou procesní újmu), mohl porušení, jež bylo učiněno v neprospěch
jiného účastníka, domáhat proto, aby dosáhl příznivějšího výsledku ve svůj
prospěch. Možnosti napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku
řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem, je proto třeba vyložit tak, že odnětí možnosti jednat před soudem
se musí týkat toho účastníka, který se této vady dovolává.
19. Stejný názor je v rozhodovací činnosti konstantně zastáván i v
souvislosti s vadou spočívající v absenci procesní způsobilosti účastníka a
nedostatku zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp.
zn. 20 Cdo 1190/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28
Cdo 4673/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo
2456/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 27 Cdo
918/2021, proti němuž byly odmítnuty ústavní stížnosti usneseními Ústavního
soudu ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 432/22, a ze dne 28. 2. 2022, sp. zn.
II. ÚS 433/22).
20. K dovolacímu přezkumu předložené otázky procesního práva přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezaloží, neboť napadené usnesení je zcela v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se
odchýlit. Nejvyšší soud proto obě dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
21. Pouze pro úplnost se dodává, že i kdyby žaloba pro zmatečnost měla
oporu v zákoně, nemohla by zvrátit negativní výsledek původního řízení o určení
neplatnosti darovací smlouvy, neboť neúspěch této žaloby spočíval především v
závěru, že na určení neplatnosti darovací smlouvy není dán naléhavý právní
zájem, pokud lze žalovat o určení (vlastnického) práva.
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 2. 2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu