20 Cdo 2979/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční
věci oprávněného F. K., zastoupeného advokátem, proti povinné M. V., za účasti
vydražitele V. T. F. A., s.r.o., pro 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 Nc 1973/2004, o dovolání Mgr. P.
K., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 14. 3. 2007, č. j. 12 Co 817/2006-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (s formulačním upřesněním) potvrdil
usnesení ze dne 27. 7. 2006, č. j. 10 Nc 1973/2004-67, kterým Okresní soud
ve Vyškově z rozdělované podstaty 350.000,- Kč uspokojil zčásti pohledávku
oprávněného. Odvolací soud zejména uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu
nákladů exekuce patří do „třetí“ skupiny podle § 337c odst. 1 písm. c) zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „o.s.ř.“), neboť sdílí osud pohledávky oprávněného, a zdůraznil, že
pohledávka exekutora není pohledávkou státu ve smyslu § 337c odst. 1 písm. a)
o.s.ř.; okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony
soudu, z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním z důvodu nesprávného
právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v rozdílné rozhodovací praxi soudů.
Soudům obou stupňů vytýká, že se při zařazení nákladů exekutora do rozvrhové
skupiny řídily stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005. Usuzuje, že
postoj Nejvyššího soudu není „vysloveně kategorický“ a prosazuje, že jeho
náklady měly být uspokojeny přiměřeně jako náklady řízení vzniklé státu v
souvislosti s prováděním dražby ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Krom toho – pro případ, že náklady exekuce patří do skupiny podle § 337c odst.
1 písm. c) o.s.ř. – brojí proti pořadí jeho pohledávky v rámci této skupiny. Má
za to, že náklady exekuce mají být uspokojeny jako příslušenství pohledávky
oprávněného, a to v souladu s § 337c odst. 4 o.s.ř. před jistinou. Navrhl, aby
dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci, § 130
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční
řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č.
120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je
vyloučeno (rozvrhovému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem
zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat
již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je
předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního
významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř., kterým dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Tímto důvodem je
dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích
posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§
242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení je zásadního
právního významu, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k
takovému závěru dospět nelze.
V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů
vskutku sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2.
2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal
názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci
prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty, a to ve „třetí“
skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), v níž se uspokojuje pohledávka
oprávněného. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit ani v
projednávané věci.
Ve své rozhodovací činnosti již Nejvyšší soud také uzavřel, že pohledávka
exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle § 337c odst. 1
písm. c) o.s.ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky
této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20
Cdo 5223/2007).
Pro úplnost je třeba dodat, že změna zákona č. 120/2001 Sb. provedená zákonem
č. 347/2007 Sb. s účinností od 1. ledna 2008 na posuzovaný případ
nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné
správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže
dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí
odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11.
1994, sp. zn. 7 Cdo 81/93, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek 1/1997 pod č. 5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002,
sp. zn. 35 Odo 317/2001).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm.
c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků,
kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b
odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu