20 Cdo 3039/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté a
v exekuční věci oprávněné JUDr. H. K., proti povinnému K. V., pro 7.224.026,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 Nc
2145/2005-59, o dovolání JUDr. Venduly Flajšhansové, soudní exekutorky
Exekutorského úřadu Plzeň-sever, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
8. 3. 2008, č. j. 11 Co 4/2008-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Rokycanech usnesením ze dne 26. 9. 2007, č. j. 6 Nc
2145/2005-59, rozhodl, že z rozdělované podstaty v částce 2 601 879,40 Kč se
přihlášené pohledávky uspokojují v tomto pořadí a tímto způsobem:
1. Pohledávka Hypoteční banky, a. s. v částce 894 507,54 Kč k hotovému
zaplacení, a to po právní moci usnesení.
2. Pohledávka oprávněného v částce 1 707 371,90 Kč na částečnou úhradu
jeho pohledávky k hotovému zaplacení, a to po právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadené
části, tj. ve výroku pod bodem 2 (II) potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu
prvního stupně, že pohledávka soudní exekutorky se uspokojuje ve třetí skupině
(§ 337c odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), že pro pořadí pohledávky
exekutorky je rozhodující den vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce a že není
důvod uspokojovat pohledávku exekutorky poměrně s pohledávkou oprávněné.
Soudní exekutorka v dovolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyložil
stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, jestliže
sice zařadil pohledávku soudní exekutorky do třetí skupiny, ale pominul, že
tato pohledávka sdílí osud pohledávky oprávněné. Byla-li částečně uspokojena
oprávněná, měla být částečně uspokojena i soudní exekutorka. Dovolatelka přitom
poukázala na § 5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Nesouhlasí, že pořadí
soudního exekutora je určeno datem vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce,
neboť má-li pohledávka exekutora ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu sdílet
osud pohledávky oprávněného, nepodrobuje se režimu přihlášek. Navrhla proto,
aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona
č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1
písm. f) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b)
nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §
237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu),
zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ
jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního
právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět
nelze.
Nejvyšší soud již např. ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo
5223/2007, uvedl, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje
konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob,
kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce
exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán (§ 87
odst. 4, 88 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Způsob provedení exekuce je
stanoven v exekučním příkazu (srov. § 47 odst. 1, § 48 písm. f/ zákona č.
120/2001 Sb.) a je-li jím – jako v souzené věci – prodej nemovitostí, je
vymožení nákladů exekuce spjato s rozvrhem, i když pohledávka exekutora režimu
přihlášek nepodléhá. Pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve
skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou
plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny.
Jestliže odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, nelze
napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní právní význam.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud ho odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků,
kromě dovolatele, účelně vynaložené náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu
spisu nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu