20 Cdo 3061/2024-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně V. S., zastoupené Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti žalovanému A. S., o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 240/2021, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2023, č. j. 22 Co 24/2023-180, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 24/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2024, č. j. 5 Co 217/2023-47, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 22 Co 24/2023-180 (dále „zmatečnostní žalobou napadené rozhodnutí“), odmítl odvolání žalobkyně podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále „obvodní soud“) ze dne 25. 10. 2022. č. j. 17 C 240/2021-156, z důvodu, že žalobkyně ani na základě jí řádně doručené výzvy a ve lhůtě tam určené neodstranila vady odvolání, nebylo-li z jejího podání zřejmé, co konkrétně napadenému rozsudku či postupu soudu vytýká. Pouhá citace ustanovení § 205 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), tj. opis obecných zákonných důvodů odvolání proti rozsudku, nepředstavuje řádné odůvodnění tohoto opravného prostředku.
2/ Odmítavé usnesení soudu prvního stupně napadla žalobkyně žalobou pro zmatečnost z důvodu podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Soud prvního stupně tuto žalobu usnesením ze dne 7. 8. 2023, č. j. 22 Co 24/2023-28a, zamítl a k žalobkyní podanému odvolání Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 4. 2024, č. j. 5 Co 217/2023-47, rozhodnutí soudu prvního
stupně potvrdil (výrok I). Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3/ Oba soudy dospěly k závěru, že doplnění odvolání citací ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f), g) o. s. ř. a konstatováním, že „žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, kdy je ve výsledku nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí tak nevyhovuje principům stanoveným v konstantní judikatuře Ústavního soudu týkající se odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Dále má žalobkyně za to, že kvůli neprovedení navržených důkazů zůstal skutkový stav neúplně zjištěný.
Neprovedené či nezohledněné důkazní návrhy mají přitom vypovídací potenci k předmětu tohoto řízení, a proto nic nebrání jejich provedení k důkazu. Žalobkyně proto trvá na všech svých důkazních návrzích a z procesní opatrnosti navrhuje, aby byly provedeny k důkazu odvolacím soudem. Dále žalobkyně namítá, že soud prvního stupně dospěl i na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř., kdy tedy soud vyhodnotil důkazy nelogicky.
Žalobkyně proto navrhuje opětovné provedení důkazů navržených povinnou ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 věty za středníkem o. s. ř., neboť je přesvědčena, že skutkové závěry soudu prvního stupně nejsou z podstatné části správné, úplné a řádné. V neposlední řadě má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním hodnocení věci. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně chybně aplikoval především hmotně-právní předpisy, kdy soud prvního stupně sice aplikoval správné právní normy, avšak tyto právní předpisy aplikoval a vyložil chybně.
Žalobkyně má za to, že žalobě mělo být vyhověno v plném rozsahu a přiznán jí i nárok na plnou náhradu nákladů řízení“, nedošlo k odstranění vad odvolání, které tak s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. 21 Cdo 3967/2010, a ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 3651/2015, postrádalo konkrétní odvolací důvody. Z odvolání se nepodává, v jaké (konkrétní) části mělo být odůvodnění rozsudku obvodního soudu nepřezkoumatelné a v čem konkrétně taková nepřezkoumatelnost měla spočívat.
Žalobkyně neuvedla, jakými jí navrženými důkazními prostředky mohla být ta která skutková tvrzení prokázána. Rovněž neuvedla, které skutkové závěry nebyly správné, resp. neměly být z podstatné části správné. Konstatování žalobkyně, že věc byla soudem chybně právně hodnocena, rovněž postrádá konkrétní výtku vadného výkladu právní normy. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. vymezila tvrzením, že se odvolací soud při řešení otázky, „zda blanketní odvolání ve spojení s odůvodněním odvolání obsahovalo náležitosti dle § 205 o.
s. ř., a tedy, zda byly v dané věci splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání žalobkyně dle ustanovení § 43 odst. 2 k ustanovení § 211 o. s. ř.“, odklonil od ustálené rozhodovací praxe, především od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn.
21 Cdo 3967/2010, a rovněž od četné rozhodovací praxe Ústavního soudu vymezující se proti přepjatě formalistickým postupům soudů. 5/ Dovolatelka upřesnila, že podle zmiňované rozhodovací praxe odvolání neobsahuje ve smyslu § 212a o. s. ř. „žádné odvolací důvody“, mj. tehdy, bude-li obsahovat jen poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného v § 205 odst. 2 o. s. ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění, anebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení. V posuzovaném odvolání jsou sice citována ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř., avšak tím se obsah tohoto podání nevyčerpává, tj. vedle citace zákona jsou zde uvedeny i další skutečnosti, resp. námitky. Žalobkyně dále kritizovala nedostatečné odůvodnění
rozhodnutí, proti němuž podala odvolání, poukázala na své skutkové námitky ve znění návrhu na doplnění a zopakování dokazování, a rovněž nesouhlasila s právním hodnocením, kdy požadovala vyhovět žalobě a přiznání plné náhrady nákladů řízení. Námitky žalobkyně mohly být stručnějšího rozsahu, avšak byly k věci. Kromě toho procesními vadami podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se odvolací soud musí zabývat, i když nejsou namítány, čímž míní zamítnuté důkazní návrhy, které jsou uvedeny v bodě 41 odůvodnění rozsudku obvodního soudu.
6/ Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání namítl, že se dovolatelka odvolává na nesouvisející judikaturu a přes zastoupení advokátem pouze neustále cituje různá nepřiléhavá rozhodnutí. 7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o.
s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (viz § 240 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 229 odst. 4 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 8/ Rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí není postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 4 o.
s. ř.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, např. s usnesením ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 13/2004, v němž Nejvyšší soud ohledně obdobně formulovaného odvolání uvedl, že „jen obecný údaj o tom, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nepředstavuje vylíčení toho, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně“.
Řádným výkladem ustanovení § 212a odst. 1 a 2, § 205 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. 21 Cdo 3967/2010, či ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 3651/2015, se přitom odvolací soud - navzdory mínění dovolatelky - důsledně řídil, nenalezl-li v odvolání žalobkyně nic konkrétnějšího ke zcela obecně namítaným vadám a nedostatkům zmatečnostní žalobou napadeného rozhodnutí, a nedobral se tudíž žádné přímé souvislosti s daným předmětem řízení. Citace dovolatelkou zvolených (ohlášených) odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 o.
s. ř. na podporu tvrzení, že v dané věci byly tyto důvody naplněny, je přitom právě důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 212a odst. 2 o. s. ř. V návaznosti na uvedená zjištění a závěry nelze v napadeném usnesení či v postupu soudů spatřovat jakýkoli ústavněprávní deficit včetně namítaného porušení práva dovolatelky na spravedlivý (formálně nepřepjatý) proces.
9/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.